18. 01. 2012, 21:37:01
Jsem tady úplně nový, vlastně teprve od pondělka, kdy jsem se o téhle komunitě náhodou dozvěděl z článku v časopise, které rozvážím. Tak si říkám, že by asi bylo zdvořilé napsat něco málo o sobě na úvod...
Jestli jsem asexuální v nějakém technicky definovatelném smyslu, těžko říct, z několika důvodů. Trpím lehkým mentálním postižením, takže jsem možná prostě jen nikdy psychicky nedospěl do věku, kdy začíná skutečná touha po intimitě. Tím bych spadal do kategorie označené v článku jako "duševní poruchy". Nevím. Ovšem tak jako tak si myslím, že kdyby na mě nějaký doktůrek chtěl demonstrovat, že žádný asexuál biologicky nejsem, klidně bych mu tu radost udělal, ať se má hoch dobře. Protože podle mě asexualita je především věc přesvědčení, názoru na život a nejen na ty jeho součásti, které přímo souvisejí se sexem. Nakonec, nepřímo se sexem souvisí všecko (Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde... , mám tedy dojem, že asexualita znamená hlavně odlišnou duševní a duchovní strukturu, bez ohledu na to, co říká tělo a hormony.
To je hlavní důvod, proč jsem tady. Ne abych nosil trička s áčkem - btw, kolik by stálo? - ne abych řešil svoji sexuální orientaci. Jsem tu, abych si mohl povídat s lidmi, kteří v mnohém vidí svět podobně jako já, ať už jsou homo nebo hetero nebo auto nebo letadlo, a kterých mám okolo sebe v normálním životě poměrně málo. Možná je "asexualita" prostě jen odvaha a síla dát najevo vlastní názory, jít proti davu, nepřejímat mechanicky mnohé věci, které většina ostatních přejímá. Kolik lidí OPRAVDU touží zakládat rodiny, rodit děti, vychovávat je? Mnozí jistě ano a je to tak dobré a vlastně i nezbytné. A spousta jiných se do toho všeho cpe prostě proto, aby nevypadali divně, a ve finále jsou nešťastní jak oni, tak ty děti. Já jsem si v jisté fázi přiznal, že erotika mi nic neříká (duchovně, nikoli biologicky!), díkybohu jsem si do té doby nenaházel na krk závazky, kterých bych se jen těžko zbavoval, a jsem za to upřímně rád.
No, moc jsem toho o sobě a o svém příběhu nenapsal, ale věřte, je to nudná story. Mám psát o tom, jak o mě na střední a pár let později nikdo nestál, bo jsem retard a ještě navíc ne moc hezký retard? Jak jsem si pár let marně dával inzeráty do Annonce? Jak jsem byl nakonec rád, že z nich nic nebylo, když jsem si uvědomil, že vlastně hledám spíš přátelskou blízkost a mrazí mě z pomyšlení, že by se do toho měly začíst plést pohlavní orgány? No, však to určitě odněkud znáte...
Tož zdrávstvujtě, soudruzi!
Jestli jsem asexuální v nějakém technicky definovatelném smyslu, těžko říct, z několika důvodů. Trpím lehkým mentálním postižením, takže jsem možná prostě jen nikdy psychicky nedospěl do věku, kdy začíná skutečná touha po intimitě. Tím bych spadal do kategorie označené v článku jako "duševní poruchy". Nevím. Ovšem tak jako tak si myslím, že kdyby na mě nějaký doktůrek chtěl demonstrovat, že žádný asexuál biologicky nejsem, klidně bych mu tu radost udělal, ať se má hoch dobře. Protože podle mě asexualita je především věc přesvědčení, názoru na život a nejen na ty jeho součásti, které přímo souvisejí se sexem. Nakonec, nepřímo se sexem souvisí všecko (Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde... , mám tedy dojem, že asexualita znamená hlavně odlišnou duševní a duchovní strukturu, bez ohledu na to, co říká tělo a hormony.
To je hlavní důvod, proč jsem tady. Ne abych nosil trička s áčkem - btw, kolik by stálo? - ne abych řešil svoji sexuální orientaci. Jsem tu, abych si mohl povídat s lidmi, kteří v mnohém vidí svět podobně jako já, ať už jsou homo nebo hetero nebo auto nebo letadlo, a kterých mám okolo sebe v normálním životě poměrně málo. Možná je "asexualita" prostě jen odvaha a síla dát najevo vlastní názory, jít proti davu, nepřejímat mechanicky mnohé věci, které většina ostatních přejímá. Kolik lidí OPRAVDU touží zakládat rodiny, rodit děti, vychovávat je? Mnozí jistě ano a je to tak dobré a vlastně i nezbytné. A spousta jiných se do toho všeho cpe prostě proto, aby nevypadali divně, a ve finále jsou nešťastní jak oni, tak ty děti. Já jsem si v jisté fázi přiznal, že erotika mi nic neříká (duchovně, nikoli biologicky!), díkybohu jsem si do té doby nenaházel na krk závazky, kterých bych se jen těžko zbavoval, a jsem za to upřímně rád.
No, moc jsem toho o sobě a o svém příběhu nenapsal, ale věřte, je to nudná story. Mám psát o tom, jak o mě na střední a pár let později nikdo nestál, bo jsem retard a ještě navíc ne moc hezký retard? Jak jsem si pár let marně dával inzeráty do Annonce? Jak jsem byl nakonec rád, že z nich nic nebylo, když jsem si uvědomil, že vlastně hledám spíš přátelskou blízkost a mrazí mě z pomyšlení, že by se do toho měly začíst plést pohlavní orgány? No, však to určitě odněkud znáte...
Tož zdrávstvujtě, soudruzi!
Stejně se všechno podělá, tak na co být ještě pesimista?