14. 09. 2017, 14:54:41
(10. 09. 2017, 11:36:11)Treylan Napsal(a): Ahoj,
nedávno jsem objevila tuhle stránku a po přečtení vašich příběhů mám pocit, že jsem se asi konečně našla. Tak jako valná většina z vás jsem během školních let nikdy moc nechápala debaty typu „kdo s kým a jak“ a už vůbec jsem nechápala, proč všichni měli tak strašnou potřebu to řešit. Samozřejmě v rámci pokusu zapadnout do kolektivu jsem nějaké to rande a chození absolvovala taky (a bylo to fajn), ale v momentě, kdy se věci začaly schylovat k sexu jako takovému, brala jsem nohy na ramena. Po pár sexuálních zkušenostech na vysoké mi došlo, že tudy asi cesta ke štěstí nepovede a začala jsem uvažovat o lesbické orientaci. Jenže během líbání se ženou a pokusů o něco víc jsem uvažovala, co budu mít druhý den k obědu. Nicméně jsem si pořád vsugerovávala, že přece musím mít nějakou sexuální orientaci, že jsem prostě nenašla toho pravého/tu pravou a že musím hledat dál. Jenže vzhledem k tomu, že je mi 25, sex mi absolutně nechybí a nemyslím si, že někdy chybět bude, mi nezbývá asi nic jiného než si připustit, že holt žádnou orientaci nemám a zařadit se mezi „frigidní ledové královny“.
Nicméně mě trochu děsí představa budoucnosti, protože sama být nechci, ale nedokážu si představit, že bych potenciálnímu partnerovi za chvíle blízkosti, společně strávený čas a vzájemnou důvěru musela platit sexem. A tudíž se ptám, je tu někdo, kdo má/měl fungující vztah založený na jiných kvalitách než je sex? Jinými slovy, mám(e) naději?
No upřímně s mou ženou jsme manželé 12. rok, máme jedno dítě, ale sexuálně nežijeme už několik let.
Byla moje první žena v životě a s ní jsem přišel o "dětství" ve 22 letech (směšné...).
První 2 roky vztahu byli občas o sexu tak 10x do roka, pak po svatbě a po dítěti to upadalo až se to dostalo na 1x za 3 měsíce a dnes už se "jen" mazlíme, osaháváme, hladíme ale to je tak vše a mně to 1000% vyhovuje. Ženu potřebuji u sebe, mám rád její vůni, její tělo ale tím to hasne.
Vím že jí to nestačí protože jsem jí doslova z nymfomanky udělal jeptiškou (obrazně myšleno) ale zatím se drží i když vnitřně je velice nedoceněná a smutná (vím to a cítím to).
Musíte si pořádně rozmyslet kterou cestou jít.
Existuje jistě mnoho medikamentů ale ne vždy to je ta nejlepší cesta...
