Takže asexuál, dobrá... Ale co dál?

[Tre-diskusni-forum-ylan]

Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

[ad-diskusni-forum-evr]

Naděje umírá poslední, asexuálové převážně v osamocení.

[Veron-diskusni-forum-ika87]

Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

Ahoj..ja mam momentalne fungujici vztah a da se rict ze skoro spolu nespime nebo me to doted nechytlo,ale tak jsem se u vsech partneru snazila a nic ? bude mi letos 30,neplanovane jsem otehotnela..obcas se snazim priteli vyhovet ale ted to aspon svedu na tehotenstvi ? ale vedel to o me od zacatku ze me sex nic moc nerika a jsme spolu 1,5roku..dokonce jsem si pomucky koupila atd,a bylo to stejne..Je mi s nim lepe lepe jen kdyz vedle neho lezim,pritom me nekdy dost pritahuje a jakmile jsme v tom rup nejaky blok..zdravi Verca

[rik-diskusni-forum-ox82]

Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

No upřímně s mou ženou jsme manželé 12. rok, máme jedno dítě, ale sexuálně nežijeme už několik let.
Byla moje první žena v životě a s ní jsem přišel o "dětství" ve 22 letech (směšné...).
První 2 roky vztahu byli občas o sexu tak 10x do roka, pak po svatbě a po dítěti to upadalo až se to dostalo na 1x za 3 měsíce a dnes už se "jen" mazlíme, osaháváme, hladíme ale to je tak vše a mně to 1000% vyhovuje. Ženu potřebuji u sebe, mám rád její vůni, její tělo ale tím to hasne.
Vím že jí to nestačí protože jsem jí doslova z nymfomanky udělal jeptiškou (obrazně myšleno) ale zatím se drží i když vnitřně je velice nedoceněná a smutná (vím to a cítím to).


Musíte si pořádně rozmyslet kterou cestou jít.
Existuje jistě mnoho medikamentů ale ne vždy to je ta nejlepší cesta...

[Jul-diskusni-forum-iana]

Naděje umírá poslední (...).

Než jsem se dostala ke druhé větě souvětí, lekla jsem se, že se s adevrem něco stalo.

[ivca.web]

Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

Když najdeš asexuála, tak to reálné je, jinak bohužel ne
Jenže jak ho najít? Většinou jsou to samotáři, takže snaha o seznámení není až tak velká jako u populace, která vyhledává sex.

[ad-diskusni-forum-evr]

Když najdeš asexuála, tak to reálné je, jinak bohužel ne
Jenže jak ho najít? Většinou jsou to samotáři, takže snaha o seznámení není až tak velká jako u populace, která vyhledává sex.

Špendlíčkem hrabat, prsíčkem kopat... Nebo to mělo být  prstíčkem?
Asi ano, to by  pak vyvinutější dámy měly nezaslouženou výhodu...

[Ilm-diskusni-forum-atar]

Nevím, jakým způsobem a po jak dlouhé době můžu vztah označit jako fungující. Každopádně jednu spřízněnou duši jsem tu našla a duševně spřízněni jsme už nějaký ten pátek. Takže ano, naděje určitě je, a to dokonce i na tomto fóru, i když ta pravděpodobnost úspěchu moc vysoká není. Tady by se ještě hodilo dodat, že ta výše zmíněná duše nebyla první, se kterou jsem se na tomto fóru snažila spříznit. Chvíli to trvalo a člověk se musí smířit s tím, že cesta k úspěchu obvykle vede nejprve přes několik neúspěchů.

[raind-diskusni-forum-ragon]

Každopádně jednu spřízněnou duši jsem tu našla a duševně spřízněni jsme už nějaký ten pátek.
Tady by se ještě hodilo dodat, že ta výše zmíněná duše nebyla první, se kterou jsem se na tomto fóru snažila spříznit. Chvíli to trvalo a člověk se musí smířit s tím, že cesta k úspěchu obvykle vede nejprve přes několik neúspěchů.

Gratuluju! A každopádně je fajn, že se tu takové zprávy objevují   

[Melllisa]

Sice nejsem asexuál, ale podobné otázky mám poslední dobou taky... a to je mi už i o něco víc... v červnu jsem skončila školu, teď bydlím ve spolubydlení a řeším novou práci... ale co dál, to vůbec nevím... a ani se mi nad tím moc zamýšlet nechce...