Jsem vadná?

[mar-diskusni-forum-teza]

Já mám ze slečny především pocit, že ač třicítka, motá se v tom jak nějaká školačka.
To není rozhodně nějaký můj odsudek.
A hlavně by mě zajímalo: Co na to všechno rodiče?

[Svět-diskusni-forum-lice]

Dospělý člověk se nepozná podle věku, ale podle toho, že převezme zodpovědnost za své činy a za své jednání. Tzn. že když se kamarádka na mne vykašle,najdu druhou. Nebude řešit, co ostatní udělali špatně, ale jak já mohu svou situaci zlepšit. Najdi si nějaký koníček, poptej se na různých fórech lidí, co je baví to, co tebe. A že nemáš děti ? Tak se zeptej těch, kdo je nemá a mít nechce. Takových jsou tu stovky. Studuj, poznávej, mám pocit, že se příšerně nudíš..Moniko...

[Mo-diskusni-forum-nca]

nevim co na to vsechno odpovedet..je chyba ve me, ale jaka to nevim a jsem takova detinska, tak to bude asi tim..a co rodice? nevim, ale mamka je rada, ze tu jsem..od svych 18 jsem porad chodila na stredni, mela jsem o 2 roky odklad, mela jsem tady ty kamaradky a kamarady, ae postupne se to vsechno rozpustilo..od ty doby prace, obcas ven nebo do hospody s lidma z prace, kdyz bylo teplo, tak obcas na vylety, jinak jsem zalezla doma nebo na zahrade..ze si muzu vybirat a najit si jiny kamarady? nevim kde a jak, mam navic socialni fobii a s tim se tezko zije, taky mam problem s pocitem menecennosti, takze kdyz treba nekam nastoupim nove, tak mam hned v hlave, proc by se zrovna se mnou meli bavit, vzdyt ja jsem nic..tohle mi nikdo nevycitejte, proste to mam v hlave porad, i kdyz vim, ze si mam rikat opak, v ty posledni praci jsem se sakra premahala, abych se s nima zacala bavit a asi po 3 mesicich jsem se s tema par lidma uz mohla bavit bez potizi, po letech uz jsem si tam pripadala jak doma a vzdycky jsem se do ty prace tesila..ano mam ruzny konicky, ale nebavi me to samotnou a ty nejblizsi na ne nemuzu vytahnout, dve z nich jsou starsi nez moje mama..i kdyz si drzim odstup od lidi, jsem na nich zavisla a malo kdy jsem samostatna, ae jinak si umim zaridit svy veci, nejsem zase takova mamincina holcicka, ktera si neumi nic zaridit, na nakupy obleceni, drogerie a tak si samozrejmne taky delam sama..u nas doma jsem z dalsich dvou sourozencu az na poslednim miste..mozna proto ten pocit menecennosti, vzdycky kdyz jsem se o neco s jednim dohadovala, tak se mamka sozrejmne postavila na jejich stranu, asi jediny proc se o me tak stara je, ze jsem od malicka fyzicky nemocna a ano odpovednosti se bojim

[Svět-diskusni-forum-lice]

nevim co na to vsechno odpovedet..je chyba ve me, ale jaka to nevim a jsem takova detinska, tak to bude asi tim..a co rodice? nevim, ale mamka je rada, ze tu jsem..od svych 18 jsem porad chodila na stredni, mela jsem o 2 roky odklad, mela jsem tady ty kamaradky a kamarady, ae postupne se to vsechno rozpustilo..od ty doby prace, obcas ven nebo do hospody s lidma z prace, kdyz bylo teplo, tak obcas na vylety, jinak jsem zalezla doma nebo na zahrade..ze si muzu vybirat a najit si jiny kamarady? nevim kde a jak, mam navic socialni fobii a s tim se tezko zije, taky mam problem s pocitem menecennosti, takze kdyz treba nekam nastoupim nove, tak mam hned v hlave, proc by se zrovna se mnou meli bavit, vzdyt ja jsem nic..tohle mi nikdo nevycitejte, proste to mam v hlave porad, i kdyz vim, ze si mam rikat opak, v ty posledni praci jsem se sakra premahala, abych se s nima zacala bavit a asi po 3 mesicich jsem se s tema par lidma uz mohla bavit bez potizi, po letech uz jsem si tam pripadala jak doma a vzdycky jsem se do ty prace tesila..ano mam ruzny konicky, ale nebavi me to samotnou a ty nejblizsi na ne nemuzu vytahnout, dve z nich jsou starsi nez moje mama..i kdyz si drzim odstup od lidi, jsem na nich zavisla a malo kdy jsem samostatna, ae jinak si umim zaridit svy veci, nejsem zase takova mamincina holcicka, ktera si neumi nic zaridit, na nakupy obleceni, drogerie a tak si samozrejmne taky delam sama..u nas doma jsem z dalsich dvou sourozencu az na poslednim miste..mozna proto ten pocit menecennosti, vzdycky kdyz jsem se o neco s jednim dohadovala, tak se mamka sozrejmne postavila na jejich stranu, asi jediny proc se o me tak stara je, ze jsem od malicka fyzicky nemocna a ano odpovednosti se bojim

V čem tedy nejsi samostatná, když základní věci zvládáš? Kamarády jsi nakonec našla i v té práci, tzn. že jsi sociální fobii překonala. Takže to jde, vidíš. Někdo nenajde celý život spřízněnou duši. Tys je našla. Kamarádky si najdi na fórech. I zde jich tu určitě je dost, musíš jim napsat. Přemýšlej, proč se máma postavila na stranu sourozenců, co jsi udělala špatně. A nebo bydli sama, věk na to už máš. Pokud máš svůj byt, lépe se učí samostatnosti, u rodičů to moc nejde. Na netu byl příběh rodiny, která má 13! dětí a během pár dnů přišly o oba rodiče, covid. Takže ta nejstarší dcera, zřejmě kolem dvaceti ! let se musí postarat o zbylých 11!!!!, sourozenců. Představ si, že jsou lidé, kteří to mají o mnoho těžší než ty, a přesto to musejí zvládnout. Takže to zvládneš také... Musíš...

[mar-diskusni-forum-teza]

Moniko, ty jsi vážně případ! Já snad za tebou přijedu!

Ale vážně: Když jsi v prvním příspěvku mluvila o bytě, byla to legrace, nebo takové nevážné snění? Zkus třeba si takový byt pronajmout, tedy respektive udělat všechno až do té fáze těsně před podpisem smlouvy. Nebo si ho pronajmi jen na měsíc. Ať sama sobě dokážeš, že v tobě něco je. Že když na to přijde, umíš si obstarat bydlení.
Ráno nasedni do vlaku směr Praha a domů se nevracej dřív jak ve dvacet dva nula nula. Třeba můžeš celý den přesedat z vlaku na vlak, projezdit půl republiky, nebo naopak vystoupíš na nějakém zapadlém nádražíčku - a teď co tam.
Bojím se sociálních kontaktů? Dobře, budu se jim vyhýbat. Ze začátku hodně, časem méně, to přijde samo. Při shánění bytu nikoho nepotřebuješ, je to čistě individuální záležitost, ale budeš komunikovat s makléři (sociální kontakt). Jezdíš vlakem, to jsou průvodčí, výpravčí, spolucestující, hlavně žádnou mapu ani jízdní řád - na všechno se ptej (sociální kontakt). Až přijedeš domů, řekneš: "Mami, dneska jsem jela do Prahy, pak do Ústí a přes Turnov zpátky" A ona uznale pokývá hlavou.
Potom řekneš: "Tati, pronajala jsem si byt." A on řekne: "Nepovídej, to ty bys přece nezvládla." Ale zvládla.
Uvidíš to sebevědomí. Navíc třeba zjistíš, že jsi z té návštěvy Prahy byla unešená, že bys tam chtěla pracovat a bydlet, a vaše firma tam má pobočku, takže... Že není nic hezčího než jezdit vlakem... Že chceš být realitní makléřka... Nebo naopak, že nechceš pracovat na železnici... Když nic jiného, budeš mít v práci o čem mluvit. Časem budou říkat: "No jo, to je ta, jak furt někam jezdí. Taky bych radši jela do Paříže, než lezla chlapům do postele."
Prostě užívej si individuálních aktivit a on se k tobě někdo přifaří, ani nebudeš vědět jak. Ostatně i tohle je forma takové aktivity.
A nezapomeň, že tady ti nikdo nic nevyčítá a vyčítat nebude.

[Mo-diskusni-forum-nca]

jet vlakem nekam sama kde to neznam a jeste k tomu do prahy??? moje nocni mura..uz kolikrat jsem se koukala po bytech, dokonce jsem jednou byla na jedny prohlidce, ae nebyla jsem s nim spokojena, ted navic nemam ani praci, takze bych nemohla ani platit najem..mamka na me, ze at nechodim do pronajmu a rovnou si koupim byt na hypoteku, ae za prvy nemam penize, ktery musi bejt na to a taky se desim toho, kdyz nebudu moct treba splacet..no a taky jsem si rikala, ze bych brala pronajem treba jen na mesic nebo tak, ale nevim jestli by mi to nekdo na takhle kratkou dobu pronajal..ae kolikrat si predstavuju jak budu bydlet sama, udelam si to tam hezky, aby se mi tam libilo, jak budu mit klidek a nikdo me nebude prudit

[iN-diskusni-forum-Ner]

Byl jsem na tom dost podobně, teprve odstěhování od rodičů mi změnilo v tomto ohledu život a naučil jsem se líp pracovat se svou asocialitou. Začneš řešit spoustu věcí sama, protože prostě budeš muset. Začátky budou nervózní, ale je to jen otázka praxe která je nevyhnutelná. Zvedne ti to sebevědomí a zjistíš že není důvod se cítit podřadně a bezvýznamně. Díky tomu budeš umět lépe navazovat kontakty a řešit různé sociální situace. Neříkám že se z tebe najednou stane proaktivní extrovert exhibicionista, který bude probírat osobní problémy s člověkem kterého zná sotva dvě minuty, ale ta sociální fobie bude mnohem lépe zvládnutelná
A hypotéku evidentně nemá smysl řešit když nemáš stály job na dobu neurčitou a na kontě dalších 500k na základ, mamka asi žije v jiném století, nic proti
Najdi si práci a po zkušebce si něco pronajmi, k rodičům se můžeš vrátit vždycky.
Spolubydlení s cizími lidmi nemá z pohledu někoho se sociální fobií asi smysl řešit

[Magr-diskusni-forum-amal]

jet vlakem nekam sama kde to neznam a jeste k tomu do prahy??? moje nocni mura..

Blbý druh noční můry ... osobně považuju pro stydlivého introverta cestování vlakem za mnohem lepší než cestování linkovým autobusem nebo, bohové chraň, letadlem (tedy s vyjímkou těch soukromých). Při zakoupení jízdenek automatem (nebo přes web/aplikaci) dokonce není nutné ani s nikým mluvit, protože průvodčímu stačí jen lístek ukázat.

Pokud není vlak plný, většinou není problém najít kupé či pozici, kde může být člověk alespoň v mezích možností sám, a proti "hovoruchtivým" cestujícím stačí mít velká sluchátka*, případně tlustou knihu (ale musí to být něco odborného nebo alespoň těžko pochopitelného) nebo, jak je to u mnoha lidí bohužel dnes běžné, chytrý telefon (ale i tak je lepší to kombinovat se sluchátky).

Nejlepší je ale to, že když zjistíte, že cestující jsou problém (za nejhorší považuju opilce a malé děti, ale zažil jsem i ženu s parfémem, který mi způsoboval alergickou reakci), jsou tu ještě další kupé a/nebo další vagóny (mimo nejměnších lokálek, kde jezdí jen jeden vůz), což je v autobusu většinou velmi těžce realizovatelné ...

Mimo toho, pokud jedu vlakem, považuju vždy velká nádraží za lepší variatnu než nějaký Zapadákov, kde mimo prodeje lístků a čekárny (často zavřené) není vůbec nic a vlaky jezdí tak řídce, že pokud vám něco ujede, tak to znamená čekat i několik hodin. Praha je sice trochu silné kafe pro svátečního cestujícího, ale Hlavní nádraží je ještě celkem přehledné, na jiných nádraží jsem zažil i to, že jsem nejen nevěděl, z které koleje spoj odjíždí, ale ani kde se ona kolej vůbec nachází.

Takže doproučuji trénovat si jízdu vlakem, třeba ze začátku jen jednu stanici tam a pak zpátky. Protože ten, kdo nikdy nejdede někam, kde to nezná, nemůže jet vlastně vůbec nikam**. A i když se zdá, že auto je v podobných případech lepší volba, tak to platí jen tehdy, pokud se do toho počítá jen jízda samotná. Když se k tomu přičte tankování, přezouvání pneumatk, servis, emise, techická, registr, povinné ručení a podobně, tak je to mnohem více interakcí než prostá koupě jízdenek.

*Ono je to ostatně lepší i kvůli okolnímu hluku - pokud nemáte nějaké opravdu kvalitní sluchátka s potlačením hluku, jsou velká uzavžená náhlavní sluchátka do hlučného prostředí lepší, protože stačí mnohem nižší akustický výkon a neničíte si sluch.

**Tedy alespoň do doby, než budou v dispozici osobní průzkumné drony, i když jde to trochu nahradit službami typu Google StreetView či Panorama u Mapy.cz (Google má sice lepší fotky, ale Seznam má v ČR lepší mapy).

[Mo-diskusni-forum-nca]

no me nedela problem jezdit vlakem nebo autobusem, denne jsem jezdila autobusem do skoly a do prace, ridicak nemam a vlakem jen s kamosi na vylet..jo jednou jsem jela uplne sama vlakem do jinyho mesta za brachou, kterej na me ale cekal na nadrazi a pak zase zpatky..kdyz jsem jela tam, tak jsem se divila proc si vsichni sedaj jinam a ja sedim ve velky casti vagonu sama..pak na me pruvodci jestli vim, ze sedim v 1. tride :'D Jo vím, ze to pro me bude lepsi, kdyz uz se odstehuju, snad na to najdu odvahu a hlavne dobrej byt..a moc dekuju za rady a podporu

[mar-diskusni-forum-teza]

Já nestačím zírat. Jindy někdo založí téma a po sedmi příspěvcích se mluví už o něčem úplně jiném, zakladatel tématu je zadupán do země, ale tobě se Moniko podařilo na sebe soustředit pozornost. Pokud takhle přitahuješ zájem ostatních i v civilním životě, tak je to fajn.