Chci se svěřit

[Lady -diskusni-forum-Chloë]

Nejlepší způsob asi je vyzkoušet co možná nejvíc věcí a časem přijít na to, co nás nejvíce naplňuje. Pro někoho to může být umělecká tvorba, pro jiného meditace a sebeuvědomění, ochrana přírody, vědecký výzkum, boj za práva menšin atd atd, ... dobré je promluvit si s lidmi, kteří dělají různé věci, a pak zkoušet. To, co je pro někoho smysl života může být pro jiného jen nepříjemná povinnost. Proto by ses neměla řídit tím, co říkají tvé kamarádky a splužačky.
V mém okolí má také každý děti - zejména v mé rodině. Mí rodiče měli tři, teta má také tři, další teta má dvě... takže na mne je také tlak ze strany rodiny, abych měl děti. Sám o sobě jsem ale radost z péče o děti nikdy necítil a navíc jelikož jsem asexuál, tak to jako smysl života opravdu brát nemohu.
Je to sice někdy těžké, když to okolí moc nerespektuje a nechápe, ale stále lepší než kdybych měl v životě dělat něco, co doopravdy nechci.

[Ne-diskusni-forum-la]

Mio, ještě mne napadlo, sice píšeš, že jsi z malého města, ale kdyby přece jenom jsi se rozhodla trochu cestovat...Ve větších městech bývají při centrech sociálních služeb psychologické poradny, které patří pod služby sociální pomoci, a tam se platí daleko menší částky za terapii než je tomu u terapeuta se soukromou praxí. Stejně tak to je i u terapeutů při psychiatrických léčebnách, když máš doporučení od psychiatra, měla by Ti to dokonce z větší části proplácet zdravotní pojišťovna. S těmito náležitostmi by Ti ale určitě lépe poradil sociální pracovník než já. Na internetu je anonymní poradna, je tam i sociální poradenství, kdyžtak se zkus informovat na tyto možnosti. Je to : http://www.internetporadna.cz

[M-diskusni-forum-ia]

Zdravím po delší době. Jen chci napsat, že jsem pořád tam, kde jsem byla. Stále sama a stále nevím, co si počít se svým životem. S dětmi jsem v práci a ještě jsem si začala přivydělávat hlídáním dětí. Když jsem s dětma, tak si připadám jako jiný člověk. Ale pak přijdu domů, jsem tam sama a přemýšlím o tom, jestli dokážu sama zvládnout výchovu dítěte nebo se toho snu vzdám a budu se starat jen o cizí.

[Sir -diskusni-forum-Erik]

Já to řešit nebudu, nechám to tak jak to je. Lečit se nebudu, není z čeho. Chlapa si budu hledat, ale nevěřím tomu moc že si najdu asexuála, ale kéž by. A děti nechám to jak se to samo vyvrbí. Když budou, dobře, když ne... se z toho nezblázním.

[M-diskusni-forum-ia]

S lidma je to těžký. Já se v kolektivu dospělých lidí necítím dobře. Nejraději bych byla jsen s dětma. Nejen s malýma, ale znám se i s puberťákama. Je mezi námi rozdíl 10 i víc let, ale připadám si jako jejich vrstevnice. Asi jsem někde ustrnula ve vývoji.

[Kat-diskusni-forum-rina]

Ahoj Mio, napadá mě, jestli jsi třeba někdy uvažovala o nějaké alternativní terapii?
Je jich hromada, kineziologie, hlubinná regrese, pak třeba metoda RUŠ, o které toho sice moc nevím, ale taky vypadá schůdně?
Záleží, co máš za problém, ale většinou je potřeba jenom několik sezení a může Tě to někam posunout, abys se sebou pak třeba dokázala pracovat i sama, pokud budeš chtít.
Pokud ve svém okolí nemáš nikoho, kdo má jiné životní cíle, než děti, tak si můžeš zkusit třeba přečíst nějakou knihu od někoho s jiným názorem, pokud ráda čteš. Jestli chceš, můžu něco doporučit, napiš SZ
Každopádně hodně štěstí, doufám, že aspoň něco vyjde.

Katrina

[na-diskusni-forum-dy]

AHOJTE. Právě jsem si projížděla toto forum. A tak sem hodím také pár řádků. Mio, mám také stejný problém jako ty. Taky se mí líbí romantika v TV a tak... jen proměnit ve skutečnost je to těžký. Měla jsem pár vztahů , ale vždy to skončilo , protože chlapi potřebují mít sex a u mě je problém ten, že ho nesnáším, nemám z něho pěkný pocit. Nevím, prostě se vždy bloknu. Prostě mi nechybí a nehroutím se kvůli tomu. Možná by mě lákalo zkusit to se ženou, vždy mě třeba více zaujmou ženy v Tv než chlapi,přesto si to nějak neumím představit. Mám velmi dobrou kamarádku, která je lesba a nyní právě čaká miminko - má to přes umělé oplodnění, takže když se chce jde vše obejít. Moc ji to přeju, neboť se o něj už pokoušela dlouho. Mám bráchu a ten má Adélku, jsou ji tři roky a je kouzelná. Mám adoptovaného chlapečka na dálku z Afriky. Tak to bude asi z mé strany ve stručnosti všechno .
A Mio přeju Ti ať se Ti tvůj velký sen splní. Možná , že snad brzy i u nás bude možnost aby i svobodná matka měla možnost umělého oplodnění.

[Kat-diskusni-forum-rina]

Již zmiňované Vesničky SOS http://www.sos-vesnicky.cz/ fungují na principu rodiny - starala bys se o 8 - 12 dětí různého věku. O děti se zde stará pouze matka (nesmí mít partnera)

Koukám, že teď hledají i pěstounské páry:

Hledáme pěstouny

Uvažujete o možnosti, že byste nabídli nový domov opuštěným dětem? Pokud ano, rádi Vás uvítáme v SOS dětských vesničkách. V tuto chvíli hledáme matky pěstounky či pěstounské páry do SOS dětské vesničky v Karlových Varech - Doubí.
................

Po druhém příjmu tak rodinu tvoří matka a 5-6 dětí. Více dětí žena nepřijímá, i když máme výjimky.

[M-diskusni-forum-ia]

Zdravím zase po delší době. Jsem stále sama a stále mi vadí, že nemám vlastní dítě. I když jsem dětma obklopená ze všech stran. S dětma pracuju a pak hlídám neteře.
Mám také na dálku adoptovanou holčičku z Afriky, ale to je něco jiného, když ji nemám u sebe.
Snažím se žít život v přítomnosti, ale pořád mám černé vyhlídky na budoucnost.

[Ne-diskusni-forum-la]

Mio, asi Tě příliš nepotěším, ale dokud bereš antidepresiva, tak se otěhotnění obecně příliš nedoporučuje. A to hlavně z toho důvodu, že lék proniká skrze placentu do vyvíjejícího se plodu a diskutuje se zde v této souvislosti míra rizika pro vznik některých vývojových odchylek. Kvalitní článek k této problematice je např. zde : http://www.tigis.cz/PSYCHIAT/PSYCH300/05bares.htm Nicméně samo fyziologické těhotenství je zátěž pro organismus matky, což může logicky ještě zhoršit průběh stávající choroby, a proto se v těch případech, kde vysazení psychofarmaka není možné a žena je již těhotná, upravuje po dohodě s lékařem dávkování léků anebo se přechází k šetrnějšímu přípravku. Možnosti zde jsou, ale vždy se individuálně posuzuje míra rizika pro matku a dítě, je prokázané, že je-li matka hluboce depresivní, na plod to může mít dokonce zhoubnější účinky než když je matka vhodným lékem kompenzovaná. Vliv na nenarozené dítě je v rovině jak psychické, tak fyziologické....např. abnormální vylučování adrenalinu a kortizolu ve stresu...je známá destruktivní záležitost z hlediska fyziologického. Jeho míra se dá dokonce zjistit v moči, tedy z moči lze poznat, jak je kdo stresovaný ! V rovině psychické nenarozené děťátko může zprostředkovaně skrze matku vnímat úzkost, nejistotu, její ambivalentní prožívání, to může mít vliv na pocit utváření jeho pozdější primární důvěry ke světu a jeho další prožívání sebe sama a reality.... Čili tedy, abych to shrnula, těhotenství při užívání AD možné je, ale je třeba počítat s rizikovými faktory. Nejméně problematické jsou z tohoto pohledu asi antidepresiva ze skupiny SSRI. Kojení dítěte po porodu při užívání AD se rovněž nedoporučuje.
Jinak, u nás v ČR, je obecně velmi tragické, že osamělá žena nemá možnost umělého oplodnění. Chápu to jako omezování osobní svobody nesmyslnými zákony. Příhodný článek k tomu napsala Michaela Marksová - Tominová zde : http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/mi...temid=1950
Zvláště tato myšlenka z jejího článku se mi líbí : Kromě toho, pokud se pro umělé oplodnění samotná žena rozhodne, nepochybuji o tom, že má všechno velmi dobře rozmyšlené. Takové dítě je také více než stoprocentně chtěné a s láskou očekávané – což se bohužel zdaleka nedá říci o všech dětech počatých přirozenou cestou. Případů, kdy spolu dva vzájemně se neznající lidé začnou žít jen kvůli tomu, že je – zcela neplánovaně – dítě na cestě, je bezpočet. Některé dopadnou dobře, jiné nikoli. Matka, která začínala jako vdaná, může být brzy svobodná, zatímco ta na začátku osamělá může brzy získat k dítěti otce. V dnešní době bychom měli být vděčni za každé dítě, vychovávané zodpovědně a s láskou. Neplodným ženám, které v životě měly méně štěstí a nenašly si včas partnera milujícího děti, ze srdce přeji, aby jim naše zákony konečně umožnily mít dítě. Je absurdní a zrůdné jim toto využití medicínského pokroku odepírat. A argumenty o narušení tak zvané „tradiční rodiny“? Ty mi připadají jak z jiného světa. Ale to je na další článek…