Spřízněná duše?

[NTLL]

Líbí se mi, že to někdo také tak cítí. To, že pokud jako asexuálové nejsme pod tím neustálým tlakem naplnění fyzické potřeby, tak je to vlastně výhoda, protože se můžeme v klidu věnovat rozvoji intelektu, nejrůznějších zájmů a přátelských vztahů ke svému okolí.

Ani vlastně nevím, co mě na tom tolik těší. S "většinovými" se bavím o podobných věcech, ale u asexuálů pro mě konverzace získává naprosto nový rozměr.

[ad-diskusni-forum-evr]

Líbí se mi, že to někdo také tak cítí. To, že pokud jako asexuálové nejsme pod tím neustálým tlakem naplnění fyzické potřeby, tak je to vlastně výhoda, protože se můžeme v klidu věnovat rozvoji intelektu, nejrůznějších zájmů a přátelských vztahů ke svému okolí.

Ani vlastně nevím, co mě na tom tolik těší. S "většinovými" se bavím o podobných věcech, ale u asexuálů pro mě konverzace získává naprosto nový rozměr.

Tohle mi připadne tak trošku až radikální. Vždyť proč?
Já mám hromady kamarádů co nejsouasexuálové a jsou v pohodě, morálně i intelektem... a nemám pocit že by mne při řeči mocí mermo chtěli ojet.
No občas možná ano, ale s tím se dá pracovat... a může to být někdy i zábavné.

Neber to negativně, ale nechápu ten ,,nový rozměr".
Jako že se při debatě s někým, kdo běžně souloží nedokážeš uvolnit? Jako že pořád musíš myslet na to, že ... co vlastně?

[NTLL]

Tohle mi připadne tak trošku až radikální. Vždyť proč?
Já mám hromady kamarádů co nejsouasexuálové a jsou v pohodě, morálně i intelektem... a nemám pocit že by mne při řeči mocí mermo chtěli ojet.
No občas možná ano, ale s tím se dá pracovat... a může to být někdy i zábavné.

Neber to negativně, ale nechápu ten ,,nový rozměr".
Jako že se při debatě s někým, kdo běžně souloží nedokážeš uvolnit? Jako že pořád musíš myslet na to, že ... co vlastně?

Negativně to vůbec neberu, možná dokonce právě naopak. Radikální jsem, to si nedovolím vyvracet "Novým rozměrem" jsem myslel jakýsi těžko popsatelný psychologický rys, který sdílí drtivá většina asexuálů... možná lidi až moc zkoumám, nicméně hlubinná a zejména analytická psychologie byly a vždy budou mými oblíbenými obory.
Ještě jednou k tomu radikalismu, v jiném příspěvku jsem byl dokonce označen za sektáře, což mne dost potěšilo

Jestli mne chce někdo při řeči, jak ty říkáš "ojet", vůbec nezkoukám. Každopádně může to zkusit, každý máme určité pudy a důvody pro své konání, mne samotného by míra úspěšnosti zajímala, vedle psychologie je statistika mým dalším oblíbeným oborem

[Nihillus]

Adevr je jen smutný, že my, intelektuálně rozvinutí asexuálové, nedosáhneme při čtení jeho potenciálně všestranně provokativních komentářů jakéhosi "nového rozměru". (cítím se smutně)

[ad-diskusni-forum-evr]

To Nihilus,
Ale to že je něco smutné, vůbec neznamená že jsem smutný i já.

To NTLL

Tak až to budeš v rámci ověřování statistických dat zkoušet, nezapomeň na ochranu.
I když do statistiky by jsi se možná po vehementním výzkumu vepsal, a to jako asexuál co možná první chytil AIDS.

[d--diskusni-forum-kun]

Ahoj DoriGray,


ten pocit samoty zná asi každý z nás a každý si jím prošel nebo projde. Samozřejmě mohou existovat i zářné výjimky . Já mezi ně nepatřím, prošel jsem si tím také a dokonce jsem tematiku hledání partnera či nějaké spřízněné duše řešil na internetu poměrně hodně. Mohu k tvému jen říct:

O svém pocitu osamění vůbec nepřemýšlej, tím nic nevyřešíš, nikam se to nepohne a sám víš, že se ti tím jen přitěžuje.

K otázce hledat: on pojem "hledat partnera, spřízněnou duši", je nadmíru žalostný, protože zkrátka hledat obecně nějaký mezilidský vztah, to prostě nejde. Vztahy se nedají hledat, ty se musí tvořit. Toho pravého nebo pravou prostě můžeš potkat, ale netroufám si říct "najít". Díky tomu snaha hledat nějaký konkrétní vztah vede často do záhuby, protože se soustředíš jen na tu jednu věc a nevšímáš si všech ostatních možností okolo. Řešení je v tom potkávat nové lidi a snažit se s nimi vytvářet vztahy. Jakékoliv. Pak se nesoustředíš jen na jeden a vidíš toho víc než předtím. A nejlepší cesta je skrze aktivní provozování svých zájmů, protože jedině tak najdeš s někým společnou řeč, máš si s ním co říct, strávit příjemně čas, něco nového se dovědět... A jeden z takto potkaných lidí, jak už tu bylo řečeno, může být právě ta spřízněná duše, kterou hledáš .

Ještě na závěr dodám, jak ti psali i ostatní, nejprve je třeba začít pracovat na svém sebevědomí, protože bez něj to k ničemu kladnému opravdu nevede. Rodičům prostě řekni pravdu, jsou to přece ti tví nejbližší příbuzní, zaslouží si to. Ale nechovej se tak, jak chtějí oni nebo jak to diktuje představa společnosti, buď prostě svůj a snaž se vytvořit si kolem sebe prostředí, ve kterém se budeš cítit dobře. Dělat ze sebe, co nejsi nebo co nechceš, to tě akorát zničí... a to přece nechceš . Tak ti přeju hodně zdaru!

[ivca.web]

Ahoj, je dobře, že jsi se, jak říkáš, smířil s problémy, které s sebou nese život asexuála. Řekl bych, že máme obrovskou výhodu v tom, že žijeme v digitálním světě, ve kterém máme k dispozici fóra, jako je toto. Zkus si sám sebe představit např. před 30 lety, obecné povědomí o asexualitě téměř nulové, šance na najití asexuálního partnera téměř nemožné. Věř, že nás není takové minimum, jak se na první pohled může zdát.
Naprosto chápu tvůj pocit osamění, přece jen samota je pro člověka nepřirozená a každý potřebujeme podpořit a mít někoho, s kým se vzájemně doplníme. Člověk může mít desítky přátel, trávit s nimi čas, "užívat si". Dokud však bude mít pocit, že je odříznut od světa, tak se bude cítit sám, i kdyby se kolem něho motalo sebevíc lidí.
Mě například dost silně naplňuje přítomnost dalších asexuálních lidí, být s někým na stejné vlně je pocit k nezaplacení. Je až zvláštní, jak velká část asexuálních lidí je inteligentní a nesobecká. Doufám, že teď nebudu znít sektářsky, ale asexuální komunita pro mě v dnešní přesexualizované době znamená jakousi "očištěnou společnost".
Ač je to jistě nelehké, tak najít si asexuálního partnera není nemožné, nese to však s sebou řadu kompromisů.

Vědomí toho, že na světě existuje mnoho lidí jako já je k nezaplacení to ano, ale přece jenom asexualů je na světě kolik? 4-5% ze 7 miliard? Ono to není malé číslo, ale stejně hledat v tom toho jednoho člověka se kterým jsme si jak se říká souzeni, je jako hledat jehlu v kupce sena a čekat že on najde mě je asi hodně naivní. Pocit samoty mě až do teď nikdy netrápil, ale spíše potřeba s někým si popovídat o tom co mě tíží, protože nejsem přesvědčen o tom, že má rodina a okolí by pochopilo to, že jsem asexuál. Máma se mě nedávno zeptala, kdy si najdu přítelkyni a založím rodinu a já prostě nemám odvahu jí říct, že nikdy a sám sebe se ptám, jestli mám vůbec právo na to, že moje máma nebude mít nikdy vnoučata a že tím vědomě odsuzuji naší rodinu k zániku... nebo je to právě naopak a mám plné právo na to žít tak jak uznám za vhodné?

4-5 % asexuálů? To je přehnané, tak 2, možná 3 %. Rodina toto nepochopí, o to se ani nesnaž. Už proto, že rodiče nejsou asexuálové. Právo rozhodnout se o své budoucnosti je to jediné, co máš a co ti někdo nemá právo brát.
Nikdo po tobě nemůže sobecky chtít zakládat rodinu jen proto aby měl radost z vnoučat. Rodina je takový zásah do života, který si musí člověk rozmyslet sám (tzn. že chceš a kdy chceš) a nikdo, kromě partnera do toho nemá co kecat.

[raind-diskusni-forum-ragon]

Vztahy se nedají hledat, ty se musí tvořit.

Hezky shrnuto to podstatné.
Každý v podstatě ví, že na vztahu se musí pracovat. Pořád. Oboustranně.
A ne každý je ochoten, nebo schopen (a někdy to ani není ničí vina, třeba prostě dojde energie).
Proto lidé hledají někoho se stejnými zájmy, názory, povahou ..., aby nemuseli následně vydat tolik energie na ono tvoření vztahu.