Zdravím spřízněné duše

[Mor-diskusni-forum-wen]

No tak asi nemá smysl chodit štěstí vstříc. Prostě budu dál čekat a třeba se někdo vyskytne.

Pozor! Nemyslela jsem tím, "sedět na zadnici a čekat" a nic nedělat... (žádná pila sama neřeže, musí se s ní pohybovat, nebo ji aspoň přidržovat, když je motorová... )
Klidně jdi štěstí vstříc (ale nežeň se bezhlavě jedním směrem nekoukajíc napravo nalevo), nezapomeň se dívat i kolem sebe, abys nepřehlédla něco (někoho) důležitého...

I Aline Daryen napsala: "čím míň se snažím"... nenapsala: nesnažím se vůbec....

[ke-diskusni-forum-x!k]

Pozor! Nemyslela jsem tím, "sedět na zadnici a čekat" a nic nedělat...

To jo, nic nedelani k nicemu nepovede.
Zacal bych treba tim, ze bych vic vyplnil profil.

A proste zkusil zjistovat co koho bavi a treba se dat obcas s nekym do reci (treba jen online) a po X vyhozenych lidech se kteryma si nerozumis, muzes najit nekoho, s kym toho budes mit hodne spolecneho...

Minimalne tak najdes nejake pratele, pokud ne pritele.
Dokonce i ja sem tady na foru nasel nekolik novych kamaradu a kamaradek a to jsem nehledal nejak moc dlouho a intenzivne.

[lu-diskusni-forum-cka]

Pozor! Nemyslela jsem tím, "sedět na zadnici a čekat" a nic nedělat...

To jo, nic nedelani k nicemu nepovede.
Zacal bych treba tim, ze bych vic vyplnil profil.

A proste zkusil zjistovat co koho bavi a treba se dat obcas s nekym do reci (treba jen online) a po X vyhozenych lidech se kteryma si nerozumis, muzes najit nekoho, s kym toho budes mit hodne spolecneho...

Minimalne tak najdes nejake pratele, pokud ne pritele.
Dokonce i ja sem tady na foru nasel nekolik novych kamaradu a kamaradek a to jsem nehledal nejak moc dlouho a intenzivne.

Tak už jsem se polepšila, přidala něco do profilu. Běžně to nedělám, protože na jiných fórech se moc lidí nezajímá o to kdo jaký je. No a s tím přítelem bych to neviděla tak růžově. Protože jsem zjistila opět jednu znepokojivou věc. Moje sestřenice má teď čerstvě dítě a celá rodina je z toho nadšením bez sebe kromě mě. Vůbec mi to nic neříká, nemám chuť se tvářit kdovíjak potěšeně když nejsem, a to jsem je ještě ani neviděla. Vztahy se sestřenicí poměrně ochladly už před 10 lety. Moje ségra mi vyčítá že vůbec nemám zájem a přitom je to už poměrně vzdálená rodina. Myslíte, že je to taky "příznak" asexuality?

[mušelín]

Moje ségra mi vyčítá že vůbec nemám zájem a přitom je to už poměrně vzdálená rodina. Myslíte, že je to taky "příznak" asexuality?

Příznak to není, jen nemáš mateřské pudy, nebo je máš ale nerozvinuté.

[Asiel]

Moje ségra mi vyčítá že vůbec nemám zájem a přitom je to už poměrně vzdálená rodina. Myslíte, že je to taky "příznak" asexuality?

Pro mě jsou bratranec a sestřenice taky vzdálená rodina, vlastně se spolu vůbec nestýkáme a jejich případné potomstvo by mi bylo nejspíš šumafuk. Nevidím na tom nic divného.

[lu-diskusni-forum-cka]

Moje ségra mi vyčítá že vůbec nemám zájem a přitom je to už poměrně vzdálená rodina. Myslíte, že je to taky "příznak" asexuality?

Příznak to není, jen nemáš mateřské pudy, nebo je máš ale nerozvinuté.

To taky není moc povzbudivý. Moje mamka se už těší na vnoučata a i kdybych měla s kým tak je stejně mít nebudu.

[mušelín]

Příznak to není, jen nemáš mateřské pudy, nebo je máš ale nerozvinuté.

To taky není moc povzbudivý. Moje mamka se už těší na vnoučata a i kdybych měla s kým tak je stejně mít nebudu.

Třeba se to ještě změní... A kdyby ne, tak není třeba se trápit kvůli očekáváním vlastních rodičů. Musí se holt přičinit sourozenci, nebo ať si matka najde jinou zábavu

[lu-diskusni-forum-cka]

Příznak to není, jen nemáš mateřské pudy, nebo je máš ale nerozvinuté.

To taky není moc povzbudivý. Moje mamka se už těší na vnoučata a i kdybych měla s kým tak je stejně mít nebudu.

Třeba se to ještě změní... A kdyby ne, tak není třeba se trápit kvůli očekáváním vlastních rodičů. Musí se holt přičinit sourozenci, nebo ať si matka najde jinou zábavu

Ono bohužel v naší rodině, ať už z mamčiny strany nebo z taťkovy, se považují děcka jako prioritní smysl života, že je to jakási povinnost nebo co. Pokaždé, když na to přijde řeč, tak to musím nějak zahrát do autu, fakt se na něco takovýho necítím. Vidím se spíš jako kariérista, pokud se mě podaří najít slušnou práci.

[mušelín]

Ono bohužel v naší rodině, ať už z mamčiny strany nebo z taťkovy, se považují děcka jako prioritní smysl života, že je to jakási povinnost nebo co. Pokaždé, když na to přijde řeč, tak to musím nějak zahrát do autu, fakt se na něco takovýho necítím. Vidím se spíš jako kariérista, pokud se mě podaří najít slušnou práci.

Není jiná cesta, než s razancí prohlásit, co v životě chceš, čím častěji to budeš dělat, tím spíš si na to zvyknou. Třeba časem pochopí, že Ty bys tak nebyla šťastná. Podřizovat svá přání přáním druhých (na svůj úkor) by bylo nemoudré.

[Magr-diskusni-forum-amal]

Pokuď jsou rodiče rozumní, tak je to ten nejjednodušší způsob. A i pokud ne, je možné ještě zkusit hrát na emoce - předhodit jim to, že jejich touha po vnoučatech je maskovaná snaha vynahradit si "neúspěch" péče o vlastní potomky péčí o jejich potomky a že požadovat něco takového i přes odpor svých potomků je od nich sobecké ... nebo něco obdobně hnusného.

Nevýhoda je, že u některých typů lidít to znamená, že jim doslova zničíte smysl života - vzpomínám na jeden rozhovor v rádiu, kde psycholog popisoval případ, kdy přiznání syna k homosexuální orientaci před svou matkou způsobilo, že jí museli odvést do nemocnice, protože se z toho duševně zhroutila. Přitom jí ani tak nevadilo, že je její syn gay, ale nedovedla se duševně přenést přes to, že nikdy nebude babičkou.