Radim Uzel: Když se řekne sexuolog

[Lur Raven]

Někde uprostřed je zajímavá pasáž o asexuálech

Český rozhlas 1 - Radiožurnál uvádí víkendový pořad, ve kterém vám představujeme zajímavé hosty. A mezi ně bezesporu patří i Radim Uzel. Doktor Radim Uzel, sexuolog. Dobrý den. Když se řekne sexuolog, i dospělí lidé se začnou rozpačitě uculovat. Můžete, pane doktore, srozumitelně vysvětlit, čím se zabývá sexuolog?

Host (Radim Uzel): Sexuologie je lékařský obor, který se zabývá sexualitou člověka. Výstižněji to nedokážu říct. Ale zajímavé je, že ne ve všech zemích na světě je tenhleten obor konstituovaný. U nás to má už dlouholetou tradici. Říká se, že právě v předválečném Československu vlastně byl jeden z prvních sexuologických ústavů na světě. Už od roku 1921.

Moderátor (Jana Klusáková): Vyhledávají lidé vaši pomoc stejně samozřejmě jako třeba pomoc očního lékaře nebo k vám jdou až po jistém váhání?

Host (Radim Uzel): No, abych pravdu řekl, až po jistém váhání, samozřejmě, protože ono je to takový obor poněkud choulostivější. Podívejte se, třeba jedete v hromadném dopravním prostředku a lidé jsou ochotni se bavit o tom, že byli na operaci s kolenem a nebo mají strach z chřipky, kdy jim slzí oči a o různých všelijakých nemocech, ale slyšela jste někde problémy sexuologické takto veřejně přetřásané? To asi ne. Ono je to opravdu intimní záležitost, ta lidská sexualita, čili nějak se to nepřetřásá příliš ty problémy.

Moderátor (Jana Klusáková): S čím se na vás obracejí pacienti nejčastěji?

Host (Radim Uzel): Ono je to nadstavbový lékařský obor, nad psychiatrií a nad gynekologií a porodnictví. Čili všichni sexuologové mají vlastně svůj původ buď v psychiatrii a nebo v gynekologii a podle toho jsou taky směrovaní. Takže...

Moderátor (Jana Klusáková): A váš případ?

Host (Radim Uzel): Já jsem gynekolog, já celoživotně jsem dělal ženské lékařství, gynekolog a porodník, čili ta sexuologie je vlastně nadstavbou, čili já se spíš zabývám ženskou sexualitou. Zatímco ti psychiatričtí sexuologové, ti zase samozřejmě spíše se zabývají deviacemi a mužskými problémy.

Moderátor (Jana Klusáková): Na sexualitu obvykle bývají dva a obvykle a je to on a ona. Je vhodné, aby přišli oba za radou?

Host (Radim Uzel): V každém případě. Co se týče, já bych to nazval sexuality všedního dne, to, co ty lidi prostě trápí, tak ty je vždycky záhodno řešit párově, protože sexualita je tedy opravdu záležitostí většinou dvou lidí.

Moderátor (Jana Klusáková): Mají čeští pacienti v oblasti sexuologie nějaké speciální potíže?

Host (Radim Uzel): Čeští pacienti nemají speciální potíže. To snad jenom, že se některé více ventilují, některé se více otevírají. Trošičku se mění také složení té trestné činnosti. To je třeba zajímavá věc, že klesá exhibicionismus, protože lidé jsou tolerantnější. Víte, když ta žena jde parkem a vidí tam onanujícího muže, tak dříve ječela a volala o pomoc, což mu dělalo dobře, protože proto to dělal, že ano, v dnešní době, když předtím absolvovala nějaké pornografické podívané večer ve televizi, tak řekne, takovejch už jsem, pane, viděla, mávne nad tím rukou a jde domů, takže ta trestná činnost veškerá žádná, protože ti exhibicionisté nejsou agresivní. Já chraň bůh to nechci, prosím vás, snižovat, aby si posluchači neřekli, že si z toho dělám legraci. Pochopitelně jsou sexuální úchylky, které je zapotřebí odhalovat, potírat a trestat. Agresivní činy, pedofilie a podobně. Ale ten exhibicionismus, to je opravdu taková určitá ..., protože oni jsou vlastně neškodní.

Moderátor (Jana Klusáková): Já si vzpomínám, není to mu tak dávno, že u nás, my žijeme na okraji Prahy, si jednou jedna paní stěžovala na policii, že jí jeden takový exhibicionista obtěžoval v pusté ulici a ten policista jí říkal, že o něm vědí, že má nešťastné manželství, aby to chápala.

Host (Radim Uzel): To je zajímavé, že některé ty sexuální úchylky opravdu vyrůstají z toho rodinného backroundu. Třeba říká se, že ti voyeři, to jsou ti, kteří navrtávají dírky do převlékacích kabin a dívají se, to je fenomén klíčové dírky se tomu říká, ta patologická slídivost, že většinou postihuje lidi, kteří byli vychováváni velmi přísně, puritánsky, neměli žádnou starší sestru, na kterou se mohli doma třeba dívat z těch se potom tedy rekrutuje.

Moderátor (Jana Klusáková): Za leckteré zdravotní neduhy si můžeme sami, přivodíme si je třeba neukázněnou životosprávou, nedostatkem pohybu a podobně. týká se totéž i vaší oblasti?

Host (Radim Uzel): Ano. Světová zdravotnická organizace má teď takový jeden velký problém, kterému se říká sexuální a reprodukční zdraví celosvětové populace. Ono opravdu ta sexualita je spojena s rozmnožováním. Je to logické, takže zdraví sexuální je současně také zdravím reprodukčním. A to je důležité. No a hlavními neduhy jsou pochopitelně sexuálně přenosné nemoci. No, to bych řekl, že si to člověk přivodí vlastně sám, že ano, nezodpovědností, střídáním sexuálních partnerů. Pochopitelně, to nepřijde jenom takhle shůry, že jo, to každý svého štěstí strůjcem.

Moderátor (Jana Klusáková): O problémech, týkajících se sexu, často píšete, pane doktore Uzle, otevřeně v tisku, což stále ještě není běžné. Nedávno jste informoval o založení mezinárodního seskupení asexuálů, tj. občanů oproštěných od jakéhokoliv sexuálního pudu. Tato biologická potřeba je jim cizí a v mnoha případech dokonce odporná. Je jich hodně?

Host (Radim Uzel): No, říká se, že je jich téměř 10 procent.

Moderátor (Jana Klusáková): Prosím vás.

Host (Radim Uzel): No, lidí, kteří vlastně, kterým to nic neříká, ten sex.

Moderátor (Jana Klusáková): Přibývá jich?

Host (Radim Uzel): Já si myslím, že to bude asi po všechny věky věků stejné.

Moderátor (Jana Klusáková): A takoví už se narodí?

Host (Radim Uzel): Asi pravděpodobně se takoví narodí. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že vlastně každý člověk má nadělený ten svůj sexuální temperament už sudičkami do kolébky, takže na jedné straně máme takové ty nesmírně hypersexuálně vášnivé lidi, dříve se jim říkali nymfomanky a nebo mužští satyři, že ano, kteří prostě...

Moderátor (Jana Klusáková): Včelí královny...

Host (Radim Uzel): Ano, samozřejmě. No tak pochopitelně, jak už to v té přírodě je zařízeno, no tak na druhé straně zase musí být lidé, kterým ta sexualita neříká vůbec nic a který raději jsou na ryby nebo štrikujou nebo dělají něco jiného. A dříve se říkalo, že to je nemoc, že vlastně ta hypersexualita by se nějak měla léčit a taky ta frigidita taky, ale já si myslím, že ať si každý žije jak chce, vždyť přece to není nějak povinný, ten sex. Důležité je, aby si našel toho partnera, který je stejně disponovaný. To znamená pokud se dva asexuálové dají dohromady, no tak von bude chodit na ryby a vona bude štrikovat a ...

Moderátor (Jana Klusáková): Učit se cizímu jazyku...

Host (Radim Uzel): Učit se cizím jazykům a on bude sbírat známky. No, pokud budou chtít zplodit dítě, no tak se zaťatejma zubama jednou za rok se vo to pokusí a nikdo nemusí chodit k doktorovi. Vždyť jsou spokojený, žijou normálně. Čili já si myslím, že ti asexuálové by se opravdu mohli sdružovat, vzájemně se nacházet a najít třeba jinou zálibu.

Moderátor (Jana Klusáková): Někteří lidé se nenarodí jako asexuálové, ale sexuální touhy se zřeknou vědomě, například z náboženských důvodů. Co vy na to jako sexuolog?

Host (Radim Uzel): O tom je napsáno spousta různých studií a vědeckých prací. Mám takový dojem, že pokud to někdo má jako jakousi životní hodnotu, že tím se snaží svému okolí a sám sobě něco dokázat, no tak klobouk dolů. To máte totéž jako s těmi vegetariány a jako s různými jinými lidmi, kteří pěstují určitý způsob života, aniž tím druhému člověku škodí a pozor, aniž druhé nutí k podobnému počínání.

Moderátor (Jana Klusáková): Vy říkáte, neškodí tím někomu jinému, ale neškodí tím sám sobě? Jak se lidově říká, nevyrazí se mu to někde jinde?

Host (Radim Uzel): No, to je takový velice častý předsudek, zejména mladý muži mají dojem, jestli se jim to nevrazí na mozek nějak. Není tomu tak. Sexualita, říká se, že je sice základní lidskou potřebou, ale není život zachovávající potřebou, jako kyslík, tekutiny. Bez kyslíku vydržíte sotva několik minut, bez tekutin možná několik dní, bez potravy možná i několik týdnů, ale bez sexu, dá se, paní doktorko, vydržet celý život.

Moderátor (Jana Klusáková): Před časem jsme spolu mluvili, pane doktore, před mikrofonem o vaší poněkud provokativní publikaci, kterou jste nazval Pornografie anebo provokující nahota. A dnes se scházíme nad knihou, která může provokovat ještě víc. V záplavě knižních novinek unikla zájmu veřejnosti knížka, kterou vydala Brána v překladu Věry Šťovíčkové a pod pseudonymem Nadžma, tj. hvězda, ji napsala arabská muslimka. Ta se jako první odvážila překročit sexuální tabu. Vy jste knihu, jmenuje se Mandle, četl. S jakými pocity?

Host (Radim Uzel): Já jsem vám byl velmi vděčný, že jste mě na tu knížku upozornila, protože jsem ji opravdu přečetl jedním dechem. Ono v dnešní době se knihkupecké pulty prohýbají pod tíží různé erotické literatury, slaví to jakýsi takový boom, no a pochopitelně se do toho taky dostane různé svinstvo, s odpuštěním, a člověk si nedokáže často dobře vybrat.

Moderátor (Jana Klusáková): Dozvěděl jste se z téhle knihy něco, co jste dosud nevěděl?

Host (Radim Uzel): Ono to teďka bude vypadat samožersky, ale já jsem se nedozvěděl nic, ale myslím si, že mnozí čtenáři, ba většina čtenářů, se zcela určitě dozví. Trošičku mě něco překvapilo, že vlastně arabská žena je schopna opravdu napsat o svých erotických, intimních a velmi intimních zážitcích. Já jsem věděl, že je schopna je prožít. To je úplně logické, protože žena, která chodí celý den zahalená, že jí koukaj jenom voči a nebo má ještě tu burku, že jí nekouká vůbec nic, no tak pochopitelně žije normálním sexuálním životem. Ale že opravdu sedne a napíše to, některé ty stránky jsou v pravém slova smyslu pornografické, ale přitom napsané opravdu takovou tou ženskou laskavou jemnou rukou. Myslím si, že je to ojedinělé. Tohleto je opravdu nesmírně půvabně ženskou rukou napsaná, nebojím se říci pornografie.

Moderátor (Jana Klusáková): V rozhovoru pro tisk autorka říká: navazuji na zapomenutý žánr, v němž moji souvěrci, kteří dnes upadli v zapomnění, vynikali. Připomínám, že sexualitě se vyučovalo dokonce v mešitách a nejkrásnější erotická pojednání ve světové literatuře napsali Arabové. V té knize Mandle je mnoho pasáží, ze kterých bych si netroufla citovat. A já se vás ptám, pane doktore, kde končí umění a začíná pornografie. Lze to nějak rozpoznat?

Host (Radim Uzel): Nelze to rozpoznat, na to neexistuje žádná definice. Jeden slavný sexuolog říkal, prostě se podívám a vidím. Čili tuhletu knížku, podívám se a vidím. Nebojím se říci, je to pornografie. Ale jenom na několika stránkách a je to zabalenou právě do toho kouzelného příběhu zřejmě asi autobiografického, pravděpodobně, muslimské ženy, a proč ještě to u mě nezpůsobilo nějaké obrovské velké překvapení? Jsem byl na celosvětové populační konferenci v Káhiře, před 10 lety. Schválně asi pravděpodobně Organizace spojených národů uspořádala tuhletu celosvětovou konferenci v muslimské zemi no a my jsme tam měli možnost diskutovat i s profesory sexuologie z Káhirské university, se sexuology z arabského světa a oni opravdu nám řekli zcela otevřeně, že ani Korán, ani ta jejich víra není nějak sexuálně restriktivní. To je všecko až nabaleno pozdějšími různými předsudky. Upřímně řečeno, ani to křesťanství sexualitu nezakazuje. To je všechno na tom jakási potom taková nástavba puritánsko-moralistická.

Moderátor (Jana Klusáková): Na otázku, co si myslíte o arabském muži, autorka Mandle odpovídá: Je to muž jako všichni ostatní. Současná historická situace z něho ale činí člověka prohrávajícího a on se podle toho chová. Doba se s ním nemazlí a jeho vztah k ženě vysvětluje zlost na sebe samého, na své vůdce i na západ. Jeho mačistické představy nejsou islámu vlastní, neboť arabský muž původně vůbec nebral vážně středozemní tradici, jejíž podstatou byla žárlivost, nedůvěra a pohrdání ženským plemenem. Já si myslím, že ani s evropskými muži, včetně těch českých, se doba nemazlí. Co to znamená pro jejich vztah k ženám?

Host (Radim Uzel): Víte, on ten mačismus, to je vlastně dvojsečná zbraň. Pokud se od něj očekává nebo ta společnost od něj očekává opravdu to obrovský machrovství a přehleďáctví, prostě za každé situace vládce a vůdce, no tak bohužel ta příroda někdy selže tam potom jakési sexuální selhání může být vnímáno dvojnásobně bolestně. Ještě ona ta autorka potom na tom jednom místě myslím píše, že ještě k tomu přispívají ty prohraný války, že jo, že oni vlastně machrujou, machrujou a potom to všecko prohrajou nakonec, no a myslím si, že i ten terorismus z toho potom může částečně vyrůstat. A profitovat. A vlastně v tom lidským životě všecko souvisí se vším. Tak se sexualita s válkou, s terorismem a právě ta knížka vám trošičku v tom taky otevře oči.

Moderátor (Jana Klusáková): Víte jak se říká, kdo si hraje, nezlobí. Autorka knihy Mandle dále vysvětluje, že na rozdíl od křesťanského pojetí rozkoše, vnímané jako hřích, v islámu je rozkoš povinností věřícího. K tomu se hodí věta, kterou jste nedávno napsal vy, pane doktore Uzle, a totiž: Kromě vrozených dispozic hraje ve vývoji lidské sexuality velkou roli výchova a zkušenost. A já se vás tážu, jak si na tom z tohoto pohledu stojíme my, co žijeme v srdci Evropy?

Host (Radim Uzel): Já mám takový dojem, že si na tom stojíme celkem dobře. Není zapotřebí, abychom kvůli sexualitě všichni rázem přestoupili na muslimskou víru. Zcela určitě i to křesťanství dokonce i věřícím lidem dovoluje tu sexuální realizaci. Ono takový ty ortodoxní názory, že pohled na nahé lidské tělo nebo už jenom pomyšlení na to, že je těžký hřích, já si myslím, že ani ortodoxní praktikující katolík tohleto nebere úplně zcela smrtelně vážně. Nebo třeba ten vztah k antikoncepci. Prosím vás, je to považováno na jedné straně za hřích a na druhé straně je opravdu velmi seriózní průzkum postojů české veřejnosti k antikoncepci a ty věřící se od těch nevěřících vůbec neliší.

Moderátor (Jana Klusáková): Dnes jsme vás, vážení posluchači, seznámili se sexuologem Radimem Uzlem a knižní novinkou Mandle, erotickým příběhem muslimské ženy, která napsala: Skuteční muslimové, kteří jsou hodni svých předků, pochopí, že tato kniha jim vzdává hold a připomíná světu, že jejich ženy mají tělo i duši a že západní předsudky o zaostalém islámu, nepříteli lásky a rozkoše, jsou pouhé smyšlenky. Za rozhovor děkuje Jana Klusáková.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zdroj : <!-- m --><a class="postlink" href="http://www.rozhlas.cz/izurnal/publhostrz/_zprava/160577">http://www.rozhlas.cz/izurnal/publhostrz/_zprava/160577</a><!-- m -->

No, říká se, že je jich téměř 10 procent.

Tohle mi přijde docela divné , 10 procent nás asi nebude , protože jinak by se o nás podle mě víc vědělo :?