Sama nevím, jak na tom jsem

[Ly-diskusni-forum-re]

Ahoj všem.
Předem díky, že si můj příspěvek přečtete a napíšete mi třeba i nějaké to rozřešení, protože já sama nevím, jak na tom jsem. 

Je mi 22, jsem žena a mám problém se sexem. Ačkoli mám fungující, už téměř čtyřletý vztah, v posledním roce jsme sex vůbec neměli. Předtím to bylo cca 1x měsíčně, ale nikdy ne tak, že bych sex opravdu chtěla, spíš jsem řekla že ho chci, protože jsem se cítila provinile, kdybychom ho neměli. Tohle začlo asi po dvou letech vztahu, s tím jak se u mě projevily psychické problémy - panická porucha, sebepoškozování, deprese. To se mi sex začal vzdalovat čím dál víc a opravdu jsem ho s přítelem měla jen "z povinnosti". Poté jsem se mu svěřila s tím, že s ním nemám sex, protože bych chtěla, ale protože mám pocit, že bych měla. Na to mi on řekl, že to takto nechce a že budeme mít sex až ho budeme chtít oba dva. Když jsem se ho zeptala "A co když to nebude nikdy?" řekl "Tak už nebudeme mít sex nikdy."
Teď tedy sex nemáme, i když já se kvůli tomu pořád cítím provinile a tak se uchyluji (opět s přetvářkou toho, že to chci) k orálnímu sexu a jiným praktikám bez pohlavního styku. Není mi to vyloženě odporné, necítím nic, je to pro mě jako uklízení - nebaví mě to, ale chci to udělat, protože pak mám dobrý pocit z toho, že se to mému příteli líbilo a je šťastný. On mě v žádném případě k ničemu nenutí, slovně ani jinak, ale já sama se cítím obrovsky provinile a jednou za čas si řeknu, že bych mu měla udělat radost. 

Co se týče vzrušení, už minimálně dva roky jsem nebyla vzrušená, nemasturbuju, nekoukám na porno, nemyslím na sex. Cítím ale, že svého partnera miluji, to se nezměnilo, toužím po jeho přítomnosti, po blízkosti, mazlení, chci s ním být ve vztahu, žít s ním, atd. Ale nemám absolutně žádnou touhu po sexu - prostě se nevzruším. Jsem schopná užít si sex v jiném slova smyslu - užít si tu blízkost, vzrušení partnera, to, že je mu to příjemné a že má radost. Dosáhnu orgasmu, ale nepřijde mi to jako nic nějak úžasného - zní to cynicky, ale taková příjemná masáž nebo čokoláda je mnohem lepší, nechápu co sakra lidi na orgasmu mají. 


Tak já nevím - můžu být asexuál, i když miluju? 
Jsem asexuál, nebo je to něco jiného? 
A hlavně, můžu na to přijít až takhle "pozdě"? Předtím jsem měla ještě 2 vztahy, sex tam byl, ale takový spíš povinostní, ne nucený, ale nechtělo se mi vysvětlovat, proč ho nechci, tak jsem vždycky řekla hned jo. Nebylo to nepříjemné, to ne, spíš jsem si vždycky říkala, proč ti lidi kolem toho sexu tak strašně nadělají... V současném vztahu jsem byla z intimního života zezačátku nadšená, hlavně z něhy se kterou se ke mně můj přítel chová. Líbily se mi hlavně ty předehry, ten sex potom byl už takový jako... no zase úplně "no a to je teda ten skvělý sex?!". 

Achjo. Je těžké vložit to takhle do pár odstavců, aby to nebylo dlouhý jak Zlatý stránky. Kdyžtak se klidně na něco doptejte, ráda na to odpovím, už bych chtěla vědět, jak to se mnou je. Připadám si strašně rozbitá a jako hrozné zklamání. A jako strašná lhářka, že jsem vtáhla partnera do vztahu bez sexu aniž by věděl. Nenávidím se za to. A zároveň ho miluji a nechci ho ztratit. 
Pomůžete mi někdo prosím zjistit, jak to se mnou vůbec je a co mám dál dělat?

[Ly-diskusni-forum-re]

Díky za reakci!
Upřímně Ti velmi závidím, že můžeš žít bez antidepresiv. U mne to bohužel není možné, protože bez nich jsem byla jako živá mrtvola - ležela jsem v posteli, celý den čuměla do blba nebo spala a případně brečela. Nešlo to. Měla jsem silné sebevraždené sklony a byla jsem hospitalizována na psychiatrii kvůli silným depresím. Deprese cítím stále, ale mohu žít, chodit ven, občas se i zasmát a fungovat. Že se často člověk cpe chemií zbytečně, s tím souhlasím, ale já strávila prakticky půl roku tehdy v posteli, nebyla jsem schopná sama vyjít ven, ani se na nic soustředit... to bylo strašné. Vyzkoušela jsem všechno, koníčky, sporty atd, relaxaci, jógu... nic nezabralo. Jako třešničku na dortu jsem měla bez antidepresiv ze stresu každé 3 dny silnou migrénu s aurou, ze které jsem se léčila další dva následující dny a tak to šlo stále dokola. Nebyl to život, jen přežívání.

Celkově vím, že to, že člověk nemá chuť na sex může být způsobeno antidepresivy, ale nemyslím si, že by to byl můj případ. Živě si vybavuju jak jsem se někdy v patnácti úplně klepala a děsila se prvního sexu - přišlo mi to nechutné, odporné, nepříjemné, bolestivé a ponižující. A nemůže to být způsobené traumatem, nebo tak něco, nikdo mi neublížil, to bylo ještě před prvními sexuálními zkušenostmi.
Nevím, zda se to dá klasifikovat jako asexualita, ale už jen to, že v tom nejsem sama, to je strašná úleva.
Každopádně mně je prostě příjemné mazlení, hlazení, líbání... ledacos. S nikým mi příjemný pohlavní styk nebyl, ale můj současný partner je natolik něžný, pozorný a opatrný, že když k tomu styku dojde, zažívám z toho i jistou radost. Není to vzrušení a asi ani nic sexuálního, ale hrozně se mi líbí ta blízkost, to splynutí, ta intimita. Jsem si jistá, že bych si nikoho jiného už nezvládla pustit tak blízko k tělu jako jeho, nikomu tolik nevěřím.
A i přesto, že mu důvěřuji, sama pozoruju, že často, když se mě chce dotknout na intimních partiích, byť to očekávám, často prostě cuknu nebo se snažím couvat... a tak tomu bylo vždycky.
Úplně si vybavuju, jak jsem ten sex napoprvé nechtěla prostě sama za sebe, ale chtěla jsem to mít za sebou, abych už teda byla normální... a bylo to strašné. Bolestivé, se spoustou krve, skončilo to v slzách - a tak to bylo s prvním i druhým partnerem pokaždé.
Když jsem si našla současného přítele, řekla jsem mu, že mám tento blok (nenapadlo mě nikdy myslet si, že je to asexualita třeba) a společně jsme se nejdřív hodně mazlili a postupně spolu začli i spát. Byla jsem v euforii z toho, že sex nemusí být ošklivý, nepříjemný a bolestivý. Spali jsme spolu na mé poměry často, i když si uvědomuju, že jedenkrát týdně by znělo ve spojení se slůvkem "často" naprosto směšně. Neměla jsem z toho nějaké pocity vzrušení, spíš hroznou radost, že jsem "normální" a že to funguje. Jenže ta radost bohužel není věčná a proto se začal ten sex vytrácet. A s tou duševní nemocí se to jenom urychlilo, ale nemyslím si, že by to bylo vlivem toho.

Co si ještě vybavuji jako docela směrodatné, i v pubertě, kdy jsem zkoumala porno - nikdy se mi vůbec nelíbilo porno s klasickým pohlavním stykem. Vyhledávala jsem vždycky jiné způsoby erotiky, kterým jsem mnohem nakloněnější a dokážu si je myslím i užít.

No, jak si to tak dávám dohromady v hlavě, mám pocit, že nějaká forma asexuality u mě bude, ale není to nic extrémního - prostě nemám zájem o pohlavní styk jako takový. I když mi nevadí ho s partnerem příležitostně mít, protože je něžný a je to vlastně krásné, i když jinak.

[Kack-diskusni-forum-aCer]

Tys to popsala úplně trefně

[Ly-diskusni-forum-re]

Asi jsem asexuální, ale nevím jak se s tím smířit.
Mám pocit, že bych se měla zabít, protože jsem lhářka a podvodnice. Nevím, jestli budu schopná udržet si současný vztah. Nevím vůbec co bude. Celé dny teď jenom brečím, brečím a přijdu si jako to nejodpornější stvoření na světě.
Já nevím jestli se s tím vyrovnám.

[Gr-diskusni-forum-ča]

Jenže tím, že jsi pojmenovala svůj stav asexualitou se nic nemění přece, taková jsi byla a budeš, jen to má jméno. Podle toho jak pišeš, sex ti až tak není odporný se současným partnerem. Jako upřímně já ti závidím, maš to štěstí dělat někoho šťastným. Maš toho víc než většina osazenstva tady. Našla jsi partnera, který toleruje tvoji nechuť a nelhala jsi mu přece, sama jsi psala, žes mu o svém bloku pověděla.

[raind-diskusni-forum-ragon]

Asi jsem asexuální, ale nevím jak se s tím smířit.
Mám pocit, že bych se měla zabít, protože jsem lhářka a podvodnice. Nevím, jestli budu schopná udržet si současný vztah. Nevím vůbec co bude. Celé dny teď jenom brečím, brečím a přijdu si jako to nejodpornější stvoření na světě.
Já nevím jestli se s tím vyrovnám.

Mám pocit, že podstatou tvého problému je, že jsi bez odporu a nekriticky přijala názory tebe obklopující sexnormativní společnosti.
Když je někdo jiný, tak je prostě jiný, a občas si musí dupnout a trvat si na svém. Vlastní identita je důležitá věc - ten, kdo by se jí vzdal riskuje, že se stane jen cárem papíru, se kterým si vítr společenského mínění pohrává jak chce. Chápu, že zrovna na severní Moravě je to o dost těžší, než u nás v Praze, ale pokud budeš obviňovat sebe, tak si nepomůžeš.
Jak píše Grča, vztah máš v podstatě krásný, a dělat si starost jestli vydrží, je prozatím předčasné. Přeju ti pevné nervy a zkus najít alespoň něco, co je v životě milé a příjemné. Čast to mohou být i maličkosti, které ostatní přehlížejí   .

[Ly-diskusni-forum-re]

Ano, řekla, jen jsem tehdy myslela, že je to dočasné - ale teď mi došlo, že taková prostě jsem a nikdo to nezavinil, no... Ale jo, když už jsem se o tom víc pobavila s partnerem a pak ještě s mámou (protože ji zajímalo, proč v poslední době furt bulím), cítím se mnohem líp. Partner mi řekl, že ani tím, že jsem se definovala jako asexuálku náš vztah přece nekončí, že jsme na něm pracovali doteď a budeme pracovat dál. Prostě si nastavíme kompromisy a bude to nějak fungovat.

Raindragon má pravdu. Problém je v tom, že moje nejlepší kamarádka (kterou mám moc moc ráda a jinak je na mě strašně hodná, navíc o mém postoji ani neví) je takový sexuální závislák a mohla by pořád. Takže když ona mluví o sexu s nadšením a pořád a i jiní lidé kolem, začala jsem si připadat divná.
Na druhou stranu když jsem si promluvila s mámou, řekla mi, bez obalu, že ona to má v podstatě stejně a vždycky ji víc než blbnutí v posteli lákalo dělat s partnerem něco jiného, třeba jít na výlet.
Pořád mi přijde hrozně nepochopitelné, co ostatní mají na sexu, mně přijde mnohem lepší se pomazlit, než pořád jenom... no víte co.
Ještě na tom je tím horší, že mně se vždycky líbil takový jako alternativní styl - barevný vlasy, piercy, kérky... a tak se pohybuju mezi členy této komunity a přijde mi, že tam 99% lidí žije jenom sexem, pornem, fetišem a nevím čím ještě. Jako já to neodsuzuju, jenom jsem to prostě asi vzala za normální a pak si připadala jako největší podivín, co se narodil.

Ale jsem ráda, že vidím, že je tu tahle komunita, kde má spoustu lidí takový problém, doteď jsem si to pořád odmítala přiznat, protože mi přišlo, že popírám lidskou přirozenost a pud a jsem úplně nějak nenormální...

[Agg-diskusni-forum-ie74]

Hele, já nemám problém s tím, že jsem asexuální lesba, to je prostě to, kdo jsem... to jen tak naokraj.

A kdo určuje, co je normální? Proč by mělo bejt "normální" více hodnotné? Odmítám fungovat podle takto nesmyslnejch pravidel!

[Cha-diskusni-forum-rlie]

Mám pocit, že bych se měla zabít, protože jsem lhářka a podvodnice.

Veľa iných ľudí by sa za toto malo radšej zabiť, ale tí sedia v politike a riadia naše úbohé (a)sexuálne životy. Ty sa za to vraždiť nemusíš. A ak už to raz budeš chcieť, tak zavolaj a spáchame hromadnú samovraždu.

Ale teraz vážne. Môj partner tiež vie, že som asex a náš sex je strašne komická záležitosť, lebo ja pozerám film a furt sa pýtam "no už?" "rýchlo" "nedrncuj so mnou, chcem sa dívať" a potom to nejak skončí. Neznášam to a som nešťastný. Ani neviem ako to mám popísať, ale on bez úplného sexu asi žiť nevie. Ale pripravujem ho postupne na to som na tom dobre. A ak ma fakt naserie, tak ho pošlem do puče a budem konečne voľný. To bude krása.

[Ly-diskusni-forum-re]

Charlie, díky moc, tvoje odpověď mi fakt upřímně zvedla náladu.
Škoda že nemám kamarády jako jsi ty, život by byl snesitelnější.

Hele, tohle přesně jsem měla se svým ex, to bylo vyloženě odporné. Akorát jsem nekoukala na film, ale někam do rohu a v duchu se modlila ať už je to za mnou.