Moje představení

[Evulína]

Přeji všem zde krásný den,
vzhledem k tomu, že jsem zde nová, chtěla bych se představit a také se trchi svěřit se svým trápením. Nevím zda jsem opravdový asexuál, ale v pořádu na 100% nebudu, když ve svém věku za sebou nemám jedinou seuální zkušenost ani žádný pořádný vztah. Velice se tím trápím a stydím se za to. Připadám si jako méněcenná osoba, jako podřadný člověk, který nemá na tomto světě pro nikoho a pro nic žádný význam. Snad to kdysi spustila brutální školní šikana. Od té doby jsem se začala uzavírat do sebe do svého světa a zároveň se z toho "ulity" pokouším léta vyhrabat, ale daří se to jen částečně. A v intimní oblasti je to stále tragické, přitum fantazie mi běží na plné obrátky jako šílená, ale v reálném životě jsem nule. Přesto jsem se pokoušela a poukouším o seznámení přes různé seznamky, zatím bohužel neúspěšně, asi na mě byla ta moje ostuda příliš vidět a také jsem extrémní introvert, skouzávám ke chronickému samotářstí. Přitom bych tak ráda u sebe měla nějakou spřízněnou duši a časem i rodinu, vždyť i moje kamaráda věčně bojující se silnou nadváhou uspěla a našla si partnera, tak proč já nic? Proč já jsem pořád za tu, která nikam nazapadá ? A nebo jsem opravdu taková zrůdička ? Anebo jsem nemocná? Nebo jsem se narodila asexuální a bylo mi souzeno dožít v samotě ? Já stále doufám, že někde zbývá jikřička naděje.
Předem děkuji všem co v sobě najdou sílu toto přečíst a rozumně odpovědět
Evulína

[d--diskusni-forum-kun]

Také tě tu vítám. Úplně v tvém textu vidím sebe, snad až na pár drobných rozdílů. A jestli jsi na tom opravdu tak jako já, chci ti říct předně toto: jestli se chceš s lidmi seznámit, musíš se jim předně otevřít. To je to, co se budeš muset naučit. Dokud budeš uzavřená do sebe jako doposavad, nejspíš se ti to nepovede. Ale to už asi víš, když píšeš, že se z té své ulity začínáš vyhrabávat. Pokračuj v tom, vždyť vidíš, že se to částečně daří, jak sama píšeš, a bude se ti to dařit dál.

V první řadě ale zapracuj na tom, proč se stydíš za to, že jsi neměla doposud žádný vztah? To bychom pak my všichni lidé na ulicích i jinde museli chodit červení až za ušima (vypadalo by to asi takto: ), protože každý máme něco, co jsme v životě doposud nedokázali. Každý z nás je v něčem dobrý a v jiném ne. A většina z nich se za to nestydí, tak co?

Naděje pořád je. Ale chce to i trpělivost. Seznamování možná raději zatím pusť z hlavy a pracuj dál na sobě. Podle toho, co jsi napsala, asi ti to bude trvat ještě pár let, ale nevzdávej to. Přeju hodně štěstí.

[Magr-diskusni-forum-amal]

Nevím zda jsem opravdový asexuál, ale v pořádu na 100% nebudu, když ve svém věku za sebou nemám jedinou seuální zkušenost ani žádný pořádný vztah.

Jestli je to nebo není dáno existencí vztahů a sexuální zkušeností, ale samotným postojem k sexu. Nicměně s tím "nebytím v pořádku" bych si dovoli souhlasit, při své autodiagnostice jsem přečetl spoustu materiálů o svšech možných poruchách osobnosti a tohle mi připadá jako tzv. vyhýbavá porucha osobnosti, ale nejsem psycholog, takže to berte s rezervou.

Velice se tím trápím a stydím se za to.

Necháopu, proč by se za něco takového měl kokoliv stydět (i když tyhle věci jsem osobně nikdy moc nechápal). Hodnota člověka přece nespočívá v tom, jestli má nebo nemá vztah a/nebo sex, a ti, co si to myslí, jsou lidé s velmi, velmi omezeným obzorem.

BTW, je tu vlákno o slavných asexuálech v dějinách a někteří z nich (minimálně Newton) se za to nejen nestyděli, ale byly na to i pyšní ...

Přesto jsem se pokoušela a poukouším o seznámení přes různé seznamky, zatím bohužel neúspěšně, asi na mě byla ta moje ostuda příliš vidět a také jsem extrémní introvert, skouzávám ke chronickému samotářstí.

S tou viditelností je to svým způsobem pravda - jen nemnozí dokážou ovlivňit neverbální signály, které nevědomně vůči ostatním neustále vysíláme, a tyto signály jsou z velké části ovlivněné právě tím, jak se uvnitř cítíme. To znamená, že pokud má někdo nízké sebevědomí, bude ostatními vnímán mnohem hůře.

Navíc, (téměř) nikdo nevímá okolní svět jako čirou a syrovou skutečnost, ale promítáme si obraz vnějšího světa do našeho vnitřního skrz mentální filtry, které jsou ovlivněné tím, na co zrovna myslíme a/nebo jak se zrovna cítíme (jinak řečeno, jsme sami sobě Platónovou jeskyní). Pokud se uvnitř cítíme špatně, bude takový i náš okolní svět a reakce ostatních.

Nebo jsem se narodila asexuální a bylo mi souzeno dožít v samotě ? Já stále doufám, že někde zbývá jikřička naděje.

Ninkomu není nic souzeno, jako bytosti nadané svobodnou vůlí si tvoříme vlastní osud, v mezích možností a okolností. Jinak řečeno, předem danný je jen náš start, d0lky cest a jejich křižovatky, ale jen na nás záleží, jak a kam po nich budeme kráčet. A ani asexuál nemusí žít (a dožít) v samotě, proto6e není třeba vstahu (a sexu) na to, aby člověk nebyl sám. Ostatně, ke konci života už na sexu stejně moc nezáleží ...

[raind-diskusni-forum-ragon]

Magramal: díky za ten tip na výhybavou poruchu osobnosti. Věděla jsem, že mi něco chybí do mého osobního portfolia

Evulína: podle toho co píšeš se odvažuji hádat, že asi nejsi typický asexuál, ale spíše demisexuál, tedy někdo, kdo k intimnímu naplnění vztahu potřebuje napřed mít silnou citovou vazbu na dotyčného partnera. Pokud by tomu tak bylo, tak bys možná tomu měla přizpůsobit svoje seznamovací strategie. Tedy nestydět se za to a oznámit dopředu: jsem založená tak a tak, napřed potřebuji vybudovat důvěru a sounáležitost a pak se teprve uvidí.

[Evulína]

Také tě tu vítám. Úplně v tvém textu vidím sebe, snad až na pár drobných rozdílů. A jestli jsi na tom opravdu tak jako já, chci ti říct předně toto: jestli se chceš s lidmi seznámit, musíš se jim předně otevřít. To je to, co se budeš muset naučit. Dokud budeš uzavřená do sebe jako doposavad, nejspíš se ti to nepovede. Ale to už asi víš, když píšeš, že se z té své ulity začínáš vyhrabávat. Pokračuj v tom, vždyť vidíš, že se to částečně daří, jak sama píšeš, a bude se ti to dařit dál.

V první řadě ale zapracuj na tom, proč se stydíš za to, že jsi neměla doposud žádný vztah? To bychom pak my všichni lidé na ulicích i jinde museli chodit červení až za ušima (vypadalo by to asi takto: ), protože každý máme něco, co jsme v životě doposud nedokázali. Každý z nás je v něčem dobrý a v jiném ne. A většina z nich se za to nestydí, tak co?

Naděje pořád je. Ale chce to i trpělivost. Seznamování možná raději zatím pusť z hlavy a pracuj dál na sobě. Podle toho, co jsi napsala, asi ti to bude trvat ještě pár let, ale nevzdávej to. Přeju hodně štěstí.

Děkuji mnohokrát
Evulína

[ad-diskusni-forum-evr]

Osobně si nemyslím že by jsi měla ještě čekat a pracovat na sobě pár let, jak bylo výše psáno.
Čas nepostojí, a pokud jsi se už odhodlala k tomu, že jsi se zde takhle svěřila, tak by byla chyba se zastavit a nechat věci míjet ...
I když je to asi pohodlnější, ale vůči tvým svěřeným snům a přáním, myslím že ti to pak přinese trápení a zatrpklost.
Na vztahu se musí pracovat, a mnohdy i událostem vyjít vstříc.

[d--diskusni-forum-kun]

Pracovat na sobě ale neznamená zastavit se nebo začít čekat. Jde spíš o to naučit se sebevědomě jednat s lidmi, odstranit všechny ty své psychické bloky a zažitá přesvědčení, že tohle se nesmí a tohle je špatně, přitom to může být právě to, co člověk musí dělat, aby dosáhl svého. Krom toho i naučit se chytit příležitost za pačesy, jak se říká. A lidé se pak začnou více zajímat, přijde to pak prostě samo.

[ad-diskusni-forum-evr]

Pracovat na sobě ale neznamená zastavit se nebo začít čekat. Jde spíš o to naučit se sebevědomě jednat s lidmi, odstranit všechny ty své psychické bloky a zažitá přesvědčení, že tohle se nesmí a tohle je špatně, přitom to může být právě to, co člověk musí dělat, aby dosáhl svého. Krom toho i naučit se chytit příležitost za pačesy, jak se říká. A lidé se pak začnou více zajímat, přijde to pak prostě samo.

Nic samo nepřijde...

[Mor-diskusni-forum-wen]

Neexistuje univerzální návod...
Někdy je potřeba událostem pomoci, ale někdy je potřeba nechat, aby se události mohly dít...

---

pozn. pro případné členy K-N-Č:
(tj. Klub Nechápavého Čtenáře )
Např. je-li někdo ve svých postojích a strategiích převážně pasivní, je pro něj přínosnější být pro změnu aktivní. Ale také obráceně... příliš aktivnímu jedinci bývá k užitku trochu přibrzdit a nechat víc prostoru "těm druhým" (což může být problematické si uvědomit, protože obecně v naší "západní" společnosti je uznáváno víc to aktivní či "rozumové" - dělej, makej, snaž se, pracuj víc, odpočívej aktivně... a pod.)

... a pro jistotu na konkrétnější analogii:
Např. budu-li chtít vypěstovat nějakou rostlinu (a vztahy vykazují hodně podobná období ), připravím pro ni podmínky (zkypřím půdu, pohnojím, zastíním...), zasadím semínko, přiměřeně zalívám.... a pak už MUSÍM jen trpělivě čekat (to, další už není v mé moci a já udělala všechno, co jsem mohla ... další aktivní "obtěžování" semínka by mu neprospělo...)

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Např. budu-li chtít vypěstovat nějakou rostlinu (a vztahy vykazují hodně podobná období ), připravím pro ni podmínky (zkypřím půdu, pohnojím, zastíním...), zasadím semínko, přiměřeně zalívám.... a pak už MUSÍM jen trpělivě čekat (to, další už není v mé moci a já udělala všechno, co jsem mohla ... další aktivní "obtěžování" semínka by mu neprospělo...)

To bylo pro rostlinky.
Pro živočichy podobně platí: další aktivní "obtěžování" vemínka by mu neprospělo...