O co asexuálové přicházejí aneb láska se vším všudy

[Kam-diskusni-forum-arád]

Z toho vzorku lidí zde přihlášených a přispívajících, neusuzuji na celek, zde až příliš často vidím jedince s osobnostní odchylkou až duševní patologiií, nevyřešenou orientací a pohlavní identitou, lidi pocházející z emočně chladných rodinných prostředí, možná až dysfunkčních rodin atd.

Napsala bys toto v dobe, kdy si se tu obhajovala, ze si asexualka?

[mušelín]

pro Nelu

Tak tentokrát to mám bez práce, odpověděly za mě MadRad a Asiel - díky, holky.

A úryvek na který reagoval Kamarád je přesnou ukázkou toho, jak dokážeš na dálku udělat diagnózu celému fóru, to si zaslouží potlesk.

Jak se tu vlastně cítíš, mezi patology, úchyly, jedinci emočně oploštělými...?

[Kat-diskusni-forum-rina]

je třeba si uvědomit, že zastřešujícím jmenovatelem lidí, kteří byli v životě úspěšnými, byl vždy vyvážený pohled na život, smysl a cíl, depresisté skončili jako depresisté, tu a tam "řešení" nějakou tou sebevraždou atp. Ale třeba je to jeden ze znaků asexuality, být negativistický, nevím.

Jestli ono to nebude tím, že jedním z příznaků deprese je pokles zájmu o sex? U schizoidní poruchy osobnosti je jedním z příznaků nezájem o sexuální či přátelské vztahy.

...zde až příliš často vidím jedince s osobnostní odchylkou až duševní patologiií, nevyřešenou orientací a pohlavní identitou, lidi pocházející z emočně chladných rodinných prostředí, možná až dysfunkčních rodin atd.

Jaké překvapení, že na stránkách, kde se lidé sdružují na základě absence sexuální touhy po druhých lidech je vyšší množství lidí s depresí a různými "poruchami", než v běžné populaci


Já vidím jako ideální postoj k životu ne blížení se jakémusi "ideálu", který vytvořil někdo jiný, ale projevení vlastní jedinečné podstaty. Přece tady na světě nejsme všichni od toho, abychom byli stejní jako ti ostatní

Proto moc nechápu patologizaci různých odchylek od normy. Možná se tím projevuje nějaký problém, možná je to naopak zdravý projev vlastní jedinečnosti - to je přece prima, že nejsme všichni stejní, ne?

Jediné, co mi v tomto ohledu připadá "patologické", jsou projevy různých odchylek, kde lidé úmyslně poškozují druhé bez jejich souhlasu.

[Do-diskusni-forum-bra]

Domnívám se, že bi-, homo-, a asexuálové jsou také v normě, pouze je jich méně než heterosexuálů. Nebo se většina rovná normě?

[Ne-diskusni-forum-la]

je třeba si uvědomit, že zastřešujícím jmenovatelem lidí, kteří byli v životě úspěšnými, byl vždy vyvážený pohled na život, smysl a cíl, depresisté skončili jako depresisté, tu a tam "řešení" nějakou tou sebevraždou atp. Ale třeba je to jeden ze znaků asexuality, být negativistický, nevím.

Jestli ono to nebude tím, že jedním z příznaků deprese je pokles zájmu o sex? U schizoidní poruchy osobnosti je jedním z příznaků nezájem o sexuální či přátelské vztahy.

...zde až příliš často vidím jedince s osobnostní odchylkou až duševní patologiií, nevyřešenou orientací a pohlavní identitou, lidi pocházející z emočně chladných rodinných prostředí, možná až dysfunkčních rodin atd.

Jaké překvapení, že na stránkách, kde se lidé sdružují na základě absence sexuální touhy po druhých lidech je vyšší množství lidí s depresí a různými "poruchami", než v běžné populaci


Já vidím jako ideální postoj k životu ne blížení se jakémusi "ideálu", který vytvořil někdo jiný, ale projevení vlastní jedinečné podstaty. Přece tady na světě nejsme všichni od toho, abychom byli stejní jako ti ostatní

Proto moc nechápu patologizaci různých odchylek od normy. Možná se tím projevuje nějaký problém, možná je to naopak zdravý projev vlastní jedinečnosti - to je přece prima, že nejsme všichni stejní, ne?

Jediné, co mi v tomto ohledu připadá "patologické", jsou projevy různých odchylek, kde lidé úmyslně poškozují druhé bez jejich souhlasu.

Díky, Katrino, konečně za konstruktivní příspěvek zde. Nezatížený názorovými/osobními sympatiemi, antipatiemi a souvisejícími emocionálními pochody...máš pravdu, jedním z projevů deprese a mnohých dalších duševních poruch je právě snížení až vymizení zájmu o sex, uzavírání se vůči okolí - mezilidským kontaktům atp. Někteří členové zde dokonce přímo uvedli, že některou z těchto poruch trpí....maniodepresivitou čili bipolární afektivní poruchou, schizoafektivní poruchou, asocialitou nebo že v jejich osobnosti jsou vyjádřeny tyto rysy, já osobně je respektuji a vážím si jejich "doznání", jen nemnozí k němu mají sílu a raději se skrývají za zástupný problém....Bylo by třeba zajímavé, učinit výzkum, jaké osobnostní typy se vůbec "scházejí" na diskuzních fórech, jejich kategorizaci, zda jsou tam skutečně nějaké společné rysy či ne a jaké..., já jsem také členem fóra.

K dalšímu tvému postřehu týkajícímu se volání po vyjádření originality, je velmi zajímavý. V podstatě s tebou souhlasím. Existuje třeba jeden směr v psychiatrii, který hlásá, že za abnormálním vnímáním a prožitky psychotiků je vlastně jen další vnímání z reality, které je nám ostatním skryto, že je to tedy něco, co určitě stojí za pozornost. Standardizace, v jakémkoliv oboru, dle mne, je velmi reakcí na potřebu uspořádání věcí, aby tu zkrátka byl nějaký pořádek, jasný a účelný protiklad k tomu, co není považováno za běžné, normální a na čem panuje takováto shoda. Může zde být zohledňováno i kriterium efektivity, např. právě v tom případě náhledu na optimální vývoj lidské lásky, partnerství atd., o kterém tu diskutujeme, je podporován model, z toho společenského hlediska, vedoucí ke stabilnímu partnerskému soužití zajisté i proto, že tento je předpokladem stabilního zázemí i případným dětem, což je pro ně samé, jejich vývoj (podpořeno výzkumy) i pro společnost nejvýhodnějším výstupem. Protikladem k tomu je třeba nezávazný sex, jak jej tu někdo prosazoval...v podstatě nic proti němu se namítat nedá, pokud je volbou obou z "partnerů", avšak velmi nevýhodným řešením je v případě potomstva z něho vzešlého, antikoncepce není stoprocentní, takže i proto to není model, který je obecně společensky podporován. Proti tomu asi nic namítat nelze...nezavrhovala bych tedy model, který se po generace zatím nejlépe osvědčil, tj. hledisko společenské a pak je zajisté zde i to vnitřní, etické....pravda, tomu se nedá naučit, to musí člověk vnitřně cítit, identifikovat se s ním...

[MadRat]

Jedna teorie např. říká, že ke každému se v životě vrací to, co vysílá, tak možná je odpověď vzhledem k některým zúčastněným a jejich četným negativním zážitkům ze vztahů aj. i zde, kdo ví....

četné negativní zážitky ve vztazích pozoruju u lidí v mém okolí, na sobě to zkoušet nehodlám. Jednou to stačilo. Nevěděla jsem tehdy co jsem zač, ten kluk mi nijak neublížil, takže bych to s odstupem času za negativní zkušenost neoznačila. Myslím si, že jsem měla sakra štěstí, že jsem nechodila s nějakým nadrženým, extra zkušeným a hodně sexuálně založeným chlapem. Pak by to už negativní být mohlo.

Co si např. myslet o preferenci masturbace až za hrob oproti přirozenému lidskému vztahu či o potřebě řezání se po sexu atd., no asi jen to, že v člověku, jeho psyché, vše v pořádku nejspíše nebude.

Co si o tom myslet? Asi to, že pro mě je přirozená akorát ta masturbace, protože mám libido, a co s tím mám jako dělat? Cpát do sebe nějaké hnusné prášky, abych ho neměla, když mi nijak nevadí?
A nevím proč zas slovíčkaříš a překrucuješ. Netvrdila jsem, že mám potřebu se řezat po sexu jak EMO pozér. To stejně nemůžu najisto vědět, když jsem sex neměla. Jenom se obávám toho, že by to tak asi mohlo skončit, protože to lidi někdy dělávají - přebíjí jednu bolest jinou.
Kdyby tě někdo znásilnil, neměla bys potřebu tu bolest něčím přebít? Třeba byses taky pořezala nebo kdoví co...
A jinak jsem se teda nikdy neřezala, jestli si myslíš, že to dělám běžně.

Asexualita je....jednoduše odchylka. Odchylka od normy, ne úchylka, to je rozdíl. Stejně jako je odchylkou např. homosexualita, bisexualita....normou sexuálního chování je heterosexualita. Tak je to v odborných kruzích přijímáno.

V odborných kruzích byly příjmány i jiné bludy, třeba že Země je placka. Podle mě je homosexualita a asexualita úplně stejně normální jako heterosexualita. Ani jedno by se nemělo považovat za nadřazené jenom proto, že je to častější.

---

nezávazný sex, jak jej tu někdo prosazoval...

Tím někým myslíš dozajisté mě.
Bohové, za co?! Já nezávazný sex neprosazuju. Jediné co jsem řekla bylo, že má k přirozené sexualitě blíž, než např. otravná manželská povinnost po 10 letech.
To, že jsou s ním spojené problémy jako nechtěné otěhotnění a přenos chorob vůbec nepopírám. že to pro někoho je přirozené z toho automaticky nedělá něco dokonalého a bezproblémového.

[Ne-diskusni-forum-la]

Domnívám se, že bi-, homo-, a asexuálové jsou také v normě, pouze je jich méně než heterosexuálů. Nebo se většina rovná normě?

Ano, je to jedno z posuzujících kritérií normality.

---

Jediné co jsem řekla bylo, že má k přirozené sexualitě blíž, než např. otravná manželská povinnost po 10 letech.

To možná ano, když přirozenou sexualitu zúžíš pouze na její biologický aspekt. Čím se ale pak lidé liší od zvířat? Není to právě vyššími emocemi, schopností morálního či etického usuzování, svědomím atp.? Nebo na to vše můžeme úplně rezignovat, pravda, ale pak se tu budeme požírat jako zvířata, bojovat o holé přežití, je snad správné takto žít nebo by tak snad někdo chtěl žít?

Biologizující přístupy jsou vždy redukcionistické, zohledňují pouze jeden aspekt, ale na ostatní, které zde také jsou přítomny, neberou ohled, proto jsou to přístupy, pohledy na věc jen poměrné, právě proto, že nejsou schopny nazírat celek. Tak buďto se s nimi spokojím anebo nikoliv a pak jdu ve svém vnímání dál...jinak ustrnu v jakémsi náhledu, který mi snad někdo prezentuje jako pravdivý anebo jen ve své poměrné osobní zkušenosti či zkušenosti okolí....mne se třeba líbí uvažovat dále.

K tomu dalšímu, Ty to máš skutečně takto vystavěno buď a nebo? Buď je tu vždy "ta otravná manželská povinnost po deseti letech", jak píšeš anebo rajcovní nezávazný sex? A co když jsou manželské páry, které i po těch deseti a více letech si udržují vcelku spokojený, stabilní vztah a tuhle "povinnost" tak vůbec nevnímají, stejně jako na druhé straně mnozí druzí, kterým se to třeba nepovedlo či i nechtěli...dokážeš vůbec ve svém vnímání připustit možnost, že některá manželství mohou být prožívána spokojeně anebo je to dle tebe vždy jen "otravné"? Manželský vztah se vyvíjí...a to fyzické okouzlení stejně postupně, jak čas plyne, ztrácí na významu, přetrvá jen to, co je vystaveno na trochu jiných základech než jen "biologických", snad tady právě je podstatný klíč k tomu, proč se zvláště dnes mnohá manželství tak rychle rozpadají...biologické se velmi nadhodnocuje a ty ostatní aspekty, které také tvoří lidský život se opomíjejí...

Čili, přirozenost je dle mého pochopení především v tom, když si člověk uvědomí svoje lidství a dle toho pak jedná (s většími či menšími úspěchy, samozřejmě, všichni jsme jen lidé). Pokud někdo "adoptuje" přirozenost zvířat, pak také většinou i jako zvíře žije, se všemi důsledky s tím spojenými. Pokud si zvolím za manžela/partnera/partnerku "zvíře", pak přirozeně trpím, když jsem svým uvažováním již jinde, tak si to nemohu dovolit, mít vedle sebe zvíře. A tady je možná klíč k základu úspěšného manželství. Dobře volit...

Čili, můžeme se bavit o nějakém průměru, pak vcelku souhlasím s tím, jak a co k tomu píšeš, ale můžeme se bavit také o nadprůměru a výše a pak už je to vše zcela zákonitě o něčem jiném.

[Asiel]

Čili, přirozenost je dle mého pochopení především v tom, když si člověk uvědomí svoje lidství a dle toho pak jedná (s většími či menšími úspěchy, samozřejmě, všichni jsme jen lidé).

Myslím, že přirozenost je hlavně o sebepoznání a smíření se sám se sebou. Pro někoho je přirozená touha po pevném partnerském svazku, dětech, atd., ale pro někoho ne, cítí to jinak, vnitřně je prostě nastavený jinak, ale to snad neznamená, že je na tom něco v nepořádku. Manželství je sice společensky upřednostňovaná forma soužití, ale to neznamená, že je přirozená (pro každého). Předpokládá se, že z manželství vzejde potomstvo, ale to taky není vhodná cesta pro každého.

A podle mě je zdravá sexualita taková, která je přirozená - tedy když člověk zná sám sebe, zná svoje potřeby a podle toho se zařídí.

Tak to vidím já.

[MadRat]

Domnívám se, že bi-, homo-, a asexuálové jsou také v normě, pouze je jich méně než heterosexuálů. Nebo se většina rovná normě?

Ano, je to jedno z posuzujících kritérií normality.

---

Což je ale špatně.

Jediné co jsem řekla bylo, že má k přirozené sexualitě blíž, než např. otravná manželská povinnost po 10 letech.

To možná ano, když přirozenou sexualitu zúžíš pouze na její biologický aspekt. Čím se ale pak lidé liší od zvířat? Není to právě vyššími emocemi, schopností morálního či etického usuzování, svědomím atp.?

Podle toho, jaké zvíře konkrétně máš na mysli. Od některých se lidi vyššími emocemi neliší, protože přinejmenším vyšší savci a někteří ptáci (např. papoušci) je mají taky. Když tak ráda machruješ co máš načteno, přečti si od J. M. Massona "Když sloni pláčou" a "Psi v lásce nikdy nelžou" a od Elizabeth Marshall-Thomasové "Soukromý život psů".

K tomu dalšímu, Ty to máš skutečně takto vystavěno buď a nebo? Buď je tu vždy "ta otravná manželská povinnost po deseti letech", jak píšeš anebo rajcovní nezávazný sex?

Ne, to jsi z toho ZASE udělala ty svým oblíbeným překrucováním. Pokud je něco uvedené jako příklad, tak to neznamená, že to tak platí na všechny. Jenom ty máš očividně pořád problém to chápat.

A co když jsou manželské páry, které i po těch deseti a více letech si udržují vcelku spokojený, stabilní vztah a tuhle "povinnost" tak vůbec nevnímají, stejně jako na druhé straně mnozí druzí, kterým se to třeba nepovedlo či i nechtěli...dokážeš vůbec ve svém vnímání připustit možnost, že některá manželství mohou být prožívána spokojeně anebo je to dle tebe vždy jen "otravné"?

Viz. výše - kdybys nepřekrucovala a trochu se zamyslela nad tím co píšu než zareaguješ, tak byses takhle vůbec nemusela ptát.
Ale stejně si myslím, že spokojené dlouhodobé vztahy jsou něco jako výhra v loterii. Nevím o nikom, komu bych vyloženě záviděla jak má super vztah. I když některým to tak asi stačí a příjde jim, že tu loterii vyhráli.

[Ne-diskusni-forum-la]

Ale stejně si myslím, že spokojené dlouhodobé vztahy jsou něco jako výhra v loterii. Nevím o nikom, komu bych vyloženě záviděla jak má super vztah. I když některým to tak asi stačí a příjde jim, že tu loterii vyhráli.

No tak vidíš, ta primární nedůvěra tady přítomna je, i když tvrdíš, že ne...
No a k těm zvířatům, samozřejmě, že mají a jsou schopny citů, do jisté míry...ale polopatě tedy, sexuologie obecně zastává názor, že člověk je tvor promiskuitní, hlavně muž tedy, přirovnávají nás k vyšším primátům, vývojově, konkrétně k opicím bonobo, kteří provozují sex, kdykoliv mají příležitost. Tak v podstatě, když plně přijmeš tento názor, tak pokud bys byla sexuálka a měla partnera, on měl x milenek, vlastně mu to musíš tolerovat, protože on za to chudák nemůže, protože je to jeho daná přirozenost. Zjednodušený příklad, ale je to přesně to, o čem jsem psala...do důsledků aplikovaný biologizující názor. Přirozenost se respektovat musí, ale protože jsme lidé, myslíme, tedy alespoň někteří , tak můžeme s tou přirozeností i pracovat, formovat si ji, když už ne dle své vnitřní etiky, tak ze společenského nátlaku, alespoň....není to snad tak?