Ta, co čekala na prince...

[Eda Bolatová]

Ahoj,

přišla jsem si sem tak trochu postesknout...

jsem Eda, je mi 32 a jsem z Prahy. Je to už tak deset let, co jsem si ujasnila, že jsem demisexuál a myslela jsem si, že to, že v tom mám jasno, mi spoustu věcí usnadní, ale bohužel je to spíš naopak... myslela jsem si, že když budu trpělivá, tak jednou přijde ten správný člověk, kde to tak nějak vše "zapadne do sebe" a já zažiju love story jak z nějakého románu. Jenže čím jsem starší, tím tomu věřím méně a méně... dokonce jsem se přistihla, že představa seznamování a něčeho víc mi přijde až děsivá. Jako kdybych si v sobě vybudovala navíc nějaký blok, kdy nejsem vztahům nijak otevřená. Kdy mě naposledy někdo zaujal bych v paměti hledala asi hodně dlouho...

Na druhou stranu, poslední dobou na mě dopadá samota a takový ten pocit, že mi "něco zásadního" utíká mezi prsty. Nikdy jsem nebyla úplně ten typ holky, co sní o svatbě a dětech, ale zároveň jsem vždy chtěla vztah, kde by byla láska, důvěra, jistá přitažlivost a díky tomu i sex. S věkem jsem si už zvykla na nějaký svůj režim a klid, nemám touhu se o někoho starat... takže aktuálně tak trochu sním o muži, se kterým mi bude dobře, který mě bude přitahovat a s kým bych zažila i své poprvé. Prostě chlap, se kterým bych mohla vyrazit na dovolenou, kterou bychom si užili, ale zároveň by v tom nebylo žádné očekávání společného bydlení, svatby a dětí... a taky by to nebylo o tom, že se musíme vidět 24/7... prostě takový volnější vztah (ale ne v tom smyslu, že bude spát s dalšími ženami nebo bude mít nedej bože rodinu). Prostě by bylo fajn potkat někoho, kdo by to měl v tomhle směru jako já... ale byla by tam i ta vzájemná chemie, která je pro mě prostě dost důležitá... ta představa je pro mě strašně lákavá, ale když si pak představím tu realizaci, jak se pokouším s někým seznámit a znovu potkám jen spoustu nekompatibilních lidí, mám z toho akorát tak úzkostné stavy. Občas fakt závidím lidem, co dokážou fungovat tak nějak okamžikem... co nepotřebují mít s nikým hlubší vztah a vrhnou se do toho po hlavě... Přiznám se, že jsem si myslela, že jsem se už vyrovnala s tím, že v tomhle směru nikoho nepotkám... že budu sama a budu v pohodě. Ale nějak se to ve mě znovu probudilo a vím, že v pohodě nejsem... jen nevím, jak to vlastně, především sama v sobě, vyřešit...

Jsem ráda, že jsem se z toho mohla někde aspoň vypsat. Protože je mi z toho smutno už pár dní a potřebovala jsem to ze sebe dostat.

[ad-diskusni-forum-evr]

Někdy může mít člověk třeba přehnané představy, je náročný k sobě i jiným, a časem zjistí že je sám. Mnoho žen pak odjíždí třeba do Egypta a nechává se tam obletovat, oblbovat a okrádat místními podvodnými mladíky. 
A opět nastupují představy, o krásném snědém habibi ,,princi" avšak nejen dotyčná dáma, ale i mozek odpočívá na dovolené. 
A ty dříve nastavované nároky k obyčejným slušným a pouze průměrným partnerům kteří však nebyli, dotyčné osobě dobří, jsou rázem v kopru, tak jako peníze a sebevědomí. 

Ale to mě jen tak napadlo při čtení tohoto příspěvku, není to nijak adresné... jen takový postřeh.

[Eda Bolatová]

Občas je člověk náročný, očekává "modré z nebe" a ani si to neuvědomuje... každopádně ne vždy to pak zachází do takových extrémů, i když z jistého úhlu pohledu ty ženy docela i chápu (ač doufám, že bych se do takového stadia nikdy nedostala). Občas je těžké snižovat své nároky, na to, co člověk chce a občas mu pak uteče, co skutečně potřebuje.

[ad-diskusni-forum-evr]

Občas je člověk náročný, očekává "modré z nebe" a ani si to neuvědomuje... každopádně ne vždy to pak zachází do takových extrémů, i když z jistého úhlu pohledu ty ženy docela i chápu (ač doufám, že bych se do takového stadia nikdy nedostala). Občas je těžké snižovat své nároky, na to, co člověk chce a občas mu pak uteče, co skutečně potřebuje.

Já myslím že vztah by měl být vyvážený. Tedy ne že někdo bude víc brát než dávat. To pak nikdy nemůže být zcela zdravý vztah.
 Sem tam je třeba i střízlivého pohledu a své nároky zkorigovat. 
Chápu i to, že si někdy dokáží některé ženy nacenit svou vagínu a prodat ji, i zároveň i s duší, postaršímu zazobanci, to už se děje od věků, ale u asexuálů se tato taktika mine s úspěchem. 
Ti hledají poněkud jiné hodnoty...

[Eda Bolatová]

Okay, teď už moc nechápu, co to má společného s tím, co jsem tady psala o sobě... ale dobrá.
Nevidím nic špatného na tom, když má člověk na vztah / partnera, který chce mít, nějaké nároky, ale zase to musí být realistické věci.
A taky si myslím, že vztah je o tom, že vše co v něm je, je v pohodě za oba a ani jedné straně nejde o nějaké obohacování a kalkul.
Co kde dělají nějaké zlatokopky je mi asi jedno, to mi přijde dost mimo mísu v tomhle tématu.

[d--diskusni-forum-kun]

Zdravím, Edo, vítám tu dalšího nováčka!

Je vždy mrzuté slyšet, že se lidé potýkají s těmito myšlenkami zrovna teď v létě, kdy je nejkrásnější období roku... vlastně to dává ale smysl, v lidech se obvykle budí touha se seznamovat na jaře anebo začátkem léta a když o sobě vědí, že nenachází a nenachází, tím je to horší. Upřímně, řekl bych, že to mám úplně stejně z mužského pohledu. Člověk je ochoten se seznamovat a i dělá něco pro to aktivně, jenže právě jak říkáš, klíčová věc... nejprve mě musí někdo zaujmout, a to není každý druhý, ba ani každý desátý, koho potkám. Kdy mě naposledy někdo zaujal? Upřímně, loni i letos někdo ano, jenže předtím to bylo tak 7 let nic... hrozné. A pak člověk uvažuje jako ty, jestli další potkám zase za sedm let... A tak si řekneš, že to vzdáš, jenomže vzdát se je plýtvání časem, protože tě to po nějaké době zase vezme a nejspíš si řekneš, že to zkusíš znovu. A pak škoda to času, kdy jsi to vzdala...

Když jsem se sám zamýšlel, co s tím... bohužel nikdo z nás neví, kdo je pro nás ten pravý, kde a kdy ho potkáme, nejspíš chodíme na špatná místa ve špatný čas. Ale co je hlavní podmínka seznámení? Neseznámíš se, pokud nebudeš potkávat lidi. Jediné, o co se můžeš snažit, je být hodně mezi lidmi. A pak už je to opravdu o náhodě. Bohužel jak říkáš, budeš potkávat zejména lidi, kteří nebudou tvůj typ, ale nesmíš se tím nechat odradit! Víš, co chceš. Často se mluví o příliš vysokých nárocích, nicméně vzájemné sympatie jsou na prvním místě a z těch slevovat nebudeme!

Jak to v sobě vyřešit, těžko radit, já osobně se snažím aktivně seznamovat ať už potkáváním anebo inzeráty a říkám, tohle je opravdu všechno, co pro to mohu udělat. Pokud najdu nebo dostanu další tip, co mohu udělat, zkusím to. A když přesto nepotkávám, snažím se dál... zkus to také, přeju hodně štěstí!

[be-diskusni-forum-rny]

Zdravím, Edo, vítám tu dalšího nováčka!

Je vždy mrzuté slyšet, že se lidé potýkají s těmito myšlenkami zrovna teď v létě, kdy je nejkrásnější období roku... vlastně to dává ale smysl, v lidech se obvykle budí touha se seznamovat na jaře anebo začátkem léta a když o sobě vědí, že nenachází a nenachází, tím je to horší. Upřímně, řekl bych, že to mám úplně stejně z mužského pohledu. Člověk je ochoten se seznamovat a i dělá něco pro to aktivně, jenže právě jak říkáš, klíčová věc... nejprve mě musí někdo zaujmout, a to není každý druhý, ba ani každý desátý, koho potkám. Kdy mě naposledy někdo zaujal? Upřímně, loni i letos někdo ano, jenže předtím to bylo tak 7 let nic... hrozné. A pak člověk uvažuje jako ty, jestli další potkám zase za sedm let... A tak si řekneš, že to vzdáš, jenomže vzdát se je plýtvání časem, protože tě to po nějaké době zase vezme a nejspíš si řekneš, že to zkusíš znovu. A pak škoda to času, kdy jsi to vzdala...

Když jsem se sám zamýšlel, co s tím... bohužel nikdo z nás neví, kdo je pro nás ten pravý, kde a kdy ho potkáme, nejspíš chodíme na špatná místa ve špatný čas. Ale co je hlavní podmínka seznámení? Neseznámíš se, pokud nebudeš potkávat lidi. Jediné, o co se můžeš snažit, je být hodně mezi lidmi. A pak už je to opravdu o náhodě. Bohužel jak říkáš, budeš potkávat zejména lidi, kteří nebudou tvůj typ, ale nesmíš se tím nechat odradit! Víš, co chceš. Často se mluví o příliš vysokých nárocích, nicméně vzájemné sympatie jsou na prvním místě a z těch slevovat nebudeme!

Jak to v sobě vyřešit, těžko radit, já osobně se snažím aktivně seznamovat ať už potkáváním anebo inzeráty a říkám, tohle je opravdu všechno, co pro to mohu udělat. Pokud najdu nebo dostanu další tip, co mohu udělat, zkusím to. A když přesto nepotkávám, snažím se dál... zkus to také, přeju hodně štěstí!

No jo člověk může být aktivní jak chce,ale když víš,že potřebuješ potkat asexuála,aby to mohlo vůbec fungovat tak je to najednou oříšek(asexuál=nedostatkové zboží   ) .A až potkáš nějakým způsobem člověka co to má jinak se sexem než je "normální" tak teprve můžeš začít řešit sympatie a další věci.Opačným způsobem nedoporučuji člověk se tak vyhne pikantním nedorozuměním

[Eda Bolatová]

Já bych třeba asexuála na vztah nehledala, i když je mi to bližší. Myslím si, že když bych byla s někým, kdo by mi byl opravdu blízký a dokázal by být i trpělivý, tak bych si k tomuhle všemu našla cestu. Bohužel je to pro mě stále spíš jen teoretické, než abych měla jistotu i v praxi. Možná bych zjistila, že to takhle “jednoduché” nebude. Ne, že by do teď bylo, spousta lidí není trpělivá ani mezi fázi “prvotní psaní” a “první reálné setkání”. I když chápu, že investice času do nejistého není ideální, vždy mě tohle “hrrr” chování odradí.

[Maghi-diskusni-forum-cal123]

Nejsem si jistý, jestli škatulka něco ulehčuje. Nebo v čem Ti ne/pomohlo, že se identifikuješ jako demisexuál (nebýt tohoto fóra, tak bych ani neznal význam toho slova – a tipuji, že jej většina populace nebude znát)?

Sám od sebe nikdo nepřijde. A jasně, že ze seznamování a dalších věcí dostáváš strach. Strach z neznámého je přirozený. Plus už jsi asi zvyklá na svoji „bublinu“. S někým se partnersky poznávat by bylo docela solidní rozbití té komfortní bubliny.

Proč by ses měla vyrovnávat s tím, že zůstaneš sama? Na házení flinty do žita jsi ještě mladá. A ano, najít někoho kompatibilního, navíc aby tam byla vzájemná přitažlivost, není úplně jednoduché, je to až takový malý zázrak. Naproti mu jde jít nebráněním se seznamování.

[Eda Bolatová]

Souhlasím s tím, že čemu člověk nejde naproti, to nepřijde... teda, občas se může stát i to, ale mám pocit, že jsem se tomu bránila svým způsobem odjakživa a rozhodně to nebylo jen tak z rozmaru, tak nějak tuším z čeho všeho mé "bloky" pochází... jedna věc je si to přiznat, ale úplně jiná je, umět s tím něco dělat. Každopádně jsem se zrovna dnes rozhodla k jednomu takovému velkému vykročení ze své komfortní zóny a i když od toho moc nečekám, jistě to bude aspoň zkušenost. Přihlásila jsem se na jednu akci, která je cíleně zaměřená na poznávání nových lidí. Beru to jako takovou svou "terapii" vhozením přímo do vody... tak snad to k něčemu bude dobré.