16. 11. 2011, 01:53:15
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 16. 11. 2011, 02:01:54 uživatelem Cho-diskusni-forum-dec.)
Celkem by mě také zajímalo znát rozložení představ a reálných dispozic pro vnímání druhých mezi různě podmíněnými výběry z velkého vzorku lidí. Ale reálný význam pro život, kromě nějakých manipulací/reklam/politiky, to podle mě moc nemá. Důležité jsou právě ty vztahy s jednotlivými reálnými lidmi kolem nás.
Další věc je, že i každý člověk v různých situacích může cítit a zafungovat jinak. Ani sám u sebe člověk nemůže prohlásit s nějakou velkou jistotou, jak se v různých situacích bude cítit a chovat atd.
Určitě často Arthurův pohled často platí. Žádost mít vyvolenou ženu pro sebe, přání být v jejích očích alfa samcem s tím, že bude následovat sex, je do určité míry většině mužů vrozená. Byl jsem velmi překvapený tím, jak třeba kolega nedokázal s trochou nadhledu brát situaci, kdy se (ač jsem to nevěděl) cítil/byl mnou ohrožený. Přitom na druhou stranu dokázal udržet své chování ve velmi civilizovaných mezích a vlastně si i trochu sám sebe dokázal uvědomit s úsměvem - ovšem mírně hysterickým. Ale cílový objekt byl pro něj pouze/nadevše žena, kterou velmi obdivoval a chtěl, a představa pouhého kamarádství byla pro něj zcela bezcenná. Z mého pohledu dosti krajní možnost. Na druhou stranu, právě tato dívka mě pěkně rozházela moje představy o tom, že ženské vnímání může být slučitelné s mými představami a byl jsem z toho docela smutný/rozházený. Nakonec si na mě na chvíli udělala čas kamarádka z mládí a ještě kamarád a zase mi pomohli trochu srovnat představy, od těchto extrémů.
Myslím, že víc kolegů i kamarádů je nastavených tak, že vztah k dívce/ženě mohou mít jak čistě kamarádský, profesní (spolupráce), vnímat jí jako společnost na výlety/kulturní akce tak pouze/především vztah podložený přitažlivostí/sexuálním zájmem nebo založený na úctě k schopnostem/vlastnostem. Přitom vývoj a nebo existence každé této složky může být v čase jiný a nemusí spolu souviset. Často pak musí mít člověk odvahu si i sám sobě říct, jak to vlastně v danou chvíli s jeho vztahem je. Dokázat to pak vysvětlit/přiznat někomu blízkému je pak ještě těžší. Ideál v případě životního partnera je pak ve formě dlouhodobé souhry všech složek. Za sebe to vidím také dost podobně a jsem přesvědčený o tom, že mohou i v jednom čase být všechny formy různě rozložené na víc osob. A kromě té přitažlivosti pohlavní bych do toho balíku počítal i muže.
U mě většina takových pocitů spřízněnosti/kamarádství s lidmi, které opravdu lépe poznám, přetrvává nejspíš asi natrvalo - dokud si jich mohu vážit. A to i přesto, že se s danými lidmi z mnoha důvodů (především nedostatku času nebo toho, že pokročili do jiné životní fáze) roky nevidím. I když se nakonec moje neaktivita může jevit podobně jako jev popsaný níže.
Naopak u (většiny?) dívek mě je spíš líto, že často jejich zájem je k dané osobě intenzivní (často i nekritický) ale po přenesení zájmu jinam cítění/vztahu k lidem z minulosti upadá a schopnost pozitivního vztahu mizí. Spíš teprve až když mají stálé partnery a jsou ve spokojeném dlouhodobém vztahu, tak opět začínají staré přátele vnímat. Ale i tohle pozorování platí jen pro někoho a ani u nikoho není absolutní, je to vše statistika/náhoda/štěstí/deterministický chaos/boží vůle.
Další věc je, že i každý člověk v různých situacích může cítit a zafungovat jinak. Ani sám u sebe člověk nemůže prohlásit s nějakou velkou jistotou, jak se v různých situacích bude cítit a chovat atd.
Určitě často Arthurův pohled často platí. Žádost mít vyvolenou ženu pro sebe, přání být v jejích očích alfa samcem s tím, že bude následovat sex, je do určité míry většině mužů vrozená. Byl jsem velmi překvapený tím, jak třeba kolega nedokázal s trochou nadhledu brát situaci, kdy se (ač jsem to nevěděl) cítil/byl mnou ohrožený. Přitom na druhou stranu dokázal udržet své chování ve velmi civilizovaných mezích a vlastně si i trochu sám sebe dokázal uvědomit s úsměvem - ovšem mírně hysterickým. Ale cílový objekt byl pro něj pouze/nadevše žena, kterou velmi obdivoval a chtěl, a představa pouhého kamarádství byla pro něj zcela bezcenná. Z mého pohledu dosti krajní možnost. Na druhou stranu, právě tato dívka mě pěkně rozházela moje představy o tom, že ženské vnímání může být slučitelné s mými představami a byl jsem z toho docela smutný/rozházený. Nakonec si na mě na chvíli udělala čas kamarádka z mládí a ještě kamarád a zase mi pomohli trochu srovnat představy, od těchto extrémů.
Myslím, že víc kolegů i kamarádů je nastavených tak, že vztah k dívce/ženě mohou mít jak čistě kamarádský, profesní (spolupráce), vnímat jí jako společnost na výlety/kulturní akce tak pouze/především vztah podložený přitažlivostí/sexuálním zájmem nebo založený na úctě k schopnostem/vlastnostem. Přitom vývoj a nebo existence každé této složky může být v čase jiný a nemusí spolu souviset. Často pak musí mít člověk odvahu si i sám sobě říct, jak to vlastně v danou chvíli s jeho vztahem je. Dokázat to pak vysvětlit/přiznat někomu blízkému je pak ještě těžší. Ideál v případě životního partnera je pak ve formě dlouhodobé souhry všech složek. Za sebe to vidím také dost podobně a jsem přesvědčený o tom, že mohou i v jednom čase být všechny formy různě rozložené na víc osob. A kromě té přitažlivosti pohlavní bych do toho balíku počítal i muže.
U mě většina takových pocitů spřízněnosti/kamarádství s lidmi, které opravdu lépe poznám, přetrvává nejspíš asi natrvalo - dokud si jich mohu vážit. A to i přesto, že se s danými lidmi z mnoha důvodů (především nedostatku času nebo toho, že pokročili do jiné životní fáze) roky nevidím. I když se nakonec moje neaktivita může jevit podobně jako jev popsaný níže.
Naopak u (většiny?) dívek mě je spíš líto, že často jejich zájem je k dané osobě intenzivní (často i nekritický) ale po přenesení zájmu jinam cítění/vztahu k lidem z minulosti upadá a schopnost pozitivního vztahu mizí. Spíš teprve až když mají stálé partnery a jsou ve spokojeném dlouhodobém vztahu, tak opět začínají staré přátele vnímat. Ale i tohle pozorování platí jen pro někoho a ani u nikoho není absolutní, je to vše statistika/náhoda/štěstí/deterministický chaos/boží vůle.