Pro všechny členy fóra tady nějakou dobu máme seznamku. Třeba tam právě ty najdeš spřízněnou duši.
Doporučujeme přečíst pravidla fóra a řídit se jimi. Za jejich neustálé nedodržování hrozí omezení přístupu.


Hodnocení tématu:
  • 1 Hlas(ů) - 3 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Zdravím všechny
#1
Ahoj,

článek v Respektu mě konečně přiměl navázat kontakt s lidmi podobného zaměření, i kdyby jen proto, aby nás bylo víc vidět a aby můj příběh případně mohl někomu pomoct.

Na pojem asexualita jsem poprvé narazila asi před třemi lety, a když jsem si přečetla pár příběhů na americkém AVENu, nadchlo mě, že existují i jiní lidé, kteří žijí podobně jako já a považují to za normální. Do té doby jsem byla dost zmatená a prošla jsem si i několika obdobími velkého stresu a bezradnosti.

Pocházím ze šťastné kompletní rodiny, rodiče jsou spolu přes třicet let a pořád se mají velice rádi, mám vdanou starší sestru se dvěma dětmi. Odmalička jsem byla tak trochu něco mezi holkou a klukem, a protože jsem byla nadprůměrně nadané dítě, moje zvláštnosti se přičítaly právě tomu a moje okolí je vesměs tolerovalo jako projevy příliš vysokého IQ. Až do svých dvaceti let jsem si vlastně ani příliš neuvědomovala, že můj naprostý nezájem o sexuální aktivitu je něco nezvyklého a že moji vrstevníci jsou v tomhle úplně jinde. Byla jsem od přírody samotář, stačilo mi několik důvěrných přátel a poměrně spokojeně jsem se věnovala svým zálibám. Spíš jsem tehdy cítila jakýsi obecný rozpor mezi sebou a zbytkem světa, který jsem si vybíjela psaním a ve virtuálních počítačových světech. Pak jsem se poprvé v životě zamilovala, i když zcela jednostranně, platonicky a hodně nevyzrále, a musela jsem se poprat s poznáním, že sice konečně miluju, ale představa fyzického kontaktu s objektem mé lásky je mi cizí a niterně nepříjemná. Tenhle vnitřní konflikt mě pohlcoval skoro pět let, než jsem ukončila vysokou školu. Pak jsem ale našla potřebnou stabilitu ve své práci, získala jsem finanční nezávislost a s ní i možnost realizovat se podle svých představ. Absencí milostného života a partnerského vztahu jsem se příliš netrápila s tím, že třeba jednou potkám toho pravého nebo tu pravou. Potom ale moji přátelé začali zakládat rodiny a já se najednou ocitla ve vzduchoprázdnu. Všude kolem sebe jsem viděla, jak ostatní ženy naplňují klasické modely ženství – nacházejí si stálé partnery, rodí děti a s tím často radikálně mění svoje názory i návyky –, a začala jsem trpět až chorobnou představou, že můj spokojený, dokonce šťastný život naplněný prací a několika intenzivními přátelskými vztahy je jen iluze, že je jen otázka času, kdy se ve mně "něco probudí" a rozbourá mi to celý život. Byla jsem čím dál víc sociofobická, zaujímala jsem až militantní feministické postoje a hlavně jsem se příšerně bála. Nakonec jsem začala chodit na terapii a měla jsem zřejmě velké štěstí – narazila jsem na psychologa, který mě velice nenásilně přivedl k tomu, že se mám přijmout tak, jak jsem, absencí partnerského vztahu se nestresovat, rozvíjet svoje tvůrčí ambice. Nenápadně mi poradil, ať prozkoumám různé neobvyklé sexuální orientace, a tak jsem objevila AVEN. S asexuální orientací jsem se okamžitě ztotožnila a moje úzkosti rychle ustoupily. Moji nejlepší přátelé a moje sestra to přijali naprosto bez problémů jako fakt, máma spíš v tom smyslu, že mám hlavně být šťastná, ale pořád věří, že si jednou někoho najdu, tátovi jsem se nesvěřila, protože si myslím, že to pro náš vztah není podstatné a že by ho to jen zmátlo. Se svojí orientací se netajím (lépe řečeno používám formulaci "já na vztahy nejsem", protože termín asexualita téměř nikdo nezná a málokdo mu správně rozumí), ale často se setkávám s tím, že mě lidé považují za lesbu (podle logiky "ženská, která není na chlapy, musí být na ženské"). Já osobně jsem jednoduše ráda, že svůj čas, emoce a lásku můžu naplno věnovat přátelům, knížkám a psaní.

Jinak nejsem z těch asexuálů, kteří nemají žádnou fyzickou potřebu uspokojení. Masturbuju poměrně často, i když to považuju spíš za trochu únavnou povinnost vůči tělu a většinou je to asi tak zábavné jako stříhání nehtů. Obvykle si prostě pustím na internetu nějaké porno zdarma a nechám tělo, ať si to rychle odbyde. Jediné, co mě aspoň trochu bere, je gay porno a i v umění mám ráda mužskou homosexuální tematiku. Nemám tušení proč, snad proto, že mi muži, nebo spíš chlapci pod dvacet, připadají esteticky krásnější než ženy a že mi homosexuální vztahy přijdou rovnocennější a méně zatížené stereotypem, tradicemi a povinností reprodukce. Dokonce jsem se tady našla i literárně a sama píšu slash, tj. romance kluk s klukem. Patřím do několika fandomových slashových komunit, do kterých přispívají převážně ženy a dívky.

Držím palce všem, jejichž příběhy jsem tady četla a kdo dokázali z lásky k někomu nebo z touhy po dítěti svoji asexualitu odsunout stranou, ale já sama to asi přes koleno lámat nebudu. Nemám příliš ráda fyzický kontakt, jsem zvyklá žít bez důvěrností, vyhovuje mi bydlet sama a děti naštěstí nechci, takže nemám žádný důvod se přemáhat. Ani si nemyslím, že by asexuálové měli mít nějaká zvláštní práva kromě obvyklého práva na sebeurčení, i když jsem rozhodně proti tomu, aby asexualita byla považovaná za nemoc nebo úchylku. Je to prostě jen individuální zvláštnost, a cílem by nemělo být ji odstranit, ale vyrovnat se s ní. Neříkám, že je to vždycky veselý a bezstarostný život. Občas cítím zklamání, že mě příroda odřízla od věcí, které jiní lidé považují za samozřejmé – od sdílené rozkoše nebo třeba od ekonomické stability partnerských dvojic. Ale člověk to musí brát, jak to je, a hledat ty pozitivnější stránky.

Pokud někdo dočetl až sem, pak díky! Rozhodně ráda podiskutuju s jinými lidmi, kteří se s tím museli porvat nebo rvou.
Odpovědět
#2
Já myslím, že Tvůj příběh inspirovat rozhodně může, zvláště ty, kteří se snaží shromáždit dostatek síly k tomu, aby se vyrovnali se svojí nestandardností. Pro mě je zajímavým (ačkoliv ne zcela nečekaným) zjištěním skutečnost, že problematický duševní stav může vyústit v nesprávný názor, ve Tvém případě tedy v radikální feminismus. Přirozenost lidských bytostí pochopitelně není determinována sociálně, ale evolučně. Hlavním nástrojem pro její vznik je přirozený výběr a odlišná míra rodičovských investic v péči o potomstvo. Vždy mě potěší, když se dozvím, že se někomu podařilo oprostit se od omylů ve svých postojích (což se samozřejmě týká i mě samotného). Ale to jen tak mimochodem.

K Tvému článku ještě jeden drobný doplněk. Vzhledem k tomu, že už jsi se jednou do muže zamilovala, a tou schopností tedy disponuješ, není vyloučeno, že se ta o své nároky opět někdy přihlásí ;)
Odpovědět
#3
To feministické období bylo hodně trapné. Měla jsem tehdy strach z mužů a feministické myšlení pokrývá hodně témat, která mě oslovují, třeba hledání identity, homosexualitu nebo reprodukční práva. Tak nějak se to sprsklo... Nakonec mě kamarádi jemně upozornili, že jsem nesnesitelná, já se sesypala a začala to řešit. Samozřejmě pořád hájím rovnoprávnost lidí bez ohledu na pohlaví, ale ne tak jednostranně a omezeně.

Jo, láska možná ještě číhá v dáli, ale za skoro třicet let života jsem do toho spadla jen jednou, tak si říkám, že už to asi mockrát nebude. Hlavně doufám, že teď už bych se s tím vyrovnala líp :-)
Odpovědět
#4
Co se tématu „feminismus“ týče, velmi mě oslovil můj oblíbenec Tomáš Hříbek ve článku níže. Předpokládám, že to byl pro všechny badatelky na katedrách „gender studies“ opravdu tvrdý oříšek, se kterým se ještě dlouho po jeho přečtení vypořádávaly. Před pravdou však není možné zavírat oči, byť by byla jakkoliv nepříjemná a zraňující. Ty, jako bývalá feministka se ho však děsit nemusíš ;), jestli chceš, mrkni na:

http://www.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln_no...noviny_sko

Můžu Tě ujistit, že každá další zamilovanost je snášena s menším emoční újmou, než ta předchozí. To je moje zkušenost, jenž podporuji svojí vlastní „inverzní teorií marginálního užitku“, kterou jsem si odvodil z té původní, ekonomické :-)
Odpovědět
#5
(22. 07. 2011, 14:48:45)AlineDaryen Napsal(a): "nacházejí si stálé partnery, rodí děti a s tím často radikálně mění svoje názory i návyky"
já to cítím od nich jako jakousi zradu. Léta jsou v pohodě, komunikativní, přátelsští, pro každou srandu, ale pak najednou chytnou nějakou nemoc, začnou hrabat jen na svou hromádku, straní se kolektivu, změní témata hovorů, zájmy, prostředí, fungují na vlastním písečku. Přijde mi to líto. Přitom zdaleka nekvetou jako před tím. Unavení, uštvaní, ustaraní, zaneprázdnění, nesvobodní.. Ale jim to nepřijde. Lidé vezoucí se na kolotoči a zahleděni do sebe nevidí pohyb. Ten registrují hlavně ti, co nenastoupili s nimi.
Posmívající se "Podívejte se, Alžběto, co já mám před sebou úkolů: trojtaktní motor, zvukový film, vyzvednout význam Komenského. A kdybych měl rodinu, tak by tady stálo tři litry mléka, půlku chleba, vyzvednout sako z čistírny." (Jára Cimrman, ležící, spící)
Odpovědět
#6
Citace:Lidé vezoucí se na kolotoči a zahleděni do sebe nevidí pohyb. Ten registrují hlavně ti, co nenastoupili s nimi.

A není právě v tomhle naše výhoda? Jsme osvobození od puzení do něčeho nastupovat a můžeme si uchovat pozici pozorovatele i svoje hodnoty.

Jinak bych změnu nepovažovala za zradu. Pokud se někdo změní k nepoznání, pak ani původně nebyl takový, jaký se zdál, a celé přátelství s takovým člověkem byla iluze. A ti, co je maličko změní nové životní situace, třeba založení rodiny nebo změna prostředí, se prostě jen normálně vyvíjejí. Pokud zůstanou v jádru stejní, tak je potřeba trochu povyrůst s nimi :-)
Bohužel těch, kdo se mění spíš v souladu s nějakým vnějším stereotypem než se svojí hlubší potřebou, je spousta. To jsou asi ti, o kterých mluvíš.
(22. 07. 2011, 16:26:40)Illusor Napsal(a): Co se tématu „feminismus“ týče, velmi mě oslovil můj oblíbenec Tomáš Hříbek ve článku níže. Předpokládám, že to byl pro všechny badatelky na katedrách „gender studies“ opravdu tvrdý oříšek, se kterým se ještě dlouho po jeho přečtení vypořádávaly. Před pravdou však není možné zavírat oči, byť by byla jakkoliv nepříjemná a zraňující. Ty, jako bývalá feministka se ho však děsit nemusíš ;), jestli chceš, mrkni na:

http://www.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln_no...noviny_sko

Můžu Tě ujistit, že každá další zamilovanost je snášena s menším emoční újmou, než ta předchozí. To je moje zkušenost, jenž podporuji svojí vlastní „inverzní teorií marginálního užitku“, kterou jsem si odvodil z té původní, ekonomické :-)

Moc pěkný článek, dík za doporučení. Já osobně věřím, že feminismus se z obdivu k behavioralismu časem vymaní (koneckonců to byla móda spíš 70. a 80. let a je to hodně záležitost Ameriky) a na úvahy o biologii se úplně vykašle. Zkoumat kulturní fenomény a mechanismy má větší praktický přínos než se snažit zařídit, aby muži mohli rodit (i když by jim to člověk občas asi přál, v dobrém i ve zlém).
Tím bych diskuzi o feminismu ukončila, je to jedno z těch nekonečných témat, o kterých se dá naprázdno tlachat donekonečna, ale přínos z toho není veškerý žádný :-)
Odpovědět
#7
Díky za příběh. S tím slashem nejsi sama, a vím natuty ještě o jedné další dámě z Němec, která je na tom úplně stejně :).
Odpovědět
#8
AlineDaryen, konečně jsem si v klidu přečetla tvé vyznání - povídání a potřebuju o tom strašně přemýšlet, navíc spoustu věcí si musím najít na webu, protože jsem ani netušila...
Odpovědět
#9
Opravdu zajímavý příběh a svým způsobem smekám, jak ses s tím dokázalas popasovat. Obdivuji především ten vývoj, protože spousta lidí se sice vyvíjí, ale bohužel jen v kruhu.

Souhlasím, že otázka feminismu a vůbec všeho teoretizování o životě je prázdným tlacháním, proto i ten zmíněný článek od Illusora působí ve výsledku nudně, nakolik jsou to neustále debaty bez konce... kecy pro kecy.

Překvapilo mě to gay porno. No, nevím, mě se zdá, že je porno nedůstojné svým zaměřením i obsahem samo o sobě. Existuje určitý fenomén: "závislost na pornu", tak nevím, jestli to není kompenzace, byť uvádíš "jediné, co mě aspoň trošku bere", což je podle mě od tebe jen trocha řečnického alibismu...

Mě by dělalo na tvém místě víc problém být odkázaný na porno než mít partnerský, sexuální vztah. (samozřejmě vztah kompatibilní) Jen mě napadá, zdali to trošku nepřebíráme do podvědomí a pak intimitu nevnímáme přesně tak, jak vidíme (vnímáme) v pornu, tedy můženme říct i ve světě (aneb svět bordel jest): SEX - SEX -SEX! "all you need is sex" - bez citu, bez duše, bez lásky...

Vše, co na nás působí a co hlavně necháme na nás působit, formuje i nás podle původního obsahu a záměru. Jestliže je porno bez duše atd., není pak logické, že naše představy intimity jsou prázdné a cítíme v nich náslilí, nepohodlí? Nevím, dávám to k zamyšlení...
"Hlupáci! Vykleštěná dobytčata! Vy všichni, historici, logikové, kritici i vzdělanci, vy všichni jste jako červi na mrtvole a ze života jakživi nic nepochopíte." [Antoine de Saint-Exupéry]
Odpovědět
#10
Citace:Mě by dělalo na tvém místě víc problém být odkázaný na porno než mít partnerský, sexuální vztah. (samozřejmě vztah kompatibilní) Jen mě napadá, zdali to trošku nepřebíráme do podvědomí a pak intimitu nevnímáme přesně tak, jak vidíme (vnímáme) v pornu, tedy můženme říct i ve světě (aneb svět bordel jest): SEX - SEX -SEX! "all you need is sex" - bez citu, bez duše, bez lásky...

Vše, co na nás působí a co hlavně necháme na nás působit, formuje i nás podle původního obsahu a záměru. Jestliže je porno bez duše atd., není pak logické, že naše představy intimity jsou prázdné a cítíme v nich náslilí, nepohodlí? Nevím, dávám to k zamyšlení...

Mně by teda daleko větší problém dělal ten intimní partnerský vztah :-) To, že mému tělu pomáhá k rychlému bezbolestnému a bezdotykovému uspokojení koukání na pětiminutové porno, ještě neznamená, že by mě někdo z těch lidí na obrazovce přitahoval nebo že bych chtěla být na jeho místě. Je to trochu kruté a amorální, ale s tím už se nějak srovnám (a pro herce v pornu je to koneckonců jejich práce nebo zábava a může jim být fuk, kdo na ně kouká a proč). Pořád mi připadá lepší řešit svoje potřeby takhle než je úplně popřít nebo se pokoušet o intimní vztah, když mě nikdo sexuálně nepřitahuje. A na rozdíl od hetero porna, které je často až trapné nebo humorné nebo příliš hrubé, je v gay pornu víc něhy a takového chlapského nadhledu, takže je to spíš estetická volba.

Pokud jde o vnímání intimity, máš asi pravdu, ale většina lidí podle mě vidí a vnímá dřív skutečnou prožívanou intimitu než první porno (já třeba první viděla až v dvaadvaceti). Takže je důležitější, aby člověk viděl lásku a důvěrnost třeba u svých rodičů nebo někde v okolí nebo o ní četl v knížkách. Když se mu těchhle podnětů nedostane, jeho představy o intimitě budou prázdné a násilné i tak.

Moc se omlouvám, jestli jsem někoho tímhle pornografickým tématem rozrušila. Na americkém AVENu jsem se dočetla, že tenhle způsob uspokojování zas není u asexuálů tak neobvyklý, a napadlo mě, že to třeba někomu tady pomůže, aby se za to zbytečně nestyděl a netrápil se, pokud dělá něco podobného.
Odpovědět


Pravděpodobně související témata…
Téma Autor Odpovědi Shlédnutí Poslední příspěvek
  Zdravim všechny SalvorHardin 7 22605 05. 04. 2015, 02:46:22
Poslední příspěvek: Magr-diskusni-forum-amal
  Zdravím všechny :) da-diskusni-forum-ny 4 12572 09. 02. 2014, 19:57:20
Poslední příspěvek: Gyr-diskusni-forum-xiur
  Zdravíím vás všechny Micha-diskusni-forum-l Lbc 2 10059 20. 02. 2012, 21:28:19
Poslední příspěvek: FurtSU-diskusni-forum-smevem
  Všechny zdravím :) Mor-diskusni-forum-wen 33 82943 03. 10. 2011, 16:08:47
Poslední příspěvek: ChildF-diskusni-forum-reeMan
  Zdravím všechny! Good Times-diskusni-forum- Bad Times 2 9967 31. 03. 2010, 16:18:30
Poslední příspěvek: Good Times-diskusni-forum- Bad Times

Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: 3 host(ů)
Partneri / zpetne odkazy: BIGvideo.cz – 10 000+ videí zdarma! Googluj Autobaterie Stock charts Forex