Tak se tady vítám...

[mi-diskusni-forum-06]

Proč nechceš být zamilovaná? Že to bolí? Ale krásně...

Jo, kvůli tomu. Mám asi silnější emoce než je běžné. Někdy je to už moc a spíš je to na depku, nemůžu ani normálně fungovat. Nezamilovaná se cítím svobodnější.

Nejlepší je být zamilován do svého ideálu, který nenabývá žádné konkrétní podoby, neboli - tak nějak neurčitě. Je to určitě schůdnější, než muset přemýšlet nad někým konkrétním, takže jak tu psala mi06, fotky nějakých mužů a žen mám také v PC staženy, ale beru je právě jako takové předobrazy fyzického ideálu, ke kterým se raději nesnažím zjistit detaily ze skutečnho života.

Ano, teď jsi to vystihla, IDEÁLY, to je ONO! Jenže mně se pořád nějak hmotní Pro praktickej život sice nic moc, ale my se nedáme!!!

[kyt-diskusni-forum-ička]

Před několika lety jsem se zahleděla do laskavé povahy jedné dívky, a u té jsem si přála společný život. Možná mě trochu oslovila spolu s její povahou i její postava. Mé vyznání lásky, které jsem jí řekla, se nedočkalo odezvi. Již dříve či později jsem platonicky toužila po nějaké dívce, ale nebylo to tak hluboké.

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.

K tomuhle závěru jsem došla taky poté, co jsem pět let platonicky milovala spolužáka a celou dobu přitom jasně věděla, že kdyby projevil sebemenší zájem, okamžitě bych vycouvala. Vlastně jsem si dost sobecky užívala všechny ty emoce a mohla přitom předstírat, že jsem úplně normální, jen zneuznaná Od té doby se mi zamilovanost vyhýbá, spíš vyhledávám vzájemné sympatie, které přerůstají v hluboká přátelství. Ty euforičtější emoce si nechávám pro krásné chlapečky a holčičky v metru, Roberta Pattinsona, Harryho a Draca a surfování po models.com

[mi-diskusni-forum-06]

A taky zásadně jdu jenom po nedostupných lidech. Myslím si, že to je nějaký samovolný obranný mechanismus, aby se asexuálům nestávalo, že se dostanou do vztahu a budou nuceni k sexu. Podvědomí ti prostě nedovolí zamilovat se do někoho, s kým reálně hrozí vztah.

K tomuhle závěru jsem došla taky poté, co jsem pět let platonicky milovala spolužáka a celou dobu přitom jasně věděla, že kdyby projevil sebemenší zájem, okamžitě bych vycouvala. Vlastně jsem si dost sobecky užívala všechny ty emoce a mohla přitom předstírat, že jsem úplně normální, jen zneuznaná Od té doby se mi zamilovanost vyhýbá, spíš vyhledávám vzájemné sympatie, které přerůstají v hluboká přátelství. Ty euforičtější emoce si nechávám pro krásné chlapečky a holčičky v metru, Roberta Pattinsona, Harryho a Draca a surfování po models.com

Jé, vy mi děláte radost, jak jsme na tom všichni tak hodně podobně

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Jé, vy mi děláte radost, jak jsme na tom všichni tak hodně podobně

Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí

[mi-diskusni-forum-06]

Jé, vy mi děláte radost, jak jsme na tom všichni tak hodně podobně

Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí

Naopak, cítím s vámi a zároveň mě těší, že v tom nejsem sama...za nešťastnou však sebe ani vás nepovažuju...

[mušelín]

Nic tak nepotěší jako cizí neštěstí

"Štěstí: příjemný pocit pramenící z přemítání o neštěstí druhých." [Ďáblův slovník]

[ChildF-diskusni-forum-reeMan]

Školy nemám, tak jsem to řekl svými slovy.

[mi-diskusni-forum-06]

Školy nemám, tak jsem to řekl svými slovy.

Já to beru, jen jsem nechtěla vypadat jako necita radující se z cizího neštěstí

[mušelín]

Školy nemám, tak jsem to řekl svými slovy.

stačí zajít do knihovny...