10. 07. 2018, 10:13:09
Zdravím srdečně všechny tady na fóru. Jak jsem se sem vlastně dostala? No, byla to delší cesta. Dá se říct, že už od základky jsem tušila, že nejsem tak zcela 'normální' holka. Nikdy jsem nezapadla mezi ostatní, měla jsem pocit, že jsem z jiného světa (což platí tedy dodnes). Téměř pokaždé si někdo ze třídy na mně něco našel, kvůli čemu mě škádlit. V šesté třídě mi byla dokonce uštědřena facka od jedné holky (byla asi o rok nebo dva starší), která milovala jednoho kluka z mojí třídy, se kterým jsem se ráda kamarádila. Nejspíš si myslela, že jsem jí ho přebírala (jak jsem až teď zjistila, jelikož tehdy jsem neměla o vztazích ani potuchy, co to znamená atd.), nakonec se to vyřešilo a ona mě od té doby nechala na pokoji. S tím klukem ze třídy jsem se kamarádila až do devítky, kdy mi na papírek napsal, jestli s ním nechci chodit. Byla jsem radostí bez sebe a okamžitě mu odevzdala papírek nazpět se zakroužkovaným 'ano'. Jenže potom to nijak nevycházelo a nic nikdy mezi námi nebylo, tak jsem toho nechala. Trochu mě to mrzelo, ale řekla jsem si, že nesmím ztrácet naději. Tak jsem si naivně myslela, že někoho potkám na střední. No, potkala, 'skvělou' kamarádku. Ze začátku jsou koukám milí všichni, že? Ona nesnesla ten fakt, že jsem žádného přítele neměla a navíc jsem jí říkala, že ani žádného nechci. Jenže tlačila mě do toho, abych aspoň dala někomu šanci a za celý prvák mě seznámila asi se třemi kluky. Všichni (asi) tři byli ale hrr a nejspíš mě chtěli jen pro mé tělo, ne pro mojí duši. Když mi to tedy nevycházelo s kluky, tak jsem si řekla, jestli nejsem na holky. Jenže to se mi totálně hnusilo. Už jen představa té romantiky s holkou mi nedělala dobře. (Nyní podporuji LGBTQ+ komunitu) Nakonec jsem se střední školou protloukla stále single. Po střední jsem si chtěla najít práci (no, to je vedlejší, žádnou momentálně nemám).
Na AVEN jsem se dostala touto cestou:
1. Jednoho dne mě napadlo si vyhledat, co znamená, když někdo nemá absolutně zájem o sex. Vyplivlo mi to odpovědi typu, že prý to může být porucha a jak jsem hledala dál, najednou na mě vykoukl pojem 'asexualita'
2. Samozřejmě, že jsem byla zvědavá, pročetla jsem si tedy, co všechno asexualita znamená a myslím, že jsem našla konečně termín, do kterého se můžu bez obav zařadit, jelikož to všechno na mě souhlasí.
3. Věnovala jsem se asexualitě čím dál víc a nakonec jsem se potom dozvěděla o stránce AVEN. Nejdřív jsem viděla, že je to zahraniční, pak jsem se dozvěděla, že máme i naši skvělou českou verzi a v tu chvíli jsem byla doma. Zaregistrovala jsem se tu a trvalo mi dlouho, než jsem se konečně odhodlala sem napsat svůj krátký příběh o mé cestě hledání, co či kdo vlastně jsem.
V závěru bych chtěla projevit svůj vděk, že tato stránka existuje a díky tomu mohu vidět, že nejsem jediná, kdo má problém se s někým vůbec seznámit, natož ho mít za partnera/partnerku. Chápu, že každý jsme jiné povahy a některé věci se budou asi lišit od toho, co tu píšu já, ale mám radost. Mám radost, že jsou tu někteří z vás, kdo mi jistě porozumí. Přála bych si, aby asexualita byla více známá po světě, jelikož mnoho lidí to stále nezná a navíc mi spoustu lidí řeklo, že 'jsem nepotkala toho pravého' nebo 'až budeš starší, tak se to změní'. No, to bych tady toho mohla rozepsat asi ještě mnoho, takže tímhle to ukončím. Budu ráda za jakékoliv názory, či rady, jak bych například mohla najít někoho k sobě, poněvadž nechci celý život strávit sama.
Na AVEN jsem se dostala touto cestou:
1. Jednoho dne mě napadlo si vyhledat, co znamená, když někdo nemá absolutně zájem o sex. Vyplivlo mi to odpovědi typu, že prý to může být porucha a jak jsem hledala dál, najednou na mě vykoukl pojem 'asexualita'
2. Samozřejmě, že jsem byla zvědavá, pročetla jsem si tedy, co všechno asexualita znamená a myslím, že jsem našla konečně termín, do kterého se můžu bez obav zařadit, jelikož to všechno na mě souhlasí.
3. Věnovala jsem se asexualitě čím dál víc a nakonec jsem se potom dozvěděla o stránce AVEN. Nejdřív jsem viděla, že je to zahraniční, pak jsem se dozvěděla, že máme i naši skvělou českou verzi a v tu chvíli jsem byla doma. Zaregistrovala jsem se tu a trvalo mi dlouho, než jsem se konečně odhodlala sem napsat svůj krátký příběh o mé cestě hledání, co či kdo vlastně jsem.
V závěru bych chtěla projevit svůj vděk, že tato stránka existuje a díky tomu mohu vidět, že nejsem jediná, kdo má problém se s někým vůbec seznámit, natož ho mít za partnera/partnerku. Chápu, že každý jsme jiné povahy a některé věci se budou asi lišit od toho, co tu píšu já, ale mám radost. Mám radost, že jsou tu někteří z vás, kdo mi jistě porozumí. Přála bych si, aby asexualita byla více známá po světě, jelikož mnoho lidí to stále nezná a navíc mi spoustu lidí řeklo, že 'jsem nepotkala toho pravého' nebo 'až budeš starší, tak se to změní'. No, to bych tady toho mohla rozepsat asi ještě mnoho, takže tímhle to ukončím. Budu ráda za jakékoliv názory, či rady, jak bych například mohla najít někoho k sobě, poněvadž nechci celý život strávit sama.