Chci se svěřit

[M-diskusni-forum-ia]

Já vím, že otěhotnět s AD se nedoporučuje. Však mám také do otěhotnění hodně daleko. Jinak AD užívám v kuse asi 3 roky a podle doktorky bych měla začít vysazovat. Jen se mi nějak nechce. Bojím se, co by to se mnou udělalo, když stále nemám smysl života.

[Ne-diskusni-forum-la]

Ahoj Mio, třeba bys to vysazování mohla po dohodě s lékařkou zkusit a sama uvidíš, jak se budeš po psychické stránce cítit, vždy je možno se k užívání AD v případě potřeby opět navrátit. Jinak asi bys měla počítat i s možností objevení se syndromu z vysazení ( je to něco jako lehčí chřipkové příznaky ), ty ale bývají velmi krátkodobé a rychle odeznívají, jak se tělo adaptuje na novou situaci bez medikace. Je tady taktéž možnost vyzkoušet nějaké antidepresivum na přírodní bázi ( z třezalky tečkované ), např. Yarsin, tento má status léčiva a je rovněž na předpis. A je mnohem šetrnější než bývají klasická "chemická" AD. Jenom bych Tě chtěla upozornit, že tyto přípravky z třezalky se nesmí nikdy kombinovat s ostatními AD, jelikož jinak hrozí tzv. serotoninový syndrom - až život ohrožující stav z abnormálního nahromadění přenašeče serotoninu v CNS. Ono se to nezdá, ale i tyto přírodní přípravky bývají velmi účinné. Takže vždy užívat buď to či ono, ale to Ti lékařka jistě poradí....Ono je právě problém, že klasická AD a to včetně SSRI nebo SNRI dosti podstatným způsobem negativně ovlivňují sexuální funkce a utlumují sexuální prožitek vedlejším působením na určitá centra v mozku, ale s tímto jsi byla určitě již srozuměna....Po určité době po jejich vysazení ( uvádí se cca do půl roku ) by se toto mělo upravit....
Ještě jsem skoro zapomněla dodat to nejpodstatnější - určitě bys i po případném vysazení AD měla pokračovat v psychoterapii, předpokládám, že se nějaké účastníš.

[M-diskusni-forum-ia]

Nelo - o AD to všechno vím. Jarsin jsem v minulosti zkoušela, ale podle doktorky byl na moje problémy moc slabý.
Už jsem také uvažovala o tom, že za moje problémy s muži mohou AD, ale nemůžu to svádět jen na ně. Užívám je s přestávkama asi od 15-ti let, tak jsem možná sexuálně utlumená. Nebo ze sebe vyzařuju nějaké vlny, které chlapy odrazují.
Na psychoterapii chodím.

[Adria-diskusni-forum-ne Fox]

Drahá Mio
Předně doporučuji návštěvu psychologa. Ten ti může poradit a pomoci lépe než kdokoli z nás zde. Nechci být necitlivá, ale je teoreticky možné, že jsi znásilněná byla. Díky obranému mechanismu zvaném "vytěsnění" na to ale spousta znásilněných (v mladém věku) "zapomene"
Je sporné tvé přání mít dítě. To, že se cítíš osaměle, dítě nevyřeší. Mluvíš o sobě, ale vůbec jsi nepomyslela na to dítě. Že bude žít v neúplné rodině a spoustu dalších věcí. Z toho co píšeš to vypadá, že máš sama se sebou vážné problémy - skutečně si myslíš, že jsi dostatečně zralá na to vychovávat dítě? Že mu dokážeš předat to nejlepší co můžeš? Dítě tě nemá vysvobodit ze samoty, ale ty máš být vzorem pro dítě a vychovávat ho. Mít dítě je více o zodpovědnosti, výchově a dřině, ne o tom že se máš přestat cítit sama. Přijde mi to docela sobecké. Existují velmi dobré důvody, proč se adopce dovolují jen párům a ne jednotlivcům, přemýšlej o tom. A rozhodně se obrať na psychologa

---

Mám velmi dobrou kamarádku, která je lesba a nyní právě čaká miminko - má to přes umělé oplodnění, takže když se chce jde vše obejít...snad brzy i u nás bude možnost aby i svobodná matka měla možnost umělého oplodnění.

Můj ty smutku! Žádné obcházení! Jsou velmi dobré důvody proč to nejde a je to v zájmu dětí

---

Uf, až teď jsem dočetla všechny příspěvky... Probůh, jak můžete žít většinu života na antidepresivech, navíc jste-li na nich závislá, bez systematické a kvalitní psychoterapie A DO TOHO CHTÍT DÍTĚ? Jak by k tomu, chudák, přišlo? To absolutně nepřichází v úvahu! (možná by bylo dobré dodat, že studuji psychologii a na toto téma nám přednášejí odborníci, kteří takové případy znají a většonou to dosti špatně dopadlo)

[b-diskusni-forum-uk]

Já vím, že otěhotnět s AD se nedoporučuje. Však mám také do otěhotnění hodně daleko. Jinak AD užívám v kuse asi 3 roky a podle doktorky bych měla začít vysazovat. Jen se mi nějak nechce. Bojím se, co by to se mnou udělalo, když stále nemám smysl života.

Dost nechapu, ze se ti "nejak nechce" vysadit AD. Chapal bych, ze se treba bojis, jaky to bude mit vliv, ale prece kazdy, kdo bere jakekoliv leky, tak by mel chtit se jich zbavit.

[beryze]

No já si myslím, že i kdyby ste to dítě měla, tak je to jen dočasné řešení. Až dospěje, zařídí si vlastní život, tak opět zůstanete v podstatě sama, protože už bude mít jiné zájmy a na Vás už nebude tolik času. Co pak?
Přesně jak se píše nahoře, dítě by nemělo být něčím, co odstraní pocit osamělosti.. Nejdřív byste se měla dát dohromady sama a nečekat, že to někdo udělá za Vás. To je ta nejrychlejší cesta do pekla.

Já osobně Vaší touze po dítěti teda moc nerozumím... já po nich za celý svůj život nikdy netoužila a smylsem mého života nikdy nebyly. Ať si jich má kdo chce kolik chce, já vidím smysl svého života jinde, než v dětech.

[M-diskusni-forum-ia]

Ahoj. Po delší době jsem tu zase. nemám nikoho, s kým bych si mohla povídat, tak sem napíšu své pocity.
Dneska mám narozeniny. 29. Jsem celý život bez partnera a už nevím, jak dál zvládat život. Stále beru antidepresiva, dokonce jsem musela zase zvýšit dávku.
Momentálně jsem přestala uvažovat i o dítěti, protože se nedokážu postarat ani sama o sebe, natož pak o dítě.
Chodím k psycholožce, ale ta se pořád snaží, abych na to, co mám v životě dělat, přicházela sama. Na nic ale nepřicházím. Myslím, si, že ta psycholožka nemůže pochopit, jak je pro mě těžký něco ve svém životě změnit, když jsem toho nebyla schopná doteď.
Nepíšu to sem proto, aby mě někdo litoval, jen to ze sebe potřebuju dostat.

[Sir -diskusni-forum-Erik]

Mia ---> Skus zjistit, co máš ráda? Co by tě v životě mohlo bavit? Já třeba maluji.
Já taky nikoho nemám a život se mi nebortí, dítě nebudu mnět, ani ho mnět nemůžu

Já se teď těším, až zase namaluju další a další obrázek

[Adria-diskusni-forum-ne Fox]

-> Mia: s partnerem je to těžké... myslím že my všichni co jsme tu to tak máme... Ale já se momentálně snažím naplnit svůj život přáteli. Není to stejné jako partner, ale je to i tak silné citové pouto. Myslím že vaše psycholožka moc dobře ví co dělá. Úkolem psychologa totiž není "radit" a "dělat věci za vás", ale spíše nasměrovat vás, dávat zpětnou vazbu,... Terapie je záležitost na roky, ne na pár sezení. A nic se nezmění, dokud se pacient skutečně nebude snažit na sobě zapracovat.

"Terapeuti jsou jako rodiče. Dobrý rodič umožní dítěti získat dostatek autonomie, aby opustilo domov a fungovalo jako dospělý; zrovna tak je cílem dobrého terapeuta umožnit pacientům opustit terapii. (Yalom)

Rovněž stojí za pozornost následující stránky http://www.velka.zlutasova.cz/index.php . Ten program mi připadá dost smysluplný a účinný, myslím že 90,- nebo kolik je dobrá investice :o)

[Ne-diskusni-forum-la]

Ahoj. Po delší době jsem tu zase. nemám nikoho, s kým bych si mohla povídat, tak sem napíšu své pocity.
Dneska mám narozeniny. 29. Jsem celý život bez partnera a už nevím, jak dál zvládat život. Stále beru antidepresiva, dokonce jsem musela zase zvýšit dávku.
Momentálně jsem přestala uvažovat i o dítěti, protože se nedokážu postarat ani sama o sebe, natož pak o dítě.
Chodím k psycholožce, ale ta se pořád snaží, abych na to, co mám v životě dělat, přicházela sama. Na nic ale nepřicházím. Myslím, si, že ta psycholožka nemůže pochopit, jak je pro mě těžký něco ve svém životě změnit, když jsem toho nebyla schopná doteď.
Nepíšu to sem proto, aby mě někdo litoval, jen to ze sebe potřebuju dostat.

To je hodně smutný příběh, Mio. Ale tady zcela souhlasím s Adriane, terapeutka zde není od toho, aby Tě provedla cestou (Tvým životem), pouze Ti může napomoci tu cestu nalézt. Zásadní krok musíš ale udělat Ty neboli vykročit. To za Tebe opravdu nikdo neudělá. Mně osobně připadá, že jedním z hlavních Tvých problémů je strach, chtěla bys vykročit, ale obáváš se, co nastane, až toto učiníš, kam vlastně dojdeš a zdali vůbec.... Jenže od toho zde jsme, nic není v životě jisté a vše je jednou poprvé. Když tento strach překonáš a odvážíš se kousek popojít (stačí malý cíl pro začátek), budeš mít alespoň naději, že se leccos změní, pokud setrváš ve svém stávajícím postoji (strachu ze života), budeš sice stále mít jakousi "jistotu", ale zároveň žádný pokrok v životě. Ale Ty přece takto setrvale žít nechceš, dle toho, co zde píšeš, nebo ne? Tedy dej se do toho, Mio, pokus se o změnu ve svém životě, určitě nejen toto fórum Ti fandí!