Sexuální anorexie

[Art-diskusni-forum-hur]

A přemýšlel jsi nad tím, jak tu popsanou situaci řešit?

Nevím, jestli se dá nějak řešit. Tady hodně hraje roli asi už jednou prožitá zkušenost a ohraničená bariéra (ne vždy patologická) nebo vůbec ten fenomén odcizení, "zažraný" v naší karmě. Ale opravdu nevím... A ty jsi nad tím přemýšlela, že mě vyzíváš k tak nelehkému úkolu?

4Nela: Souhlasím s tím, co píšeš, ale pořád se mi zdá, že ten článek přetáčíš ke svému náhledu, co cítíš o asexualitě obecně, a to už je jiné téma...

[mušelín]

A přemýšlel jsi nad tím, jak tu popsanou situaci řešit?

Nevím, jestli se dá nějak řešit. Tady hodně hraje roli asi už jednou prožitá zkušenost a ohraničená bariéra (ne vždy patologická) nebo vůbec ten fenomén odcizení, "zažraný" v naší karmě. Ale opravdu nevím... A ty jsi nad tím přemýšlela, že mě vyzíváš k tak nelehkému úkolu?

Samozřejmě, že přemýšlela, ale na nic moc nepřišla. Ta žena z příběhu je v nelehké situaci, protože je finančně závislá na manželovi. Buď by se musela nějak vymanit, nebo alespoň na nějakou dobu odejít - třeba k příbuzným. Ten muž totiž má možná nějaké deprese, ale hlavně je zahleděný sám do sebe. V takové situaci je potřeba nějaká radikální změna, aby si uvědomil, že skutečně někomu ubližuje.
Je to vlastně psychické týrání a nějaké obměkčování z ženiny strany by asi bylo neúčinné.

Karma - i kdyby člověk měl ty schopnosti a věděl, kdo byl a co v minulých životech tropil, tak mu to není v tom současném životě moc platné. Tedy se mi zdá, že řešení je nutné hledat v minulosti a přítomnosti jednoho lidského života.

[Sir -diskusni-forum-Erik]

Karma - i kdyby člověk měl ty schopnosti a věděl, kdo byl a co v minulých životech tropil, tak mu to není v tom současném životě moc platné. Tedy se mi zdá, že řešení je nutné hledat v minulosti a přítomnosti jednoho lidského života.

Né nadarmo, jsme na své životy zapomněli, by nás to akorát zatěžovalo

[Art-diskusni-forum-hur]

Karma - i kdyby člověk měl ty schopnosti a věděl, kdo byl a co v minulých životech tropil, tak mu to není v tom současném životě moc platné. Tedy se mi zdá, že řešení je nutné hledat v minulosti a přítomnosti jednoho lidského života.

V minulých životech jsme byli asi tím, co v sobě neseme i dnes, takže si svůj život můžeme jednoduše vyvodit (forma je podružná). To je teda moje vlastní definice! Tak naštěstí žádný Moody a retrospective.

On kdyby ten článek nesl název vyprahlost po životě, nebyl by tak zajímavý, jako když se napíše sexuální anorexie. Ale, prosím, jen mi teď nepište sexuální anorexie=vyprahlost po životě!

No, ty změny musí být asi radikální, jak píšeš, ale je otázkou, kolik prostoru má člověk v sobě, aby je postupem věku byl schopný upravovat. Já si myslím, že někdy nastává v životě bod, kdy už jen sbíráš plody, a ty můžou být trpké nebo sladké podle toho, co člověk zasel a jak se staral. (ale ani přihnojení už se suchým stromem nic nesvede) Takže v tomto jsem mírný pesimista.

[mušelín]

Karma - i kdyby člověk měl ty schopnosti a věděl, kdo byl a co v minulých životech tropil, tak mu to není v tom současném životě moc platné. Tedy se mi zdá, že řešení je nutné hledat v minulosti a přítomnosti jednoho lidského života.

V minulých životech jsme byli asi tím, co v sobě neseme i dnes, takže si svůj život můžeme jednoduše vyvodit (forma je podružná). To je teda moje vlastní definice! Tak naštěstí žádný Moody a retrospective.

On kdyby ten článek nesl název vyprahlost po životě, nebyl by tak zajímavý, jako když se napíše sexuální anorexie. Ale, prosím, jen mi teď nepište sexuální anorexie=vyprahlost po životě!

No, ty změny musí být asi radikální, jak píšeš, ale je otázkou, kolik prostoru má člověk v sobě, aby je postupem věku byl schopný upravovat. Já si myslím, že někdy nastává v životě bod, kdy už jen sbíráš plody, a ty můžou být trpké nebo sladké podle toho, co člověk zasel a jak se staral. (ale ani přihnojení už se suchým stromem nic nesvede) Takže v tomto jsem mírný pesimista.

Řekla bych to jinak. Ten popisovaný muž může být nějak ublížený, třeba sklamaný životem, prací atd., to se těžko pozná. V základu je to vyprahlost, ale v té dané fázi spíš je to toužení po ničení ostatních a taky sebe. Takže možná nejlíp, když ten člověk uvidí, že někomu opravdu obližuje, nebo se dostane do konfrontace s člověkem, který by měl mít mnohem více důvod být zlý na ostatní, protože se k němu byl život mnohem méně štědrý.

Prostor na změnu je vždycky, i na smrtelné posteli Jen je potřeba nějaký hybný moment - čím později, tím zásadnější. Nějaká situace, prostředí, člověk - v tomto případě nějaký Milosrdný bratr nebo sestra nejspíš.

Ke karmě ještě toto: ono je to dvojsečné. Vlastně když se člověku nedaří, lze říci, že si za to může sám, protože si to v minulosti pohnojil. Ale to spojení tam není vlastně téměř žádné - už proto, že si to člověk nepamatuje, nemůže se cítit odpovědný za činy svého já v minulém těle.
Křesťanský postoj milosrdenství a soucitu mi připadá mnohem konstruktivnější.

[Ne-diskusni-forum-la]

V minulých životech jsme byli asi tím, co v sobě neseme i dnes, takže si svůj život můžeme jednoduše vyvodit (forma je podružná). To je teda moje vlastní definice!

Tak tato myšlenka je naprosto geniální, já k této problematice přistupuji také tak. Že vlastně člověk se ani nemusí podrobovat pracnému zkoumání v této oblasti, aby zjistil, že skutečně nejspíše nebyl tou vysněnou Kleopatrou, podívejme se na sebe, jaké máme v životě sklony, vlohy atd., k čemu směřujeme a odraz minulosti je nasnadě...vlastně se dá říci, že přítomnost je pouhou prodlouženou rukou minulosti.... Na druhé straně ale nelze zcela zatratit využití takového zkoumání za účely terapeutickými, třeba tam, kde jsou traumata příliš hluboká, zasunutá v nevědomí a nedaří se je odstranit běžnými terapeutickými prostředky..., tam by mohla hluboká hypnóza připadat i v úvahu a není vyloučeno, že příčiny by se ukázaly i v hluboké minulosti klienta....akorát nevím, že by tuto techniku hypnózy dnes někdo "uměl", když pominu šarlatány, kteří umí akorát tak zacvičit s lidskou psychikou, takže určitě na tohle pozor....

Ke karmě ještě toto: ono je to dvojsečné. Vlastně když se člověku nedaří, lze říci, že si za to může sám, protože si to v minulosti pohnojil. Ale to spojení tam není vlastně téměř žádné - už proto, že si to člověk nepamatuje, nemůže se cítit odpovědný za činy svého já v minulém těle.
Křesťanský postoj milosrdenství a soucitu mi připadá mnohem konstruktivnější.

S tímto se dá vcelku souhlasit, akorát jde zde o to, jak vlastně vnímáme ono "já". Pokud jej vnímáme víceméně povrchově v kontextu tohoto jediného života, osobnosti, kterou právě jsme, pak tam skutečně mnoho návaznosti není...ale pokud jej pojímáme v rovině hlubší, spíše jako onen prazáklad, naši původní prapodstatu nebo hybatele na kterém posléze vyrůstají ty jednotlivé životní projevy..., pak tam jisté vědomí současné spoluzodpovědnosti a souvstažnosti na vše býti musí....myslím, že když si tuto skutečnost člověk uvědomí, pak také vše, co mu v životě přichází, přijímá také pokorněji, nikoliv ovšem s rezignací, to by zase byl fatalismus a ten také zde není rozhodně na místě! Mnoho věcí, ne-li většinu, člověk ovlivnit v životě svým úsilím může....Jinak si ale myslím, že normální člověk, vidí-li někoho trpět, určitě si neřekne, můžeš si za to sám, je to tvoje karma...., ale s tím trpícím soucítí, snaží se mu pomoci, případně, může-li, takže ten křesťanský koncept pomoci, milosrdenství, soucitu je určitě správný, akorát asi postrádá ten celkový kontext v pochopení....
Přece, kdyby bylo správné to absolutně striktní oddělování, "já nyní zde a tam", tak proč by pak působila karma....? To jen reakce na Tebe, mušelíno, jak píšeš, že člověk nemůže cítit zodpovědnost za to, co tropil ve svých minulých životech.....

Já osobně si i v případě té asexuality myslím, že zde musí být nějaký vývoj, že ten náš současný stav není "sám o sobě a pro sebe", ale je to určitý důsledek. Neřeším raději, zda v té pozitivní či negativní rovině, vlastně to může být obojí. Ale podle mého neznamená, že, nevejde-li se člověk do nějakého "vzorce", společenského, hned musí být "deviant", i když se to z povrchového hlediska tak možná jeví, možná se ale stalo jen to, že ten člověk prostě jen tak trochu neladí s celkovým kontextem té doby....

[mušelín]

S tímto se dá vcelku souhlasit, akorát jde zde o to, jak vlastně vnímáme ono "já". Pokud jej vnímáme víceméně povrchově v kontextu tohoto jediného života, osobnosti, kterou právě jsme, pak tam skutečně mnoho návaznosti není...ale pokud jej pojímáme v rovině hlubší, spíše jako onen prazáklad, naši původní prapodstatu nebo hybatele na kterém posléze vyrůstají ty jednotlivé životní projevy..., pak tam jisté vědomí současné spoluzodpovědnosti a souvstažnosti na vše býti musí...

Vidíš, přestože s Tebou souhlasím, nemyslím si, že by člověk MUSEL mít pocit souvztažnosti, spoluodpovědnosti.
To by nastalo, kdyby si s sebou nesl paměť toho, co v minulosti prožil.
Moje já, jak sama sebe vidím, není právě onen prazáklad, ale celý člověk, kompletně i se svou tělesnou schránkou, se svojí pamětí atd. Putování nějakého prazákladu z mého pohledu nemá pro mě význam, když si nepamatuji své minulé životy. Nezajímá mě, co jsem byla v minulosti a nezajímá mě ani, čím budu v budoucnu. Tento postoj ještě nezakládá bezcharakternost v přítomném životě.

Je to totiž, jako dívat se na sebe především jako na nějaký materiál, živnou půdu, a to je pro individualizovaného jedince nemožné.

[Ne-diskusni-forum-la]

S tímto se dá vcelku souhlasit, akorát jde zde o to, jak vlastně vnímáme ono "já". Pokud jej vnímáme víceméně povrchově v kontextu tohoto jediného života, osobnosti, kterou právě jsme, pak tam skutečně mnoho návaznosti není...ale pokud jej pojímáme v rovině hlubší, spíše jako onen prazáklad, naši původní prapodstatu nebo hybatele na kterém posléze vyrůstají ty jednotlivé životní projevy..., pak tam jisté vědomí současné spoluzodpovědnosti a souvstažnosti na vše býti musí...

Vidíš, přestože s Tebou souhlasím, nemyslím si, že by člověk MUSEL mít pocit souvztažnosti, spoluodpovědnosti.
To by nastalo, kdyby si s sebou nesl paměť toho, co v minulosti prožil.
Moje já, jak sama sebe vidím, není právě onen prazáklad, ale celý člověk, kompletně i se svou tělesnou schránkou, se svojí pamětí atd. Putování nějakého prazákladu z mého pohledu nemá pro mě význam, když si nepamatuji své minulé životy. Nezajímá mě, co jsem byla v minulosti a nezajímá mě ani, čím budu v budoucnu. Tento postoj ještě nezakládá bezcharakternost v přítomném životě.

Je to totiž, jako dívat se na sebe především jako na nějaký materiál, živnou půdu, a to je pro individualizovaného jedince nemožné.

Souhlasím s tím, co píšeš, já jsem přesvědčena, že vlastně ve své podstatě mluvíme obě o tomtéž, akorát já asi více v té rozšiřující konotaci, tím ovšem zajisté neneguji nějaký aspekt já, ten platí tak jako tak.

Jinak k té asexualitě ještě, objevila jsem diskuzní fórum, kde ji řešili z duchovního hlediska, dotaz asexuální tazatelky, sice tam také nedospěli k nějakému "konečnému řešení", ale jsou to zajímavé náhledy, dle mne...čili kdo umíte anglicky, mrkněte...

http://www.hindudharmaforums.com/showthread.php?t=6863