10. 12. 2013, 04:11:39
Vidim, že je tady zvykem napsat něco o sobě, takže ve stručnosti můj příběh...
Žil jsem dlouho v domění, že asexuál je někdo, koho nepřitahuje ani opačný pohlaví, ani stejný pohlaví, prostě nic. Tim pádem jsem se za klasickýho asexuála nepovažoval. Ono taky v dobách, kdy jsem se o svym odporu k sexu snažil něco najít na netu, se o asexuálech nic moc nepsalo. Případně to všechno bylo poněkud zkreslený. Teď už vim, že mezi asexuály patřim.
Mně se teda holky vždycky líbily a tim pádem jsem si myslel, že jsem normální heterosexuál, akorát mam nějakej blok. Když se mi nějaká holka líbila, tak to zalíbení bylo jenom čistě platonický. Prostě při pohledu na pěknou ženskou se u mě dostaví nějakej přijemnej pocit. Přirovnal bych to třeba k tomu, když poslouchám muziku, která se mi líbí. Takže přítomnost hezkých žen a dívek vyhledávám, rád se s nima bavim, rád se na ně podívám, ať už na fotce, nebo se za nima otočim někde na ulici, atd... Ale nikdy jsem po nich netoužil kvůli sexu. Tohle jsem si poprvé začal uvědomovat někdy v pubertě. Kámoši se chlubili, jak támhle přefikli nějakou holku, ale mě tohle vůbec nelákalo. Pořád jsem byl jakoby zaseknutej v takovym tom stádiu dětský platonický lásky bez sexuálního podtextu - držení za ruku, objetí a občas nějaká nesmělá pusa... Představa sexu mi přišla nechutná. Myslel jsem si, že jsem v tomhle ohledu nějak nevyzrálej a že se to časem změní, ale bylo mi 15, 16, 17 a pořád jsem měl k sexu odpor. V tý době taky přišel internet a tim pádem přístup k pornu. Tak jsem zkoušel koukat na nejrůznější porno, že tomu nějak přijdu na chuť, ale žádná změna. Potom jsem jako poslední šanci viděl v tom, že až zažiju sex na vlastní kůži, tak se to určitě zlomí. Vždyť každej tvrdí, jak je to super, tak přece neni možný, abych já byl jedinej, komu se to nelíbí. Asi ani nemusim psát, že se nic nezlomilo. Co jsem měl sexuální zážitky, tak všechno to byly více či méně nepřijemný a trapný situace. Takhle jsem zkoušel občas někde něco ulovit (diskotéky, hospody), jestli třeba náhodou se neobjeví nějaká "vyvolená", se kterou se mi začne sex líbit. V podstatě jsem s každou partnerkou měl vždycky sex poprvé a zároveň naposled, protože dotyčná potom ztratila pro mě jakýsi kouzlo. Tim pádem jsem ani nechtěl zkoušet sex s holkou, kterou bych měl opravdu rád. K tomu ještě taková odbočka... Našla se jedna výjimka, se kterou jsem měl sex opakovaně. Zkusil jsem totiž taky kurvu, což je u asexuála trochu paradoxní situace. Musim teda říct, že na první pokus se u mě dostavilo jakýsi vzrušení. Teda né, že by se mi to nějak extra líbilo. I zadarmo by to bylo drahý, natož teda, že já jsem za to ještě zaplatil. Ale bylo tam jakoby "něco" navíc. Prostě takovej ten pocit, že je to svym způsobem něco špatnýho, co společnost odsuzuje. Já jsem vždycky svym způsobem tíhnul k "zakázanýmu ovoci". Navíc jsem to bral asi víc v klidu. Prostě to byla kurva, nedělal jsem si o ní žádný iluze, bylo mi celkem jedno, co si o mně myslí. S klidnym svědomim můžu teda napsat, že placenej sex s prostitutkou byl (a nejspíš i bude) nejlepším (nebo spíš nejmíň hroznym) sexem v mym životě. Na druhej pokus už to nebylo ono. To vzrušení ze "zakázanýho ovoce" bylo najednou pryč.
To mi bylo asi 23 nebo 24 let a v tý době jsem se zároveň i smířil s tim, že holt jsem "divnej" a sex se mi asi nezačne líbit, ani kdybych se rozkrájel. Teď je mi 30 a za těch 6 nebo 7 let se nic nezměnilo. Akorát jsem si na to už tak zvyknul, že jsem to v podstatě přestal řešit. Kdyby se mě každou chvíli někdo blbě neptal, kdy oženim a podobně, tak bych si připadal i docela "normální". Osobně se tim nijak netajim, zároveň to teda nevykládám každýmu na potkání, ale pokud o svý asexualitě někomu řeknu, tak na mě každej kouká, jak kdybych spadnul z Marsu.
Žil jsem dlouho v domění, že asexuál je někdo, koho nepřitahuje ani opačný pohlaví, ani stejný pohlaví, prostě nic. Tim pádem jsem se za klasickýho asexuála nepovažoval. Ono taky v dobách, kdy jsem se o svym odporu k sexu snažil něco najít na netu, se o asexuálech nic moc nepsalo. Případně to všechno bylo poněkud zkreslený. Teď už vim, že mezi asexuály patřim.
Mně se teda holky vždycky líbily a tim pádem jsem si myslel, že jsem normální heterosexuál, akorát mam nějakej blok. Když se mi nějaká holka líbila, tak to zalíbení bylo jenom čistě platonický. Prostě při pohledu na pěknou ženskou se u mě dostaví nějakej přijemnej pocit. Přirovnal bych to třeba k tomu, když poslouchám muziku, která se mi líbí. Takže přítomnost hezkých žen a dívek vyhledávám, rád se s nima bavim, rád se na ně podívám, ať už na fotce, nebo se za nima otočim někde na ulici, atd... Ale nikdy jsem po nich netoužil kvůli sexu. Tohle jsem si poprvé začal uvědomovat někdy v pubertě. Kámoši se chlubili, jak támhle přefikli nějakou holku, ale mě tohle vůbec nelákalo. Pořád jsem byl jakoby zaseknutej v takovym tom stádiu dětský platonický lásky bez sexuálního podtextu - držení za ruku, objetí a občas nějaká nesmělá pusa... Představa sexu mi přišla nechutná. Myslel jsem si, že jsem v tomhle ohledu nějak nevyzrálej a že se to časem změní, ale bylo mi 15, 16, 17 a pořád jsem měl k sexu odpor. V tý době taky přišel internet a tim pádem přístup k pornu. Tak jsem zkoušel koukat na nejrůznější porno, že tomu nějak přijdu na chuť, ale žádná změna. Potom jsem jako poslední šanci viděl v tom, že až zažiju sex na vlastní kůži, tak se to určitě zlomí. Vždyť každej tvrdí, jak je to super, tak přece neni možný, abych já byl jedinej, komu se to nelíbí. Asi ani nemusim psát, že se nic nezlomilo. Co jsem měl sexuální zážitky, tak všechno to byly více či méně nepřijemný a trapný situace. Takhle jsem zkoušel občas někde něco ulovit (diskotéky, hospody), jestli třeba náhodou se neobjeví nějaká "vyvolená", se kterou se mi začne sex líbit. V podstatě jsem s každou partnerkou měl vždycky sex poprvé a zároveň naposled, protože dotyčná potom ztratila pro mě jakýsi kouzlo. Tim pádem jsem ani nechtěl zkoušet sex s holkou, kterou bych měl opravdu rád. K tomu ještě taková odbočka... Našla se jedna výjimka, se kterou jsem měl sex opakovaně. Zkusil jsem totiž taky kurvu, což je u asexuála trochu paradoxní situace. Musim teda říct, že na první pokus se u mě dostavilo jakýsi vzrušení. Teda né, že by se mi to nějak extra líbilo. I zadarmo by to bylo drahý, natož teda, že já jsem za to ještě zaplatil. Ale bylo tam jakoby "něco" navíc. Prostě takovej ten pocit, že je to svym způsobem něco špatnýho, co společnost odsuzuje. Já jsem vždycky svym způsobem tíhnul k "zakázanýmu ovoci". Navíc jsem to bral asi víc v klidu. Prostě to byla kurva, nedělal jsem si o ní žádný iluze, bylo mi celkem jedno, co si o mně myslí. S klidnym svědomim můžu teda napsat, že placenej sex s prostitutkou byl (a nejspíš i bude) nejlepším (nebo spíš nejmíň hroznym) sexem v mym životě. Na druhej pokus už to nebylo ono. To vzrušení ze "zakázanýho ovoce" bylo najednou pryč.
To mi bylo asi 23 nebo 24 let a v tý době jsem se zároveň i smířil s tim, že holt jsem "divnej" a sex se mi asi nezačne líbit, ani kdybych se rozkrájel. Teď je mi 30 a za těch 6 nebo 7 let se nic nezměnilo. Akorát jsem si na to už tak zvyknul, že jsem to v podstatě přestal řešit. Kdyby se mě každou chvíli někdo blbě neptal, kdy oženim a podobně, tak bych si připadal i docela "normální". Osobně se tim nijak netajim, zároveň to teda nevykládám každýmu na potkání, ale pokud o svý asexualitě někomu řeknu, tak na mě každej kouká, jak kdybych spadnul z Marsu.