26. 10. 2008, 16:59:39
Jen takový prvotní nápad... co SOS vesničky?
Chci se svěřit
|
26. 10. 2008, 16:59:55
Jestli tam nebudou mit pozadavky na praxi s vychovou deti...
Laissez-faire...
26. 10. 2008, 17:00:10
Náhodou jsem vystudovaná pedagožka a s dětma pracuju. Ale není to ono. Chtěla bych si nějaké miminko vypiplat od plenek
Chodím k psychiatričce beru antidepresiva a prošla jsem i psychoterapií. Bohužel zatím bez většího úspěchu.
26. 10. 2008, 17:00:22
Tipuju, ze o takove mamky do SOS vesnicek se asi prat nebudou...
Laissez-faire...
26. 10. 2008, 17:00:35
Mio, jakou psychoterapií jsi prošla ? Možná by to chtělo vyzkoušet více hlubinně orientované přístupy a pokusit se tak odhalit jádro problému...Je to ale vždy běh na dlouhou trať, nicméně pak výsledek stojí za to projevené úsilí. U psychoterapie je zásada, že pacient či klient musí vždy aktivně spolupracovat s psychoterapeutem a hlavně musí vnitřně chtít změnu, tedy nesmí být v tomto procesu pouhým pasivním čekatelem. Antidepresiva mohou napomoci " nastartovat " klienta do té míry, že je vůbec schopen být aktivním činitelem v psychoterapeutickém procesu, nebo přesněji řečeno je zde tento předpoklad, ale to je vše. Antidepresiva jsou podpůrné prostředky pro mozek, ve kterém dochází v důsledku dlouhodobého chronického prožívání stresu až k funkčním změnám, ( z důvodu vyčerpání určitého nervového přenašeče na synapsích, hlavně serotoninu a noradrenalinu - odpovídajících za naši náladu a psychomotorické tempo ), jejichž biologickou dostupnost v synaptické štěrbině antidepresiva pozitivně ovlivňují zabráněním jejich zpětného vychytávání a tím se zredukují i depresivní příznaky ), ale důležitá je zde současná snaha klienta o vnitřní změnu psychiky, to je cesta k vyřešení problému. Bez vnitřní změny dochází totiž obvykle k rychlému návratu psychických obtíží, ihned jak člověk antidepresiva vysadí....Pak je to začarovaný kruh a samozřejmě zde hrozí i přechodný syndrom z vysazení antidepresiv, možná s tímto máš již zkušenost. Pokud Ti mohu poradit, já bych se pokoušela navázat na dosavadní psychoterapeutické úspěchy, které zajisté máš, byť to jsou jen drobnosti, ale i ty jsou důležité. Nechtěla bys vyzkoušet třeba hypnoterapii ( hypnózu ) či postupy analytické psychoterapie C. G. Junga ? Bohaté zkušenosti s těmito přístupy mají v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, je tam celé specializované oddělení pro neurotiky a je velmi kvalitní, vlastně nejlepší v ČR. Spoluzaložil ho pan profesor Stanislav Kratochvíl a náš vedoucí ústavu Mojmír Svoboda, být tebou, informovala bych se tam. Psychoterapii tam lze absolvovat formou hospitalizace i ambulantně, to už by záleželo na vzájemné uzavřené dohodě mezi tebou a terapeutem, která zahrnuje i cíl terapie, který byste si společně vytyčili.
Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají. (Johann Wolfgang Goethe)
Láska je něco prostého, a proto nikdo z nás nebude moci říci, že to nevěděl.(Iveta Hudáková)
26. 10. 2008, 17:00:51
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 31. 07. 2010, 22:45:10 uživatelem hic -diskusni-forum-iacet.)
Mio, já se nebudu vyjadřovat k Tvé nechuti k soužití s mužem (či ženou) nebo k tomu, že jsou Ti muži odporní, pokusím se věnovat možnosti rodičovství se všemi pro a proti.
Adopce pro tebe při současném znění Zákona o rodině nepřipadá v úvahu, nicméně tento zákon se často mění. Hlavním odpůrcem adopcí do neúplných rodin je však KDU-ČSL a dá se tedy předpokládat, že dokud bude tato strana součástí vládní koalice, ke změně v tomto ohledu nedojde. Je však možné si dítě vzít do pěstounské péče. Existuje občanské sdružení NaTaMa (http://www.natama.cz/), které pomáhá i singles. S tím, že by ti dali do péče jen starší dítě nesouhlasím, to se týká hlavně adopcí. Pravdou ale je, že zdravé bílé miminko je "nedostatkové zboží". Oproti tomu o postižené děti nebo děti jiné národnosti se bohužel chce starat málokdo. Problémem pěstounské péče je spíš to, že ti dítě mohou kdykoliv vzít, pokud se o něj začnou jeho biologičtí rodiče zajímat. Již zmiňované Vesničky SOS (http://www.sos-vesnicky.cz/) fungují na principu rodiny - starala bys se o 8 - 12 dětí různého věku. O děti se zde stará pouze matka (nesmí mít partnera) a ve vesničce žije několik takovýchto rodin. Nevýhodou je implicitní podmínka odloučení od předchozího života - musíš žít v jedné z cca pěti vesniček a být matkou na plný úvazek (jinou práci nestihneš). Nejsem si navíc jistá, zda po ženách nepožadují aktivní křesťanský život. Stejně jako u pěstounské péče, i zde platí, že ti dítě veznou, pokud se přihlásí jeho biologičtí rodiče nebo pokud se pro něj podaří najít adoptivní rodiče. Co se týče vlastního dítěte, myslím, že jedinou cestou v tvém případě je umělé oplodnění od anonymního dárce. Pokud bys měla problém s českou legislativou, viděla bych jako ideální řešení některou ze zahraničních klinik - v Británii by to sice vyšlo dráž, ale jsou o dost liberálnější v pojetí rodičovství než u nás. Můžeš také zvolit kliniku v některé z postkomunistických zemí (v Rumunsku se na nic moc neptají), kde se ceny tolik neliší od Českých. Je to otázka financí a fyzického zdraví (hormonální léčba předcházející samotnému zákroku je náročná a řada žen ji špatně snáší). Výhodou podstoupení zákroku v ČR nesporně je, že je do určité míry hrazen zdravotní pojišťovnou (pouze po předchozí neúspěšné léčbě sterility obou partnerů jinými metodami). Než si dítě pořídíš, měla bys zvážit několik podstatných věcí: Pokud budeš single rodič a něco se s tebou stane (smrtelný úraz, vážná nemoc), bude se mít o tvé dítě kdo postarat? Pokud odpovídáš, že tvoji rodiče, tak na to rychle zapomeň - dítě musí být do 18 let v péči dospělé osoby, takže v době, kdy bude vrcholit jeho puberta a nezvladatelnost bude prarodičům minimálně kolem sedmdesátky a budou mít co dělat s tím, aby se postarali sami o sebe (bez urážky). Dítě nebude navždy jen roztomilé miminko. Jak si myslíš, že budeš snášet soužití s ním, až bude starší? Až kolem 13 let začne sexuálně žít? Pokud bude mužského pohlaví? A ještě jedna věc. Píšeš o psychických problémech a antidepresivech. Jsi si jistá, že odpovědnost za další lidský život tvé problémy nezhorší? Je skutečně problém jen v tom, že nemáš dítě anebo je dítě jen dalším pokusem o vyrovnání se se životem (podobně jako předchozí psyhoterapie)?
26. 10. 2008, 17:01:06
narcisse Napsal(a):Dítě nebude navždy jen roztomilé miminko. Jak si myslíš, že budeš snášet soužití s ním, až bude starší? Až kolem 13 let začne sexuálně žít? Pokud bude mužského pohlaví? To je také pravda - nedovedu si představit, jak bych žil s dítětem, kterému kvůli tomu nebudu v mnoha ohledech rozumět... mohlo by to mít na zdraví rodiny a vztah k dětem docela neblahý vliv.
Lady Chloë = 2 v 1
26. 10. 2008, 17:01:19
Díky za všechny postřehy. Mám o čem přemýšlet. Nejdříve se vyjádřím k psychoterapii. Bohužel jsem z malého městečka a nemám v dosahu nikoho jiného, než toho, kam jsem chodila. Drudá věc jsou peníze. Za tu minulou (asi roční) terapii jsem zaplatila okolo 20 tisíc. Na to, že mi to bylo k ničemu, je to hodně.
O možnostech mít dítě, přemýšlím intenzivnějii 5 let. Zatím jsem ale nic nevymyslela. Je mi jasné, že jako psychicky labilní bych měla s péčí a výchovou dítěte problémy. Kdyby se mi něco stalo, snab by se postarala sestra s rodinou. Dítě vidím jako smysl života. Žádný jiný jsem zatím nenašla a můj život se mi zdá prázdný.
26. 10. 2008, 17:01:31
Mia Napsal(a):Dítě vidím jako smysl života. Žádný jiný jsem zatím nenašla a můj život se mi zdá prázdný. Možná by mohlo pomoci promluvit si s různými lidmi, kteří svůj smysl života našli, třeba by tě to inspirovalo?
Lady Chloë = 2 v 1
26. 10. 2008, 17:01:44
Když já ve svém okolí nemám nikoho, kdo by neměl děti. I mé kamarádky a bývalé spolužačky mají děti a smysl života vidí v nich. Já ten svůj marně hledám.
|
|
Pravděpodobně související témata… | |||||
Téma | Autor | Odpovědi | Shlédnutí | Poslední příspěvek | |
Chci lásku | citliva.duse | 17 | 39136 |
28. 11. 2010, 17:37:19 Poslední příspěvek: malacar-diskusni-forum-odejnice |