09. 11. 2010, 14:22:42
Ahoj,
potřebuji si vylít srdce a nemám odvahu se o tom bavit se svými známými, a už vůbec ne s rodinou. Nejsem si jistá ohledně sebe jistá a trápí mě to. Nepotřebuji poradit, jen potřebuji, aby mě někdo vyslechl. Jsem nešťastná, protože bych chtěla žít plnohodnotný a normální život. Chtěla bych partnera, kterého bych milovala a on miloval mě.
Celý život mě provází náklonnost k mužům a už od dětství jsem brala raději kamaráda než kamarádku. Jenže to bohužel i dnes zůstává u kamarádství. I muži ve mně vidí nejlepšího kámoše, a to bylo jak na škole, tak i dnes v práci. Vyhledávají moji společnost čistě pro legraci, kterou si užijeme. Nikdy to není nic sexuálního, což není samozřejmě ani z mé strany. Nepřitahuji je, jako by ze mě cítili, že se mnou není něco v pořádku. Ženy mě nepřitahují už vůbec (jen pro pořádek) Ze sexu mám nepředstavitelnou hrůzu, cokoli souvisí s erotikou je mi nepříjemné. Nikdy jsem nebyla zneužívaná a nemám ani otřesný zážitek, prostě vrozená vada. Fyzicky jsem naprosto v pořádku, jsem schopná vzrušení, ale nesnáším ten mokrý pocit.
Bohužel se ale této tématice ve svém dívčím okolí nevyhnu a čím víc se snažím, tím mám pocit, že mě to víc zahlcuje. Všichni mají pocit, že mě (jakož to pannu) musí zasvětit do této situace. Vyprávějí mi své zážitky, kolikrát za týden, kde a jak. A na mé zhrozené "myslím, že to nechci slyšet" mávnou rukou a řeknou, že se musím něčemu přiučit, že se mi to bude hodit. Já bych ráda, aby se mi to hodilo, ale člověk míní...znáte to
Takže si právem myslím, že jsem asexuální. Nepřestávám doufat, že se to třeba jednou změní. V nějakém článku, sem četla, že toto je jediná orientace, která může být dočasná, dokud člověk psychicky nedozraje.
Takže se třeba jednou probudím a zjistím, že jsem připravená mít muže. Ale bude chtít on mě? Neuvidí ve mě nejlepšího kámoše?
Takže je mi mnohem líp, že to mám komu říci. Jsem ráda, že jste. Díky
potřebuji si vylít srdce a nemám odvahu se o tom bavit se svými známými, a už vůbec ne s rodinou. Nejsem si jistá ohledně sebe jistá a trápí mě to. Nepotřebuji poradit, jen potřebuji, aby mě někdo vyslechl. Jsem nešťastná, protože bych chtěla žít plnohodnotný a normální život. Chtěla bych partnera, kterého bych milovala a on miloval mě.
Celý život mě provází náklonnost k mužům a už od dětství jsem brala raději kamaráda než kamarádku. Jenže to bohužel i dnes zůstává u kamarádství. I muži ve mně vidí nejlepšího kámoše, a to bylo jak na škole, tak i dnes v práci. Vyhledávají moji společnost čistě pro legraci, kterou si užijeme. Nikdy to není nic sexuálního, což není samozřejmě ani z mé strany. Nepřitahuji je, jako by ze mě cítili, že se mnou není něco v pořádku. Ženy mě nepřitahují už vůbec (jen pro pořádek) Ze sexu mám nepředstavitelnou hrůzu, cokoli souvisí s erotikou je mi nepříjemné. Nikdy jsem nebyla zneužívaná a nemám ani otřesný zážitek, prostě vrozená vada. Fyzicky jsem naprosto v pořádku, jsem schopná vzrušení, ale nesnáším ten mokrý pocit.
Bohužel se ale této tématice ve svém dívčím okolí nevyhnu a čím víc se snažím, tím mám pocit, že mě to víc zahlcuje. Všichni mají pocit, že mě (jakož to pannu) musí zasvětit do této situace. Vyprávějí mi své zážitky, kolikrát za týden, kde a jak. A na mé zhrozené "myslím, že to nechci slyšet" mávnou rukou a řeknou, že se musím něčemu přiučit, že se mi to bude hodit. Já bych ráda, aby se mi to hodilo, ale člověk míní...znáte to
Takže si právem myslím, že jsem asexuální. Nepřestávám doufat, že se to třeba jednou změní. V nějakém článku, sem četla, že toto je jediná orientace, která může být dočasná, dokud člověk psychicky nedozraje.
Takže se třeba jednou probudím a zjistím, že jsem připravená mít muže. Ale bude chtít on mě? Neuvidí ve mě nejlepšího kámoše?
Takže je mi mnohem líp, že to mám komu říci. Jsem ráda, že jste. Díky