Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

(10. 09. 2017, 11:36:11)Treylan Napsal(a): Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

(10. 09. 2017, 11:36:11)Treylan Napsal(a): Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

(10. 09. 2017, 12:00:19)adevr Napsal(a): Naděje umírá poslední (...).

(10. 09. 2017, 11:36:11)Treylan Napsal(a): Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.

Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?

(17. 09. 2017, 08:23:10)ivca.web Napsal(a): Když najdeš asexuála, tak to reálné je, jinak bohužel ne
Jenže jak ho najít? Většinou jsou to samotáři, takže snaha o seznámení není až tak velká jako u populace, která vyhledává sex.

(17. 09. 2017, 21:20:17)Ilmatar Napsal(a): Každopádně jednu spřízněnou duši jsem tu našla a duševně spřízněni jsme už nějaký ten pátek.
Tady by se ještě hodilo dodat, že ta výše zmíněná duše nebyla první, se kterou jsem se na tomto fóru snažila spříznit. Chvíli to trvalo a člověk se musí smířit s tím, že cesta k úspěchu obvykle vede nejprve přes několik neúspěchů.