Zdraví vás Panda

[Pa-diskusni-forum-nda]

Ahoj všichni.

Registroval jsem se na tomto fóru sice už před čtyřmi lety, letmo jen si ho prohlédl a časem mi sešlo z mysli. Nedávno jsem ale došel k tomu, že můj život se stal moc stereotypním a že by to chtělo nějaké změny a být spontánnější. Při tom jsem si vzpomněl na toto fórum, kde věřím, že bych mohl potkat lidi s podobným náhledem na svět a i zájmy, a rozhodl se tu začít být aktivní.


Protože se zdá, že v tomto vlákně je dobrým zvykem napsat něco o své (a)sexualitě, podělím se i se svým příběhem, který se asi nebude příliš lišit od spousty dalších zde.

Můj první skutečný vztah, nad letní lásky, jsem měl v jednadvaceti a bylo to fajn. S partnerkou jsme si rozuměli ve spoustě věcech, měli společné zájmy... ale jak to bývá, časem jsme narazili na problém a to, že ona měla sex ráda, pro mě, jak se ukázalo, to byla otrava, z které mi ani nebylo příjemně. S odstupem vidím, že jsem udělal chybu, že jsem ji to neřekl narovinu, místo toho jsem se po pár pokusech začal vymlouvat abych se pokračování v té činnost vyhnul. Vztah to samozřejmě negativně ovlivnilo a časem jsme se odcizili. Překvapivě jsme spolu vydrželi rok a kus, než jsme se dohodli, že to mezi námi už nefunguje.

Pak jsem na vztahy vlastně rezignoval. Došel jsem k tomu, že bych nemohl partnerce vyhovět po té sexuální stránce, a nějaký kompromisu s partnerkou která by sex chtěla prostě nebude možný - jako kompromis mezi “ničím” a “něčím” nevidím “občas” (že přece ve vztazích musím dělat kompromisy mi nedávno vyčetla kamarádka), a že tedy nakonec někdo bude ve vztahu trpět, pravděpodobně oba. S tím ale přichází i občasné pocity osamělosti - věřím že někteří zde to také znají. Sice na ně dokážu většinou zapomenout díky přátelům, koníčkům, nebo práci, ale někdy se najdou situace kdy sedím sám doma a uvědomuji si že mi schází někdo s kým bych si mohl promluvit nebo sdílet intimitu.


Abych svůj příspěvek zakončil pozitivně: těším se, že zde poznám nějaké zajímavé lidi, a narazím na zajímavá témata k zamyšlení. Mějte se hezky a protože se nám blíží sváteční čas užijte si Vánoce.

[Ly-diskusni-forum-re]

Tak za mě je taky škoda rezignace na ty vztahy, minimálně asexuálních slečen se najde podle mě dost a je škoda nemít ani nějaký ten vztah. Protože člověk je nakonec vždycky sám, tak aspoň ta dočasná iluze je za mě fajn.

Zajímavých lidí na poznávání je tady dost (nope, tím nemyslím sebe, já jsem nudná, zapšklá a depresivní škatule, nic zajímavýho ), takže za tebe doufám, že najdeš někoho ke sdílení té intimity na jakékoli úrovni.

[Pa-diskusni-forum-nda]

Děkuji. Sice to zní trochu depresivně, ale plně s Tebou souhlasím. Nakonec je člověk sám. Ale před koncem vždy něco musí být, a možná je důležitější jestli je sám i před tím koncem.
Právě z toho jestli je asexuálních slečen dost mám trochu obavu. Přeci jenom asexuálních slečen jsou dejme tomu 3% z celého množství slečen. A když si k tomu vezmu, že je nutná nějaká vzájemná kompatibilita, dostávám se k tomu, že... tohle není dobrý přístup k odhadování jakou mám vlastně šanci 

Paradoxně to bývá tak, že lidé, kteří o sobě pochybují, jsou pak ti nejzajímavější (nejchytřejší, atd). Protože pochybovat o sobě znamená se nad sebou zamyslet, kdežto blbci se nad sebou nezamýšlí. Takže podle toho, co jsi napsala, můžeš být klidně nejzajímavější osobou na fóru 

[Ly-diskusni-forum-re]

Já bych stejně nevěšela hlavu. Osud je někdy strašně zajímavá hra a občas nám do cesty hodí někoho přesně pro nás.
Na odhadování šancí bych se vykašlala, když si to tak vezmeš, sexualita je jenom jedno z tolika kritérií, že docela pochybuju, že jenom změna tohohle jediného kritéria ty šance nějak výrazně zúží.
Navíc člověk nikdy v nikom nenajde 100 % a s kolika procenty je schopný pracovat je už jenom na něm. Za mě žádný vztah není předem odsouzený ke krachu, záleží na tom, jak moc jsou na něm oba ochotni pracovat.
Probůh, už jsem nějak moc pozitivní, na to jakou mám depku.

No, to je sice dost možné, ale myslím, že já jsem jenom schopná kvalitní sebereflexe. Ale i to je pozitivní vlastnost. Hip hip.

[Magr-diskusni-forum-amal]

... S odstupem vidím, že jsem udělal chybu, že jsem ji to neřekl narovinu, místo toho jsem se po pár pokusech začal vymlouvat abych se pokračování v té činnost vyhnul. Vztah to samozřejmě negativně ovlivnilo a časem jsme se odcizili. ...

O tom jsem tu už nekolikrát psal - pro asexuála je výhodnější říct o své asexualitě hned nazačátku, protože i když to může znamenat okamžitý rozpad vztahu, opačná možnost by znamenala dřív nebo později totéž, nejspíš ještě horší (stačí si dle teorie her udělat hezkou tabulku a tam napsat ohodnocení všech variant). Navíc, asexualita oznámená dopředu nemůže být vykládána jako výmluva, narozdíl od asexuality oznámené zpětně (leda že by se uložil datovaný záznam u notáře ... ale to už je asi moc překombinované ).

Paradoxně to bývá tak, že lidé, kteří o sobě pochybují, jsou pak ti nejzajímavější (nejchytřejší, atd). Protože pochybovat o sobě znamená se nad sebou zamyslet, kdežto blbci se nad sebou nezamýšlí.

Přesně, u inteligence se tomu říká Dunningův–Krugerův efekt, ale platí to i v ostatních aspektech. Například skromný člověk se nebude chlubit svou skromností, zatímco ti, co o sobě takové věci prohlašují, jsou většinou naprostým opakem skromnosti (a pokud je takovýto člověk váš zákazník, uspokojit ho býva často úkol téměř Sysifovský).

[Jul-diskusni-forum-iana]

... S odstupem vidím, že jsem udělal chybu, že jsem ji to neřekl narovinu, místo toho jsem se po pár pokusech začal vymlouvat abych se pokračování v té činnost vyhnul. Vztah to samozřejmě negativně ovlivnilo a časem jsme se odcizili. ...

O tom jsem tu už nekolikrát psal - pro asexuála je výhodnější říct o své asexualitě hned nazačátku, protože i když to může znamenat okamžitý rozpad vztahu, opačná možnost by znamenala dřív nebo později totéž, nejspíš ještě horší (stačí si dle teorie her udělat hezkou tabulku a tam napsat ohodnocení všech variant). Navíc, asexualita oznámená dopředu nemůže být vykládána jako výmluva, narozdíl od asexuality oznámené zpětně (leda že by se uložil datovaný záznam u notáře ... ale to už je asi moc překombinované ).

Paradoxně to bývá tak, že lidé, kteří o sobě pochybují, jsou pak ti nejzajímavější (nejchytřejší, atd). Protože pochybovat o sobě znamená se nad sebou zamyslet, kdežto blbci se nad sebou nezamýšlí.

Přesně, u inteligence se tomu říká Dunningův–Krugerův efekt, ale platí to i v ostatních aspektech. Například skromný člověk se nebude chlubit svou skromností, zatímco ti, co o sobě takové věci prohlašují, jsou většinou naprostým opakem skromnosti (a pokud je takovýto člověk váš zákazník, uspokojit ho býva často úkol téměř Sysifovský).

To s Dunning-Krugerovým testem je ohromně zajímavé. Jenže... podle uvedeného odkazu nadprůměrní jedinci sami sebe hodnotí objektivně, jen přeceňují ty ostatní. Takže to pořád neřeší problém, že se Lyre označuje za nudnou a depresivní. Možná by bylo nejlepší jí vysvětlit, že nudná rozhodně není. 

[Ace_llama]

Ahoj všichni.

Registroval jsem se na tomto fóru sice už před čtyřmi lety, letmo jen si ho prohlédl a časem mi sešlo z mysli. Nedávno jsem ale došel k tomu, že můj život se stal moc stereotypním a že by to chtělo nějaké změny a být spontánnější. Při tom jsem si vzpomněl na toto fórum, kde věřím, že bych mohl potkat lidi s podobným náhledem na svět a i zájmy, a rozhodl se tu začít být aktivní.


Protože se zdá, že v tomto vlákně je dobrým zvykem napsat něco o své (a)sexualitě, podělím se i se svým příběhem, který se asi nebude příliš lišit od spousty dalších zde.

Můj první skutečný vztah, nad letní lásky, jsem měl v jednadvaceti a bylo to fajn. S partnerkou jsme si rozuměli ve spoustě věcech, měli společné zájmy... ale jak to bývá, časem jsme narazili na problém a to, že ona měla sex ráda, pro mě, jak se ukázalo, to byla otrava, z které mi ani nebylo příjemně. S odstupem vidím, že jsem udělal chybu, že jsem ji to neřekl narovinu, místo toho jsem se po pár pokusech začal vymlouvat abych se pokračování v té činnost vyhnul. Vztah to samozřejmě negativně ovlivnilo a časem jsme se odcizili. Překvapivě jsme spolu vydrželi rok a kus, než jsme se dohodli, že to mezi námi už nefunguje.

Pak jsem na vztahy vlastně rezignoval. Došel jsem k tomu, že bych nemohl partnerce vyhovět po té sexuální stránce, a nějaký kompromisu s partnerkou která by sex chtěla prostě nebude možný - jako kompromis mezi “ničím” a “něčím” nevidím “občas” (že přece ve vztazích musím dělat kompromisy mi nedávno vyčetla kamarádka), a že tedy nakonec někdo bude ve vztahu trpět, pravděpodobně oba. S tím ale přichází i občasné pocity osamělosti - věřím že někteří zde to také znají. Sice na ně dokážu většinou zapomenout díky přátelům, koníčkům, nebo práci, ale někdy se najdou situace kdy sedím sám doma a uvědomuji si že mi schází někdo s kým bych si mohl promluvit nebo sdílet intimitu.


Abych svůj příspěvek zakončil pozitivně: těším se, že zde poznám nějaké zajímavé lidi, a narazím na zajímavá témata k zamyšlení. Mějte se hezky a protože se nám blíží sváteční čas užijte si Vánoce.

Ahoj, Pando (můžu ti tak říkat? ) dá se říci, že v podstatě sdílím s tebou stejný životní příběh, až na to, že jsem nikdy neměla přítele. Nikdy jsem nebyla ve vztahu a vím, jaké to je nemít někoho, kdo by se mnou strávil více méně celý život, aniž bych se stále obávala, jestli ten dotyčný po mně nebude chtít časem sex. Každý kluk, kterého jsem buď sama potkala, nebo mi ho někdo 'dohodil' se mnou ukončil kontakt po ani ne roce. Jeden kluk se mnou vydržel kamarádit 4 roky. Po té době jsem ho opravdu začala nejspíš milovat (dodnes mi moc není blízký pocit skutečné zamilovanosti, přijde mi, že to vždycky bylo spíše jen zalíbení), ale to jsem v té době měla navíc 'dohozeného' kamaráda (který mě štval tím, že mě stále považoval za jeho přítelkyni a stále se ke mně lepil). No a tenhle 'dohozený' kamarád právě poznal i toho mého opravdového kamaráda a začali se spolu bavit. Ten 'dohozený' se na mě naštval v tomhle ohledu, že se mnou nic nebude a poštval mého kamaráda proti mně, takže po těch čtyřech letech se se mnou přestal bavit a navíc jsem pak na FB viděla jeho fotky s nějakou holkou a psali si tam do komentářů smajlíky se srdíčky a pusinkující smajlíky. 

Od té doby jsem se více méně uzavřela do sebe a nedůvěřovala lidem (speciálně klukům). Před dvěma lety byl takový menší zlom, za který jsem spíše hrdá, než abych to skrývala; a tím zlomem je to, že jsem opravdu začala platonicky milovat svou nejlepší kamarádku, která se mnou vydržela dodnes a je pro mě obrovskou oporou. Je úžasná osobnost, má skvělý charakter a nikdy ji nechci zradit ani opustit. Co se týče vztahů, má vlastně téměř stejný názor jako já a nejlépe mi rozumí. Nejsme spolu ve vztahu, ale jsem si velmi blízké. Lidé se na nás občas dívají posuzujícími pohledy a několikrát na nás zvolali 'lesby', ale my jsme jen hrdě pozvedli naše propojené prsty a vykračovali si to dál ulicemi města. 

Nechci to dál protahovat, chci tobě i dalším s podobnými zkušenostmi popřát mnoho štěstí v životě, ať potkáte človíčka (nebo človíčky ), kteří vám v tom porozumí, kdo bude respektovat vaše potřeby i nedostatky, kdo se k vám při první příležitosti neotočí zády, kdo vás nebude odsuzovat a kdo vás ochrání svými 'křídly' Skutečného Přátelství, Lásky, Opory, Naděje a Míru. Buďte všichni požehnáni a nepřestávejte věřit!