Chci se svěřit

[M-diskusni-forum-ia]

Ahoj, nevím, jestli jsem asexuál, ale chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh. Vždycky se mi líbili muži, ale jen v televizi nebo na obrázcích. Když jsem byla v pubertě, tak jsem chtěla s někým chodit, ale nikdo se mnou chodit nechtěl. Tak se to se mnou táhlo dál a dál. Věřila jsem tomu, že až potkám toho pravého, vše bude v pohodě. Čas běžel a já jsem nikdy nepoznala, jaké to je, vodit se s mužem za ruku, objímat se, líbat se,... Nikdy se mi nestalo, že by mě sám muž oslovil a chtěl se mnou chodit. Rozhodla jsem se, že se s někým seznámím na inzerát. Bohužel to vždy skončilo u první schůzky. Bude to znít divně, ale muži jsou mi odporní. Neumím si představit, že bych se s nějakým měla líbat nebo by na mě sahal. Vím, že takové pocity mívají ženy, které zažily pohlavní zneužívání nebo znásilnění, ale já jsem nic takového nezažila.
Můj problém není v tom, že jsem jiná a chci žít bez muže, ale v tom, že bych chtěla dítě. Trpím depresemi a nevím, jak celou situaci vyřešit.
Byla bych ráda, kdyby se našel někdo, kdo má podobné problémy. Cítím se na to všechno sama.

[ka-diskusni-forum-rel]

Vždyť můžeš zkusit najít muže, přítele a adoptovat děcko, dát prostě nějakému děcku šanci na lepší, plnohodnotný život. Myslím si, že je to jeden z rozumných důvodů, jak tuto situaci řešit. Pokud sex nepotřebuješ, je to cesta k řešení problémů. Řešil bych to taky tak, já však zase hledám ženu. Každý máme své problémy. Ale ty jsou od toho, aby se řešily, že ? Hezký den. K.

[M-diskusni-forum-ia]

Karle - já vedle sebe bohužel muže nesnesu, proto si neumím představit, že bych s někým žila i za cenu toho, že bych si splnila sen o dítěti.

[ka-diskusni-forum-rel]

Proč ho nesneseš? Vždyť, když jsou na vše v životě dva, je to o něčem jiném. Je tolik krásných a příjemných věcí v životě, ke kterým nepotřebuješ sex, ale vzájemné pochopení, toleranci a respekt. To vše přeci lze,ne?

[atho-diskusni-forum-scity]

Když vedle sebe nesneseš muže, co ženu? Nebo je ti odporné i to? Dvě soužící ženy si mnohdy dobře rozumějí, a dítě můžeš adoptovat, jak napsal tady kolega Karel, nebo podstoupit umělé oplodnění.

[M-diskusni-forum-ia]

Nevím, proč vedle sebe nesnesu muže. Kdybych to věděla, tak bych na tom začala pracovat. Nerozumím si s nima.
Se ženou taky žít nechci. To by bylo stejně k ničemu, protože dvě ženy nemůžou adoptovat dítě. Svobodná žena taky nemůže adoptovat dítě ani podstoupit umělé oplodnění. Takové jsou naše zákona. Možná, že se dají za úplatu obejít, ale já nemám nadbytek financí.

[Ma-diskusni-forum-ta]

Adoptovat dite nelze, jak pises. Mozna by sla pestounska pece. Ale nejsem si tim na 100% jista.

[M-diskusni-forum-ia]

Pěstounská péče by byla možná, ale s největší pravděpodobností bych nedostala miminko, ale už starší dítě.
Děkuju všem za reakce, ale vypadá to, že sem zatím nepřišel nikdo, kdo by na tom byl stejně jako já.

[yo -diskusni-forum-soy]

ahoj k tomu tvemu clanku.ja jsem vedela uz od puberty ze jsem asexual a proto jsem take nikoho moc nechtela ale myslim ze to jsou obavy a jsou z cloveka citit pak to preroste a clovek uz je naveky pesimista.zkus myslet veseleji a uvidis ze svet i muzi nejsou tak zli zdravi yo

[Ne-diskusni-forum-la]

Ještě je tu jedna možnost a to jít pracovat někam k dětem třeba jako vychovatelka apod. Jedna moje známá třeba promeškala příležitost mít dítě, nebo přesněji řečeno nenašla vhodného partnera a vyřešila to tím, že nyní pracuje jako dětská psycholožka...Já vím, ale vlastní dítě je vlastní dítě...A využít nějakého muže a pak ho " odkopnout ", to by bylo značně sobecké...Některé ženy to tak ale vyřešily, také jich pár znám. Pro dítě je samozřejmě nejlepší úplná rodina, ale na druhou stranu jsem přesvědčena, že pokud dítě vyrůstá pouze s jedním rodičem, který ho bezpodmínečně miluje, tak nemusí utrpět ani žádné škody na duši. Pokud vyrůstá s matkou dívka, tak tam by to mělo být v podstatě bezproblémové, chlapcům přece jen chybí více mužský vzor kvůli bezproblémové identifikaci s mužskou rolí. V tomto případě je dobré, když tuto roli může " suplovat " jiný mužský člen rodiny, např. dědeček. Mio, úplně nerozumím tomu, proč Ti jsou muži odporní, není to jen strach z nepoznaného, zkus se třeba upamatovat,kdy se u tebe tato myšlenka objevila poprvé a s jakým zážitkem se Ti propojila ? Vždycky existuje výchozí bod...K rozpomínání Ti může dopomoci i psychoterapeut jakožto tvůj průvodce a nezávislý pozorovatel... Vždyť s druhým člověkem se dá strávit tolik hezkých společných chvil, prosím, nezavrhuj zcela tuto možnost. Cesta by byla třeba najít si muže - asexuála, který si také přeje dítě a myšlenka na sex mu není úplně odporná, jen fyzické vyjádření lásky nemá jako svoji prioritu.