Nikdy není pozdě

[amo-diskusni-forum-sPH]

Ahoj,
přečetl jsem si zde dost příspěvků na téma asexualita a jako "nováček" přijdu také s "trochou do mlýna". Po přečtení řady zpovědí jsem zjistil, že jsem zde "doma". Ač mám již hodně odžito, tak jsem ke svému coming outu (rozuměj sebepoznání) došel až ve středním věku. Druhé pohlaví (holky) se mi vždy líbilo, ale už v postpubertálním stádiu jsem zjistil, že "něco není v pořádku". Na rande jsme se těšil, ale nikdy jsem nebyl vzrušenej. Tak to pokračovlao a pokračovalo, byly vztahy/nevztahy až jsme se dokonce oženil a spolupodílel se na vzniku nové generace... Ale v manželství jsem stále více cítil, že ač jsme se "naučil stykovat", tak mě to prostě "nebralo". Samozřejmě mě napadlo: jsi na kluky... Ale ani ti mě nebrali a tato orientace zůstala mimo hru. Nakonec žena navrhla, ať jdu k sexuologovi a ten to elgantně vyřešil (vzhledem k mému prac. vytrížení) Viagrou.. a zas to chvíli fungovalo, až jsem pochopil (po mnoha letech manželství), že jsem jinej a sex je pro mě v podstatě jen "nutné zlo" za účelem udržení tepla rodinného krbu...... Tak to ještě chvíli poračovalo, ale zjsitili jsme nakonec oba, že to nemá smysl. Nyní jsem "na volné noze" a rád, že nikdo nečeká na to, jak budu dovádivý v posteli... Bylo to velmi dlouhé, bolestivé, kdy člověk dostal cejch "4%". když nemá zájem o sex, ale je to v určitém slova smylsu "vysvobození".
Snad se na mě nesnese sprška výsměšných poznámek za to, co jsem napsal, ale i takové příběhy přináši život....
A ještě na závěr "nikdy není pozdě se rozhodnout a jít svou cestou......"

[beryze]

Zdravím a vítám

A máte pravdu... nikdy není pozdě.

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Vítám!

Je fajn vědět, že to není jen záležitost nespokojeného mládí, které se teprve hledá (i když jako čerstvá třicátnice už asi ani na tuhle výmluvu nemám nárok)

[amo-diskusni-forum-sPH]

Vítám!

Je fajn vědět, že to není jen záležitost nespokojeného mládí, které se teprve hledá (i když jako čerstvá třicátnice už asi ani na tuhle výmluvu nemám nárok)

Zdravím,

ano ano, je to někdy "běh na dlouhou trať" a argument: "když ti to vadilo, tak ses měl rozvést.." kulhá, protože jsou zde v Labské nížině zaběhlé určíté společenské normy, které je velmi těžké překročit.....
ale samozřejmě je to hlavně boj za sebe sama, za svou vlastní identitu..
Jinak děkuji za odpovědi Vám oběma.
Člověk se opravdu často cítí "na okraji společnosti", když ho nepřitahují věci, které (podle většiny) hýbou světem..

[Aline-diskusni-forum-Daryen]

Ony ty normy nejsou jen v Polabské nížině... I když zrovna rozvod v dnešní době už asi nikoho nezarazí, divně působí spíš ti, kdo zůstávají spolu.

Být na okraji společnosti není zas tak úplně špatná pozice – člověk odtamtud všechny vidí a může se bavit a žasnout nad tím hemžením

[mušelín]

Člověk se opravdu často cítí "na okraji společnosti", když ho nepřitahují věci, které (podle většiny) hýbou světem..

Jo, na okraji nemusí být špatně, když najdeš víc takových.
Já se setkání s "normály" spíš bráním, abych se necítila jako ufoun, ale někdy se tomu prostě nevyhneš: zkoumavé pohledy a divné otázky - do kterých jim nic není.
Člověk je má někdy chuť poslat do háje, ale radši se přihlouple usměju, ať si myslí, co chtějí.

Tož vitaj

[Mor-diskusni-forum-wen]

Ahoj amosPH,
radostně Tě vítám do této (samozřejmě výborné ) společnosti. O to radostněji, že patříš mezi "zkušenější ročníky" , kterých se zde vyskytuje poskrovnu (nebo se ukrývají v dokonalé ilegalitě ), a protože jsme si věkově poněkud bližší, dovoluji si zcela přirozeně uplatnit tykání (oboustranné).

Nejsem tu taky dlouho, ale už jsem dost přemýšlela nad tím, jestli asexualita není jen fenomén mladší generace (od 30 níž), ale pak jsem usoudila, že nás bude dost i ve vyšších věkových kategoriích, ale prostě už jsme se s tím museli nějak popasovat a na veřejnosti jsme těžko odlišitelní, případně, že fóra pro nás nejsou zas takovou samozřejmostí (teda, mluvím za sebe a sobě podobné )...

To, že to mám trochu jinak, jsem podvědomě věděla, ale připustit si to v plném rozsahu, byl dlouhodobější proces. Mám trochu jinak nastaveno víc věcí, tak mi to nepřišlo až tak divné . Nejzásadnější bylo u mne uvědomit si, že ačkoli bych jako žena měla mít děti, že mě k tomu nehnalo žádné vnitřní puzení (pudy), ale pouze tlak společnosti a dnes jsem hodně ráda, že jsem nepodlehla, i když jsem přesvědčena, že bych tu roli zvládla přinejmenším průměrně. Bohužel jsem ale podlehla "společenskému" tlaku a skončila v manželství (i když jsem měla štěstí na partnera, bylo to neudržitelné) ...
Tedy mám podobné zážitky jako Ty, včetně návštěvy sexuologa (na mne ty patáky ale vůbec nepůsobily , v tom ale máme, my ženy, výhodu, že můžeme "zahrát", klamat tělem)...
Občas jsem chtěla být "normální", ale vyloženě na "okraji společnosti" (jak píšeš Ty) jsem se z tohoto důvodu necítila, víc mě rozhazovalo třeba to, jak fungovat v promužsky zařízeném světě, aniž se nutně musím začlenit do některé z "uznávaných rolí" - matka, milenka, pečovatelka, služka či kuchařka... Nebylo až tak divné, když se chlap neoženil a žil sám, ale sama žijící žena obdržela okamžitě stigma divnosti a bylo jí to dáno patřičně znát (funguje to stále, pokud se musíte pohybovat v "normální" + věkově odpovídající společnosti). Jakmile se chlap v mém okolí (cizí a v mé nebo vyšší věkové kategorii) dozvěděl, že jsem rozvedená, v drtivé většině rychle změnil ke mně chování, bez ohledu na to, jestli byl v nějakém partnerském svazku či nikoli, a začal vystupovat tak, jako bych byla totálni (společenská) nula a nejpozději do druhého dne bez přítomnosti muže zahynu. Co je smutné, i řada žen tento názor sdílela, a snažily se mi ze všech sil "pomoci" tím, že mi dohazovaly kdejakého, jen abych nebyla sama.
"Mlaďoši" nemají moc zkušeností (mají zas jiné zkušenosti, to zas neposoudime my) s tím , jak těžké je překonávat silně zakotvené společenské normy, které ve vyšších věkových kategoriích stále přetrvávají. Je fakt, že se mezi mladšími (tj. třicátníky) cítím mnohem líp a svobodněji . Ale i ve "výše očíslovaných vrstvách" se stále častěji potkávám s nestandartními názory a s jedinci s otevřenou myslí a s těmi, co jsou stále mladí duchem.

Souhlasím s Tebou, že je fajn najít sám sebe - svou identitu (nejen v sexuální oblasti) . Taky se o sobě pořád dovídám další a mnohdy zajímavé věci. Je dobré být otevřený novým zážitkům a poznatkům (hlavně o sobě)! Nikdy není pozdě s něčím začít! = naprosto souhlasím!
Dík za Tvůj příspěvek

[amo-diskusni-forum-sPH]

Člověk se opravdu často cítí "na okraji společnosti", když ho nepřitahují věci, které (podle většiny) hýbou světem..

Jo, na okraji nemusí být špatně, když najdeš víc takových.
Já se setkání s "normály" spíš bráním, abych se necítila jako ufoun, ale někdy se tomu prostě nevyhneš: zkoumavé pohledy a divné otázky - do kterých jim nic není.
Člověk je má někdy chuť poslat do háje, ale radši se přihlouple usměju, ať si myslí, co chtějí.

Tož vitaj

Tak, tak. vlastně je to pravda. Dík za názor

---

Ahoj amosPH,
radostně Tě vítám do této (samozřejmě výborné ) společnosti. O to radostněji, že patříš mezi "zkušenější ročníky" , kterých se zde vyskytuje poskrovnu (nebo se ukrývají v dokonalé ilegalitě ), a protože jsme si věkově poněkud bližší, dovoluji si zcela přirozeně uplatnit tykání (oboustranné).

Nejsem tu taky dlouho, ale už jsem dost přemýšlela nad tím, jestli asexualita není jen fenomén mladší generace (od 30 níž), ale pak jsem usoudila, že nás bude dost i ve vyšších věkových kategoriích, ale prostě už jsme se s tím museli nějak popasovat a na veřejnosti jsme těžko odlišitelní, případně, že fóra pro nás nejsou zas takovou samozřejmostí (teda, mluvím za sebe a sobě podobné )...

To, že to mám trochu jinak, jsem podvědomě věděla, ale připustit si to v plném rozsahu, byl dlouhodobější proces. Mám trochu jinak nastaveno víc věcí, tak mi to nepřišlo až tak divné . Nejzásadnější bylo u mne uvědomit si, že ačkoli bych jako žena měla mít děti, že mě k tomu nehnalo žádné vnitřní puzení (pudy), ale pouze tlak společnosti a dnes jsem hodně ráda, že jsem nepodlehla, i když jsem přesvědčena, že bych tu roli zvládla přinejmenším průměrně. Bohužel jsem ale podlehla "společenskému" tlaku a skončila v manželství (i když jsem měla štěstí na partnera, bylo to neudržitelné) ...
Tedy mám podobné zážitky jako Ty, včetně návštěvy sexuologa (na mne ty patáky ale vůbec nepůsobily , v tom ale máme, my ženy, výhodu, že můžeme "zahrát", klamat tělem)...
Občas jsem chtěla být "normální", ale vyloženě na "okraji společnosti" (jak píšeš Ty) jsem se z tohoto důvodu necítila, víc mě rozhazovalo třeba to, jak fungovat v promužsky zařízeném světě, aniž se nutně musím začlenit do některé z "uznávaných rolí" - matka, milenka, pečovatelka, služka či kuchařka... Nebylo až tak divné, když se chlap neoženil a žil sám, ale sama žijící žena obdržela okamžitě stigma divnosti a bylo jí to dáno patřičně znát (funguje to stále, pokud se musíte pohybovat v "normální" + věkově odpovídající společnosti). Jakmile se chlap v mém okolí (cizí a v mé nebo vyšší věkové kategorii) dozvěděl, že jsem rozvedená, v drtivé většině rychle změnil ke mně chování, bez ohledu na to, jestli byl v nějakém partnerském svazku či nikoli, a začal vystupovat tak, jako bych byla totálni (společenská) nula a nejpozději do druhého dne bez přítomnosti muže zahynu. Co je smutné, i řada žen tento názor sdílela, a snažily se mi ze všech sil "pomoci" tím, že mi dohazovaly kdejakého, jen abych nebyla sama.
"Mlaďoši" nemají moc zkušeností (mají zas jiné zkušenosti, to zas neposoudime my) s tím , jak těžké je překonávat silně zakotvené společenské normy, které ve vyšších věkových kategoriích stále přetrvávají. Je fakt, že se mezi mladšími (tj. třicátníky) cítím mnohem líp a svobodněji . Ale i ve "výše očíslovaných vrstvách" se stále častěji potkávám s nestandartními názory a s jedinci s otevřenou myslí a s těmi, co jsou stále mladí duchem.

Souhlasím s Tebou, že je fajn najít sám sebe - svou identitu (nejen v sexuální oblasti) . Taky se o sobě pořád dovídám další a mnohdy zajímavé věci. Je dobré být otevřený novým zážitkům a poznatkům (hlavně o sobě)! Nikdy není pozdě s něčím začít! = naprosto souhlasím!
Dík za Tvůj příspěvek

Ahoj Morwen,

děkuji za přivítáni ve vybrané společnosti a "potykání" - samo beru. Je pravda, že když jsem se začetl do příspěvků, tak jsem se cítil věkově jako "dino", ale i podle mě asexualita určitě není jen "výsadou" mládežníků pod 30 . Jinak se musí samozřejmě rozlišovat asexualita a "ztráta sexuálního apetitu věkem" ... Zde je lehké "uklouznout" a tvrdit, že je člověk asexuál, když už to v pokročilejším věku "nejde" a stát se tak in... Ale to je jiná kategorie...

[Jakub]

Vítej mezi svými

A jak napsala moudrá žena z mého života opravdu nikdy není pozdě a když budeš trpělivý a hledat,určitě najdeš..I když z mojí strany tohle nebylo nutný protože ona si našla mě Každopádně přeju hodně štěstí a ještě jednou ... VÍTEJ !!!

[amo-diskusni-forum-sPH]

Vítej mezi svými

A jak napsala moudrá žena z mého života opravdu nikdy není pozdě a když budeš trpělivý a hledat,určitě najdeš..I když z mojí strany tohle nebylo nutný protože ona si našla mě Každopádně přeju hodně štěstí a ještě jednou ... VÍTEJ !!!

Ahojda
a dík za přivítáni a jinak gratuluju