Vztah se sexuálem?

[skor-diskusni-forum-pion]

Ale tak to prostě je. Když jí to nebaví, tak to ani jeho nebaví. Sama to tady napsala.

Sex prostě s asexuálem je o ničem, mám s tím zkušenosti. A faktem je, že po 2,3 nebo 10 ti letech ho to přestane bavit a půjde za kurvama. Pokud je víc romantik, tak prostě zapne seznamku. To je celý.

Slečna se do toho asi nebude nutit věčně. Mně kdyby nutil chlap každej den polykat sperma, tak se s ním taky rozejdu.

[LaBo-diskusni-forum-héme]

No, ten můj chlap je trochu jiný než takový ten normální střed, žádný chlast, žádný fotbal, žádné machrování a rozhodně žádné kurvy, je to takový ten elegantní inteligent, který má své neprůstřelné zásady, takže ke kurvám se asi neubere a vztah (zatím) rozpouštět nechce....ale nevyhovuje mu ani nápad s milenkou. To je sice trošku lichotivé, ale zároveň mám už kapku chuť mu nějakou vnutit, protože apetit má teda velký a vidím prostě, že se trápí a mě samozřejmě zase trápí, že on se trápí. Ale taky už mě trošku štve, že se strašně moc snažím problém řešit a on pořád jen odpálkovává moje varianty, ačkoliv, jak už tady někdo napsal, je to v podstatě mnohem více jeho problém než můj, poněvadž mě je sex úplně šumák. On ho potřebuje. Rozchody z těchto důvodů určitě zamrzí, ale asi je naprosto chápu. Je na prd, že mě to opustilo už v rozběhlém vztahu. Jsem zvědavá, jak to s námi půjde dál. A díky za příspěvky.

---

A to, že je ztráta libida u žen docela častá si umím představit...ale jak pak mají fungovat nějaké "civilizované" vztahy, to teda nechápu. Sama bych "kdysi" bez sexu nedala ani ránu.

[jenn-diskusni-forum-yfor]

Ono je to hrozný z obou stran. Chlap má pocit, že je odmítaný, protože není dost dobrý, přece jinak není možné, že to manželku nebaví, taky to přesexualizování všude okolo vytváří dojem, že norma je minimálně 2x týdně, že ženský se na to jen třesou...logicky usoudí, že ta jeho mu to dělá schválně, aby ho potrestala, aby ho ponížila - v dlouholetém vztahu se vždycky najdou nějaký kostlivci, co se pak vytáhnou jako důvod - a naprosto odmítá, že to druhou stranu prostě nebere. A čím víc naléhá, tím víc se ten odpor stupňuje.
Kdysi v začátcích, v období zamilovanosti, jsem do toho šla, byl to i celkem příjemný zážitek, ale nic, bez čeho bych nemohla žít, pak se rychle po sobě narodily děti, přišly starosti, únava a i ten zbytek touhy se vytratil. Pak to člověk dělal jen pro klid v domě, ale i to postupně čím dál míň, protože rostla nechuť k sexu, až k odporu. Ne k manželovi, toho jsem stále milovala, ale k celé té trapné tělesné záležitosti obecně. A i když jsem se snažila, nedalo se to překonat. Sex mi zkrátka vůbec nechybí. A protože manžel model bratr a sestra odmítl akceptovat, manželství se rozpadlo. Mohla jsem ještě pár let zkusit předstírat aspoň nějakou touhu, do doby, než by i manžel s tím sexem seknul , ale už jsem nechtěla žít ve lži. Tak snad bude ještě s někým šťastný. Já si asi přítele pod heslem "jen platonicky" asi už najdu stěží, protože to je mimo normu....

[Magr-diskusni-forum-amal]

Ono je to hrozný z obou stran. Chlap má pocit, že je odmítaný, protože není dost dobrý, přece jinak není možné, že to manželku nebaví, taky to přesexualizování všude okolo vytváří dojem, že norma je minimálně 2x týdně, že ženský se na to jen třesou...logicky usoudí, že ta jeho mu to dělá schválně

V opačném případě (žena chce sex a muž nechce) to může být ještě horší, viz text v šedém obdélníku AUTORČINA ZPOVĚD A VZKAZ ČTENÁŘI (sic) na konci článku Stop pomluvám: tři mýty o mužské sexualitě.

Já si asi přítele pod heslem "jen platonicky" asi už najdu stěží, protože to je mimo normu....

Občas není špatné být mimo normu A osobně si myslím, že dnes je čistě platonický vztah mnohem jednodušeji realizovatelný z důvodu snadnosti komunikace (alespoň za předpokladu, že se nikdy nechcete setkat tváří v tvář).

[jenn-diskusni-forum-yfor]

Ono je to hrozný z obou stran. Chlap má pocit, že je odmítaný, protože není dost dobrý, přece jinak není možné, že to manželku nebaví, taky to přesexualizování všude okolo vytváří dojem, že norma je minimálně 2x týdně, že ženský se na to jen třesou...logicky usoudí, že ta jeho mu to dělá schválně

V opačném případě (žena chce sex a muž nechce) to může být ještě horší, viz text v šedém obdélníku AUTORČINA ZPOVĚD A VZKAZ ČTENÁŘI (sic) na konci článku Stop pomluvám: tři mýty o mužské sexualitě.

Tak horší je to už minimálně v tom, že žena může v zájmu zachování vztahu a tedy i třeba těch "jistot" i bez vlastního prožitku tzv. "podržet" (sorry ), ale chlap těžko, když ho to prostě netankuje....
A právě ve zmíněném článku je zas zmiňován opačný pohled, že ženy při skleničce nadávají na nedostatek sexu v partnerství, mají velkou potřebu a hledají uspokojení jinde. Což se často opakuje jako klišé i ve filmech a vůbec ve všech formách, pojednávajících o partnerském životě. A to zas vyvolává v mužích pocit, že která to tak nemá, je nemocná. Ale moje osobní zkušenost je taková, že když nakonec na tyhle záležitosti přijde i mezi ženami řeč, tak naprostá většina, aspoň v mé věkové kategorii, by dala přednost horké vaně, oříškové čokoládě nebo aspoň klidnému večeru v posteli s knížkou. Ale pro klid doma zatnou zuby a vydrží to Ale jsou samozřejmě výjimky, to zas asi jo

[drum-diskusni-forum-mond]

Sex prostě s asexuálem je o ničem, mám s tím zkušenosti.

Nemusí to být vždy pravda. Asexualita má mnoho podob a ne každý asexuál/hyposexuál musí mít nutně odpor k sexu. Jen ho nemusí vyhledávat, protože ho nijak neuspokojuje, ale může ho být schopen. A třeba právě proto, že při tom nic extra necítí, jediné uspokojení/motivací pro něj je, potěšení partnerky, díky čemuž je mnohem vnímavější, citlivější a sex s ním může být paradoxně lepší, než s normálním chlapiskem, kterému jde primárně o své uspokojení (Mám s tím zkušenosti ) Ale souhlas, že to dlouhodobě nebude fungovat, ale krátkodobě ten tvůj výrok pravda být nemusí.

[her-diskusni-forum-rys]

A třeba právě proto, že při tom nic extra necítí, jediné uspokojení/motivací pro něj je, potěšení partnerky, díky čemuž je mnohem vnímavější, citlivější a sex s ním může být paradoxně lepší, než s normálním chlapiskem, kterému jde primárně o své uspokojení (Mám s tím zkušenosti )

Môžem potvrdiť, mám doma .

[ho-diskusni-forum-uba]

Já mám momentálně heterosexuální přítelkyni a jsme oba spokojení. Ale je to asi hlavně tím, že já mám fyzický kontakt rád (objímání, hlazení apod.). Teda pokud ten fyzický kontakt je spíš projevem lásky, než sexuálního pudu. Většina věcí co normální lidi vzrušuje se mnou nedělá nic a spíš mě to pak postupně znechucuje a uvádí do rozpaků.
No a ona tvrdí, že sex nepotřebuje, ale potřebuje právě mazlení a tak. Tipnul bych si, že pokud se budem někdy rozcházet, tak to bude kvůli něčemu úplně jinému, než je (a)sexualita.
Určitě je ale o hodně hodně pravděpodobnější vztah asexuální muž + heterosexuální žena, než heterosexuální muž + asexuální žena. Protože prostě mužská sexualita je dost "přímočará" a s nějakými doteky a něžnostmi si asi typický chlap nevystačí a cítil by se rozhodně frustrovaný a ne uspokojený. Kdesi v jakémsi textu jsem četl že mužská energie (řekněme ) dává lásku, aby získala sex zatímco ženská dává sex, aby získala lásku Samozřejmě každý člověk ať už muž nebo žena má v sobě obě tyhle polarity v určitém poměru namixované a pro harmonické partnerství je třeba aby se to vzájemně aspoň přibližně doplňovalo (tolik tantrické bláboly ).
Taky znám ze svého okolí vztah asexuální žena + heterosexuální muž a dopadlo to tak, že on na ni neustále tlačil a ona prostě k sexu občas svolila a pak ji to hrozně štvalo. A nakonec se teda po dlouhé době rozešli, až když si ona uvědomila, že dokáže existovat i sama a že je to lepší, než být s někým kdo ji sice nechce ztratit a tvrdí, že ji má rád, ale nevědomě ji ovládá a ubližuje jí.

[LaBo-diskusni-forum-héme]

Všem moc díky za komentáře!
Houba - všechno moc pěkně řečeno.

"mužská energie (řekněme ) dává lásku, aby získala sex zatímco ženská dává sex, aby získala lásku." - Nemám ráda nějaké genderové stylizace, ale v obecném měřítku s tím nemůžu než souhlasit!!!

"naprostá většina, aspoň v mé věkové kategorii, by dala přednost horké vaně, oříškové čokoládě nebo aspoň klidnému večeru v posteli s knížkou."...vyvolalo úsměv, souhlasím s tím a to je mi 25.

Můj muž má něžné dotyky, laskání a hýčkání ze zamilovanosti - nikoliv z animálního pudu - rád, velmi rád. Ale přírodu stejně nepopře a frustrovaný prostě tak či tak je. A mě pořád tlačí a velmi obtěžuje myšlenka, že i když mě má rád a nechce mě ztratit, jak píše Houba, tak se to prostě po čase stejně rozpadne, protože on je ve skutečnosti frustrovaný a já nakonec taky z celé té sitauce a hlavně cítím, že je na mě vyvíjen tlak, ačkoliv to partner popírá! Tlak tam přece je, protože je ode mě prostě něco očekáváno. Má to smysl - ve velkých uvozovkách - "ztrácet" roky v tomto stavu, o kterém se bojím, že se prostě rozpadne? Jeden druhého máme opravdu rádi, ale tohle se mi zdá jako nepřekonatelný problém ... v životě mě nenapadlo, že se s něčím takovým budu potýkat. Ach jo.

[Cho-diskusni-forum-dec]

Jen taková možná hloupá poznámka ke strachu. Pokud se někdo něčeho bojí tak to tím strachem často přivolá. Aneb "Strach je malá smrt, strach zabíjí myšlení ..." (http://cs.wikiquote.org/wiki/Strach). Ta vazba podle mě není v žádných nadpřirozených silách, ale strach svazuje, kazí to hezké a vede člověka k tomu, že se chová o něco málo jinak a tím to co si nepřeje sám vyvolá.

Pokud je to možné, tak by bylo dobré dokázat převést pocity na radost z toho, že máte někoho, s kým je vám dobře a každý večer kdy vztah trvá se radovat z toho, že vám bylo dopřáno čas spolu sdílet/že se vaše dráhy minimálně na určitou dobu sblížili a jdete životem společně. Prostě nelitovat a radovat se z toho co je a vědět, že i když se třeba rozejdete tak stále bude ten společně strávený čas pro vás cenný a přinášet vám radost. Vím, že to možná zní divně, ale myslím, že s tímto přístupem je větší naděje, že projdete spolu celý život než když budete pořád o budoucnosti přemýšlet a strachovat se. A i pokud se při tomto přístupu lidé rozejdou, tak si stejně odnesou větší obohacení než pokud pak vzpomínají na to, jak měli strach a nakonec to, čeho se báli, přišlo.