16. 01. 2012, 00:00:19
Zdravím vás,
stále váhám, jestli jsem se přihlásila na správné místo a doufám, že tu nebudu nějak překážet, na druhou stranu poslední dobou se cítím víc a víc nejistá a potřebuji se alespoň trochu vypsat a nejspíš i poradit. ; )
O co tedy jde. Je mi 19, takže na nějaké závěry ohledně asexuality jsem možná ještě mladá. Mm, nevím. Pořád se snažím nějakým způsobem najít a stále si nejsem jistá...
Jak tedy začít. Nikdy se mi nelíbili kluci, tedy ano, dokázala jsem ocenit, že jsou pohlední, chytří, bla bla, ale vždy tam chyběla taková ta sexuální jiskra nebo jak to nazvat. S klukem jsem se poprvé líbala v 17 a přišlo mi to strašně ... nechutný a divný (navíc v té době už jsem si pohrávala s myšlenkou, že jsem možná na holky), pak jsem ještě s jedním chodila v 18, ale ... strašně jsem se ho stranila a de facto po čas našeho tříměsíčního vztahu jsem se s ním viděla sotva 3x (jelikož jsem měla strach, že mě bude chtít líbat, sahat na mě, mazlit se ... a už jen z té představy mně bylo ... úzko. ) Nakonec jsem vyloučila heterosexuální orientaci.
Dva roky jsem měla velmi citově (nikoli fyzicky) intenzivní vztah se svou kamarádkou, zpětně musím říct, že jsem ji milovala. Ale to probíhalo tak, že jsem prostě chtěla, aby ona byla šťastná, pomáhala jsem jí v jejích vztazích a byla oddaná ...
Díky ní jsem také začala opravdu uvažovat o tom, že jsem přinejmenším bisexuální. Mm. Vztah s ní ztroskotal a já si našla mnoho jiných kamarádek (i kamarádů). Z jednou z nich jsem se v rámci hry začala líbat ... a abych řekla bylo to asi první (a poslední) líbání, které se mi opravdu líbilo. Na druhou stranu jsem neměla nějakou potřebu to rozvádět nějak hlouběji. No, fajn, rozhodla jsem se tedy, že budu na holky.
S pár jsem se seznámila, byla na rande, všechno v pohodě, ... Ale nějak nemám potřebu čehokoli, mám pocit, že mě prostě ... ani tak sexuálně nepřitahují. Nevím, co s tím. Nemám chuť na nějaký vztah, respektive na vztah ano, ale ne na fyzično s ním spojené.
Nejlíp mi je se svými kamarády. Nemám vůbec nic proti přátelskému objímání nebo tak. Mám pocit, že do některých z nich by se dokázala i zamilovat. Ale prostě na úrovni té ... emoční blízkosti.
Problém je spíš v tom, že jsem se už teda smířila s tím, že jsem asi lesba, jenže jak zjišťuji, tak to asi také není úplně ono. ._. Přijde mi, že mě buď přitahují ženy i muži (jelikož v obou kategoriích dokážu hodnotit jedince jako krásné nebo tak...), ale spíš ani jedno. Popřípadě je tu druhá věc, která mě trochu zaráží a nutí pochybovat o tom, jestli teda jsem asexuání nebo ne... Nemůžu říct, že bych nepociťovala sexuální touhu, tu normálně cítím a občas masturbuji. Když si čtu nějaké diskuze a rady ohledně orientace, většinou tam radí cosi o tom, co si při těchto věcí člověk představuje ... Já si většinou představuji dva gaye provozující BDSM praktiky ... a většinou se jakoby ztotožňuji s tím subnisivním. (Když ale uvažuji o sobě, nedokážu si sama sebe představit s kýmkoli, popřípadě když přemýšlím o sobě jako partnerce, kdyby fakt došlo na věc, vidím se jako ... dominant, kterej tedy uspokují partnera/ku, ale "hlavně-ať-na-mě-proboha-ten-druhej-nesahá")
No, tak nevím. V podstatě jsem docela spokojená, jen si občas připadám osamoceně a mám pocit, že bych vedle sebe chtěla jakousi spřízněnou duši. Mm. Každopádně, pokud jste dočetli až sem, děkuji ^^. A budu moc ráda za vaše názory. : )
stále váhám, jestli jsem se přihlásila na správné místo a doufám, že tu nebudu nějak překážet, na druhou stranu poslední dobou se cítím víc a víc nejistá a potřebuji se alespoň trochu vypsat a nejspíš i poradit. ; )
O co tedy jde. Je mi 19, takže na nějaké závěry ohledně asexuality jsem možná ještě mladá. Mm, nevím. Pořád se snažím nějakým způsobem najít a stále si nejsem jistá...
Jak tedy začít. Nikdy se mi nelíbili kluci, tedy ano, dokázala jsem ocenit, že jsou pohlední, chytří, bla bla, ale vždy tam chyběla taková ta sexuální jiskra nebo jak to nazvat. S klukem jsem se poprvé líbala v 17 a přišlo mi to strašně ... nechutný a divný (navíc v té době už jsem si pohrávala s myšlenkou, že jsem možná na holky), pak jsem ještě s jedním chodila v 18, ale ... strašně jsem se ho stranila a de facto po čas našeho tříměsíčního vztahu jsem se s ním viděla sotva 3x (jelikož jsem měla strach, že mě bude chtít líbat, sahat na mě, mazlit se ... a už jen z té představy mně bylo ... úzko. ) Nakonec jsem vyloučila heterosexuální orientaci.
Dva roky jsem měla velmi citově (nikoli fyzicky) intenzivní vztah se svou kamarádkou, zpětně musím říct, že jsem ji milovala. Ale to probíhalo tak, že jsem prostě chtěla, aby ona byla šťastná, pomáhala jsem jí v jejích vztazích a byla oddaná ...
Díky ní jsem také začala opravdu uvažovat o tom, že jsem přinejmenším bisexuální. Mm. Vztah s ní ztroskotal a já si našla mnoho jiných kamarádek (i kamarádů). Z jednou z nich jsem se v rámci hry začala líbat ... a abych řekla bylo to asi první (a poslední) líbání, které se mi opravdu líbilo. Na druhou stranu jsem neměla nějakou potřebu to rozvádět nějak hlouběji. No, fajn, rozhodla jsem se tedy, že budu na holky.
S pár jsem se seznámila, byla na rande, všechno v pohodě, ... Ale nějak nemám potřebu čehokoli, mám pocit, že mě prostě ... ani tak sexuálně nepřitahují. Nevím, co s tím. Nemám chuť na nějaký vztah, respektive na vztah ano, ale ne na fyzično s ním spojené.
Nejlíp mi je se svými kamarády. Nemám vůbec nic proti přátelskému objímání nebo tak. Mám pocit, že do některých z nich by se dokázala i zamilovat. Ale prostě na úrovni té ... emoční blízkosti.
Problém je spíš v tom, že jsem se už teda smířila s tím, že jsem asi lesba, jenže jak zjišťuji, tak to asi také není úplně ono. ._. Přijde mi, že mě buď přitahují ženy i muži (jelikož v obou kategoriích dokážu hodnotit jedince jako krásné nebo tak...), ale spíš ani jedno. Popřípadě je tu druhá věc, která mě trochu zaráží a nutí pochybovat o tom, jestli teda jsem asexuání nebo ne... Nemůžu říct, že bych nepociťovala sexuální touhu, tu normálně cítím a občas masturbuji. Když si čtu nějaké diskuze a rady ohledně orientace, většinou tam radí cosi o tom, co si při těchto věcí člověk představuje ... Já si většinou představuji dva gaye provozující BDSM praktiky ... a většinou se jakoby ztotožňuji s tím subnisivním. (Když ale uvažuji o sobě, nedokážu si sama sebe představit s kýmkoli, popřípadě když přemýšlím o sobě jako partnerce, kdyby fakt došlo na věc, vidím se jako ... dominant, kterej tedy uspokují partnera/ku, ale "hlavně-ať-na-mě-proboha-ten-druhej-nesahá")
No, tak nevím. V podstatě jsem docela spokojená, jen si občas připadám osamoceně a mám pocit, že bych vedle sebe chtěla jakousi spřízněnou duši. Mm. Každopádně, pokud jste dočetli až sem, děkuji ^^. A budu moc ráda za vaše názory. : )
Hodně lidí tady ani pořádně neví, na které pohlaví vlastně je, přesně proto, že tam schází ta jiskra opravdového sexuálního zájmu.
Mám to podobně, a když se někomu svěřím, vždycky se mě ptá, proč se teda nenechám předělat na chlapa. Přemýšlelas někdy o něčem takovém?
