Příspěvků: 442
Registrován od: 10. 02. 2009
Hodnocení:
8
13. 08. 2022, 19:30:32
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 13. 08. 2022, 19:33:49 uživatelem mar-diskusni-forum-teza.)
Obávám se Ivano, že slečna NevimNeznam potřebuje něco jiného než se stát předmětem výzkumu. Tím by totiž získala nálepku a o tu ona nestojí, jak píše. I když je pravda, že by ji to mohlo i myšlenkově posunout. Ovšem co zameškala za tři roky(!), teď nedohoní, což není ochotná pochopit. Tohle poznání, nebo tedy pravda, když na tom termínu tak trvá, jí vztah nezachrání. Na mě působí jakoby to dělala jen kvůli tomu.
Tím nechci rozhodně Vaše sociologické bádání nijak bagatelizovat a házet na něj špínu, či Vás od něj odrazovat. Myslím jen, po přečtení Vašeho vlákna, že na to jdete moc zhurta. Tady na fóru, a mezi asexuály obecně, musíte strašně, strašně pomalu. Je to úmorná práce, která stejně nemá nikdy definitivní výsledek. Respektive je to výsledek, který začne někdo okamžitě zpochybňovat. Protože jak jsem napsal výše lidská duše (obzvláště ta asexuální) je velmi proměnlivá, neustále se vyvíjející a tvárná a u asexuálů velmi citlivá, i když mnohdy jsou asexuálové zbytečně příliš vztahovační - musím je (se) zkritizovat.
Příspěvků: 20
Registrován od: 09. 08. 2022
Hodnocení:
0
(13. 08. 2022, 19:30:32)marteza Napsal(a): Obávám se Ivano, že slečna NevimNeznam potřebuje něco jiného než se stát předmětem výzkumu. Tím by totiž získala nálepku a o tu ona nestojí, jak píše. I když je pravda, že by ji to mohlo i myšlenkově posunout. Ovšem co zameškala za tři roky(!), teď nedohoní, což není ochotná pochopit. Tohle poznání, nebo tedy pravda, když na tom termínu tak trvá, jí vztah nezachrání. Na mě působí jakoby to dělala jen kvůli tomu.
Tím nechci rozhodně Vaše sociologické bádání nijak bagatelizovat a házet na něj špínu, či Vás od něj odrazovat. Myslím jen, po přečtení Vašeho vlákna, že na to jdete moc zhurta. Tady na fóru, a mezi asexuály obecně, musíte strašně, strašně pomalu. Je to úmorná práce, která stejně nemá nikdy definitivní výsledek. Respektive je to výsledek, který začne někdo okamžitě zpochybňovat. Protože jak jsem napsal výše lidská duše (obzvláště ta asexuální) je velmi proměnlivá, neustále se vyvíjející a tvárná a u asexuálů velmi citlivá, i když mnohdy jsou asexuálové zbytečně příliš vztahovační - musím je (se) zkritizovat.
Děkuji za upozornění ohledně mého přístupu, skutečně mě některé reakce na mé příspěvky překvapily. Jsem přirozeně přímý člověk a tak i jednám. už jsem to tu někde psala, ale zopakuji to - vše, co se vyskytuje v přírodě je přirozené - ať se jedná o sexuální orientaci nebo rakovinu. Asexualita je jev, o kterém se toho na veřejnosti moc neví a psychologický výzkum v této oblasti má za cíl asexuálním lidem pomoct, to, že je požádám o dobrovolné vyplnění dotazníku je nutný nástroj k dosažení pokroku v této oblasti. Ohledně NevímNeznám je jen na ní jak s výsledkem svého testu naloží, v každém případě si myslím, že 3 letý vztah, který vydržel bez sexu stojí za záchranu. I její partner by s úlevou přijal, vysvětlení jejího odmítání sexu. Určitě i on přemýšlí o tom, jestli chyba není na jeho straně. A pokud by vysvětlením byla slečnina asexualita, můžou se konečně posunout dále.
Je, ale třeba připomenout, že problém může mít i úplně jiné vysvětlení od fyziologického po traumu (třeba i vytěsněnou)...
Příspěvků: 247
Registrován od: 11. 08. 2022
Hodnocení:
3
(13. 08. 2022, 18:58:33)Ivana69 Napsal(a): (11. 08. 2022, 01:58:44)NevimNeznam Napsal(a): Ahoj lidi,
jsem tady nová a doufám, že tady najdu odpověď, kterou už dlouho hledám. Tady je můj příběh a budu ráda za každou odpověď, každý názor.
Začalo to už v pubertě, kdy jsem začínala vnímat, že budu asi trochu "jiná". Moji spolužáci a vrstevníci už začali mít "splašené hormony", poznávat a vyprávět svoje první sexuální zážitky. Já byla v tomhle tak nějak "pozadu". Lidi okolo mě už začali řešit témata, jako sex, antikoncepce, občas i nějaké to nechtěné těhotenství. Já tyhle problémy neměla, o mě se rodiče v tomhle směru vlastně nikdy nemuseli bát. (Tím tady nechci říct, že jsem byla v pubertě nějak svatá, až na tuhle odlišnost jsem dělala hovadiny, jako každá jiná puberťačka).
I přes to, že mi víceméně témata jako vztahy a sex nic neříkaly, byla jsem schopná se zamilovat, ale vztah většinou neměl dlouhého trvání. A i když jsem do daného člověka byla opravdu zamilovaná, nějaká touha po sexu nepřicházela a při jakémkoli pokusu o styk jsem cítila spíš strach a bolest, než vzrušení a pokoušela jsem se o to jenom proto, že partner to chtěl a já měla za to, že ke vztahu to prostě patří. Měla jsem asi 4 takové vztahy a všechny skončily cca po půl roce. Pořád jsem si říkala, že jsem prostě mladá, ještě nejsem připravená a jednou třeba potkám někoho, s kým "to" prostě přijde samo. To samé jsem slyšela i od lidí, se kterými jsem to probírala (mamka, kamarádky atd).
Dneska je mi 25 a jsem už víc jak 3 roky ve vztahu. Přítele miluju, jsem s ním šťastná, ve všem si rozumíme. Teda ve všem kromě sexu. Ten jsme vlastně za tu dobu ani jednou neměli. Pokoušeli jsme se a bylo to úplně stejné, jako u mých předchozích vztahů. Pořád jsem si říkala, že třeba ještě není ta pravá chvíle, že ještě chvilku počkáme. Nějaké to mazlení, líbání atd se mi líbí a upřímně by mi to i stačilo, ale vím, že jemu ne. Děláme si "to" i třeba rukou a pusou, ale to spíš dělám pro něj a líbí se mi, že jemu se to líbí, prostě mu spíš chci udělat radost, než že bych to vyloženě potřebovala.
Akorát při jakémkoli pokusu o styk necítím nic jiného než bolest. Já vím, že spoustu holek to napoprvé bolí, ale já mám vyloženě pocit, jako kdybych měla umřít, prostě to nejde překonat. Zkoušela jsem už všechno možné, lubrikanty, dilatátory atd, nic nefungovalo. Dokonce jsem i navštívila sexuoložku, která se mi snažila poradit, ale i když jsem se řídila její radou, nezabralo to. Dokonce jsem si i říkala, jak by bylo fajn mít chlapa, který nepotřebuje sex, měla bych po problému.
Jednou jsme byli u jedné naší známé, o dost starší než my. Starší a zkušenější, proč si nenechat poradit. S přítelem jsme jí řekli o našem problému a ona se mě začala vyptavat, jestli masturbuju, jestli na to mám chuť atd, a když jsem jí řekla že masturbuju jen občas, ale opravdu občas a spíš jen z nudy tak jen plácla "Tak jseš nějakej zas*anej asexuál nebo co?" a já že to určitě ne, to bude jenom tím, že to neznám. Jenže přítel to řešil i se svojí matkou a tu napadlo to samé, ale to mi dlouhou dobu neřekl a když jo, řekla jsem mu to stejné, co té naší známé.
Jenže mi to nasadilo "brouka do hlavy" a začala jsem googlit. Takže poslední dobou netrávím volné chvíle skoro ničím jiným, než že pořád hledám na internetu "Co je asexualita", "Jak se to pozná" atd. Vlastně hledám něco, co mě tak nějak "vyvede z omylu" že asexuální nejsem, že to musí být něco jiného. A mezitím jsem narazila i na tohle fórum. Dost dlouho jsem přemýšlela, jestli se tady zaregistrovat a napsat sem svůj příběh nebo ne. Už jsem zoufalá, nepotřebuju pro sebe žádnou nálepku, ale chci znát pravdu. Nevím už, co mám dělat. Přítele miluju a ztatit ho nechci.
Jsem asexuální, nebo je to jenom tím, že jsem to nezažila a neznám to a až to jednou zažiju tak to bude jiné?
Jak to měli jiní lidé před svým "poprvé"? Cítili jste nějakou touhu po tom? Nějakou potřebu? Přišlo "to" na vás samo, nebo jste to taky brali, jako že "prostě to ke vztahu patří"?
Za každou odpověď a každý názor předem děkuju.
Hezký den.
Ahoj, studuji psychologii a dělám bakalářku na téma asexualita, myslím, že by ti pomohl dotazník, který se používá na identifikaci asexuální orientace. Přikládám ho sem v originále i v českém překladu, na konci souboru je i zdroj. Dotazník je velmi spolehlivý, vypracovali ho kanadští výzkumníci, kteří se asexualitou dlouhodobě zabývají. Budu ráda, když se mi ozveš jak ti dotazník vyšel. Něco takového jsem potřebovala, moc děkuju, určitě vyplním
Příspěvků: 20
Registrován od: 09. 08. 2022
Hodnocení:
0
(13. 08. 2022, 20:10:30)NevimNeznam Napsal(a): (13. 08. 2022, 18:58:33)Ivana69 Napsal(a): (11. 08. 2022, 01:58:44)NevimNeznam Napsal(a): Ahoj lidi,
jsem tady nová a doufám, že tady najdu odpověď, kterou už dlouho hledám. Tady je můj příběh a budu ráda za každou odpověď, každý názor.
Začalo to už v pubertě, kdy jsem začínala vnímat, že budu asi trochu "jiná". Moji spolužáci a vrstevníci už začali mít "splašené hormony", poznávat a vyprávět svoje první sexuální zážitky. Já byla v tomhle tak nějak "pozadu". Lidi okolo mě už začali řešit témata, jako sex, antikoncepce, občas i nějaké to nechtěné těhotenství. Já tyhle problémy neměla, o mě se rodiče v tomhle směru vlastně nikdy nemuseli bát. (Tím tady nechci říct, že jsem byla v pubertě nějak svatá, až na tuhle odlišnost jsem dělala hovadiny, jako každá jiná puberťačka).
I přes to, že mi víceméně témata jako vztahy a sex nic neříkaly, byla jsem schopná se zamilovat, ale vztah většinou neměl dlouhého trvání. A i když jsem do daného člověka byla opravdu zamilovaná, nějaká touha po sexu nepřicházela a při jakémkoli pokusu o styk jsem cítila spíš strach a bolest, než vzrušení a pokoušela jsem se o to jenom proto, že partner to chtěl a já měla za to, že ke vztahu to prostě patří. Měla jsem asi 4 takové vztahy a všechny skončily cca po půl roce. Pořád jsem si říkala, že jsem prostě mladá, ještě nejsem připravená a jednou třeba potkám někoho, s kým "to" prostě přijde samo. To samé jsem slyšela i od lidí, se kterými jsem to probírala (mamka, kamarádky atd).
Dneska je mi 25 a jsem už víc jak 3 roky ve vztahu. Přítele miluju, jsem s ním šťastná, ve všem si rozumíme. Teda ve všem kromě sexu. Ten jsme vlastně za tu dobu ani jednou neměli. Pokoušeli jsme se a bylo to úplně stejné, jako u mých předchozích vztahů. Pořád jsem si říkala, že třeba ještě není ta pravá chvíle, že ještě chvilku počkáme. Nějaké to mazlení, líbání atd se mi líbí a upřímně by mi to i stačilo, ale vím, že jemu ne. Děláme si "to" i třeba rukou a pusou, ale to spíš dělám pro něj a líbí se mi, že jemu se to líbí, prostě mu spíš chci udělat radost, než že bych to vyloženě potřebovala.
Akorát při jakémkoli pokusu o styk necítím nic jiného než bolest. Já vím, že spoustu holek to napoprvé bolí, ale já mám vyloženě pocit, jako kdybych měla umřít, prostě to nejde překonat. Zkoušela jsem už všechno možné, lubrikanty, dilatátory atd, nic nefungovalo. Dokonce jsem i navštívila sexuoložku, která se mi snažila poradit, ale i když jsem se řídila její radou, nezabralo to. Dokonce jsem si i říkala, jak by bylo fajn mít chlapa, který nepotřebuje sex, měla bych po problému.
Jednou jsme byli u jedné naší známé, o dost starší než my. Starší a zkušenější, proč si nenechat poradit. S přítelem jsme jí řekli o našem problému a ona se mě začala vyptavat, jestli masturbuju, jestli na to mám chuť atd, a když jsem jí řekla že masturbuju jen občas, ale opravdu občas a spíš jen z nudy tak jen plácla "Tak jseš nějakej zas*anej asexuál nebo co?" a já že to určitě ne, to bude jenom tím, že to neznám. Jenže přítel to řešil i se svojí matkou a tu napadlo to samé, ale to mi dlouhou dobu neřekl a když jo, řekla jsem mu to stejné, co té naší známé.
Jenže mi to nasadilo "brouka do hlavy" a začala jsem googlit. Takže poslední dobou netrávím volné chvíle skoro ničím jiným, než že pořád hledám na internetu "Co je asexualita", "Jak se to pozná" atd. Vlastně hledám něco, co mě tak nějak "vyvede z omylu" že asexuální nejsem, že to musí být něco jiného. A mezitím jsem narazila i na tohle fórum. Dost dlouho jsem přemýšlela, jestli se tady zaregistrovat a napsat sem svůj příběh nebo ne. Už jsem zoufalá, nepotřebuju pro sebe žádnou nálepku, ale chci znát pravdu. Nevím už, co mám dělat. Přítele miluju a ztatit ho nechci.
Jsem asexuální, nebo je to jenom tím, že jsem to nezažila a neznám to a až to jednou zažiju tak to bude jiné?
Jak to měli jiní lidé před svým "poprvé"? Cítili jste nějakou touhu po tom? Nějakou potřebu? Přišlo "to" na vás samo, nebo jste to taky brali, jako že "prostě to ke vztahu patří"?
Za každou odpověď a každý názor předem děkuju.
Hezký den.
Ahoj, studuji psychologii a dělám bakalářku na téma asexualita, myslím, že by ti pomohl dotazník, který se používá na identifikaci asexuální orientace. Přikládám ho sem v originále i v českém překladu, na konci souboru je i zdroj. Dotazník je velmi spolehlivý, vypracovali ho kanadští výzkumníci, kteří se asexualitou dlouhodobě zabývají. Budu ráda, když se mi ozveš jak ti dotazník vyšel. Něco takového jsem potřebovala, moc děkuju, určitě vyplním Hlavně držím palce, ať vám vztah vydrží!
Příspěvků: 247
Registrován od: 11. 08. 2022
Hodnocení:
3
(13. 08. 2022, 20:29:35)Ivana69 Napsal(a): (13. 08. 2022, 20:10:30)NevimNeznam Napsal(a): (13. 08. 2022, 18:58:33)Ivana69 Napsal(a): (11. 08. 2022, 01:58:44)NevimNeznam Napsal(a): Ahoj lidi,
jsem tady nová a doufám, že tady najdu odpověď, kterou už dlouho hledám. Tady je můj příběh a budu ráda za každou odpověď, každý názor.
Začalo to už v pubertě, kdy jsem začínala vnímat, že budu asi trochu "jiná". Moji spolužáci a vrstevníci už začali mít "splašené hormony", poznávat a vyprávět svoje první sexuální zážitky. Já byla v tomhle tak nějak "pozadu". Lidi okolo mě už začali řešit témata, jako sex, antikoncepce, občas i nějaké to nechtěné těhotenství. Já tyhle problémy neměla, o mě se rodiče v tomhle směru vlastně nikdy nemuseli bát. (Tím tady nechci říct, že jsem byla v pubertě nějak svatá, až na tuhle odlišnost jsem dělala hovadiny, jako každá jiná puberťačka).
I přes to, že mi víceméně témata jako vztahy a sex nic neříkaly, byla jsem schopná se zamilovat, ale vztah většinou neměl dlouhého trvání. A i když jsem do daného člověka byla opravdu zamilovaná, nějaká touha po sexu nepřicházela a při jakémkoli pokusu o styk jsem cítila spíš strach a bolest, než vzrušení a pokoušela jsem se o to jenom proto, že partner to chtěl a já měla za to, že ke vztahu to prostě patří. Měla jsem asi 4 takové vztahy a všechny skončily cca po půl roce. Pořád jsem si říkala, že jsem prostě mladá, ještě nejsem připravená a jednou třeba potkám někoho, s kým "to" prostě přijde samo. To samé jsem slyšela i od lidí, se kterými jsem to probírala (mamka, kamarádky atd).
Dneska je mi 25 a jsem už víc jak 3 roky ve vztahu. Přítele miluju, jsem s ním šťastná, ve všem si rozumíme. Teda ve všem kromě sexu. Ten jsme vlastně za tu dobu ani jednou neměli. Pokoušeli jsme se a bylo to úplně stejné, jako u mých předchozích vztahů. Pořád jsem si říkala, že třeba ještě není ta pravá chvíle, že ještě chvilku počkáme. Nějaké to mazlení, líbání atd se mi líbí a upřímně by mi to i stačilo, ale vím, že jemu ne. Děláme si "to" i třeba rukou a pusou, ale to spíš dělám pro něj a líbí se mi, že jemu se to líbí, prostě mu spíš chci udělat radost, než že bych to vyloženě potřebovala.
Akorát při jakémkoli pokusu o styk necítím nic jiného než bolest. Já vím, že spoustu holek to napoprvé bolí, ale já mám vyloženě pocit, jako kdybych měla umřít, prostě to nejde překonat. Zkoušela jsem už všechno možné, lubrikanty, dilatátory atd, nic nefungovalo. Dokonce jsem i navštívila sexuoložku, která se mi snažila poradit, ale i když jsem se řídila její radou, nezabralo to. Dokonce jsem si i říkala, jak by bylo fajn mít chlapa, který nepotřebuje sex, měla bych po problému.
Jednou jsme byli u jedné naší známé, o dost starší než my. Starší a zkušenější, proč si nenechat poradit. S přítelem jsme jí řekli o našem problému a ona se mě začala vyptavat, jestli masturbuju, jestli na to mám chuť atd, a když jsem jí řekla že masturbuju jen občas, ale opravdu občas a spíš jen z nudy tak jen plácla "Tak jseš nějakej zas*anej asexuál nebo co?" a já že to určitě ne, to bude jenom tím, že to neznám. Jenže přítel to řešil i se svojí matkou a tu napadlo to samé, ale to mi dlouhou dobu neřekl a když jo, řekla jsem mu to stejné, co té naší známé.
Jenže mi to nasadilo "brouka do hlavy" a začala jsem googlit. Takže poslední dobou netrávím volné chvíle skoro ničím jiným, než že pořád hledám na internetu "Co je asexualita", "Jak se to pozná" atd. Vlastně hledám něco, co mě tak nějak "vyvede z omylu" že asexuální nejsem, že to musí být něco jiného. A mezitím jsem narazila i na tohle fórum. Dost dlouho jsem přemýšlela, jestli se tady zaregistrovat a napsat sem svůj příběh nebo ne. Už jsem zoufalá, nepotřebuju pro sebe žádnou nálepku, ale chci znát pravdu. Nevím už, co mám dělat. Přítele miluju a ztatit ho nechci.
Jsem asexuální, nebo je to jenom tím, že jsem to nezažila a neznám to a až to jednou zažiju tak to bude jiné?
Jak to měli jiní lidé před svým "poprvé"? Cítili jste nějakou touhu po tom? Nějakou potřebu? Přišlo "to" na vás samo, nebo jste to taky brali, jako že "prostě to ke vztahu patří"?
Za každou odpověď a každý názor předem děkuju.
Hezký den.
Ahoj, studuji psychologii a dělám bakalářku na téma asexualita, myslím, že by ti pomohl dotazník, který se používá na identifikaci asexuální orientace. Přikládám ho sem v originále i v českém překladu, na konci souboru je i zdroj. Dotazník je velmi spolehlivý, vypracovali ho kanadští výzkumníci, kteří se asexualitou dlouhodobě zabývají. Budu ráda, když se mi ozveš jak ti dotazník vyšel. Něco takového jsem potřebovala, moc děkuju, určitě vyplním Hlavně držím palce, ať vám vztah vydrží! Děkuju
Příspěvků: 247
Registrován od: 11. 08. 2022
Hodnocení:
3
(13. 08. 2022, 19:30:32)marteza Napsal(a): Obávám se Ivano, že slečna NevimNeznam potřebuje něco jiného než se stát předmětem výzkumu. Tím by totiž získala nálepku a o tu ona nestojí, jak píše. I když je pravda, že by ji to mohlo i myšlenkově posunout. Ovšem co zameškala za tři roky(!), teď nedohoní, což není ochotná pochopit. Tohle poznání, nebo tedy pravda, když na tom termínu tak trvá, jí vztah nezachrání. Na mě působí jakoby to dělala jen kvůli tomu.
Tím nechci rozhodně Vaše sociologické bádání nijak bagatelizovat a házet na něj špínu, či Vás od něj odrazovat. Myslím jen, po přečtení Vašeho vlákna, že na to jdete moc zhurta. Tady na fóru, a mezi asexuály obecně, musíte strašně, strašně pomalu. Je to úmorná práce, která stejně nemá nikdy definitivní výsledek. Respektive je to výsledek, který začne někdo okamžitě zpochybňovat. Protože jak jsem napsal výše lidská duše (obzvláště ta asexuální) je velmi proměnlivá, neustále se vyvíjející a tvárná a u asexuálů velmi citlivá, i když mnohdy jsou asexuálové zbytečně příliš vztahovační - musím je (se) zkritizovat. Vlastně máš tak trochu pravdu, protože kdybych neměla vztah, tak jsem prostě sama, bez chlapa, bez sexu, s kočkou... a byla bych spokojená a ani by mě nikdy nenapadlo něco řešit a googlit. Maximálně by se možná objevil někdo jiný, s kým by to zase krachlo po půl roce, já bych si zase říkala "Jak to, že se mnou nikdo nevydrží?" a takhle by to bylo pořád dokola...
Příspěvků: 4228
Registrován od: 26. 09. 2010
Hodnocení:
13
17. 08. 2022, 07:18:04
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 17. 08. 2022, 07:26:33 uživatelem ad-diskusni-forum-evr.)
(13. 08. 2022, 20:04:08)Ivana69 Napsal(a): Jsem přirozeně přímý člověk a tak i jednám. už jsem to tu někde psala, ale zopakuji to - vše, co se vyskytuje v přírodě je přirozené - ať se jedná o sexuální orientaci nebo rakovinu. Asexualita je jev, o kterém se toho na veřejnosti moc neví a psychologický výzkum v této oblasti má za cíl asexuálním lidem pomoct, to, že je požádám o dobrovolné vyplnění dotazníku je nutný nástroj k dosažení pokroku v této oblasti.
Proč mám pocit, že tady někdo dělá z asexuality nepřirozený jev, skoro až chorobu? Hodnou zkoumání?!
A to tvrzeni že asexualové potřebují pomoc? Jo? A s čím?
Spasí nás pofiderní dotazník, sloužící, jako vždy, jen k bakalářské práci?
Tak co myslíte? Bude paní zase jeden z těch vyčuránků co si tu jen ,,nakrade" informace na něčem, co mu připadne zvláštní a atraktivní pro jeho práci při studiu, nebo NÁM, ona přirozeně přímá světice, ,,pomůže", a my všichni ,,vyléčení" jednou spasitelce postavíme mramorový pomník ve tvaru zduřelých pohlavních orgánů s vodotryskem?
...............................................................
,,Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." George Orwell
Příspěvků: 247
Registrován od: 11. 08. 2022
Hodnocení:
3
(17. 08. 2022, 07:18:04)adevr Napsal(a): (13. 08. 2022, 20:04:08)Ivana69 Napsal(a): Jsem přirozeně přímý člověk a tak i jednám. už jsem to tu někde psala, ale zopakuji to - vše, co se vyskytuje v přírodě je přirozené - ať se jedná o sexuální orientaci nebo rakovinu. Asexualita je jev, o kterém se toho na veřejnosti moc neví a psychologický výzkum v této oblasti má za cíl asexuálním lidem pomoct, to, že je požádám o dobrovolné vyplnění dotazníku je nutný nástroj k dosažení pokroku v této oblasti.
Proč mám pocit, že tady někdo dělá z asexuality nepřirozený jev, skoro až chorobu? Hodnou zkoumání?!
A to tvrzeni že asexualové potřebují pomoc? Jo? A s čím?
Spasí nás pofiderní dotazník, sloužící, jako vždy, jen k bakalářské práci?
Tak co myslíte? Bude paní zase jeden z těch vyčuránků co si tu jen ,,nakrade" informace na něčem, co mu připadne zvláštní a atraktivní pro jeho práci při studiu, nebo NÁM, ona přirozeně přímá světice, ,,pomůže", a my všichni ,,vyléčení" jednou spasitelce postavíme mramorový pomník ve tvaru zduřelých pohlavních orgánů s vodotryskem? Já jsem si ten dotazník dělala, lidem jako já, co si nejsou jistí to pomoc může.
adevr: máš udělaný grafický návrh toho pomníku? Aby se jisté menšiny a hnutí necítili diskriminované! A byl genderově vyvážený!
Příspěvků: 4228
Registrován od: 26. 09. 2010
Hodnocení:
13
To NevimNeznam
Jestli máte ten pocit, tak v pohodě.
Určitě jsou i lidé milujicí dotazníky , horoskopy a věří v pomoc ,,vyšší".
Tohle nepopírám, jsme lidé , v tomto ohledu, různí. A ani nezatracuji, jen kladu otázky. Otázky kvúli zkušenostem, s ,, leckdy", šarlatány, kteří za nimi stojí.
Osobně mi dotaznik k ničemu nepomůže, vím kdo a jaký jsem, nepotřebuji definovat, navíc dotaznikem se spornými dotazy, a nechat na svém těle a duši kohokoli parazitovat, a vadí mi že někdo prezentuje asexualitu jako jinakost, a něco co je třeba zkoumat...!
Prostě nesnáším levičácké a aktivistické konstrukty a strkaní lidí do škatulek.
...............................................................
,,Čím více se společnost vzdaluje od pravdy, tím více nenávidí ty, kteří ji říkají." George Orwell
|