Částečně asexuální pedofil

[To-diskusni-forum-ny]

Ahoj.

Nějakou dobu už pročítám tohle fórum a konečně jsem se odhodlal se vám představit.

Jmenuji se Tony a je mi 22 let. Už dlouhou dobu pozoruji, že nejsem tak úplně normální.
Odjakživa jsem uzavřený, samotářský a je pro mě těžké se s někým sblížit. Tedy, různých kamarádů a známých mám dost, ale toho opravdového, nejlepšího, komu bych mohl plně důvěřovat a řešit s ním všechny své problémy, takového jsem nikdy neměl.
Nikdy mě taky tolik nezajímaly holky, jako ostatní kluky v mém věku. Možná jsem se pomaleji vyvíjel, začaly mě trochu víc zajímat asi ve 14 letech, ale stejně to nebylo ono. Na střední jsme byli skoro samí kluci a já s nima neměl nic společného. Nelákaly mě ani holky, ani chlast. Až kolem 18 let jsem si začal všímat, co se mi vlastně doopravdy líbí. V nějakých 20 letech jsem si naplno připustil, že mám rád děti tak nějak jinak, a všechno najednou začalo dávat smysl.
V současnosti si ale všímám ještě jedné složky své sexuality a to, že se u mě vlastně ta sexualita až tolik neprojevuje, což mě přivedlo sem.

K dospělým holkám mám docela neutrální vztah. Když se s nějakou bavím, chovám se k ní asi podobně jako ke klukovi. Když je ta holka "sexy" se vším, co se správným chlapům líbí, cítím se s ní spíš nepříjemně. Představa jakýchkoliv sexuálních aktivit s ní mě přinejmenším neláká, pokud přímo neděsí.
Zřídka se najde i dívka, která se mi líbí pro svou přirozenost a něco těžko definovatelného, ale i ona se mi líbí spíš esteticky, než že by mě přitahovala sexuálně. Nevím, jestli bych se dokázal do dospělé dívky zamilovat.
Nejkrásnější jsou pro mě holčičky, nejvíc se mi líbí asi osmi až desetileté. Jako pedofil k nim samozřejmě cítím erotickou přitažlivost. Líbí se mi ty jemné rysy v obličeji, nedbalá a přirozená krása, čistota, upřímnost. Líbí se mi jejich hlásky, smích, dovádění. Jednoduchost dětského světa. Rád bych byl v častém kontaktu s dětmi, rád bych v rámci možností navázal kamarádský vztah s holčičkou. To ale neznamená, že bych ji chtěl osahávat. Když můžu být s dětmi, zapomenu na starosti a mám hned lepší náladu.

Nemyslím si, že jsem úplný asexuál, ale částečný možná ano. Nevím, jestli je to vrozené, nebo spíš postojem, ve kterém se sám utvrzuji. I kdybych byl třeba jen hyposexuální, pořád mě nijak nepřitahují dospělé dívky, se kterými bych mohl mít vztah. Moje představa partnerského vztahu se blíží spíš důvěrnému přátelství. Mít někoho, komu se můžu s čímkoliv svěřit, s kým můžu trávit čas, zajít na koncert, do kina. Partnerský vztah bez zamilovanosti? Nejlepší kamarádi?
Sex jsem nikdy neměl a dřív mě to trápilo, asi hlavně proto, že jsem chtěl být "normální". Dnes už mi to ani nevadí. I bez vidiny sexuálních aktivit s holčičkou dokážu v pohodě žít. Nevím, nakolik je to tím, že sex s dětmi je prostě nepřípustný, a nakolik tím, že po něm ani netoužím. Tímhle si vážně nejsem jistý, ale víc se mi líbí dětský svět a jejich společnost, než že bych se na děti díval jako na sexuální objekty.
Pornografii jsem dřív sledoval, ale nikdy jsem pořádně nenacházel takovou, co by mě opravdu vzrušovala. Dlouho jsem to nechápal a nevěděl, proč se mi nelíbí to, co ostatním. Bylo to víc pedofilií, nebo asexualitou? Asi před rokem jsem si uvědomil, že nejvíc mě dokážou vzrušit pouze mé představy, a přestal jsem pornografii sledovat úplně.
Teď, když už polevila ta pubertální nadrženost, mi stačí masturbovat jednou, dvakrát týdně, někdy jsem i dva týdny bez masturbace. Když si tělo řekne, odbydu si to a víc to nijak neřeším. Tady se opět nabízí srovnání - spousta mužů (i pedofilů) masturbuje každý den, někdy i několikrát denně. Možná ten sexuální pud opravdu nemám tak silný.

Co tady vlastně dělám?
Jak už jsem psal, rád bych zde zase o něco líp poznal sám sebe, pořád v té své sexualitě nemám úplně jasno. Nedokážu moc odlišit vrozené předpoklady od toho, jak je sám, třeba i podvědomě, ovlivňuju. Být asexuál z přesvědčení mi ale taky připadá jako zajímavá životní cesta, taková čistá, vhodnější třeba i ve vztahu k dětem.
Navíc se tady na fóru pohybuje spousta lidí, se kterými bych si mohl rozumět. Je pro mě skoro nemožné, najít "tam venku" někoho, s kým bych mohl mít důvěrný přátelský vztah a mohl se mu svěřit s čímkoliv včetně mé odlišnosti. Kdo ví? Třeba se mi poštěstí někoho takového najít tady. Jsem otevřený každé komunikaci, i soukromé.

A ještě něco málo o mně:
Jsem student, citlivý, umělecky založený, mám rád čtení, psaní, hudbu a hudební nástroje, obdivuju kreslení. Jsem fanda osobního rozvoje a práce na sobě (alespoň po duševní stránce). Dokážu ocenit, když někdo něco umí, a rád ukážu, že umím taky. Chtěl bych nikdy úplně nedospět a užívat si zábavný a spokojený život. To už za tu snahu stojí, ne?

[ad-diskusni-forum-evr]

No, kvituji odvážné přiznání, a ač nehodláš být sexuálně aktivní a tudíž jsi nic neprovedl, věřím že i přesto to tu pár lidem docela rozhodilo čakry.
Osobně to moc nechápu, díky svému zaměstnání bývám s dětmi často v pracovním styku, a kolikrát bych to nejraději ztřískal na jednu hromadu... Prostě tak, jak se to dělávalo za ,,našeho" mládí...tenkrát si učitelé autoritu dovedli získat..
Dnes je to samá pseudohumanita, a ta ve výsledku platí jen pro malé promile dětí.
A věř mi že holky dokáží být kolikrát v řádění horší než kluci. Možná by tě i taková zkušenost trošku odradila od fantazií s hebkýma a něžnýma andílkama..
Naštěstí už mám dost akcí a různých besed z dětma za sebou, tak to zvládám i bez biče ,ale i tak si moc nedovedu představit jaký to musí být kdyby se někdo s tvým přístupem měl dětem věnovat a zachovávat si nezbytnou autoritu. Skrývat to musí být nápor, protože práce s dětmi má jiné specifika, hodnotové žebříčky , a reakce na citlivé záležitosti...
Jasně že podle definice pedofila, dětský svět miluješ, a snad by jsi byl pro to i jednou dobrý otec pro dceru..
Ale záleží hodně na tvé inteligenci a vůli, protože musíš zvládat svůj chtíč, což musí být pravděpodobně docela peklo.

[To-diskusni-forum-ny]

Díky za reakce. Rozhodně nechci tímhle "přiznáním" nikoho provokovat. Uvažoval jsem i nad tím, se zde prezentovat jen jako asexuál, ale vzhledem k tomu, že bych se i rád s někým odtud seznámil blíž, pokud se naskytne příležitost, přišlo mi nakonec jednodušší, když to o mně bude vědět už od začátku.

Nevím, jestli bych dokázal pracovat s dětmi na plný úvazek, ideální mi přijde třeba vedoucí kroužku, kde budu mít dostatečný kontakt s dětmi, ale jen do té míry, abych se z nich nezbláznil. Je mi jasné, že děti nejsou jen andílci a je s nimi i makačka. Osobně obdivuju, když někdo dokáže být s dětmi kamarád a zároveň si udržet autoritu, být pořád příjemný a neztratit trpělivost. Znám takové lidi, sám to zdaleka neumím, ale rád bych se v tomhle zlepšoval. Pedofilie mi bohužel nedává lepší schopnosti pro práci s dětmi, snad jen větší trpělivost.

Zdá se mi právě, že s chtíčem v kontaktu s dětmi nijak bojovat nemusím. Zatím jsem se nikdy nedostal do situace, kdy bych cítil byť jen náznak problémů se sebekontrolou. Ovládat se dokážu a jsem prostě rozhodnutý za žádných okolností žádnému dítěti neublížit (a neudělat nic nepatřičného). To tvrzení zní asi hloupě, ale nevím, jak lépe to vyjádřit. Sám sobě naplno důvěřuju.

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

V tvém případě je vlastně nízké libido dar z nebes Lidi si obvykle spojují pedofilii jen s tou nejextrémnější formou, spojenou se sexuální agresí a sadismem, ale takových jako ty budou určitě mraky.

Ta "foglarovská" cesta mi připadá jako dobrý nápad, snad se ti něco takového podaří.

[narcisse]

Při čtění názorů adevra a Tonyho na děti mi vytanul na mysli jeden starý vtip:
Víte, jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem?
Pedofil má děti rád...

A teď trochu vážně. Tony, já se domnívám, že hlavní otázkou je, jestli jsi skutečně asexuál nebo pedofil, který se, vzhledem ke společenské nepřijatelnosti pedofilie, rozhodl pro celibát.
Pokud Tě děti sexuálně přitahují a dokážeš si, třeba v masturbačních fantaziích, představit, že to s nimi děláš, pak jsi pedofil a s dětmi prostě pracovat nesmíš.

I jako vedoucí pouhého zájmového kroužku bys totiž mohl navázat "duševně" důvěrný vztah. Z hlediska dítěte by to byl vztah "dítě - dospělý", ve kterém bys byl považován za autoritu, jejímuž přání není možné vzdorovat.
Z Tvého hlediska se by naopak vztah jevil jako partnerství ronvocenných (i proto, že Ty sám sebe stále vidíš jako nedospělého), kdy si ani neuvědomíš, že dítě udělá, co mu řekneš ne proto, že chce, ale proto, že jsi to mu přikázal.
Je dobře, že jsi se až doposud dokázal ovládat (ostatně, jinak bys těď nepsal z domova či VŠ koleje, ale z psychiatrické léčebny), ale otázkou je, zda dokážeš garantovat, že bys to za všech okolností zvládl i v budoucnu.
Při neustálém pokoušení, při pravidelném styku s dětmi, poznal bys jejich čisté dušičky, jejich trápení s rodiči, kteří jim nerozumí, s vrstevníky, kteří se s nimi nekamarádí, protože nemají značkový mobil, když by třeba některé z nich bylo smutné a přišlo si pro pohlazení.. já vás mám moc ráda, pane učiteli.. Skutěčně bys dokázal garantovat, že v Tobě ten nahromaděný tlak nikdy neexploduje?

Nebo bys mohl mohl být asexuál se "syndromem Petera Pana". Dospělost jedince není den jeho osmnáctých narozenin, dospělost je víceméně vázána na sexualitu - v tomto smyslu asexuál nemůže nikdy dospět.
Ve společnosti dětí není problém vyhnout se rozhovorům o sexu, který je pro lidi kolem dvaceti let hlavním tématem (spolu s historkami o tom, co se stalo pod vlivem alkoholu či omamných látek).
Je složité, být ve společnosti např. spolužáků, kteří probírají sex. Dříve či později se Tě někdo pokusí vtáhnout do rozhovoru a pak nezbývá, než přiznat pravdu (a do konce studia být sociálně vyloučen) nebo lhát. Ani jedno není příjemné.
Ve společnosti dětí bys byl díky větším znalostem a zkušenostem vůdcem skupiny určujícím téma hovoru a nehrozilo by, že se Ti vysmějí.

Trošku jsem se do toho zamotala.. Myslím, že by sis měl v první řadě ujasnit, zda jsi pedofil nebo asexuál. Asexualita je nezájem o sexuální aktivity, neprovozování sexuálních aktivit z jakýchkoliv jiných důvodů je celibát. Pedofilie je sexuální preference dětí, nikoliv označení faktu, že někdo již s dětmi souložil.
Jsi-li pedofil, prosím vyhledej urychleně odbornou pomoc na psychiatrii, dokud máš situaci ještě pod kontrolou a neublížil jsi žádnému dítěti.

[ad-diskusni-forum-evr]

To co píše AlineDaryen je fakt, že to zvládáš je požehnáním.
A v kumštu bylo takových lidí víc, například o Astrid Lindgren se tvrdilo že je na malé holčičky.
Ale i tak musíš být opatrný, někdy to má takový vedoucí kroužku ( jak píšeš ) mnohem horší než třeba učitel. Ten má dětí víc a musí projevovat určitou přísnost, jinak se mu celá třída ,,rozjede".
V kroužku bývá dětí méně a měl by jsi jim být blíž. A podobné , nebo ještě horší je to na táborech.
Holky už tak od deseti let dokáží ledacos ,,vycítit" nebo v kolektivu ,,vydedukovat" a pokud by jsi nějaké věnoval větší pozornost, určitě by se jejich vnímavost přešla do nějaké formy provokace, což by byla dost těžká zkouška tvého odhodlání. Nebo , jak se zmiňuješ, trpělivosti.

Teď při psaní jsem si vzpomněl na to, jak mi vyprávěl jeden vychovatel z dětského domova, že ve svých začátcích při noční službě vešel na pokoj kde starší pubertální romové šikanovali malé bílé děti a samozřejmě u toho bylo i piva a cigarety...
Vlítnul tam, jenže na ten okamžik byly připravený dvě cikánské holky, zcela si stáhly tepláky a se slovy ,,Dobry večer pane vychovatel, že by jste si rád zapíchal, že vy jste pedofil, né?" vyrazily s lascivními gesty proti němu.
Tvrdil mi, že v životě se tak nebál rána, jestli ho třeba neobviní.
Dnes už sice ty různé finty zná, ale když je na baráku sám (protože na lepší dozor nejsou prachy) stejně nemůže často nic moc dělat , a věř mi že to, jaké v takových ústavech ( to byl internátní dětský domov / tzn. o dost větší humus, protože si je občas brali domů ,,rodiče"/ ) romské děti leckdy dělají věci, že by to snad vyléčilo i nejdrsnějšího belgickýho pedofila.
Sorry za ten příměr, vím že to léčit nejde...

Tak ti držím palce, a snad ti nevadí že tu jen nepíšu jak je supr že to zvládáš, holt mám díky své práci i poznatky o různých důsledcích.
Asi je to i jiné, když beru věci které jiného uvádějí do radostného vytržení a vzrušení, pouze jako ductus.

---

To- Narcisse
To s tím vtipem je vtipné.
A staré...
Ale já naštěstí nejsem pedagog, (ač jsem kdysi chviku učil), jen Tonymu píši něco ze svých ,,zážitků" , a snad to tak i vezme.
No musím však přiznat že ty máš problematiku docela zmáknutou, a určitě bude pro něj podnětnější než ta má.
Holt mám doma občas puštěnou i Novu.

[To-diskusni-forum-ny]

Lidi si obvykle spojují pedofilii jen s tou nejextrémnější formou, spojenou se sexuální agresí...

To je právě rozšířený předsudek podporovaný médii, který vede k začarovanému kruhu, kdy se pedofil, který nikdy nezneužil, bojí komukoliv svěřit.

...já se domnívám, že hlavní otázkou je, jestli jsi skutečně asexuál nebo pedofil, který se, vzhledem ke společenské nepřijatelnosti pedofilie, rozhodl pro celibát.
Pokud Tě děti sexuálně přitahují a dokážeš si, třeba v masturbačních fantaziích, představit, že to s nimi děláš, pak jsi pedofil a s dětmi prostě pracovat nesmíš.

Pedofil jsem určitě, v tom už mám docela jasno, možná to ale není tak vyhraněné a jsem zároveň hyposexuální, mám nižší libido, nebo tak něco. Což by byla určitě výhoda.

I jako vedoucí pouhého zájmového kroužku bys totiž mohl navázat "duševně" důvěrný vztah. Z hlediska dítěte by to byl vztah "dítě - dospělý", ve kterém bys byl považován za autoritu, jejímuž přání není možné vzdorovat.
Z Tvého hlediska se by naopak vztah jevil jako partnerství ronvocenných (i proto, že Ty sám sebe stále vidíš jako nedospělého), kdy si ani neuvědomíš, že dítě udělá, co mu řekneš ne proto, že chce, ale proto, že jsi to mu přikázal.

V duševně důvěrném vztahu s dítětem bych nehledal hned něco špatného, takový vztah může mít i nepedofil. Proč bych měl takový vztah chtít zneužít k tomu, abych dítě ovládal, manipuloval? Vážně nechci překročit hranici čehokoliv nepřípustného.

Je dobře, že jsi se až doposud dokázal ovládat (ostatně, jinak bys těď nepsal z domova či VŠ koleje, ale z psychiatrické léčebny), ale otázkou je, zda dokážeš garantovat, že bys to za všech okolností zvládl i v budoucnu.
Při neustálém pokoušení, při pravidelném styku s dětmi, poznal bys jejich čisté dušičky, jejich trápení s rodiči, kteří jim nerozumí, s vrstevníky, kteří se s nimi nekamarádí, protože nemají značkový mobil, když by třeba některé z nich bylo smutné a přišlo si pro pohlazení.. já vás mám moc ráda, pane učiteli.. Skutěčně bys dokázal garantovat, že v Tobě ten nahromaděný tlak nikdy neexploduje?

Garantovat samozřejmě nic nemůžu. Nemůžu tvrdit: "Jsem si jistý, že nikdy nikomu neublížím." To nemůže nikdo. Můžu ale udělat všechno pro to, aby se to nestalo, a pokud bych cítil, že se mi to začíná vymykat z rukou, odborná pomoc by byla určitě na místě.

Nebo bys mohl mohl být asexuál se "syndromem Petera Pana". Dospělost jedince není den jeho osmnáctých narozenin, dospělost je víceméně vázána na sexualitu - v tomto smyslu asexuál nemůže nikdy dospět.
Ve společnosti dětí není problém vyhnout se rozhovorům o sexu, který je pro lidi kolem dvaceti let hlavním tématem (spolu s historkami o tom, co se stalo pod vlivem alkoholu či omamných látek).
Je složité, být ve společnosti např. spolužáků, kteří probírají sex. Dříve či později se Tě někdo pokusí vtáhnout do rozhovoru a pak nezbývá, než přiznat pravdu (a do konce studia být sociálně vyloučen) nebo lhát. Ani jedno není příjemné.
Ve společnosti dětí bys byl díky větším znalostem a zkušenostem vůdcem skupiny určujícím téma hovoru a nehrozilo by, že se Ti vysmějí.

S tou dospělostí a nedospělostí jsem to myslel trochu s nadsázkou, spíš jako nechuť sklouznout do nudné šedi každodenního života... Ale máš pravdu, že s dětmi se cítím dobře částečně i proto, protože s nimi nemusím řešit otázky vztahů a sexu, u kterých se v případě vrstevníků zmůžu maximálně na vyhýbavé odpovědi.

Jsi-li pedofil, prosím vyhledej urychleně odbornou pomoc na psychiatrii, dokud máš situaci ještě pod kontrolou a neublížil jsi žádnému dítěti.

Sexuolog nebo psycholog by mi možná pomohl si věci víc ujasnit, jeho návštěva by byla ale problematická i z toho důvodu, aby se o ní nedozvěděli například rodiče. Musel bych asi skrývat, že někam chodím... Na druhou stranu, jako časovaná bomba si nepřipadám, takže bych to neviděl tak akutně.

A v kumštu bylo takových lidí víc, například o Astrid Lindgren se tvrdilo že je na malé holčičky.

Zajímavé, o ní to slyším poprvé.

Ale i tak musíš být opatrný, někdy to má takový vedoucí kroužku ( jak píšeš ) mnohem horší než třeba učitel. Ten má dětí víc a musí projevovat určitou přísnost, jinak se mu celá třída ,,rozjede".
V kroužku bývá dětí méně a měl by jsi jim být blíž. A podobné , nebo ještě horší je to na táborech.
Holky už tak od deseti let dokáží ledacos ,,vycítit" nebo v kolektivu ,,vydedukovat" a pokud by jsi nějaké věnoval větší pozornost, určitě by se jejich vnímavost přešla do nějaké formy provokace, což by byla dost těžká zkouška tvého odhodlání. Nebo , jak se zmiňuješ, trpělivosti.

Opatrný určitě budu, povahově jsem také dost zdrženlivý na to, abych neudělal něco, čeho bych potom litoval.

Teď při psaní jsem si vzpomněl na to, jak mi vyprávěl jeden vychovatel z dětského domova, že ve svých začátcích při noční službě vešel na pokoj kde starší pubertální romové šikanovali malé bílé děti a samozřejmě u toho bylo i piva a cigarety...
Vlítnul tam, jenže na ten okamžik byly připravený dvě cikánské holky, zcela si stáhly tepláky a se slovy ,,Dobry večer pane vychovatel, že by jste si rád zapíchal, že vy jste pedofil, né?" vyrazily s lascivními gesty proti němu.
Tvrdil mi, že v životě se tak nebál rána, jestli ho třeba neobviní.
Dnes už sice ty různé finty zná, ale když je na baráku sám (protože na lepší dozor nejsou prachy) stejně nemůže často nic moc dělat , a věř mi že to, jaké v takových ústavech ( to byl internátní dětský domov / tzn. o dost větší humus, protože si je občas brali domů ,,rodiče"/ ) romské děti leckdy dělají věci, že by to snad vyléčilo i nejdrsnějšího belgickýho pedofila.

V dětských domovech to asi bude hodně "drsné", na takovou práci bych nejspíš neměl.

Tak ti držím palce, a snad ti nevadí že tu jen nepíšu jak je supr že to zvládáš, holt mám díky své práci i poznatky o různých důsledcích.
Asi je to i jiné, když beru věci které jiného uvádějí do radostného vytržení a vzrušení, pouze jako ductus.

Rozhodně nevadí. Všechno jsou to věcné připomínky, něco jiného by bylo slepé odsuzování. Díky.

[ho-diskusni-forum-uba]

Ahoj.
Tak předně máš můj velký obdiv za upřímnost.
Souhlasím s Tebou. Na různé psychiatry apod. bych se být tebou taky vykašlal. Nevíš na koho narazíš - může to být někdo kdo prostě nemá empatii a ani zájem pomoct a "léčí" podle toho, co se kdysi naučil a přečetl si v knížkách a akorát by ti ublížil. Pokud bys měl v budoucnu pocit, že svoje touhy nezvládáš, tak bych do toho ale rozhodně šel. Nicméně u sexuálních agresorů podle mě nejspíš není hlavním problémem jejich sexualita, ale spíš jejich celková osobnost - tzn. že nechcou svoji situaci řešit a že neberou ohledy na ostatní,na ničem jim nezáleží apod. Což u Tebe nejspíš nehrozí. Myslím, že i běžný heterosexuál s problematickou povahou může někoho znásilnit, zatímco třeba u slušného a rozumného člověka - sadisty to absolutně nehrozí.

[Magr-diskusni-forum-amal]

To co píše AlineDaryen je fakt, že to zvládáš je požehnáním.
A v kumštu bylo takových lidí víc, například o Astrid Lindgren se tvrdilo že je na malé holčičky.

Ještě známějším příkladem je Lewis Carroll, ale stejně jako v podobných případech nelze zpětně určit pravdu, jen to lze ohdadovat podle jeho literární, kreslířské a fotografické tvorby (která by, dle dnešních přehnaných měřitek, byla v mnohých případech považována za dětskou pornografii).

Lidi si obvykle spojují pedofilii jen s tou nejextrémnější formou, spojenou se sexuální agresí...

To je právě rozšířený předsudek podporovaný médii, který vede k začarovanému kruhu, kdy se pedofil, který nikdy nezneužil, bojí komukoliv svěřit.

Hlavně z toho důvodu, že je to velmi účinný strašák, který je zneužívaný na ospravedlnění aktivit, které by jinak neměli šanci projít - terorismu se dnes moc lidí nebojí a softwarové/filmové/hudební "pirátsví" nechává většinu lidí v klidu.


A jak píše houba, pravděpodobnost, že pedofil někoho znásilní, není o nic větší, než pravděpodobnost, že někoho znásilní heterosexuál, ale u pedofilů funguje velký výběrový efekt médií ("obyčejná" znásilnění jsou pro média málo zajímavá) a navíc současná společenská morálka to pedofilům s nenulovým libidem velmi ztěžuje zákazem veškeré dětské pornografie. A to i včetně takové, ve které účinkují pouze dopělí nebo dokonce kreslení či pořítačově vytvoření aktéři, což je jasný důkaz toho, že celospolečenský názor v této oblasi už dávno zmizel za obzorem zdravého rozumu ...


A z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud nemá muž libidio ve dvaadvaceti, tak není moc velká pravděpodobnost, že by se později nějak samo od sebe objevilo - z literatury vím, že nejvyšší vrchol u mužů je někde mezi 15-18 lety a pak už to jen klesá.

[zerubis]

Na toto je slozita odpoved, pokud by ses s timto sveril asi by zde byla tendence tveho okoli te ukrizovat.

Domnivam se, ze pokud nedochazi ci v minulosti nedoslo k sexualnimu kontaktu, tak neni duvod te pranyrovat, za predstavy te nikdo trestat nemuze, pokud bude tva afilita pouze v radu fantazii... Odbornika bych vyhledal pouze ve chvili, kdyby si vycitil, ze uz mas tendence opravdu s tim ditetem mit nejakou formu sexualniho kontaktu, v tom pripade bych se vsak obratil na nekoho, kdo pracuje v lecebne, kde pracuji s jedinci, kteri se neudrzeli a sexualni kontakt s ditetem meli. Je tomu par let, kdy jsem cetl clanek prave o tomto, pokud se nepletu byla to Bohnicka lecebna a krome jineho tam bylo, ze pomahaji lidem se sexualnim zajmem o deti, kteri vsak nikdy zaden sexuelni kontakt s detmi nemeli, aby jejich fantazie opravdu zustaly jen fantazii. Meli k tomu radu programu, japonskymi anime pocinaje kastraci konce. Byla tam snaha, aby takovy clovek se naucil sve predstavy zvladat a neublizil sobe i diteti.