co si myslite o tomto?

[Ni-diskusni-forum-na]

Myslim, ze vela ludi nema sex ako hlavnu prioritu. Aspon ja ich poznam vela, kde nie je sex taky dolezity ako pre vacsinu populacie a pritom nie su asexualni. Podla mna len clovek mava taku primitivnost ako sex, od poviem priklad trikrat denne po min. trikrat tyzdenne. Ale pozri na zvierata, vsetky ake mas okolo nas. Vsetky to beru len ako generacnu povinnost , aspon ja to tak vidim

[hic -diskusni-forum-iacet]

Ale pozri na zvierata, vsetky ake mas okolo nas. Vsetky to beru len ako generacnu povinnost

No ze bych si myslela, ze zvirata maji pocit jakékoliv povinnosti, to teda ne

[Ne-diskusni-forum-la]

Ono u zvířat existují také jednoduché emoce i sociální chování, nikoliv však abstraktní myšlení spojené např. s morálkou atd., to je výlučné člověku a zodpovídá za něj především rozvoj čelního laloku mozku. Je např. dokázáno, že u vrahů a podobných individuí se nacházejí odlišnosti ve fyziologických procesech v této části mozku, toto se zjistilo příslušnými zobrazovacími metodami. Některá vývojově vyšší zvířata mají ale sex také jako jednu z forem sociálního chování, kdy primárním účelem není rozmnožování, ale utužení vzájemných sociálních vazeb a možná dokonce v něm shledávají i potěšení. Patří mezi ně šimpanzi bonobo a s nimi máme prý 95% genů společných...
<!-- m --><a class="postlink" href="http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0impanz_bonobo">http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0impanz_bonobo</a><!-- m -->
Nicméně tato forma sexuality není v živočišné říši příliš zastoupena, zvířata jsou k tomuto chování vedena převážně instinktivně a neprovozují ho, protože je to baví. Ti bonobové jsou vcelku " altruisté " a rádi zapůjčí partnerku či parnera i kamarádovi, čímž velký počet lidí rádo argumentuje s odkazem, že jsou našimi nejbližšími příbuznými, tak proto.... , no ale kdybychom to vzali doslovně, to by tady byl vcelku binec v mezilidských i genetických vztazích, tak to někdo pojistil s tím, že to lidem zkomplikoval rozvojem právě toho abstraktního myšlení, vyšších citů, svědomí, které skoro každého více či méně v chování korigují, většinou spíše méně, ale i tak... Právě proto mívá dost velké procento nevěrných mužů po padesátce infarkty, kdyby si uvědomili, že to napětí ( kombinace snahy o výkonnost s mladou partnerkou plus strach z odhalení manželkou ) jim za to nestojí.... To asexuální muži se něčím takovým do budoucna trápit nemusí, takže opět jedno pozitivum. No ale na závěr trochu vážně, před časem se mi dostala do ruky jedna studie, která rozpracovávala zajímavou teorii založenou na imunitní odpovědi, že za šmahem se rozšiřujícími potížemi s otěhotněním může nejen zhoršující se kvalita genetického materiálu mužů i žen, ale také obecná promiskuita obou pohlaví, kdy imunitní systém, který disponuje určitou pamětí je jakoby " zahlcen a přesycen " častým střídáním partnerů a na základě toho vytváří tělo jisté protilátky, které brání úspěšnému početí. Autoři studie uváděli, že je to prý proto, že člověk si příliš přetvořil k obrazu svému prvotní účel sexuality daný přírodou, že zkrátka přespříliš bezúčelně souloží, řečeno bez obalu, a takto se nám to " vymstilo ".

[blue]

Tak s tím, že zvířata neprovozují sex protože je to baví nemůžu souhlasit. 20 let se pohybuju u koní a každý, kdo zná koně vám potvrdí, že velká část valachů (vykastrovaných hřebců) normálně provozuje sex s kobylkami ve výběhu. Stejně tak se stává, že klisna na sebe nechá skákat svého oblíbence i v době kdy nemá říji. A co je možné u koní, je možné i u dalších druhů zvířat. Takže myslím, že ani v tomto není člověk zas až tak výjimečný

[ic-diskusni-forum-e80]

Že nemám sex, mi určitě nevadí, ale že jsem single, to mi vadí určitě. A teď se v tom někdo vyznej.

[Ne-diskusni-forum-la]

Že nemám sex, mi určitě nevadí, ale že jsem single, to mi vadí určitě. A teď se v tom někdo vyznej.

Viděla bych to tak, že podstatný počet z nás má tu sexualitu v klasickém slova smyslu z nějakého důvodu transformovanou nebo převedenou na emoční a citovou oblast. Stále více docházím k přesvědčení, že jde pouze o odlišnou formou vyjádřenou sexualitu a 100 % " asexualita " bude opravdovou vzácností. O to intenzivnější ( díky dynamizujícím procesům ) jsou u nás potom projevy právě v této oblasti oproti klasicky sexuální většině, kteří to mají asi více vyvážené, a nebo zcela naopak se nacházejí na protipólné straně spektra, kdy v podstatě ztotožňují lásku se sexem. A domnívám se, že to bude v současné době většina. Něco jako novodobý hedonismus. Tak něco málo pro informaci k tomu hedonismu, abychom třeba zjistili, proč vlastně jeho ústřední myšlenku svým jednáním popíráme.

Hédonismem se označoval jeden z etický principů ve starém Řecku (kyrénská škola aj.), Aristipos z Kyrény kázal, že jediným smyslem slast (hédoné) je považována za nejvyšší dobro a kritérium jednání. Snaží se redukovat mnohotvárnost a vrstevnatost etických požadavků na úsilí o požitek. Smyslem života je tedy naplnění lidských potřeb a zájmů (dobré jídlo, nejlepší šaty, tělesné požitky), a já bych dodala materialismus dneška jako vyšitý. Úsilí směřuje k maximálnímu množství prožitků této libosti, život je nejčastěji zaměřen na úsilí dosažení co největšího majetku, jenž je předpokladem dosažení těchto hodnot. Zde uvedené hodnoty mají svou nezpochybnitelnou cenu (bez peněz se nikdo neobejde, nikdo nechce spát pod mostem a bát se, zda nebude mít zítra hlad), ale problémem se stává člověk, jenž tyto věci chápe jako životní hodnoty jediné, nebo hlavní. Takovýto člověk rezignuje na své lidství a prožívá život na úrovni animality. (J.St. Mill - " Je lepší být neuspokojeným člověkem, než uspokojeným prasetem")
Přírodní (přímý) hédonismus vidí bezprostřední cíl svého snažení dosažení slasti- jedná se podobně jako u zvířat o kalkul libosti a nelibosti. Takto chápané štěstí prostřednictvím opakovaného úsilí o dosažení slasti je však vždy krátkodobé, po odeznění slasti nastává pocit prázdnoty.
Zprostředkovaný hédonismus používá zprostředkované dlouhodobé perspektivy života. Cílem sice zůstávají stejné hodnoty, je motivován stejnou filozofií, avšak respektuje, že k dosažení těchto cílů je nutno vzdát se bezprostředního uspokojování teď a tady a je nutno přijmout určité nelibosti. (Abych mohl být jednou bohatým člověkem a mohl si dopřávat, musím podstoupit dočasně i nelibosti - útrapy studia, za účelem získání diplomu umožňujícímu potom lehčí přístup k většímu množství peněz.)

Paradox hédonismu spočívá v tom, že lidé usilující o dosažení štěstí o dosažení slasti se s ním často minou, zatímco jiní ho nalézají, a to jakoby vedlejší produkt při činnosti zaměřené zcela jinam. Svého štěstí totiž nedosáhneme tím, že svůj zrak budeme upínat na štěstí, ale štěstí spíš funguje jako vnitřní odměna za vydařenou smysluplnou činnost v zájmu vyšších hodnot, než je naše vlastní štěstí.
Viktor E. Frankl : „Kdo povyšuje slast na princip, kdo ji činí předmětem svého přepjatého záměru, ten ji nenechává být tím, čím má zůstat – výsledkem, účinkem. Toto převrácení slasti jako efektu ve slast jako objekt úsilí vede k převrácení samotného principu slasti- princip slasti se jeví jako bezvýchodný a ztroskotává sám v sobě. Čím více tedy jde člověku o slast, tím více je nucen úsilí o její dosažení stupňovat a tím více mu slast uniká.“