21. 08. 2020, 10:42:44
Ahoj, chtěl bych napsat něco o svých pocitech a o svém vnímání sexuality – spíš proto, abych to vyjádřil, než proto, že bych čekal nějakou reakci. Nevím, jestli jsem asexuál podle definice (a je mi nakonec jedno, do jaké škatulky mě kdo zařadí), na druhou stranu mé vnímání sexuality je k asexualitě bližší než cokoli jiného a asexuálové to asi pochopí lépe než lidé s jiným pohledem na sex.
Jsem muž, věkově ke třiceti, vysokoškolák.
Sexuální pud pociťuji, a dost intenzivně. Smím-li použít trochu nechutné přirovnání, cítit sexuální pud je pro mě totéž, jako když se mi chce zvracet. Sexualita je pro mě instinktivní, nedobrovolná a ničím neovlivnitelná potřeba se něčeho zbavit, uvolnit vnitřní tlak, odstranit něco nežádoucího. V určitém smyslu je příjemné, když to přejde a je od toho pokoj, ale přesto by bylo celkem vzato lepší to vůbec nepociťovat. Není to nic, co bych vyhledával.
Sexuální pud prožívám, ale jako něco, co je mi odporné, co vlastně není ani moje, k čemu jsem dohnán, donucen, naprogramován evolucí (nebo jak to nazvat), něco, co bych nejraději vůbec nepociťoval, ale holt nemám na výběr. Jako něco vnuceného, jako nemoc, otravnou chronickou nepříjemnost na úrovni chronického zvracení.
Nejsem ani heterosexuální ani homosexuální, můj sexuální pud je bez objektu, bez cíle. Necítím se přitahován ani k jednomu pohlaví: moje sexualita je jen touhou „zbavit se“ něčeho, co je ve mně a co mi způsobuje nepříjemné pocity, ne touhou po kontaktu s jinou bytostí. (Jestli smím navázat na přirovnání ke zvracení, ptát se na to, jestli jsem heterosexuál nebo homosexuál, je pro mě s mým vnímáním sexu asi stejně smysluplná otázka, jako ptát se, jestli radši zvracím na podlahu nebo do záchodové mísy.)
Sexuální pud se u mě realizuje v podstatě jenom masturbací, při které na nic nemyslím, nemám ji spojenou s žádnými fantaziemi, jen s touhou mít to co nejrychleji odbyté a nemuset se tím už zabývat. Na druhou stranu to není tím, že bych masturbaci preferoval před jinými formami sexuality nebo že by pro mě masturbace byla příjemná, masturbaci prostě vnímám jako nejjednodušší a nejefektivnější řešení „problému“ a jakékoli jiné by bylo zbytečnou komplikací.
O romantické vztahy v konvenčním smyslu nemám žádný zájem. Tradiční „rituály“ romantických vztahů jako líbání a objímání jsem vždycky vnímal jako otravné a nudné, blízkost a intimitu nevyhledávám. V životě jsem měl několik vztahů se ženami, všechny byly z jejich iniciativy a já se v nich ocitl jen proto, že jsem nedokázal říct ne. Všechny pochopitelně byly dost strašné a naštěstí rychle skončily. Rodičovský pud nevnímám vůbec, k dětem mám spíš odpor.
V běžném životě vyhledávám konverzaci, společnost a přátelství spíš se ženami než muži (vlastně nemám žádné mužské přátele), ale ne proto, že by mě ženy přitahovaly, spíš proto, že mi na mužské společnosti vadí „přeměřování penisů“, neustálá soutěživost a potřeba si dokazovat, kdo je lepší. Na druhou stranu mám spíš samotářské zájmy a ani má potřeba přátelství není moc silná a pozice „poustevníka“ mi vyhovuje.
O svém vnímání sexuality s nikým nemluvím a rozhovorům na toto téma se v reálném životě obecně vyhýbám. Ani si nemyslím, že by to k něčemu bylo. Lidé v mém okolí asi předpokládají, že jsem heterosexuál znechucený minulými vztahovými katastrofami, což je docela logický závěr. Můj pohled je o něco složitější, ale nepřipadá mi důležité jejich názor vyvracet.
Díky těm, kdo si mou zpověď přečetli.
Jsem muž, věkově ke třiceti, vysokoškolák.
Sexuální pud pociťuji, a dost intenzivně. Smím-li použít trochu nechutné přirovnání, cítit sexuální pud je pro mě totéž, jako když se mi chce zvracet. Sexualita je pro mě instinktivní, nedobrovolná a ničím neovlivnitelná potřeba se něčeho zbavit, uvolnit vnitřní tlak, odstranit něco nežádoucího. V určitém smyslu je příjemné, když to přejde a je od toho pokoj, ale přesto by bylo celkem vzato lepší to vůbec nepociťovat. Není to nic, co bych vyhledával.
Sexuální pud prožívám, ale jako něco, co je mi odporné, co vlastně není ani moje, k čemu jsem dohnán, donucen, naprogramován evolucí (nebo jak to nazvat), něco, co bych nejraději vůbec nepociťoval, ale holt nemám na výběr. Jako něco vnuceného, jako nemoc, otravnou chronickou nepříjemnost na úrovni chronického zvracení.
Nejsem ani heterosexuální ani homosexuální, můj sexuální pud je bez objektu, bez cíle. Necítím se přitahován ani k jednomu pohlaví: moje sexualita je jen touhou „zbavit se“ něčeho, co je ve mně a co mi způsobuje nepříjemné pocity, ne touhou po kontaktu s jinou bytostí. (Jestli smím navázat na přirovnání ke zvracení, ptát se na to, jestli jsem heterosexuál nebo homosexuál, je pro mě s mým vnímáním sexu asi stejně smysluplná otázka, jako ptát se, jestli radši zvracím na podlahu nebo do záchodové mísy.)
Sexuální pud se u mě realizuje v podstatě jenom masturbací, při které na nic nemyslím, nemám ji spojenou s žádnými fantaziemi, jen s touhou mít to co nejrychleji odbyté a nemuset se tím už zabývat. Na druhou stranu to není tím, že bych masturbaci preferoval před jinými formami sexuality nebo že by pro mě masturbace byla příjemná, masturbaci prostě vnímám jako nejjednodušší a nejefektivnější řešení „problému“ a jakékoli jiné by bylo zbytečnou komplikací.
O romantické vztahy v konvenčním smyslu nemám žádný zájem. Tradiční „rituály“ romantických vztahů jako líbání a objímání jsem vždycky vnímal jako otravné a nudné, blízkost a intimitu nevyhledávám. V životě jsem měl několik vztahů se ženami, všechny byly z jejich iniciativy a já se v nich ocitl jen proto, že jsem nedokázal říct ne. Všechny pochopitelně byly dost strašné a naštěstí rychle skončily. Rodičovský pud nevnímám vůbec, k dětem mám spíš odpor.
V běžném životě vyhledávám konverzaci, společnost a přátelství spíš se ženami než muži (vlastně nemám žádné mužské přátele), ale ne proto, že by mě ženy přitahovaly, spíš proto, že mi na mužské společnosti vadí „přeměřování penisů“, neustálá soutěživost a potřeba si dokazovat, kdo je lepší. Na druhou stranu mám spíš samotářské zájmy a ani má potřeba přátelství není moc silná a pozice „poustevníka“ mi vyhovuje.
O svém vnímání sexuality s nikým nemluvím a rozhovorům na toto téma se v reálném životě obecně vyhýbám. Ani si nemyslím, že by to k něčemu bylo. Lidé v mém okolí asi předpokládají, že jsem heterosexuál znechucený minulými vztahovými katastrofami, což je docela logický závěr. Můj pohled je o něco složitější, ale nepřipadá mi důležité jejich názor vyvracet.
Díky těm, kdo si mou zpověď přečetli.
