Dobrý den! :)

[S-diskusni-forum-hy]

Jak jsem se zde dočetla, asexuálové si většinou připadají ze začátku vadní, a tak se právě cítím já. Chtěla jsem se zeptat, jestli se člověk musí jako asexuál narodit (stejně jako homosexuálové), nebo se jím může i stát, třeba následkem nějakého traumatu.
Já jsem si právě něčím prošla, když jsem byla malá, a hodně mě to změnilo. Jsem plachá a nenávidím, když se mě kluci dotýkají. Takové to laškovné plácnutí přes zadek mi nevadí, protože jsou to prostě postpubertální šašci a ještě ničemu nerozumí. Ale jakmile si sednou nebo stoupnou moc blízko, začnu panikařit a ustupuji... někdy přímo prchám S děvčaty to není tak hrozné, ale také nejsem jedna z těch, co by se na pozdrav objímaly, či dokonce oblizovaly. Má psychiatrička mi řekla, že hodně mluvím tělem, takže některým dochází, že asi nejsem jako ostatní puberťáci, jiní zase stále "otravují".
Na sex nemyslím a už vůbec ne s někým, kdo by se mi líbil. Navíc oceňuji krásu stejně u žen i u mužů, takže se ani nedá říct, že by mě nikdo přitahoval. Dokonce se i cítím divně, když se dívám třeba na facebooku na něčí fotografie. Mám ráda lidskou společnost, ale spíše ve skupině, kde nemusím mluvit a nikdo na mě moc neciví.
Tak, co myslíte? Jsem asexuálka, nebo mám jen fobii?
Děkuji za všechny odpovědi

[malacar-diskusni-forum-odejnice]

Ahoj Shy, asi vím jak ti je. Asexualitu můžeš získat jako následek traumatu, navíc mě to táhne spíš do holčičí společnosti, líbí se mi v holčičí partě. Stalo se mi něco podobného jako možná tobě, jen jsem byla už starší, "dospělá". Mě nevadí blízkost těch lidí, které mám už nějakým způsobem prověřené a vím, že z jejich strany pro mě nebezpečí nehrozí. Ale cizího člověka vedle sebe v přílišné blízkosti nesnesu.

[S-diskusni-forum-hy]

Ahoj Shy, asi vím jak ti je. Asexualitu můžeš získat jako následek traumatu, navíc mě to táhne spíš do holčičí společnosti, líbí se mi v holčičí partě. Stalo se mi něco podobného jako možná tobě, jen jsem byla už starší, "dospělá". Mě nevadí blízkost těch lidí, které mám už nějakým způsobem prověřené a vím, že z jejich strany pro mě nebezpečí nehrozí. Ale cizího člověka vedle sebe v přílišné blízkosti nesnesu.

Jsem ráda, že je tu někdo jako Ty. Když jsem se svěřila kamarádce, vůbec na to nereagovala. Asi byla taky tak trošku v šoku. A snažíš se s tím bojovat? Nebrání Ti to v zaměstnání/škole? Já mám právě strach proto, že chci být tlumočnicí a při takové práci prostě budu muset přijít do styku s "jinými" lidmi – muži.

[malacar-diskusni-forum-odejnice]

Ahoj Shy, asi vím jak ti je. Asexualitu můžeš získat jako následek traumatu, navíc mě to táhne spíš do holčičí společnosti, líbí se mi v holčičí partě. Stalo se mi něco podobného jako možná tobě, jen jsem byla už starší, "dospělá". Mě nevadí blízkost těch lidí, které mám už nějakým způsobem prověřené a vím, že z jejich strany pro mě nebezpečí nehrozí. Ale cizího člověka vedle sebe v přílišné blízkosti nesnesu.

Jsem ráda, že je tu někdo jako Ty. Když jsem se svěřila kamarádce, vůbec na to nereagovala. Asi byla taky tak trošku v šoku. A snažíš se s tím bojovat? Nebrání Ti to v zaměstnání/škole? Já mám právě strach proto, že chci být tlumočnicí a při takové práci prostě budu muset přijít do styku s "jinými" lidmi – muži.

No ve škole je víc holek než kluků, takže tam problém není. Ale musím přiznat, že se mužské společnosti vyhýbám(někdy je to i reakce nevědomá). Spíš jsou problémy jiného rázu - posttraumatické stavy a deprese, nátlak z okolí, abych si někoho našla/vdala se/měla děti. Jenže u mě to nebude jednoduché, moje tělo i emoce jsou totiž v některých oblastech mimo provoz. Ale pocity mi zůstaly. To mě uklidňuje. To znamená, že jsem ještě pořád člověk. Možná jsem trochu mimo, ale jsem teď ve fázi budování nového vnitřního světa včetně zájmů, který mými neblahými zkušenostmi zapříčiněnými vlastní vinou utrpěl těžkou ránu. Ostatním v reálném světě se raději nesvěřuji, naprostá většina pro mě nemá pochopení. Ráda bych si našla kamaráda - gaye. To by mi v mé situaci velmi pomohlo. Ale problém je v tom mém štěstí na lidi a přístupu k novým lidem. Ale nevzdávám to. Navíc jsem se rozhodla, že mým posláním teď bude hlídat děti, takže se musím o sebe starat, abych vypadala dobře. Jsem vzor pro ty malá sluníčka a tak mě to nutí se pořád zlepšovat a přemýšlet nad sebou. Také mě ovliňuje jeden pracovní vztah, potkala jsem člověka, co mě staví na nohy, chová se ke mě, jako bych byla rodina. Mám problémy ve své rodině a tak mi pomáhá , že mě občas chytne za rameno, nebo pochválí, když se mi něco povede. Strašně moc si toho vážím a jsem za to vděčná.

[S-diskusni-forum-hy]

No ve škole je víc holek než kluků, takže tam problém není. Ale musím přiznat, že se mužské společnosti vyhýbám(někdy je to i reakce nevědomá). Spíš jsou problémy jiného rázu - posttraumatické stavy a deprese, nátlak z okolí, abych si někoho našla/vdala se/měla děti. Jenže u mě to nebude jednoduché, moje tělo i emoce jsou totiž v některých oblastech mimo provoz. Ale pocity mi zůstaly. To mě uklidňuje. To znamená, že jsem ještě pořád člověk. Možná jsem trochu mimo, ale jsem teď ve fázi budování nového vnitřního světa včetně zájmů, který mými neblahými zkušenostmi zapříčiněnými vlastní vinou utrpěl těžkou ránu. Ostatním v reálném světě se raději nesvěřuji, naprostá většina pro mě nemá pochopení. Ráda bych si našla kamaráda - gaye. To by mi v mé situaci velmi pomohlo. Ale problém je v tom mém štěstí na lidi a přístupu k novým lidem. Ale nevzdávám to. Navíc jsem se rozhodla, že mým posláním teď bude hlídat děti, takže se musím o sebe starat, abych vypadala dobře. Jsem vzor pro ty malá sluníčka a tak mě to nutí se pořád zlepšovat a přemýšlet nad sebou. Také mě ovliňuje jeden pracovní vztah, potkala jsem člověka, co mě staví na nohy, chová se ke mě, jako bych byla rodina. Mám problémy ve své rodině a tak mi pomáhá , že mě občas chytne za rameno, nebo pochválí, když se mi něco povede. Strašně moc si toho vážím a jsem za to vděčná.

Tak to jsem ráda i za Tebe, že jsi někoho takového našla Děti jsou určitě dobrá motivace, možná by Tě to mohlo vést i k pozdější adopci bez partnera/s kamarádkou/kamarádem (asi ne, co). S gayi se můžeš seznámit prostřednictvím kamarádek, ne? V dnešní době je jich požehnaně, určitě nějakého najdeš. Rozhodně se nepřemáhej ke vstupu do manželství, to nikdy nekončí dobře, jak jsem se zde dočetla (bohužel). Okolí může jít k šípku, buď trochu sobecká a mysli na sebe Držím palce!!

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Jste statečné, holky. A je fuk, jestli je asexualita vrozená nebo důsledek traumatu, v praxi to vyjde jak koukám nastejno, takže zkušenosti můžeme sdílet.

Taky jsem se bála, že strach z mužů mě bude blokovat v zaměstnání, ale díky terapii se to razantně zlepšilo a po pravdě v tom hodně hraje roli i věk, ve třiceti mám zkrátka jiné sebevědomí, zkušenosti a vystupování než v osmnácti. Velkou roli ale hraje i pracovní kolektiv a prostředí, ve kterém se člověk pohybuje – tlumočnictví by mělo být celkem přijatelné, a v nejhorším je tu vždycky překladatelství, to můžu z vlastní zkušenosti vřele doporučit

[S-diskusni-forum-hy]

Jste statečné, holky. A je fuk, jestli je asexualita vrozená nebo důsledek traumatu, v praxi to vyjde jak koukám nastejno, takže zkušenosti můžeme sdílet.

Taky jsem se bála, že strach z mužů mě bude blokovat v zaměstnání, ale díky terapii se to razantně zlepšilo a po pravdě v tom hodně hraje roli i věk, ve třiceti mám zkrátka jiné sebevědomí, zkušenosti a vystupování než v osmnácti. Velkou roli ale hraje i pracovní kolektiv a prostředí, ve kterém se člověk pohybuje – tlumočnictví by mělo být celkem přijatelné, a v nejhorším je tu vždycky překladatelství, to můžu z vlastní zkušenosti vřele doporučit

Děkuji za odpověď Jsem moc ráda, že je šance to aspoň trošku změnit. Můžu se zeptat na tu terapii? To byla jen sezení s psychiatrem (popř. psychologem), nebo i něco jiného? Mně ta sezení moc nepomáhají, takže nějaká rada by bodla BTW na překladatelství nemám, neumím používat správné slovní obraty, napodobovat styl autora originálu a spoustu dalších věcí

[Mor-diskusni-forum-wen]

Ahoj Shy,
s tím, jestli jsi nebo nejsi asexuální, si nelam hlavu, pokud to nemá nějaký zásadní vliv na tvé sebevědomí (někomu se trochu zvedne sebevědomí, když se může zařadit do nějaké skupiny )...
Je nás tady víc takových (jako já - ani ryba ani rak :P )... Když si pročteš některá témata, zjistíš, že těch stupňů "asexuality" je spousta, tak se jistě s něčím identifikuješ... Každý jsme svým způsobem originál...
Také je tu docela dost lidí, kteří mají problémy s fyzickým kontaktem - dotyky - s jinými (nejen s opačným pohlavím). Protože také patřím do skupinky "nedotýkavých" (vadí mi dotyk od převážné většiny lidí, zajímavé, že já se jich dotýkat můžu bez problémů)... ale pracuju na tom ...
Proč ti ale píšu... protože, pokud budeš chtít a vypadá to, že skutečně chceš, můžeš na sobě v tomto směru zapracovat jistě i ty... změny jdou velmi pomalu, počítej řádově s roky, ale jsou možné... (jsem toho důkazem ). Problém je, že neexistuje univerzální návod... budeš muset hledat a zkoušet... (také občas šlápnu pěkně vedle a hodí mne to o kus zpět...)
Prostě je to jen na tobě - kam se zařadíš nebo nezařadíš, či co s tím budeš nebo nebudeš dělat.
Je dobré rozhodovat se s ohledem na svoje vlastní pocity, a to, co si o tom myslí druzí (třebas i odborníci) zvážit až v dalším kole...

[S-diskusni-forum-hy]

Ahoj Shy,
s tím, jestli jsi nebo nejsi asexuální, si nelam hlavu, pokud to nemá nějaký zásadní vliv na tvé sebevědomí (někomu se trochu zvedne sebevědomí, když se může zařadit do nějaké skupiny )...
Je nás tady víc takových (jako já - ani ryba ani rak :P )... Když si pročteš některá témata, zjistíš, že těch stupňů "asexuality" je spousta, tak se jistě s něčím identifikuješ... Každý jsme svým způsobem originál...
Také je tu docela dost lidí, kteří mají problémy s fyzickým kontaktem - dotyky - s jinými (nejen s opačným pohlavím). Protože také patřím do skupinky "nedotýkavých" (vadí mi dotyk od převážné většiny lidí, zajímavé, že já se jich dotýkat můžu bez problémů)... ale pracuju na tom ...
Proč ti ale píšu... protože, pokud budeš chtít a vypadá to, že skutečně chceš, můžeš na sobě v tomto směru zapracovat jistě i ty... změny jdou velmi pomalu, počítej řádově s roky, ale jsou možné... (jsem toho důkazem ). Problém je, že neexistuje univerzální návod... budeš muset hledat a zkoušet... (také občas šlápnu pěkně vedle a hodí mne to o kus zpět...)
Prostě je to jen na tobě - kam se zařadíš nebo nezařadíš, či co s tím budeš nebo nebudeš dělat.
Je dobré rozhodovat se s ohledem na svoje vlastní pocity, a to, co si o tom myslí druzí (třebas i odborníci) zvážit až v dalším kole...

Ahoj, tak to vypadá, že jsi udělala se sebou kus práce, máš můj obdiv Já bych chtěla vědět, na čem jsem, když už se mě někdo zeptá, proč pořád ustupuji, nebo stojím tak daleko V Číně bych s tím asi měla větší problém (přelidněná země – když s Vámi mluví, tlačí se na Vás ). Asi proto se snažím někam zařadit, abych stále nebyla jen osoba s "jistým" souborem chování, ale měla nějakou "nálepku", nebo specifikaci, když to řeknu analyticky Je správný krok si někoho najít? Nevím, jak jinak to mám překonat. Když jsem se posledně hrdinně dostavila na odběry krve, odnesli mě odtamtud na nosítkách, tudíž skoky do neznáma zavrhuji Nevím, co mám dělat, jsem na mrtvém bodě. Ale u Tebe je to s těmi doteky zvláštní. Ty se bojíš, že ztratíš kontrolu, když se Tě budou dotýkat, viď? Je těžké někomu důvěřovat, já vím

[malacar-diskusni-forum-odejnice]

Morwen: Tak u mě je to s těmi dotyky naopak. Vybraní cizí můžou, ale abych byla iniciátor dotyku, tak to ne. Jenže u mě to není nechutí, ale strachem, pocitem ohrožení vlastní existence. Ale snažím se tyto svoje paranoidní stavy mít pod kontrolou. Ty, které se týkají jídla už zvládám. Tak ještě tohle a budu docela normální.

Shy: Tak ze mě mají všichni srandu, že jsem lekavá, reaguji i na prudký pohyb. Stačí aby na mě někdo bafl třeba během přestávky v lavici, hrůzou nadskočím a všichni mají srandu. Chráním si hlavu nebo břicho, podle toho v jaké se nacházím poloze. Je to následek traumatu.

Aline Daryen: Souhlasím s tím, čím jsem starší, tím všechno líp snáším. Ty zkušenosti a postupné dospívání udělají hodně(zaseklo se to u mě v 17 a tak to doháním, není to velký rozdíl od skutečného věku, no i když .... Jazyky mě baví, takže klidně bych byla i překladatelka nebo tlumočnice.