Zdravim všechny

[SalvorHardin]

Zdravím,

již dlouho sleduji toto fórum, ale jen jako pouhý "návštěvník", bez registrace. Dnes jsem se sebral odvahu, registroval a napsal tenhle příspěvek. Předem říkám, že nemůžu říct jestli jsem patřím, nebo ne, ale co jsem měl možnost si přečíst, mám velmi podobný pohled na sexuální stránku, jako většina z vás.

Všechno to začalo v mém dětství, kdy jsem si všiml, že jsem "jiný" než ostatní. Byl jsem velmi zvídavý, chtěl jsem totiž vědět jak věci fungují. A tak jsem poznával, četl a zkoušel až jsem se dostal do školy, přesněji druhý stupeň. Tam jsem začal být takový "třídní šprt" a bylo mi to dáváno náležitě najevo. Osobně mám pocit, že mě to posílilo, ale mělo to jeden negativní dopad. Jsem k lidem velmi nedůvěřivý, ale to je jiný příběh. Díky neoblíbenosti školy jsem dělal všechny možné věci a jedna z nich mi přirostla k srdci - čtení. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl o asexualitě. Četl jsem a čtu hlavně jiné knížky - Sci-Fi. Je to krásné, když někdo píše o možnostech, které mohly, nebo mohou nastat.

Roky ubíhaly a já se ocitl na vysoké, kde studuji svého největšího koně - počítače. Díky tomu, že jsem se jim začal věnovat už na základce, měl jsem "alibi", proč nějakou holku nemám. Zlomilo se to až na vysoké, kde se to souhrou několika okolností podařilo, bylo to na začátku prázdnin. Ale jak to rychle přišlo, tak to rychle skončilo. Ke konci prázdnin jsem ji chtěl políbit, ale prostě jsem... nemohl.

A protože jsem člověk velmi sebekritický, nastala sebeanalýza, převážně různých fantazií. Začal jsem zjišťovat nemilou věc. Mou největší fantazií není mít s někým koitus, ale prostě se třeba obejmout nebo celou noc povídat, prostě úplně jiné představy než jaké bych měl "mít". Když jsem na tohle přišel, tak už jsem jen čekal, až budu smeten z povrchu zemského (nedoporučuji v té době číst Orwellovo 1984 - Jiné myšlenky, než je nařízeno -> Likvidace). Nicméně stále jsem tu a nepřestávám přemýšlet. Naopak to začínám vidět jako výhodu. "Fyzický" vztah mi přijde takový ... otrocký, jde tam jen o jedno.

No ale zatím jsem psal převážně o své historii, měl taky napsat něco o sobě, ne?

Jak jsem psal, rád zjišťuji, jak věci fungují. Jsem INTJ, což by mohlo odpovídat. Také to napovídá, že jsem introvert. To ve spojení se zkušeností na škole ze mě udělalo pěknou pevnost, ale snažím se aby to tak nevypadalo. Co se týče věku, tak pětinu století tu už jsem. Hrozně rád čtu sci-fi a historické knihy, které svou kombinací v mnoha ohledech velmi pomohly a stále mi pomáhají udržovat můj specifický pohled na svět.

Ale vrátím-li se zpátky na začátek, kde jsem psal, že nevím jestli jsem patřím, nebo ne. Já si stále nejsem jistý, a co vy?

[Kri-diskusni-forum-stý]

Ahoj,
Vítej mezi nás
Myslím, že sem určitě patříš.
Já jsem měla dětství v pohodě, nějaké problémy byly, ale u koho nejsou.
Na základce to bylo v pohodě, problémy přišly až s druhým stupněm.
Byla jsem (a jsem pořád) dost velký introvert,
taky mám ráda čtení, takže jsem se raději zašila doma a četla si, než chodila ven ve spolužáky. Neměla jsem mezi nimi kamarády, teda jen jednu kámošku, ale s tou se už vůbec nebavím. Holt když mě někdo ignoruje dlouhou dobu, tak se přece nebudu vnucovat.
Jinak učení mě bavilo, akorát jsem vždycky měla problémy s matikou.
Mám za sebou jeden "ne-vztah", protože on byl o dost starší a ještě ke všemu ženáč. Trvalo to celkem dlouhých 6 let.
Ale brzo přišly hádky, pocit nenávisti k němu, vztek, závist...byla jsem s ním potom už jen tak ze zvyku
Postupně jsem zjišťovala, že o ten klasický vztah nestojím, přijde mi to už jako nějaká povinnost mít vztah. A navíc jakmile by to začalo být vážné, tak bych utekla. Vážný vztah není nic pro mě, mám ráda svou svobodu a nezávislost. Navíc mám klid pro sebe, nemusím se s někým hádat, přetvařovat se, lhát...

Občas se sejdu s jedním starším, popovídám si s ním a je mi fajn
On ví, že je moje platonická láska, a tak to zůstane. Je milý, hodný, přitažlivý, i když je taky ženáč
Ale to co se mi na něm moc líbí, je že mi dokáže naslouchat, to je pro mě důležitý...a právě tohle ten "bejvalej" neuměl.

Nechtěla bych mít pocit, že musím nutně s někým být. Stačí mi jen s tím člověkem strávit nějaký čas, ne vidět ho každý den, to by mě rychle omrzel.
Vůbec nestojím o plemenitbu, nějaké kopulační pohyby mi přijdou akorát k smíchu. Dokonce ani s mým idolem-ženáčem bych to nechtěla. Zhnusil by se mi tím, a zkazilo by se to, co mezi námi je.

Toho ne-vztahu, který jsem měla, toho lituju, protože jsem se obětovala chlapovi, který za to nestál (což jsem bohužel zjistila pozdě). Pozdě si to člověk všechno uvědomí, růžové brýle spadnou, a přijde návrat do reality.
Ale byla jsem ještě příliš mladá a blbá, aspoň jsem se z toho poučila

[ca-diskusni-forum-rol]

Vítej mezi námi ,
z označení "šprt" si nic nedělej, také mě takto častovali a dodnes to některým spolužačkám na VŠ hne žlučí (že to učivo zvládám tak obstojně).

Co jsem vypozorovala, většina lidí tu ráda čte. Možná jde o to, že lidé, kteří čtou, jsou více přemýšliví a jejich mozek má tolik potravy, že se zkrátka nepotřebuje vyřádit nějak sexuálně (nebo intelekt toho člověka tento základní pud přesáhne, tím pádem se ten pud stává zbytečným). Sama bych o vztahu člověk + kniha mohla psát dlouho, protože brigádničím jako knihovnice, tak mám tohle v malíku . V Orwellovo románu bych se v tomto případě nebabrala, spíš mi připadá, že jelikož máš rád sci-fi, tak si vzpomeň, že leckdy chytřejší rasy z vesmíru provozovali lásku "mozkem", na rozdíl od primitivních pozemšťanů, kteří k tomu potřebovali pohlavní orgány .

Hlavně se neboj být sám sebou, i když to někdy může být těžké (když jsi jiný, společnost ti to dává najevo). Ale zase tě může těšit to, že máš díky své jedinečnosti a činorodosti třeba schopnost něčeho dosáhnout, třeba i v oblasti těch počítačů (podnikatelské nápady jsou ceněny zlatem), zatímco ostatní "normální" lidé uvíznou někde v běžně zajetých kolejích a po letech po nich třeba ani pes neštěkne .

Takže já si myslím, že tady se ocitáš na hromádce se společně, nebo aspoň podobně smýšlejícími lidmi a třeba tu přijdeš ještě na další zajímavosti, když rád vstřebáváš informace .

[SalvorHardin]

Děkuji za vřelé přivítání.

Kristý: Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Dětství by v tomhle případě mohlo být to metaforické cvičiště...

Carol: "šprt", "nerd" nebo "geek"? Vždyť je to fuk, je to vlastně kompliment. Protože my víme a oni ne

To s knihami je velice zajímavá myšlenka, možná na tom něco bude. Co se týče knih, tak se můžu řadit mezi řady knihomolů, nějaké historické kousky by se našly. Je to neuvěřitelné, jak se jazyk dokáže za jedno století změnit ... No, držme se tématu.

Co se týče Sci-Fi, tak když vezmu nějakou jinou rasu, tak jejich akt je své podstatě pořád stejný, protože máme jen "jeden vzor" takového aktu a ten má jen pár obměn. Když k tomu ještě připočítám, že vlastně neznám(nebo není?) žádné sci-fi bez účinkující lidské rasy, je ten akt vlastně pořád stejný a primitivní.

[Magr-diskusni-forum-amal]

Co se týče Sci-Fi, tak když vezmu nějakou jinou rasu, tak jejich akt je své podstatě pořád stejný, protože máme jen "jeden vzor" takového aktu a ten má jen pár obměn.

U lidí to možná platí, ale jsou sci-fi inspirované i jinými typy rozmnožování, například xenomorfové z vetřelecké série mají docela drsný rozmnožovací cyklus, inspirovaný jak různými endoparazity (tj. těmi, co žijí uvnitř těla, třeba jako tasemnice), tak parazitickými vosičkami (jejichž larvy doslova "vyžerou" svou oběť zevnitř ... a zaživa!). Nebo třeba velmi bizarní rozmnožovací mechanismy životních forem planety Lusitania z pozdějších knich "enderovské série" od Orsona Scotta Carda (Tj. Mluvčí z mrtvé a následující), které se zúčasňují vždy dva původně zcela rozdílné druhy, nicméně například způsob, jakým prasečíci přicházejí na svět, poněkud připomíná rozmnožování jednoho druhu roztoče jménem Adactylidium.

A nemůžu zapomenout na extradimensionální mimozeměťany (mimovesmířany?) z knihy Ani ami bohové od Isaaca Asimova, kteří mají tři pohlaví a samotný akt probíhá tím způsobem, že se doslova "prolnou" na atomární úrovní (když kritici psali, že v Asimovových knihách chybí mimozemšťani a sex, reagoval na to Asimov tak, že napsal knihu, kde byli nejen mimozemšťané a sex, ale i mimozemský sex ).

Když k tomu ještě připočítám, že vlastně neznám(nebo není?) žádné sci-fi bez účinkující lidské rasy ...

No, pokud nebudu počítat knihy, které jsou psané z pohledu zvířat a lidé se v nich nevyskytují jako postavy (jako např. Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse, kde jsou všechny postavy králíci a rozličná jiná zvířena), napadá mně třeba humoristická sci-fi Kyberiáda od Stanisława Lema, kde jsou všechny postavy roboti, nebo (opět) Asimova povídka Soumrak a nasledně román (spolu s Robertem Silverbergem) Příchod noci, která se celá odehrává na cizí planetě v šestihvězdné soustavě, nicméně je pravda, že místní civilizace se poměrně podobá té lidské.

[ca-diskusni-forum-rol]

Co se týče Sci-Fi, tak když vezmu nějakou jinou rasu, tak jejich akt je své podstatě pořád stejný, protože máme jen "jeden vzor" takového aktu a ten má jen pár obměn. Když k tomu ještě připočítám, že vlastně neznám(nebo není?) žádné sci-fi bez účinkující lidské rasy, je ten akt vlastně pořád stejný a primitivní.

No tak akt je více méně jakoby o splynutí dvou bytostí, a to i duševním (což se v dnešní době už u sexu moc neděje a hodně lidí to má jenom na zbavení se chtíče, ale bez nějaké hlubší podstaty, a dokonce i sex bez lásky není v dnešní době nic nového, což ten akt opravdu degradovalo na tu nejnižší úroveň). A ve sci-fi (hlavně asi tom starším) byly přeci okřídlené hlášky od lidí, kteří tvrdili, že mimozemšťanům ukážou "pozemskou lásku".

Ale také třeba ve starší RPG hře na PS1, ve Final Fantasy IX., pocházel hlavní hrdina z jiného světa a později, když se na něj vrátil zpátky, zjistil, že jejich rasa se rozmnožuje pouze klonováním (a všichni ti jeho soukmenovci mu samozřejmě byli velice podobní). Přičemž pak se trochu trápil nad ztrátou jedinečnosti. Takže klonování je třeba taky způsob, jak vlastně učinit hlavní smysl (rozmnožení) toho aktu nepotřebným . Když tedy bereme takové to dokonalejší klonování, že z nějakého inkubátoru vyleze hotová bytost a není to jen oplodněné vajíčko, které časem musí někdo porodit.

[SalvorHardin]

A nemůžu zapomenout na extradimensionální mimozeměťany (mimovesmířany?) z knihy Ani ami bohové od Isaaca Asimova, kteří mají tři pohlaví a samotný akt probíhá tím způsobem, že se doslova "prolnou" na atomární úrovní (když kritici psali, že v Asimovových knihách chybí mimozemšťani a sex, reagoval na to Asimov tak, že napsal knihu, kde byli nejen mimozemšťané a sex, ale i mimozemský sex ).

Jo, Asimov. Bohy jsem četl, ale spíš mi to přišlo jako doslovný překlad "splynutí v jednoho", což v tomhle případě získává zcela jiný rozměr.

... napadá mně třeba humoristická sci-fi Kyberiáda od Stanisława Lema, kde jsou všechny postavy roboti, nebo (opět) Asimova povídka Soumrak a nasledně román (spolu s Robertem Silverbergem) Příchod noci, která se celá odehrává na cizí planetě v šestihvězdné soustavě, nicméně je pravda, že místní civilizace se poměrně podobá té lidské.

Díky za tip, od Lema jsem toho moc nečetl, jen takové ty známé kousky. A jak již má přezdívka napovídá, Asimova není nikdy dost. Dle mého soudu píše velmi poutavě a na konci je převážně nějaké krásně jednoduché logické ponaučení.

No tak akt je více méně jakoby o splynutí dvou bytostí, a to i duševním (což se v dnešní době už u sexu moc neděje a hodně lidí to má jenom na zbavení se chtíče, ale bez nějaké hlubší podstaty, a dokonce i sex bez lásky není v dnešní době nic nového, což ten akt opravdu degradovalo na tu nejnižší úroveň). A ve sci-fi (hlavně asi tom starším) byly přeci okřídlené hlášky od lidí, kteří tvrdili, že mimozemšťanům ukážou "pozemskou lásku".

Právě to je ten paradox, v knihách se píše opak než jak je "praktikováno".

[Magr-diskusni-forum-amal]

A nemůžu zapomenout na extradimensionální mimozeměťany (mimovesmířany?) z knihy Ani ami bohové od Isaaca Asimova, kteří mají tři pohlaví a samotný akt probíhá tím způsobem, že se doslova "prolnou" na atomární úrovní (když kritici psali, že v Asimovových knihách chybí mimozemšťani a sex, reagoval na to Asimov tak, že napsal knihu, kde byli nejen mimozemšťané a sex, ale i mimozemský sex ).

Jo, Asimov. Bohy jsem četl, ale spíš mi to přišlo jako doslovný překlad "splynutí v jednoho", což v tomhle případě získává zcela jiný rozměr.

Mám pocit, že je to tam i přímo odkazované, už třeba kvůli tomu, že jedna z hlavních postav několikrát během příběhu prochází pevnou hmotou (což se v místním světě považuje za "neslušné"), aby špehovala vývoj Pozitronové pumpy. Je to v důsledku jiných poměrů základních sil (v konkréntím případě silné a elektromagnetické), stejného důvodu, jako umožňuje existenci Pozitronové pumpy samotné.