Jak na rodiče?

[An-diskusni-forum-ne]

Chtěla bych zeptat. Je mi 16 a právě jsem zjistila, že jsem asexuálka. Vlastně, abych to uvedla na pravou míru, to že mě nepřitahuje ani jedno pohlaví, sex a všechno okolo milostného života mi přijde lehce nechutné jsem o sobě věděla už dávno(od asi 11-12let), jen mi trvalo než jsem pro to našla to správné slovo. Takže jsem za to ráda, že konečně vím kdo jsem a vím že jsem normální.
Mým problémem je.....jak to mám říct rodičům. Mám s nimi dobrý vztah, zvláště s mamkou a myslím že by to měla vědět. Chci aby to věděla! Jenže se obávám, že nastanou(že určitě nastanou)takové ty řečičky jako: co ty v tomhle věku můžeš vědět, ono tě to přejde až přijde tenpravý(tuhle větu apsolutně nesnáším!!!!) atd, atd. Takže jí to chci říct, ale nevím jak a vyhrknout to na ní mi nepřijde jako dobrý nápad. Ale měla bych jí to říct co nejdřív, protože mě její otázky, kdy si najdu přítele/ přítelkyni začínají otravovat a taky mi začíná dohazovat kluky, z čehož mi je na zvracení.
Tak doufám, že mi tady někdo poradí. Uvědomuji si, že tu jsou asi starší lidé než já a proto by mě zajímalo, jaké byli reakce vašich rodin(pokud jste jim o své orientaci řekli) popřípadě přátel a celkově okolí.
Děkuji.

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Dělej, že přítele máš a máš klid.
Anebo si na úroveň současných teenagerů zanadávej a že počkáš až kluci zmoudří. Zatím, že si doděláš školy.

[An-diskusni-forum-ne]

Dělej, že přítele máš a máš klid.
Anebo si na úroveň současných teenagerů zanadávej a že počkáš až kluci zmoudří. Zatím, že si doděláš školy.

No jo, jenže to by se mamka chtěla hned seznamovat. Ona se na rozdíl ode mě seznamuje ráda a s každým
Ale nápad dobrý. Zvážím. A na úroveň teenagrů, nadávám pořád

[Magr-diskusni-forum-amal]

Hmmm, to vypadá jako celkem slušný problém - pokud matka začala aktivně "dohazovat" v době, kdy jiní rodiče ještě běžně říkají "máš na kluky čas" nebo "až doděláš školu", nejspíš se jí asexualita moc zamlouvat nebude. Být to o dva roky později, tak bych doporučoval jít s pravdou ven, ale za těchto okolností by se mohlo stát, že se s tím matka nejen nespokojí, ale že bude aktivně pokoušet asexualitu "vyléčit" a výsledek by byl, eufemisticky řečeno, nedobrý pro obě dvě strany.

Takže je tu buď druhá ChildFreeManova alternativa (tj. "Kluci jsou telata, počkám až zmoudří"* a/nebo "Jsem zodpovědná dcera, nebudu randit, dokud nedodělám školu"), nebo si najít nějaký (nejlépe matkou podporovaný) koníček, který "sežere" veškerý volný čas, takže ani matka se nebude divit absenci randění.

Ještě mne napadají drsnější metody, ale ty byly moc náročné nebo by nejspíš ani nefugovaly. Snad jediná vyjímka, která by mohla fungovat, je vysvětlit jí, jak ponižující, znechucující a psychicky deptající je její chování, ale musel by se vystihnou okamžik, kdy bude "dohazovat" v okruhu blízkých příbuzných, a postupně jí dovést k "Prozření" (tj. okamžiku, kdy sama pochopí, jak špatně se v tomto ohledu vůči své dceři chová). Ti příbuzní jsou nutní - o samotě nebo před cizími lidmy by to nefungovalo, protože zpětná vazba od okolí je nezbytně nutná součást.

Minimálně u mně to (dočasně) fungovalo pokaždé, když to otec (který mněl neustále trapné řeči o tom, jestli už někoho mám) zkusil před mou tetou, která ho vždy zpražila tím, že v tomto ohledu nikdo nemá nikoho do ničeho nutiit a že každý má svoje potřeby nastavené různě. Bohužel otec se k "Prozření" nikdy nedostal (nebo dostal, ale úspěšně ho ignoroval), ale na ty v tomto ohledu více vnímavé to fungovat může.

*Někteří nezmoudří nikdy

[ad-diskusni-forum-evr]

Myslím že v 16. je ještě docela brzy zařadit se mezi asexuály.
To že ti v 11 připadá sex nechutný je přirozené, a i když spolužačky tvrdili že je to paráda, a ty jsi se proto necítila dobře, tak věř že se svými zkušenostmi přeháněly. Pokud tedy nebyly cikánského původu, a jejich čtyřicetiletý dědeček při chuti...

Očividně jsi se ještě nezamilovala, a ač si to nemyslíš, jsi stále dítětem.
Věci se mohou vyvinout jinak.

Myslím že dobrý vztah s rodiči může být fajn, ale nesmí přesáhnou jisté meze.
Dospívající člověk by měl mít svá ,,tajemství", a rodiče by se mu neměli šťourat do života, tak jako by mu bylo pět let.
V tvém případě si myslím že svoji roli hraje i intenzita mamčina tlaku a vyzvídání, a tvá objevující se pubertální vzdorovitost, kterou se však bojíš projevit naplno.

Myslím že bude lepší obrnit se trpělivostí... v šestnácti nemusíš mít za každou cenu kluka, a je možnost mámě říct že ho nemáš proto že tě ty její neustále řeči prudí..než od mala zakuklit se trvale mezi asexuály, nedovolit pak proto svým křídlům aby se roztáhla, a ...
Prostě, jsem na tomhle fóru už nějakou dobu, a věř že se tu našli i asexuálky co byly kategoricky proti sexu, vypracovávali na to téma elaboráty , a dnes mají vztahy a děti.
Mnohdy, vlastně myslím že vždy, ve statu quo i ve změnách, v tom hrálo roli okolí... Tak jako i u tebe, nebo se pletu?

Takže tu pobuď, koukej co se děje, jak to zvládají či nezvládají ostatní, ale nikdy neříkej nikdy... Je ti šestnáct... chápeš?

A vítej...

[Jan-diskusni-forum-a K.]

ahoj, jsem tu nová (ale asexuál neoficiálně jsem už 2 roky).
Problém s rodiči nemusím řešit, protože se o mě až tak nezajímají a asi bych jim to ani neřekla. Nejsou moji vlastní a nemám s nimi takový vztah. Mě teda připadá trochu divné, že by tvoje mamka očekávala vztah už v tak mladém věku (já jsem věřící, tak pro mě platí: až po svatbě). I když, jestli je prostě taková "moderní", tak ti to ani trochu nezávidím.

[An-diskusni-forum-ne]

ahoj, jsem tu nová (ale asexuál neoficiálně jsem už 2 roky).
Problém s rodiči nemusím řešit, protože se o mě až tak nezajímají a asi bych jim to ani neřekla. Nejsou moji vlastní a nemám s nimi takový vztah. Mě teda připadá trochu divné, že by tvoje mamka očekávala vztah už v tak mladém věku (já jsem věřící, tak pro mě platí: až po svatbě). I když, jestli je prostě taková "moderní", tak ti to ani trochu nezávidím.

Máma není moderní....nebo není až tak moc moderní.
On je problém i v tom, že ona mi nerozumí(jasně, vím tohle říkají všechny děti, ale mi jsme opravdu velmi rozdílné a ty rozdíly způsobují, že se občas hádáme a vlastně ty rozdíly používáme jako chyby a důvody k hádce). Já nejsem společenská, mám i trochu strach z lidí, štítím se lidského doteku, nechci děti, svatbu, velký dům atd, atd. No, a ona je úplný opak.
A k tomu očekávání vztahu v tak mladém věku(mimochodem až tak mladá si nepřijdu), tak asi takhle. Ono když okolo mě mladé holky(včetně mích kamarádek) randí o sto šest, tak mámu chápu, že má třeba strach, jestli jsem normální, když o to vlastně nemám zájem. Proto jí to chci říct, aby jsme si to mezi sebou ujasnili a přestaly ty řečičky o tom, jestli se někdy vdám, nebo otázka typu: A co chlapci?

---

Hmmm, to vypadá jako celkem slušný problém - pokud matka začala aktivně "dohazovat" v době, kdy jiní rodiče ještě běžně říkají "máš na kluky čas" nebo "až doděláš školu", nejspíš se jí asexualita moc zamlouvat nebude. Být to o dva roky později, tak bych doporučoval jít s pravdou ven, ale za těchto okolností by se mohlo stát, že se s tím matka nejen nespokojí, ale že bude aktivně pokoušet asexualitu "vyléčit" a výsledek by byl, eufemisticky řečeno, nedobrý pro obě dvě strany.

Takže je tu buď druhá ChildFreeManova alternativa (tj. "Kluci jsou telata, počkám až zmoudří"* a/nebo "Jsem zodpovědná dcera, nebudu randit, dokud nedodělám školu"), nebo si najít nějaký (nejlépe matkou podporovaný) koníček, který "sežere" veškerý volný čas, takže ani matka se nebude divit absenci randění.

Ještě mne napadají drsnější metody, ale ty byly moc náročné nebo by nejspíš ani nefugovaly. Snad jediná vyjímka, která by mohla fungovat, je vysvětlit jí, jak ponižující, znechucující a psychicky deptající je její chování, ale musel by se vystihnou okamžik, kdy bude "dohazovat" v okruhu blízkých příbuzných, a postupně jí dovést k "Prozření" (tj. okamžiku, kdy sama pochopí, jak špatně se v tomto ohledu vůči své dceři chová). Ti příbuzní jsou nutní - o samotě nebo před cizími lidmy by to nefungovalo, protože zpětná vazba od okolí je nezbytně nutná součást.

Minimálně u mně to (dočasně) fungovalo pokaždé, když to otec (který mněl neustále trapné řeči o tom, jestli už někoho mám) zkusil před mou tetou, která ho vždy zpražila tím, že v tomto ohledu nikdo nemá nikoho do ničeho nutiit a že každý má svoje potřeby nastavené různě. Bohužel otec se k "Prozření" nikdy nedostal (nebo dostal, ale úspěšně ho ignoroval), ale na ty v tomto ohledu více vnímavé to fungovat může.

*Někteří nezmoudří nikdy

To mě napadlo jako první důvod proč jí(proč nikomu)nic neříkat. Strach z toho, že by mě dotyčný chtěl léčit. Ble! Jinak, já se dobře učím(páni znělo to namyšleněji, než jsme čekala), takže varianta, že bych si hrála na super slušnou dcerušku, padá, nebot taková jsem a rodiče vědí že chci vystudovat.
Najít si nějaký koníček, není špatný nápad, jen nevím kam bych ho do svého nabytého programu vtěsnala. Budu upřímná, ono to během školního roku, není tak hrozné, ale ted o prázdninách, kdy jsou všude mladistvé skupinky a zamilované párečky....nic moc.

[raind-diskusni-forum-ragon]

Ahoj, to že se s mámou hádáš o rozdílné názory, je úplně normální. Teda pokud to obě dokážete udržet v rovině výměna názorů a vyhnout se osobním výpadům.
A to, že se ona zajímá s kým chodíš, to je taky normální. Každá máma se o dceru bojí. Když jí nepřivedeš domů ukázat "slušného" chlapce, tak si asi asi říká: ježíš, nechce nám říct s kým chodí, snad se nezapletla s nějakým zlodějem / drogovým dealerem / úchylem, co jí zatáhne do sklepa ..
Takže klídek, trpělivost a zhluboka dejchat.

[Ilm-diskusni-forum-atar]

V některých aspektech se trochu poznávám: hádky s mámou, v 16 letech pocit, že už jsem dospělá, a ten neobvyklý přístup ke vztahům. Rodičům jsem o své asexualitě raději neřekla, možná právě proto, že obzvlášť máma má tak jiné názory a občas trochu potíže přijmout, že někdo něco vidí jinak.
Čím jsem starší, tím větší nátlak na mě vyvíjejí, už se pomalu dostávám do fáze, kdy se rodiče začínají ptát, kdy budou vnoučata. Taky to zatím svádím na školu, studuji, pracuji a nemám na tyhle věci čas. Zatím je tím dokážu uchlácholit, ale mé studium brzy skončí a pak si budu muset najít něco jiného. Trochu je na to připravuji už tím, že jim líčím své plány do budoucna (další možné studium a hlavně práce - ideálně v zahraničí + výzkum a další "projekty"). Je to asi podobné tomu, co ti tu už jiní přede mnou radili s těmi koníčky. Prostě nemít čas.
A nebo využít nějakého opravdu blízkého kamaráda, který by byl svolný k tomu, aby pár dní v roce pro tvé rodiče předstíral, že je to mezi vámi vážnější. Rodiče to třeba uklidní (ostatně můžou si myslet, co chtějí) a důležité je, že vy dva byste věděli, jak se věci vlastně mají.
(Ale možná mě tu někdo přesvědčí o tom, že si to zase všechno moc idealizuji...?)