...najít sám sebe...je hodně těžké..

[Mor-diskusni-forum-wen]

Osobně by mne třeba zajímalo, když potkáte partnerku, která vám opravdu sedí, ale v tom sexu to prostě není ono, jestli má cenu..zkoušet něco dál, což si myslím já...ale pak po reálném uvažování, zjistím..že si něco namlouvám, nebo akceptovat fakt, přiznat si sobě, že to nepůjde a zkusit jí to říct na rovinu, což se člověku moc nechce a riskovat, že budete totální magoři..tedy aspoň pro ni... Zase je otázka, když to ta dotyčná má v hlavě trošku v pořádku a vy cítíte...že se vám hodně uleví i přesto, že budete stejně muset akceptovat..že to stejně nemá cenu i přes ten rozchod?...mám pořád pocit jí to řict, co si o tom myslíte?
Další věc je zda, je důležité aby to věděla, protože stejně uvedla při rozchodu jiný důvod...pořád mám k ní silné pouto, ještě nikdy se mi to nestalo....vždy to bylo v pohodě..ale teď to nějak nemůžu zkousnout..:/

Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mne je cenný každý člověk, který mi sedí, i když ho nemůžu získat "za partnera"... i přátelství či kamarádství je vztah...
A k "udržení" kvalitního vztahu je podle mého názoru nutná co nejvyšší míra otevřenosti a upřímnosti... (pokud se člověk spokojí s jakýmkoli vztahem, ať si sobě i tomu druhému něco nalhává, je to jeho věc... ).
Pokud mi ten člověk vážně stojí za to, stojí mi za to nést "svou kůži na trh", riskovat, že budu "za magora"... a pokud je skutečně výjimečný (pro mne a nic si jen tak nenamlouvám), tak by mohl být schopen mne akceptovat i s mými nedostatky...
To, co ti probíhá v hlavě (o čem tu píšeš), důvěrně znám a od jistého okamžiku vždy volím jednat na rovinu a mám zkušenost, že je to tak správně. Minimálně se tě ten člověk aspoň snaží pochopit...
Pokud cítíš, že bys jí to měl říct, myslím, že bys to měl udělat. Je to moc důležité pro tebe, ale i ona z toho může mít užitek (možná se tak vysvětlí nějaké věci, co jí nedávaly smysl, možná u ní vznikly pochybnosti o sobě samé a může jí tvoje otevřenost pomoct...)

Osobně (ani písemně ), tě moc neznám tenpolakis-i , ale jestli cítíš, že bys něco udělat měl, tak konej. Analyzovat, případně se litovat můžeš i potom (aspoň budeš mít reálný důvod místo užírání se "coby kdyby" ). Já zjistila, že u mne to takto funguje... vždycky jsem zpětně litovala mnohem víc toho, co jsem neudělala, neřekla, nenapsala... přestože jsem to intenzivně cítila či přála si to udělat... Kdo neriskuje, nemůže se divit, že nevyhrává (já se už divit přestala, dokonce občas zariskuju... za odměnu se při nejhorším můžu poplácat po rameni za odvahu ).

P.S.: Taky se mi asi před rokem stalo, že jsem "si vytvořila silné pouto" k jistému jedinci (a taky se mi nic takového intenzivního ještě nestalo - a to už něco pamatuju ), samozřejmě z hlediska mého "sexuálního nadšení" k naprosto nevhodnému protějšku ... a přestože (nebo protože?) jsem se od začátku snažila "hrát na rovinu", to pouto trvá dodnes (vypadá to, že i druhá strana je aspoň trochu zainteresovaná... kolik "sexuálů" je ochotno se sexu vzdát, nebo se o to aspoň snažit - od meditací až po změny jídelníčku?... teda kromě kirmakX6on-a )
Je mi jasné (nejspíš od začátku), že z toho nebude partnerský vztah, ale to, co probíhá momentálně - po realizovaném odstupu z mé strany - se to přesouvá do fáze kamarádství/přátelství, mne také hodně obohacuje...

[Incom-diskusni-forum-plete]

Souhlasím s Morwen. Je-li člověk sám k sobě i k druhým upřímný, staví si, byť pracně, pevné základy, na nichž jediných se dá stavět něco, co se pro jedinou maličkost nesesype jako domeček z karet.

[base-diskusni-forum-life]

Osobně by mne třeba zajímalo, když potkáte partnerku, která vám opravdu sedí, ale v tom sexu to prostě není ono, jestli má cenu..zkoušet něco dál, což si myslím já...ale pak po reálném uvažování, zjistím..že si něco namlouvám, nebo akceptovat fakt, přiznat si sobě, že to nepůjde a zkusit jí to říct na rovinu, což se člověku moc nechce a riskovat, že budete totální magoři..tedy aspoň pro ni... Zase je otázka, když to ta dotyčná má v hlavě trošku v pořádku a vy cítíte...že se vám hodně uleví i přesto, že budete stejně muset akceptovat..že to stejně nemá cenu i přes ten rozchod?...mám pořád pocit jí to řict, co si o tom myslíte?
Další věc je zda, je důležité aby to věděla, protože stejně uvedla při rozchodu jiný důvod...pořád mám k ní silné pouto, ještě nikdy se mi to nestalo....vždy to bylo v pohodě..ale teď to nějak nemůžu zkousnout..:/

Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mne je cenný každý člověk, který mi sedí, i když ho nemůžu získat "za partnera"... i přátelství či kamarádství je vztah...
A k "udržení" kvalitního vztahu je podle mého názoru nutná co nejvyšší míra otevřenosti a upřímnosti... (pokud se člověk spokojí s jakýmkoli vztahem, ať si sobě i tomu druhému něco nalhává, je to jeho věc... ).
Pokud mi ten člověk vážně stojí za to, stojí mi za to nést "svou kůži na trh", riskovat, že budu "za magora"... a pokud je skutečně výjimečný (pro mne a nic si jen tak nenamlouvám), tak by mohl být schopen mne akceptovat i s mými nedostatky...
To, co ti probíhá v hlavě (o čem tu píšeš), důvěrně znám a od jistého okamžiku vždy volím jednat na rovinu a mám zkušenost, že je to tak správně. Minimálně se tě ten člověk aspoň snaží pochopit...
Pokud cítíš, že bys jí to měl říct, myslím, že bys to měl udělat. Je to moc důležité pro tebe, ale i ona z toho může mít užitek (možná se tak vysvětlí nějaké věci, co jí nedávaly smysl, možná u ní vznikly pochybnosti o sobě samé a může jí tvoje otevřenost pomoct...)

Osobně (ani písemně ), tě moc neznám tenpolakis-i , ale jestli cítíš, že bys něco udělat měl, tak konej. Analyzovat, případně se litovat můžeš i potom (aspoň budeš mít reálný důvod místo užírání se "coby kdyby" ). Já zjistila, že u mne to takto funguje... vždycky jsem zpětně litovala mnohem víc toho, co jsem neudělala, neřekla, nenapsala... přestože jsem to intenzivně cítila či přála si to udělat... Kdo neriskuje, nemůže se divit, že nevyhrává (já se už divit přestala, dokonce občas zariskuju... za odměnu se při nejhorším můžu poplácat po rameni za odvahu ).

P.S.: Taky se mi asi před rokem stalo, že jsem "si vytvořila silné pouto" k jistému jedinci (a taky se mi nic takového intenzivního ještě nestalo - a to už něco pamatuju ), samozřejmě z hlediska mého "sexuálního nadšení" k naprosto nevhodnému protějšku ... a přestože (nebo protože?) jsem se od začátku snažila "hrát na rovinu", to pouto trvá dodnes (vypadá to, že i druhá strana je aspoň trochu zainteresovaná... kolik "sexuálů" je ochotno se sexu vzdát, nebo se o to aspoň snažit - od meditací až po změny jídelníčku?... teda kromě kirmakX6on-a )
Je mi jasné (nejspíš od začátku), že z toho nebude partnerský vztah, ale to, co probíhá momentálně - po realizovaném odstupu z mé strany - se to přesouvá do fáze kamarádství/přátelství, mne také hodně obohacuje...

Morwen, díky za podporu, úplně skvěle si mě doplnila a ujišťuju se jen v tom, že by člověk měl udělat, jak to cítí i když je to trošku těžké najít si k tomu cestu, ale řekl bych, že to je ten správný krok a myslím, že se mi minimálně hodně uleví a co kdyby, pořád je tu malinká jiskřička, malinkatej kousek naděje, byť třeba jen desetiprocentní...že by.....víš zvláštní je, že člověk, tím jak stárne, jak přibývají roky, a zvlášť u nás, člověk oceňuje i jiné hodnoty, které málokdo ocení....to je pravda a o tom jsem skálopevně přesvědčen.....nyní jsem v takové fázi, že to udělám...i když si to musím ještě zpracovat, nechat si čas a myslím, že s tím nebude problém....nakonec už jsem Ji i něco naznačoval, že bych si s ní promluvil a ona, že o to stojí..takže tak, aby to bylo přesné...Jinak mi přijde, že jsou tu moc skvěli lidé..., které to nemají jednoduché jako já...

[kirma-diskusni-forum-kX6on]

Osobně by mne třeba zajímalo, když potkáte partnerku, která vám opravdu sedí, ale v tom sexu to prostě není ono, jestli má cenu..zkoušet něco dál, což si myslím já...ale pak po reálném uvažování, zjistím..že si něco namlouvám, nebo akceptovat fakt, přiznat si sobě, že to nepůjde a zkusit jí to říct na rovinu, což se člověku moc nechce a riskovat, že budete totální magoři..tedy aspoň pro ni... Zase je otázka, když to ta dotyčná má v hlavě trošku v pořádku a vy cítíte...že se vám hodně uleví i přesto, že budete stejně muset akceptovat..že to stejně nemá cenu i přes ten rozchod?...mám pořád pocit jí to řict, co si o tom myslíte?
Další věc je zda, je důležité aby to věděla, protože stejně uvedla při rozchodu jiný důvod...pořád mám k ní silné pouto, ještě nikdy se mi to nestalo....vždy to bylo v pohodě..ale teď to nějak nemůžu zkousnout..:/

v případě, že budeš něco zkoušet...tak imo:

- nejracionálnější je nic jí neříkat, dokud s tím nepřijde sama... Je to zbytečný nepozitivní údaj a jste na začátku - strategicky je velmi špatný nápad hned na začátku seznamování k druhému přijít a vyklopit mu všechno to, o čem jsi přesvědčen, že mu bude na tobě vadit. A nemyslím, že je to pro dobro věci, punc "morálnosti" je podle mě falešný. Přeci, první dojem by měl ideálně odpovídat "celkové výslednici" tvých kladů a záporů. Pokud si o sobě myslíš, že jsi - celkově vzato - spíše dobrý partner pro ni, měl by ses taky v tomto duchu prezentovat. Pokud začneš "pokus o vztah" tím, že začneš upozorňovat na pravděpodobné vztahové problémy, které budete mít, "první dojem ze vztahu" tím uděláš negativní...udělat takový negativní dojem je správné, jestliže jsi přesvědčen, že se s tebou bude mít --celkově vzato-- spíše špatně. Pokud si ale myslíš opak, tj. že se s tebou bude mít --celkově vzato-- spíše dobře, pak je začít rande diskuzí nad tvými nedostatky morálně špatný postup ...byla by to iracionálně negativní klamavá reklama -- dělal bys ze sebe horšího než jsi. Druhá věc je, že pokud se někdo dozví napřed problémy, které ho s tebou čekají, bohužel to silně oslabí jeho motivaci tě dále poznávat. Pokud tě nepozná ale, nemůže udělat racionální rozhodnutí, zda s tebou být nebo nebýt.

Sama si na sex nestěžovala, takže ...věnoval bych se spíš tomu, nač si stěžovala a ne tomu, nač si nestěžovala. Až se na to přijde (pokud vůbec), může být tou dobou již silntě motivovaná, aby ze své optimální míry sexuálního vyžití slevila ve prospěch zachování vztahu s tebou. Je také dobré si uvědomit, kdo komu bude "lámat srdce" -- ona tobě, protože ona se pak (možná) bude rozcházet s tebou, kvůli tomu, že ty určitou "službu" neposkytuješ. Jde tedy především o tvůj risk...a možný zisk (byť bych tomu nedával pravděpodobnost nad 10%).


- nejekonomičtější je naopak jí o tom říct -- možná si ušetříš dost práce i emočních problémů, které mohou nastat, když se bude podporovat vztah, který nemá zrovna na růžích ustláno. Tento způsob ovšem nemaximalizuje tvé šance. Já jsem typ, kterej dává přednost "minimalizaci nákladů" před "maximalizací šancí"...velmi nerad se pouštím do projektů, které mají malou šanci na úspěch, ale musím na ně vynaložit spoustu energie...a na tom "být s někým" mi až tak nezáleží vzhledem k tomu, že jsem dlouhodobě celkem spokojený i sám...takže já bych za sebe, na tvém místě, volil tuto variantu....ale nepovažuji ji za nejsprávnější (a tudíž ti ji nedoporučuji), spíš ji považuji za nejpohodlnější. Většina lidí (se subjektivně vnímaným) problémem má neodolatelnou touhu být upřímná -- (podle mě---soudě dle svých tendencí) je pro ně prostě jen moc těžké se vypořádat s nejistotou a nechtěj se pouštět do rizikových investic. Je třeba ale to nazývat správným jménem...je to pohodlné a bezpečné...a nenazývat to např. "správné", "moudré" ap.




v případě, že nebudeš nic zkoušet, nemá podle mě smysl jí cokoliv říkat

[ho-diskusni-forum-uba]

A k "udržení" kvalitního vztahu je podle mého názoru nutná co nejvyšší míra otevřenosti a upřímnosti...

Myslím si, že tohle platí v případě kvalitního přátelství. Ale mám pocit, že romantické vztahy stojí na iluzi a naprostá otevřenost je časem zničí, nebo postupně přetvoří právě v to pevné přátelství. Já jsem zkušený vytvářeč takovýchto přátelství

[kirma-diskusni-forum-kX6on]

Souhlasím s Morwen. Je-li člověk sám k sobě i k druhým upřímný, staví si, byť pracně, pevné základy, na nichž jediných se dá stavět něco, co se pro jedinou maličkost nesesype jako domeček z karet.

upřímný ovšem znamená podle mě "vést druhého k pravdivým přesvědčením"

nelze ignorovat fakt, že lidi jsou lidi a ne roboti...tzn. že dají na první dojmy, dělají závěry při nedostatku informací, snaží se odhadovat věci, o kterých nemůžou žádný dobrý odhad udělat atd. apod.

Komunikace má 4 roviny....
1. věcná rovina --- to je skutečný objektivní obsah sdělení
2. sebeprojevová rovina --- obsahuje informace o vlastních postojích a vlastním aktuálním stavu
3. výzvová rovina --- každé sdělení je i výzvou pro druhého
4. vztahová rovina --- vypovídá o aktuálním vztahu mezi komunikujícími, o tom, jaké momentálně zastávají vzájemné role, apod. a také vyjadřuje, co si myslí mluvčí o posluchači

Klasická příklad --- manželka řekne manželovi "hele, svítí zelená!"
1. věcná rovina = informace o tom, že svítí zelená
2. sebeprojevová rovina = např. "bojím se, že to nestihneme" nebo "těším se už domů" nebo "je mi nepříjemné pomyšlení, že druhé zdržujeme - hrozí, že na nás budou troubit" ap.
3. výzvová rovina = "jeď, pohni a dávej příště větší pozor !"
4. vztahová rovina = "musím tě v řízení kontrolovat a pomáhat ti, myslím si, že jsi špatný řidič"


Myslet si, že pokud někdo druhého "informuje" o možných rizicích vztahu s ním..., že skutečně pouze věcně informoval o možných rizicích vztahu s ním a dal tak druhému možnost se věcně a objektivně rozhodnout.....to je tááááááááák neuvěřitelně naivní a bláhové....... Je třeba uvažovat nejen nad věcnou rovinou sdělení, ale i nad těmi zbylými.

[ser-diskusni-forum-afa]

v případě, že budeš něco zkoušet...tak imo:

- nejracionálnější je nic jí neříkat, dokud s tím nepřijde sama... Je to zbytečný nepozitivní údaj a jste na začátku - strategicky je velmi špatný nápad hned na začátku seznamování k druhému přijít a vyklopit mu všechno to, o čem jsi přesvědčen, že mu bude na tobě vadit. A nemyslím, že je to pro dobro věci, punc "morálnosti" je podle mě falešný. Přeci, první dojem by měl ideálně odpovídat "celkové výslednici" tvých kladů a záporů. Pokud si o sobě myslíš, že jsi - celkově vzato - spíše dobrý partner pro ni, měl by ses taky v tomto duchu prezentovat. Pokud začneš "pokus o vztah" tím, že začneš upozorňovat na pravděpodobné vztahové problémy, které budete mít, "první dojem ze vztahu" tím uděláš negativní...udělat takový negativní dojem je správné, jestliže jsi přesvědčen, že se s tebou bude mít --celkově vzato-- spíše špatně. Pokud si ale myslíš opak, tj. že se s tebou bude mít --celkově vzato-- spíše dobře, pak je začít rande diskuzí nad tvými nedostatky morálně špatný postup ...byla by to iracionálně negativní klamavá reklama -- dělal bys ze sebe horšího než jsi. Druhá věc je, že pokud se někdo dozví napřed problémy, které ho s tebou čekají, bohužel to silně oslabí jeho motivaci tě dále poznávat. Pokud tě nepozná ale, nemůže udělat racionální rozhodnutí, zda s tebou být nebo nebýt.

Sama si na sex nestěžovala, takže ...věnoval bych se spíš tomu, nač si stěžovala a ne tomu, nač si nestěžovala. Až se na to přijde (pokud vůbec), může být tou dobou již silntě motivovaná, aby ze své optimální míry sexuálního vyžití slevila ve prospěch zachování vztahu s tebou. Je také dobré si uvědomit, kdo komu bude "lámat srdce" -- ona tobě, protože ona se pak (možná) bude rozcházet s tebou, kvůli tomu, že ty určitou "službu" neposkytuješ. Jde tedy především o tvůj risk...a možný zisk (byť bych tomu nedával pravděpodobnost nad 10%).


- nejekonomičtější je naopak jí o tom říct -- možná si ušetříš dost práce i emočních problémů, které mohou nastat, když se bude podporovat vztah, který nemá zrovna na růžích ustláno. Tento způsob ovšem nemaximalizuje tvé šance. Já jsem typ, kterej dává přednost "minimalizaci nákladů" před "maximalizací šancí"...velmi nerad se pouštím do projektů, které mají malou šanci na úspěch, ale musím na ně vynaložit spoustu energie...a na tom "být s někým" mi až tak nezáleží vzhledem k tomu, že jsem dlouhodobě celkem spokojený i sám...takže já bych za sebe, na tvém místě, volil tuto variantu....ale nepovažuji ji za nejsprávnější (a tudíž ti ji nedoporučuji), spíš ji považuji za nejpohodlnější. Většina lidí (se subjektivně vnímaným) problémem má neodolatelnou touhu být upřímná -- (podle mě---soudě dle svých tendencí) je pro ně prostě jen moc těžké se vypořádat s nejistotou a nechtěj se pouštět do rizikových investic. Je třeba ale to nazývat správným jménem...je to pohodlné a bezpečné...a nenazývat to např. "správné", "moudré" ap.




v případě, že nebudeš nic zkoušet, nemá podle mě smysl jí cokoliv říkat

Taky vyznávám spíš ten ekonomický přístup a vždycky mi to doma máma se ségrou zkritizují, že tím hned druhou stranu vystraším a uteče. Ale nevím no. Pro mě je to asi jednodušší a snesitelnější než se do někoho zamilovat a dostat kopačky až potom. :-/

[base-diskusni-forum-life]

Hm , má to na mě až příliš akademický, vědecko-sociálně-psychologický teoretický náhled, ovšem každý člověk je jiný a nejlépe se mi dýchá, zvlášt v takto závažných věcech, když si řekneme, jak to bylo a je , než se nadále trápit a vědět, že to je nevyřešené, nehledě na to, že v podstatě jsme to chtěli ukončit oba, akorát, protože jsem byl taktnější a v něco jsem doufal, nechal jsem jak to vyplyne..a ona ten krok k rozchodu udělala, pár hodin, před mojím chtíčem jí to dát nějak najevo a nëmějte obavy..to že se něco děje cítí oba..aniž bychom si něco řekli, protože v takovýchto situacích člověk není nikdy upřímný jak k sobě, tak druhému..takže asi tak...a nyní už v podstatě ani nemám co ztratit, ale z mého pohledu spíš získat a to dobrého přítele ,zakládat nějaké hypotézy ...tipu co-by , kdyby....v tom se fakt nechci štourat...Rozchod byl neštastně vyřešen...a já mám tu potřebu dát to do roviny alespoň neutrálu..protože časem se vše vyřeší...
Riziko překvapení to, že si s ní promluvím ,tak jak to vlastně bylo, bude u ní velké..o tom jsem přesvědčen , ale protože jsem s vlastní osobou a uvědoměním taky někde jinde, domnívám se, že to bude nejlepší řešení...a ruku na srdce nikdo ať je jaký-koliv nechce skončit sám i s přesvědčením, že si myslí že je v pohodě sám se sebou--není..a nikdy nebude, protože vždy přijdou momenty v životě, kdy si člověk řekne...pořád je lepší mít dobrého přítele než tu zůstat sám..teď tím myslím ne ve vztahu soužití...ale prostě mít kolem sebe lidi, s kterými je nám přijemně..
....a ta naděje, že by třeba tolerovala tu malou nuanci v intimitě..je minimální, ale možná...

[Incom-diskusni-forum-plete]

A k "udržení" kvalitního vztahu je podle mého názoru nutná co nejvyšší míra otevřenosti a upřímnosti...

Myslím si, že tohle platí v případě kvalitního přátelství. Ale mám pocit, že romantické vztahy stojí na iluzi a naprostá otevřenost je časem zničí, nebo postupně přetvoří právě v to pevné přátelství. Já jsem zkušený vytvářeč takovýchto přátelství

Jenže co na iluzi nestojí? Nechci partnerské vztahy asexuálů nijak shazovat, ale záleží na konkrétní dvojici a jejich náhledu na vztah, protože asexuální partnerství je, více či méně, jistou formou přátelství, řekl bych. Avšak opět zdůrazňuji, že vyjadřuji jen a pouze svůj názor, v žádném případě si netroufám tvrdit, že je to pravda. A naivní jsem až hanba. Kdyby to byl jediný zdroj mé omezenosti, to bych si pískal.

[Mor-diskusni-forum-wen]

Jenže co na iluzi nestojí? Nechci partnerské vztahy asexuálů nijak shazovat, ale záleží na konkrétní dvojici a jejich náhledu na vztah, protože asexuální partnerství je, více či méně, jistou formou přátelství, řekl bych. Avšak opět zdůrazňuji, že vyjadřuji jen a pouze svůj názor, v žádném případě si netroufám tvrdit, že je to pravda. A naivní jsem až hanba. Kdyby to byl jediný zdroj mé omezenosti, to bych si pískal.

To je zásadní problém všech vztahů (nejen partnerských a je jedno sexuálů nebo asexuálů, přátelských, kamarádských, rodinných...). A základ pro tvorbu iluzí vychází podle mého názoru z toho, že máme iluze hlavně sami o sobě a hrozně těžko se jich vzdáváme... je jednodušší "obvinit" někoho jiného.

A největší problém je, že v podstatě neznáme nic jiného, protože "všichni to dělají takto" (= s iluzemi) a když se někdo pokusí to udělat jinak, považujeme to za "výjimku potvrzující pravidlo"... a čekáme, že "si stejně nabije hubu"... protože ten "idealista" by měl k vytvoření vztahu blížícímu se něčemu takovému - ideálnímu, někde vyhrabat někoho podobného sobě... někoho, kdo je už schopen trochu s iluzemi pracovat a hlavně komunikovat, komunikovat, komunikovat (nejen sdělit informaci, ale pokusit se získat i reakci a na tu pak reagovat atd., tímto je možné dojít k nečekaným závěrům)... a tím iluze pokoušející se vzniknout likvidovat nebo aspoň omezovat jejich vznik...

A největší iluzi si vytváříme tehdy, když zapomínáme, že zvláště vztahy se vyvíjejí... je velmi těžké se s tím smířit, ale změna je nejzákladnější a určující prvek života... prostě to tak je, ať se mi líbí nebo nelíbí (a jistě mi snadno uvěříte, že se mi to často nelíbí )

---

Na tenpolakis/baselife (člověče ty mě mateš ) jsem reagovala tak, jak jsem reagovala, protože mi jeho rozpoložení, úvahy a směřování přišly hodně známé a blízké... tedy jsem aplikovala svoje osobní zkušenosti s tím, že by mu mohly pomoct, když se nachází ve velmi podobném stádu vývoje (a jeho reakce mi potvrdila, že odhad se povedl), a např. na "mou iluzi co mám přiřazenou k nicku kirmaX6on" bych toto (a vůbec většinu svých zkušeností či znalostí) použít nemohla a ani nechtěla... jeho "vývojové stádium" je naprosto jiné než moje a nejspíš i proto pro mne také velmi zajímavé...