Singles a životní spokojenost

[Ne-diskusni-forum-la]

http://www.novinky.cz/kariera/233099-nez...riera.html

Zajímavý článek, určitě k zamyšlení....
je to tak, není to tak, co myslíte?

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

"Nevěřím výzkumu, který si nezfalšuju sám!"
Porovnávat něco, co se nedá změřit je hodně ošemetný.
Abych tomu přikládal větší vážnost, muselo by to korespondovat s svým pocitem ze svého okolí, což moc nesedí.

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

To je často otázka optiky. Ctižádostiví lidé zaměření na kariéru málokdy řeknou, že jsou šťastní nebo spokojení, protože vždycky chtějí dosáhnout ještě víc, vždycky před sebou vidí ještě nějaký vyšší cíl. Kdyby měli pocit, že jsou šťastní a naplnění, už by je nic nehnalo kupředu, začali by stagnovat – a pak by teprve byli skutečně nešťastní.

Usedlí lidé s rodinou si tím obvykle splnili svůj životní sen a cíl, a tím pádem jsou logicky ochotnější připustit, že jsou šťastní. Navíc se to od nich tak nějak čeká a málokdo by i jen sám před sebou připustil, že třeba zas tak spokojený není.

Takže plně souhlasím s CHFM: porovnávat něco, co se nedá změřit, je ošemetné. Navíc to vytváří neustálý společenský tlak, který se lidem snaží vnutit štěstí, když ho přitom neumí ani definovat.

[Asiel]

Znám singles spokojené i nespokojené, ale ti nespokojení přece jen asi převažují. Mezi spokojenými jsou spíše muži, nespokojené jsou většinou ženy. A řekla bych, že někteří mají singles tak nějak v krvi, v páru žít ani nedokážou.

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

A zase tu jsme u sezení v trenkách před TV s pivem v ruce.
To jsou ty spokojený a šťastný. Já bych to tak daleko dotáhnout nechtěl.

[Asiel]

Ctižádostiví lidé zaměření na kariéru málokdy řeknou, že jsou šťastní nebo spokojení, protože vždycky chtějí dosáhnout ještě víc, vždycky před sebou vidí ještě nějaký vyšší cíl. Kdyby měli pocit, že jsou šťastní a naplnění, už by je nic nehnalo kupředu, začali by stagnovat – a pak by teprve byli skutečně nešťastní.

Řekla bych, že většina těch nespokojených osamělých "kariéristů" je spíš nespokojená z pocitu, že jim chybí nějaká ta spřízněná duše.

---

A zase tu jsme u sezení v trenkách před TV s pivem v ruce.
To jsou ty spokojený a šťastný. Já bych to tak daleko dotáhnout nechtěl.

Tak někomu to prostě ke štěstí stačí. Člověk příjde utahanej a naštvanej z práce a rád se natáhne u televize. K čemu nějaké vyšší mety?

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Tak někomu to prostě ke štěstí stačí. Člověk příjde utahanej a naštvanej z práce a rád se natáhne u televize. K čemu nějaké vyšší mety?

Ale proč má tak blbou práci? Protože doma nekutí na něčem, čím by to mohl zvrátit. Když už nic, tak se učit něčemu potřebnějšímu. Pak i práce může být zábavnou.
Já už bych nechtěl jinak. A kde jsem začínal..

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Řekla bych, že většina těch nespokojených osamělých "kariéristů" je spíš nespokojená z pocitu, že jim chybí nějaká ta spřízněná duše.

Jo, to máš pravdu, ale často je to právě tím, že si partnera nedokážou najít a udržet. I v tomhle ohledu totiž pořád hledají ještě něco lepšího a dokonalejšího... Pár takových lidí znám, a vždycky žehnám osudu za svoji nepárovitost, protože oproti nim jsem fakt vyrovnanější, i když jinak jsem typická single kariéristka

---

Ale proč má tak blbou práci? Protože doma nekutí na něčem, čím by to mohl zvrátit. Když už nic, tak se učit něčemu potřebnějšímu. Pak i práce může být zábavnou.
Já už bych nechtěl jinak. A kde jsem začínal..

Nejlepší je utahat se báječnou a milovanou prací a večer sebou praštit před televizi, když se zrovna lepší program nenabízí

[Asiel]

Tak někomu to prostě ke štěstí stačí. Člověk příjde utahanej a naštvanej z práce a rád se natáhne u televize. K čemu nějaké vyšší mety?

Ale proč má tak blbou práci? Protože doma nekutí na něčem, čím by to mohl zvrátit. Když už nic, tak se učit něčemu potřebnějšímu. Pak i práce může být zábavnou.
Já už bych nechtěl jinak. A kde jsem začínal..

Ale ta práce přímo nemusí být blbá, jen prostě nějakým způsobem vysilující - náročnost na přemýšlení, despotický šéf, neschopní kolegové, hysteričtí klienti, a tak. A pak je člověk rád, že může prostě nějak vypnout a relaxovat. Dneska prostě nejde se jen tak sebrat a odejít na lepší, člověk je rád, že nějakou tu práci vůbec má! Ale to už jsme zas OT, takže raději končím.

[Myš-diskusni-forum-ička]

Já osobně zastávám názor, že člověk by měl umět být stejně šťastný sám i v páru. Pokud je při nějakém způsobu života výrazně méně spokojený, měl by to být impulz k tomu, aby na sobě v tomto směru zamakal.

Jinými slovy - pokud někdo nedokáže být spokojený jako single, měl by místo usilovného hledání partnera zaměřit pozornost na sebe a položit si otázku, proč neumí vyjít jen sám se sebou. Nudí se? Má kolem sebe málo blízkých lidí? Nevidí žádný smysl života? Nemá se dostatečně rád? Nejdříve by měl zapracovat na tom, aby tyto nedostatky odstranil - pak teprve může být někomu plnohodnotným partnerem a mít plnohodnotný vztah.

A naopak - pokud někdo nedokáže být šťastný ve vztahu, mělo by to pro něj být impulzem, aby si položil otázku, proč tomu tak je, a začal s tím něco dělat. Bojí se lidí, trpí sociální fobií? Nese si v sobě nějaké negativní zkušenosti ze svého dětství, ze vztahu svých rodičů? Ať mu znemožňuje spokojenost ve vztahu cokoli, měl by se snažit to odsranit, protože mu to defakto brání v plné spokojenosti i v sólo životě.

Když to shrnu, spokojenost člověka by neměla záviset na tom, jestli je ve vztahu, nebo ne, jinak je něco špatně. Takže ne, nesouhlasím. A celý ten výzkum mi připadá jako: "Rozdělili jsme potraviny do pěti skupin. V první skupině byly potraviny zdravé a výživné. Ve druhé skupině byly sladkosti, ve třetí skupině smažená jídla.... A velmi překvapivě jsme zjistili, že lidskému organismu nejvíce prospívají potraviny z první skupiny."