A je to.

[blay-diskusni-forum-mund]

Pardon, to je nedorozumění. Nepoptávám stejnej náhled. Jen schopnost náhledu. Což bez znalosti oboru obvykle nelze. Jinak je odlišnej náhled přínosnej. Vždyť... i proto tady vypisuju. Chci jiný náhledy. Jinak bych si přeci vystačil sám

Honza

PS: U mě se taky nejvíc líbí soustružený misky, který já považuju za šmejd

[ke-diskusni-forum-x!k]

Mě se to v celku povedlo. Sexuálně mě nepřitahují ani kluci ani holky, žiju několik let s klukem a spojuje nás to, že máme na většinu věcí stejný názor a oba rozumíme IT. Původně jsem doufal, že mi bude pomáhat s programováním. To ho moc nebaví, ale rozumí tomu, takže i o tom se občas můžu pobavit, ukázat co dělám a tak. On hodně rozumí správě Linuxu. Díky něj sem se k Linuxu dostal a taky mě to celkem baví. Většinu správy serveru na kterém běží i toto fórum dělám sám, ale někdy zkompiluje nové verze gentoo balíků on. Když je velký problém, třeba s RAID nebo LVM, tak to řeší on, má s tím víc zkušeností.

Tak třeba jednou někoho takového tady taky najdeš a budete mít společné zájmy.

PS: Taky jsem slyšel o gumové kachně prvně a to programuju od cca 13ti. Mě je obvykle jasný jak co funguje, jen projdu relevantní kód. Když něco nefunguje, nejvíc pomáhá debugger a průběžné logování stavů. I kdybych kachně všechno řek, kachna mi neřekne hodnoty proměnných v třísté iteraci.

[Magr-diskusni-forum-amal]

Jsem pouze toho názoru, že úlohou vztahu by nemělo být přijít o všechno co mám rád a zabývat se jakýmsi nesmyslným kompromisem, který nebaví ani jednoho. Zejména ze světa klasickýho manželství jsem slyšel mnoho vyprávění typu "Jó, kdysi jsem dělal tohle a onohle hobby, ale manželka to nechce, tak jsem toho nechal..."

Slyšel a četl jsem i o případech, kdy manželka zatrhla právě ten koníček, díky kterému se s dotyčným seznámila a/nebo do něho zamilovala - většinou šlo o sport, ale v jednom případě šlo o sportovní automobil, který byl po svatbě a otěhotnění manželky shledán nevhodným na přepravu dětí a nahražen něčím, do čeho se vejde kočárek.

PS: Taky jsem slyšel o gumové kachně prvně a to programuju od cca 13ti. Mě je obvykle jasný jak co funguje, jen projdu relevantní kód. Když něco nefunguje, nejvíc pomáhá debugger a průběžné logování stavů. I kdybych kachně všechno řek, kachna mi neřekne hodnoty proměnných v třísté iteraci.

Vysvětlování kachně se hodí v případě, kdy nejde použít ani debugger, ani logování, typicky u mnohovlákonového programu, ve kterém mezi sebou vlákna interagují netriválním způsobem a zároveň musí program běžet pokud ne v realtime, tak s nízkou odezvou. Jak připojení debugeru, tak ladící výpisy rozhodí časování a chyba zmizí (takovým se říká heisenbug, podle známého principu z kvanové mechaniky, kdy akt pozorování mění pozorované) a zbývá jenom pochopit, kde (zhruba) chyba je a buď jí opravit, nebo alespoň zabránit jejímu výskytu použitím rozličných synchronizačních/serializačních primitiv. Navíc, kachnička nikdy neprohlásí, že jí z vašeho vysvětlování praskne hlava

[ke-diskusni-forum-x!k]

Vysvětlování kachně se hodí v případě, kdy nejde použít ani debugger, ani logování, typicky u mnohovlákonového programu, ve kterém mezi sebou vlákna interagují netriválním způsobem a zároveň musí program běžet pokud ne v realtime, tak s nízkou odezvou.

Jo, tak to ano. Kachna jako posledni pomoc v tehle pripadech. Ja v tehle situacich, kdyz to neni slozity algoritmus, tu cast napisu radsi znova a jinak. Heisenbug jsem ale parkrat mel, k nemu se da dojit uz jen problemy se spravou pameti (spatna hodnota pointeru, opomenuti iniciace promennych, vicenasobna destrukce objektu, ...).

[blay-diskusni-forum-mund]

A to je docela hezký, kexiku. Přijde mi to ideální a nepokrytě Ti závidim. Nejenže máte shodu, ale i v jejím rámci si dokážete rozšířit obzory!

Ježiš, pokud manželka chlapovi zatrhne i příčinu sezámení, tak to je teda podlý. To se vůbec může? Vzpomínám si, jak byl nějakej známej od mýho táty přinucenej vyhodit do popelnice vlastnoručně ubastlený třípásmový bedny. Tehdy ve svojí pubertě jsem za něj uronil i slzu...

Když teda už o tom je řeč, tak se taky musim přiznat, že jsem blbnul v assembleru už někdy kolem těch třinácti. Dělal jsem všelijaký grafický a zvukový kejkle a taky tam bylo třeba kdejaký časování (registry VGA, zvukovka, ...). Ale kachničku, byť i třeba ne takto pojmenovanou, si stále neumim představit. Mě by to vymejšlení analogií pro kachničku zdržovalo! Navíc chybně udělaná analogie člověka může svést na scestí. Asi bych to nesvedl.

Ale přiznám se, že asi nemám příliš systematickej způsob programování. Prostě na to vždycky čumim tak dlouho, až to nasaju do hlavy, pak si pustim třeba Simpsony, no a ono se mi to v hlavě nějak vyřeší samo. Debugovat realtime sw bohužel moc nemůžu. Tak nevim. Třeba jednou kachničku potkám

Honza

[d--diskusni-forum-kun]

Také tě zdravím a vítám, Honzo!


I když trochu se zpožděním. Začal jsi tady velice zajímavou diskusi a děkuji ti za ni. Přiznám se, chvíli mi trvalo rozluštit, co se tady vlastně řešilo a nakonec jsem došel k závěru, že se tu prolínaly dvě věci. Jednak co je úkolem partnerského vztahu a jednak co spojuje dva partnery v takovém vztahu, nebo lépe, co by je mělo v ideálním případě spojovat, protože v realitě to často bývá jinak.

Co je úkolem takového normálního partnerského vztahu? Asi to, co chtěla příroda, když nás utvářela, čili vlastně vytvořit prostředí a podmínky pro narození a výchovu potomstva. Nic víc v tom nejspíš nebude. Bohužel příroda vytvořila i lidi jako jsme my a my máme trochu jiné potřeby a představy o těchto vztazích. Ale i tak, pokud mám odpovědět za sebe, zůstanu nadále u biologie a řekl bych, že úkolem jakéhokoliv partnerského vztahu je symbióza. Asi jsme se všichni ve škole učili, že symbióza je vzájemně prospěšné soužití dvou nebo více organismů. Tím víc mě překvapilo, po čtení o symbióze na Wikipedii (ten článek vřele doporučuji), že se ve skutečnosti jedná o jakýkoliv vztah mezi organismy a vzájemně prospěšné soužití je vlastně mutualismus. Tímto začíná asi každý partnerský vztah, avšak mnohokráte se to změní v poněkud jiný vztah jako je amenzálismus, parazitismus a možná snad i kompetiční symbióza. Zajímavé je, že takzvanou neutralistickou symbiózu Wikipedie označuje jako teoretický vztah, ale přijde mi, že právě k té v praxi dochází nakonec nejčastěji .

Co by dva partnery mělo spojovat? Jak se tu řeklo, měla by to být ta společná vlna, ta správná aura, já bych řekl vzájemné sympatie, což je asi všechno totéž. A otázkou bylo, jak to pochopit, čili porozumět, jak to vzniká a na základě toho pak dále jednat. Na to asi doposavad nikdo nepřišel a pokud ano, nechal si to pro sebe. Možná na to někdy někdo přijde a podělí se o to s ostatními, pak jistě vznikne i univerzální, na sto procent spolehlivě fungující algoritmus, který dokáže určit, jestli se ti dva k sobě hodí nebo ne a pak budeme mít konečně na sto procent fungující seznamku, tedy za předpokladu, že vhodný protějšek bude vůbec existovat. A protože chování a potřeby člověka se často mění v čase, měl by ten algoritmus umět i předpovídat budoucnost, aby mohl určit, jak spolu ti dva dlouho vydrží. Možná by měl umět předpovídat i myšlenky pro případ, že se jeden náhle rozhodne odejít, i když to oběma spolu může dobře vyhovovat. Předpovídání zatím lidem moc spolehlivě nejde, takže návrh takového algoritmu bude asi ještě na dost dlouho.
Přírodní vědy v řešení tohoto problému zatím selhávají, ale pořád tu máme vedle nich i esoteriku a duchovno a jejich teorie se silou myšlenky, které tvrdí, že stačí si jen přát (správně!) a ono se to splní. Tak proč se snažit něco pochopit, že ano. Jsou již i knihy jako například "Jak si správně přát", abychom věděli jak na to, můžeme to zkusit.

Ještě bych dodal... nic nového to není, dva partneři by měli mít vskutku podobné názory a představy o životním stylu a bydlení, budou žít přeci společně. Podobné koníčky, alespoň částečně, také nejsou k zahození. Ale rozhodně by neměli být úplně stejní. Bylo by to jako představa mít za partnera sám sebe. Hm... děsné. V mém případě spíš sebe v ženské podobě. Možná ještě horší . Partneři by měli mít i něco rozdílného, aby se vzájemně doplňovali, něco, vlastnost nebo schopnost, kterou má ten druhý, já bych ji také rád měl, ale bohužel nemám. Třeba já bych rád bydlel v hezky vypadajícím bytě. Ale můžu se klidně desetkrát postavit na hlavu nebo zkusit kdo ví, co, stejně se mi nikdy nepovede navrhnout byt tak, aby se mi líbil. Ale můj partner na to bude mít nadání a navrhne opravdu krásně uspořádaný byt. A to může být to, proč ho budu obdivovat a říkat si, právě díky tomu s takovým člověkem chci být, právě proto si ho vážím a mám ho rád, protože mi dává něco, čeho se mi bez něj nedostává... A myslím, že naprostá většina z nás někoho hledá právě z tohoto důvodu, protože ten, kdo má všechno, ten přeci hledat nebude .

Hodně zdaru, Honzo, při zpracování těch podnětů, které jsme ti tu dali. Snad tě to posune zase někam dál, tam, kde chceš být ty .

[raind-diskusni-forum-ragon]

Moc hezké shrnutí. Souhlasím, že tahle diskuze přinesla pozoruhodné náhledy.
Akorát by mě ještě zajímalo, jakou odezvu by měl inzerát v naší seznamce: "Hledám kompatibilního jedince za účelem neutralistické symbiózy. Tel.: .... "

[blay-diskusni-forum-mund]

Ahoj,

děkuju za dodatečné příspěvky. Je pravda, že přírodě opravdu o žádné vyšší myšlenky nejde. Popravdě někdy si připadám dost ztracenej, když si uvědomím, že všechno k čemu můžu upínat svoje myšlenky je vlastně jen lidská nástavba, kterou lze ve vteřině relativizovat a shodit. Ale o smyslu života je tu už někde jiné vlákno.

Esoterika v obvyklém slova smyslu mi vždycky připadala jako obchod s důvěřivostí nešťastníků... duchovno (né však duševno!) není pro mě.

S tim navrženym bytem - ale to je právě to. Abych to ocenil, musim tomu aspoň trochu rozumět. Pravda, jako uživatel bytu asi poznám jestli se mi líbí a dobře funguje, ale nemusí to být vždy tak přímočaré. A potom babo raď. Ono sice potěší když mě partner poplácá po zádech za to jak jsem vyřešil třeba brzdnou dráhu robota, ale pokud ji vyřešim blbě, každej z oboru to uvidí a partner mě přesto bude chválit, budu si pak připadat jako podvodník... že sklízím chválu která mi nenáleží. Tohle je myslím velmi častej případ v běžných manželstvích, kde jeden dělá nějakej složitej obor a svým protějškem je považovanej za mistra jen na základě vnějších nálepek typu vzdělání, titul, pozice, výplata, ... ale posouzení podstaty věci vlastně úplně chybí. Zkrátka nevím zda je univerzální chvála to pravý ořechový. Myslím že to pak může vést k jisté neupřímnosti nebo i manipulaci, byť odvozené a nezamýšlené.

S inzeráty je odteď potíž. Formulace o neutralistické symbióze by působila ještě celkem legračně, kdyby to napadlo mě, asi bych to i použil, no ale můžu já si teď dát inzerát, když všichni vidí jaký su trdlo? Abych si založil druhej nick, ne?

Jó, nevíte někdo kde po natáčení filmu "Hodíme se k sobě, miláčku?" skončil ten počítač? Děsně bych ho potřeboval, detaily odladím pomocí kachničky

Honza

[M.-diskusni-forum-..]

Zdravím Vás všechny

setkali jste se někdy s knihou Radikální odpuštění od autora Colin C. Tipping? Ten pán má moc zajímavý a inspirativní pohled na to jak se lidi potkávají, koho si do života přitahují, jaké to má důvody a jak to prostě chodí a jak si člověk, i když si "správně přeje" stejně vždy přitáhne nějakou zapeklitost... Je to docela neobvyklé, ale co se mě týká, tak překvapivě funkční vysvětlení toho, proč já, coby hyposexuálka neustále potkávám a velmi přitahuji muže nabité testosteronem až po uši
Tvrdí, že nepotkáváme své partnery, abychom si spokojeně vrněli v pelíšku na stejný vlně, ale abychom se něco naučili... Hmmm. Celej život do školy, ach jo..

[wate-diskusni-forum-rlili]

Zdravím Vás všechny

setkali jste se někdy s knihou Radikální odpuštění od autora Colin C. Tipping? Ten pán má moc zajímavý a inspirativní pohled na to jak se lidi potkávají, koho si do života přitahují, jaké to má důvody a jak to prostě chodí a jak si člověk, i když si "správně přeje" stejně vždy přitáhne nějakou zapeklitost... Je to docela neobvyklé, ale co se mě týká, tak překvapivě funkční vysvětlení toho, proč já, coby hyposexuálka neustále potkávám a velmi přitahuji muže nabité testosteronem až po uši
Tvrdí, že nepotkáváme své partnery, abychom si spokojeně vrněli v pelíšku na stejný vlně, ale abychom se něco naučili... Hmmm. Celej život do školy, ach jo..

Knihu jsem nečet, ale na sobě jsem zjistil, že mi do cesty přicházejí lidi a situace, které mě nějakým způsobem dostávají. Jakmile se mi je podařilo přijmout, tak samy zmizely. No, oni asi nezmizely, ale spíš jim nevěnuji tolik pozornosti, takže je nevidím. Bohužel ale ne u všeho a vždy se mi to daří, takže bych to asi taky viděl na to ach jo. Divný je, že je mnohem těžší si přitahovat situace, které se mi líbí, než ty méně oblíbené, alespoň pro mě