co si myslite o tomto?

[Ni-diskusni-forum-na]

Moc by ma zaujimalo, co si myslite o clanku, v ktorom autor/autorka napisali taketo myslienky:
Určitá část odborné veřejnosti má zato, že by se asexuálové měli léčit
"Ten/ta a ten/ta nemá rád/a sex. Hm… To je prostě divný."
sak precitajte si to sami <!-- m --><a class="postlink" href="http://bloodymary.blog.cz/0805/asexualita">http://bloodymary.blog.cz/0805/asexualita</a><!-- m -->
co si o tom myslite vy? Podla mna homosexualita sa neda liecit, preco by sa mala dat asexualita. A ked hej, preco by som do seba mala hadzat hormonalne lieky, pride mi to divne. Ved to je nasa slobodna volba. A skatulkujeme sa preto, aby sa kazdy z nas netrapil, preco je taky aky je. Ved je dobre a prijemne zistit nieco take, ze nie sme na svete sami, ci sa mylim?

[Ma-diskusni-forum-ta]

Asexualita je sexuální orientace. Není to nemoc, takže se léčit nedá. Asexuálovi nevadí, že sex nemá, nechce se léčit. Jeho sex prostě nebaví a nevadí mu to. Pokud by to někomu vadilo, pak není asexuál, ale trpí nějakou poruchou a ten by k lékaři dojít měl - ale jak říkám, pak to není asexuál.

[s-diskusni-forum-@m]

Tak určitě si nemyslím, že chceme tvořit další škatulku kvůli tomu, abychom se tak měli kam zařadit a být tak "normální". Stejně tak si nepřipadám "divný" proto, že jsem asexuál, v asexualitě nevidím divnost. Nelpím na žádné abstraktní "normalitě" nebo alespoň ohmatané, dobře známé, tolerované "nenormalitě" v mezích zákona. Dělám to proto, protože my tady jsme v něčem stejní a právě v tom si rozumíme a jeden druhému tím porozuměním pomáháme, no a právě proto jsme tu. Toť můj názor na ten "skvělý" článek, kterej psal určitě nějaký "normální" člověk. Stejně jako bych já "masožravec" psal nějaký článek o vegetariánech, jak jsou divný páč nejí maso, že to určitě není zdraví a měli by s tím něco dělat.

[Ne-diskusni-forum-la]

Asexualita je sexuální orientace. Není to nemoc, takže se léčit nedá. Asexuálovi nevadí, že sex nemá, nechce se léčit. Jeho sex prostě nebaví a nevadí mu to. Pokud by to někomu vadilo, pak není asexuál, ale trpí nějakou poruchou a ten by k lékaři dojít měl - ale jak říkám, pak to není asexuál.

Mato, vystihla jsi to podle mne velice hezky. Jenom bych ještě upřesnila, že asexualita je z hlediska sexuologů a psychiatrů považována za nemoc pouze v jednom případě, a to když působí obtíže v interpersonálních ( mezilidských ) vztazích např. v partnerském svazku. A to si myslím, že bude problém vcelku častý, pokud tedy asexuál žije se sexuálně běžně disponovaným jedincem. Tam zákonitě musí vznikat " třecí plochy " a je to právě asexuál, který je následně posílán k lékaři. Efektivita léčby je však sporná, o mnoho lepší prognóza je u tzv. přechodné ( nepravé ) asexuality, která se obvykle pojí s momentálním nepříznivým zdravotním stavem člověka ( deprese, anémie, hormonální poruchy....). U člověka s vrozenou asexualitou se sice také mohou podávat léky za účelem navýšení libida, ale jejich efekt je pouze poměrný a není trvalý. A navíc dlouhodobé užívání těchto léků není zcela bez rizika a vedlejších účinků stejně, jako je tomu u každých jiných léků, zde obzvláště i proto, že působí na úrovni centrální nervové soustavy. Z terapeutického hlediska sexuologové obecně radí člověku, kterému sex nic neříká a přitom mu jde o zachování partnerského svazku, aby se pokusil k sexu přinutit skrze navýšení emocí. Vzpomněl si např. na to, co hezké ho pojí s partnerem a jaké spektrum emocí má k tomuto přidruženo, proč ho vlastně nechce ztratit atp., a pak se sex pro něj stává ve výsledku paradoxně až jakýmsi logickým aktem. A nebo také radí stanovit si předem s partnerem dny, kdy bude sex a toto pevně dodržovat, aby jeden věděl, že bude uspokojený a druhý zase nebyl neuspokojený a ve stresu z toho, že předem neví, kdy ho zase partner " přepadne " s tím, že je neuspokojený. Jsou to všechno rady za účelem pokusu o zachování svazku dvou lidí s odlišnou mírou libida. Jak toto snažení může být úspěšné z dlouhodobého hlediska, to si ale nedovolím odhadovat...

[Ma-diskusni-forum-ta]

asexualita je z hlediska sexuologů a psychiatrů považována za nemoc pouze v jednom případě, a to když působí obtíže v interpersonálních ( mezilidských ) vztazích např. v partnerském svazku. A to si myslím, že bude problém vcelku častý, pokud tedy asexuál žije se sexuálně běžně disponovaným jedincem. Tam zákonitě musí vznikat " třecí plochy " a je to právě asexuál, který je následně posílán k lékaři.

Já nevím, já u sexuologa nikdy nebyla a nikdy jsem tohle neřešila přes lékaře. Já nemám problém s tím, že sex nepotřebuju a s mými bývalými partnery jsem si nerozumněla ve víc věcech, takže nebyl problém rozchodu a ani jsem nikomu o své sexuální orientaci říkat nemusela. Ale připadá mi dost nespravedlivý, že měl být "léčen" jen asexuál ze vztahu - hetero/asex. Co nějaký kompropis? Když dám asexuálovi léky na zvýšení libida, co dát heterosexuálovi léky na snížení? A když bude vztah homosexuál/heterosexuál, tak to funguje jak? Je taky posílán k lékaři? Já vím, je to strašně těžký. O áčkách se až do teď prakticky nemluvilo. Heterosexuální osoby asi spíš víc pochopí homosexuála, který žije sexuálním životem, byť s partnerem stejného pohlaví a hlava jim nebere, že áčko sex k životu nepotřebuje a snaží se mu sex "vnutit" jako něco úžasného... Je to všechno běh na dlouhou trať...

Ale přitom je úplně jasný, že pokud se ve vztahu potkají dvě osoby jiné sexuální orientace, tak to dřív nebo později klapat prostě nebude. Měli by si to uvědomit dřív a pořádně promyslet, na co jsou schopny přistoupit a dodržovat to v budoucnosti, než budou mít děti a buď přistoupit na nějaký kompromis (obě strany) nebo se rozejít. Všechno je to prostě jen o lidech, o komunikaci.

[s-diskusni-forum-@m]

Co nějaký kompropis? Když dám asexuálovi léky na zvýšení libida, co dát heterosexuálovi léky na snížení?

Zajímavý nápad

[Ni-diskusni-forum-na]

to teda heeej
kazdopadne by to bolo zaujimave

[Ne-diskusni-forum-la]

Já myslím, že veškeré problémy a nejasnosti ohledně asexuality vyplývají z toho, že není doposud uznána jako plnohodnotná sexuální orientace. Od toho se potom odvíjí postoje laické i odborné veřejnosti k asexuálním lidem. Dnes nenapadne téměř nikoho posílat homosexuála k lékaři ( kromě občasných peklem hřímajících hlasů z církevních kruhů ), několik desetiletí nazpátek však byla situace zcela odlišná a také vztah veřejnosti k těmto lidem. Za středověku jim dokonce hrozilo týrání i poprava, v některých málo rozvinutých zemích je tomu tak dodnes. Ke stejnému posunu jako kdysi u homosexuality může dojít rovněž u asexuality, kdo ví...Třeba tyto stránky mohou být jednou z prvních vlaštovek, které dolétnou k očím odborné veřejnosti...Takže homosexuála sexuolog léčit nebude, může mu ale pomoci na základě konzultace zorientovat se v tom, do jaké míry je " čistý " homosexuál, jelikož existuje jedna teorie, že nikdo není výlučně hetero/homo atd., že pouze jedna z orientací u každého výlučně převažuje....Na základě tohoto zjištění se s heterosexuálním partnerem může pokusit domluvit co dále, někdo je třeba ochoten tolerovat mu i občasnou nevěru s příslušníkem stejného pohlaví za účelem zachování stávajícího vztahu ( zvláště, jsou-li tam děti, společný majetek, touha nelišit se... atd. ). Nicméně zkušenost ukazuje, že mnoho homosexuálně orientovaných lidí jde stejně dříve či později za hlasem svého srdce...No a léky pro snížení libida také existují. Avšak podávají se pouze u sexuálních parafilií ( úchylek spojených s deviantním chováním ) či u jasně diagnostikované hypersexuality ( zvýšeném sexuálním pudu ) v podobě nymfomanie u žen či satyriázy u mužů. Opravdu to existuje, známá mi kdysi vyprávěla, že v práci měli kolegu, který měl úředně potvrzeno od lékaře, že si tu a tam musí ze zaměstnání nezbytně odskočit za manželkou...To my máme klid. Zajímavé by to ale bylo, kdyby normálně sexuálně aktivní jedinec požadoval od lékaře léky se zdůvodněním, že žije s asexuálem. To by byl důkaz opravdové nefalšované lásky jako hrom, co myslíte ? Zase bych si ale já připadala poněkud jako sobec a nemyslím si ani, že by se někdo uvolil k takovému experimentu. Jinak antidepresiva působí vesměs jako likvidátory libida i sexuální reaktivity, protože obecně snižují citlivost pohlavních orgánů na stimulaci.

[Mar-diskusni-forum-ina]

Co je dnes "normální"? Proč bych měla k lékaři, když nemám žádné objektivní obtíže? Mně spíš připadá, že kdyby se - čistě utopicky - začala vyrábět nějaká experimentální léčiva na odblokování psychických bariér, které mají všichni ti "normální" lidé vůči něčemu, co dle nich "normální" není (a tedy i asexualita), začnu je pro některé nechápající a netolerantní z nich skupovat po kartonech. Ne, teď vážně. Proč se zvýšená sexuální touha, tedy hypersexualita, obecně považuje za jaksi "přijatelnější" variantu sexuálního chování, na niž jsou někteří takovýhle lidé přímo hrdí (sama jsem jich poznala hodně ... schválně si zkuste na jakémkoli seznamovacím portálu do kolonky "Můj vztah k příležitostnému sexu" napsat "Příležitost se vždycky najde" - výsledek experimentu? 10 "návrhů" za 5 minut) ...? A když nechci provádět sex, jež je považován za jednu ze základních fyziologických lidských potřeb, jsem automaticky "weird". Přitom sex je ve seznamu těchhle "základních biologických potřeb" pořád ještě na posledním místě po vzduchu, vodě apod. Ne, pořád myslím, že jsme u toho samého - když se společensky tolerují - ve větší či menší míře - homosexuálně orientovaní jedinci, proč by jsme nemohli být tolerováni my? Nikoho přece o nic neochuzujeme, maximálně tak sami sebe, ale jak jistě o sobě víte, nemáme ten pocit, že bychom se ochuzovali. Zkrátka proč brát léky, cpát se hormony, když nemám zájem. Jenže i ve 21. století jsou lidé ochotni nebo snad mají potřebu přeorientovávat to, co se vymyká těm jejich krabicím, do kterých by nás nejraději nacpali, abychom byli všichni stejní.

[Ne-diskusni-forum-la]

Ahoj Marino, vystihla jsi tu podstatu věci skvěle, není skoro co dodat ! Existuje několik výkladů normality, ale obecná shoda staví na výroku, že normální je to, co je většinové, tedy převažující v populaci. Vše, co se odchyluje od tohoto nejvíce zastoupeného populačního " průměru " je považováno buď za pozitivní nebo negativní deviaci ke které je nutno zaujmout patřičný postoj, v nejhorším případě ji léčit. Právě tak je nahlíženo na asexualitu....Pokud je mi známo z praxe, tak se za tímto stavem nejprve hledají nejrůznější fyzické a psychické důvody, vždyť sex je považován za jednu z primárních potřeb člověka, jakési koření života, takže se zjišťuje, proč vlastně se vůbec vyskytuje někdo, kdo to třeba cítí odlišně. Neříkám, že v zajisté nemálo početných případech za tím nějaké ty důvody nejsou, ale to nikterak nevylučuje existenci vrozené asexuality...Odborníci by se, domnívám se, měli naučit respektovat skutečnost, že někteří lidé nemají sexualitu jako svoji životní prioritu, přesto však mohou být naprosto zdraví a šťastní....