Neklesejte na mysli

[Art-diskusni-forum-hur]

Nelo, ty ses ale rozjela! Ale dávám ti stoprocentně za pravdu a koukám, kolik společných Halbichových rysů na nás juklo nezávisle na sobě!

Věta: "...nikdy jsem nechtěl ženu vychovávat..." je stejná, jako říct: "...nikdy jsem nechtěl ženu znásilnit...". Takže chtěl a předpokládám, že stále chce... K dalším absurditám už netřeba co dodávat.

Já za Halbichovým textem cítím taky určitou potlačenost (typickou pro hledající se mystické dobrodruhy), kterou si majitel, jak to vypadá, klade za čest. Nejtragičtější na těchto jedincích je, že se jejich tragédie jakoukoli zkušeností (ať pozitivní nebo negativní) jen zesiluje... Je to takový proces schizoidního perpeta mobile.

V zásadě těmto lidem chybí jakákoli empatie, zato přecitlivělostí první složku s nadbytkem "kompenzují". Pojmy, kterými operují jsou víc zastíracím manévrem hlubších psychických problémů, proto je co do tématu nelze brát ani moc vážně. (podobně jako Illusora s jeho ateismem)

Vysvtělit něco Halbichovi je pro mě proto asi to samý jako vysvětlit něco Illusorovi (ve vší úctě). Právě proto, že za jejich slovy (které chápou po svém) je nejen úplně jiné povědomí o nich, ale především se za nimi skrývá úplně jiná podstata, kdy touží sebe samé pouhopouze ospravedlnit, každý v jiné rovině. Jak jeden tak druhý jsou krásným příkladem paradoxu a tragické iracionality v praxi. Oba neví nic o životě (duchovnost v jakýmkoli hávu se stala jen dobře se hodícím pojmem na jejich šat), kdy jeden z nich se chlubí jeho celistvým pochopením a druhý jeho celistvým popřením... Prostě cirkus. A pak, že není v životě prča...

[Astro Beauty]

Vysvtělit něco Halbichovi je pro mě proto asi to samý jako vysvětlit něco Illusorovi (ve vší úctě). Právě proto, že za jejich slovy (které chápou po svém) je nejen úplně jiné povědomí o nich, ale především se za nimi skrývá úplně jiná podstata, kdy touží sebe samé pouhopouze ospravedlnit, každý v jiné rovině.

Zvláštní, že přesně tohle by se dalo říct i o tobě, Arthure.

[hic -diskusni-forum-iacet]

Zvláštní, že přesně tohle by se dalo říct i o tobě, Arthure.

... asi tak
Ja myslela, ze si Halbich a Arthur muzou podat ruce a ze si budou pekne rozumet. Ale mylila jsem se, dva v tomto smeru podobni jedinci si rozumet nemuzou, protoze oba touzi byt vetsi/lepsi/duchovnejsi/atp. nez ten druhy. Takze to vypada, ze tu dalsi nick Tte opet nenajde pochopeni (na zacatku, povrchne, snad... ale pak kdyz ten, koho zacne v soukromi oblbovat, zjisti, ze to jsou jen efektni slova bez skutecneho obsahu...).

[Ne-diskusni-forum-la]

Takze to vypada, ze tu dalsi nick Tte opet nenajde pochopeni

A on se o to tolik snaží, chudák....kolikátý že už je to pokus? Jenže už tu příležitost měl a že ji neviděl....holt, komu není rady, tomu není pomoci, tak už to na tom našem světě chodí. No jo no, jsme jen lidi, na světce je třeba obrátit se tam nahoru, aspoň dotyčný zjistí, jak je to vlastně s tou svatou trpělivostí!

Já za Halbichovým textem cítím taky určitou potlačenost (typickou pro hledající se mystické dobrodruhy), kterou si majitel, jak to vypadá, klade za čest. Nejtragičtější na těchto jedincích je, že se jejich tragédie jakoukoli zkušeností (ať pozitivní nebo negativní) jen zesiluje... Je to takový proces schizoidního perpeta mobile.

Výstižně napsáno, ani slova nepřebývá, ani nechybí. Copak to hledání samo o sobě, to by ještě takový problém nebyl, to je přirozený proces, ale když za těmi slovy je už skrytá agrese....a že je, vnímajícímu jedinci to musí být jasné, pak to problém je a značný. Pravda, na ty všelijak duchovně potlačené já už mám asi jistou alergii, musím si přiznat, ohání se vznosnými pojmy, svatý sem, svatý tam...a vzápětí doma potají v koutku koukají na porno , tedy ne, že by mi vadilo, že se někomu líbí porno, právě naopak, to už mi je milejší, když jedinec prostě přizná, líbí se mi porno... než že je to "fuj" a pak doma.... Protože, potlačovat cokoliv je deformace, je třeba tu věc zvládnout, srovnat se s ní vnitřně a pak se nemusí vůbec nic potlačovat. Navíc, už z psychologie je jasné, k čemu vede potlačení, odsunutá energie se v temných zákoutích psyché hromadí až časem ta nabalená koule "vybouchne" a malér je na světě! Viz sexuální aféry kněží, např. Ale než k tomu dojde, tu a tam vystrčí růžek nějaká tu větší či menší odchylka, zní to skoro romanticky ač to tedy vůbec romantické není. Proto musím opakovat, zásadní chyba na duchovní cestě je prosté potlačování něčeho, pranic duchovního na tom není, právě naopak, je to přímo v rozporu s duchovnem a tak je hodně zajímavé, že to ti různí sektáři tak často protěžovali a protěžují. Nejspíš proto,že sami měli problém.

[Art-diskusni-forum-hur]

Ja myslela, ze si Halbich a Arthur muzou podat ruce a ze si budou pekne rozumet. Ale mylila jsem se, dva v tomto smeru podobni jedinci si rozumet nemuzou, protoze oba touzi byt vetsi/lepsi/duchovnejsi/atp. nez ten druhy.

Přesně vo to go! Ty musíš být velmi chytrá slečna... Samotný užití slova "touha" poukazuje, že vůbec nechápeš, o čem píšu... Na druhou stranu: "Štastná to žena", věřím, že ve vztahu k tobě nikdo na pochybách o stavu tvého intelektu není...

4Nela: Souhlas. Tvoje reakce si vždy rád přečtu.

[ma-diskusni-forum-tt]

Takze diky za privitani a jen bych zareagoval na nekolik prispevku:

Arthur: Ohledne te lasky to opravdu nekdy vypada jako zly zert a radsi bych do toho nezabihal, protoze jak pises "chápejme ji, jak chceme" tak vetsina debat na toto tema konci u zakladniho nepochopeni pojmu.

S tim expritelem to vidim stejne. Nedavno jsem se o podobne zalezitosti (To ze clovek dela veci sam a po svem) bavil s par kamarady a vetsinou to koncilo u slov jako sobec a egoista ap. Podle me je to blbost. Kazdy clovek ma ruznou miru potreby socialniho kontaktu a nevidel bych v tom problem.

Na druhou stranu jak jsem drive nedokazal pochopit obraceny extrem, totiz ze clovek bud neumi nebo se desi byt sam, tak ted mi to trosku doslo. Vetsinou to vidam u pratel po rozchodu, kteri se potom po hlave a bez rozumu vrhaji do naprosto nesmyslnych vztahu, jen aby nebyli sami. A podobna vec se mi stala po nedavnem rozchodu. Mel jsem takovy divny pocit, ze by veci byly daleko snazsi ve dvou a ze bych si mel okamzite nekoho najit A to i pres to, ze ten vztah mel hodne minusu. Je zajimave, ze po rozchodu si clovek vybavuje vetsinou jen to dobre a to ostatni tak nejak vyselektuje.

Halbich: To prevychovani me pobavilo. Nerikam, ze se clovek nemuze zmenit ale prevychovat muzes tak mozna psa, urcite ne cloveka s osobnosti a s tou Matkou Terezou sis mozna nasadil vysokou latku

Ale na druhou stranu asi chapu co chces rict tou spolecnou reci. Pokud nekdo napriklad dava prednost rodine a jeho partner naopak kariere, pak to bude jen horko tezko fungovat tak jak ma. Spolecny cil je opravdu dulezity.

S tim heslem "vice ducha mene hmoty" to napsala vyborne Nela. Vidim to tak, ze pokud jednou zijeme v hmotnem svete nema cenu uprednostnovat mysl (jestli to odpovida tve predstave "ducha") nad hmotou nebo naopak. Prikladu obou extremu je kolem nas az neprijemne dost. Rovnovaha je dnes opomijena a pritom mi pripada jako naprosto klicova.

Ovsem jestli to myslis jako boj proti materialismu tak samozrejme ano.

[Hal-diskusni-forum-bich]

Vy se mi zdáte být více frustrovaní (vyjímaje teď matta) než já. Předpokládejme, že mám problémy. V tom případě je rozumné je rozumně vysvětlit, jak to tu sami obhajujete, a ne se do druhého pustit jako sršni.

Kde není frustrace, nejsou hádky. Jak toho docílit?
Čekám na rady.

-----------------------
-> matt: "boj proti materialismu (u druhých)", pokud jsi to takto myslel: To není moudré. To mohu dělat leda u sebe. Myšlenka byla ta, že každý žijeme v nějakém poměru lásky ke hmotě a duchu a podobného člověka si hledám, protože s ostatními by to dělalo neplechu (hádky).

[Adria-diskusni-forum-ne Fox]

Nevím zda je to jen můj dojem, ale připadá mi že atmosféra na fóru něja zhoustla a zatím ještě nepolevila. Btw., včera jsem narazila na letáček nějaké přednášku "květinová terapie jak se zbavit stresu a frustrace" ale byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem to jen okomentovala kamarádce slovy "já bych ty kytky rozcupovala a narvala mu je do huby" (omluvte, prosím, můj slovník) takže ono překonat frustraci kytičkama asi nebude úplně jednoduché Mně třeba krátkodobě pomáhá hudba (žánr dle nálady a požadovaného finálního stavu) a dlouhodobě to asi bude individuální. Ve stručnosti asi tak, že člověk by si měl doplnit to co mu chybí, či-li to čehož nedostatek jej frustruje, či naopak zbavit se nadbytku