27. 06. 2011, 13:19:03
(17. 11. 2010, 23:40:33)werca Napsal(a): Já jsem byla v životě zamilovaná jen jednou, ale bylo to jen jednostranné. Teďka sice mám přítele, ale po dobu našeho skoro osmiměsíčního vztahu (když nepočítám takové ty nesmělé začátky), tak jsem mu ani jednou neřekla, že ho miluju. Ani nemám tu potřebu mu to říkat. Teďka nedávno jsem se s ním poprvé "vyspala"... tak nevím... líbilo se mi to, ale nepotřebuju to 5x za týden, jak jsem psala v článku nahoře. A čistě asexuální taky nejsem. Možná jen hyposexuální...
Já už teď prostě nevím, co jsem...ve všem v životě mám jasno, co mě baví, co bych do budoucna chtěla dělat za školu, jestli mít děti nebo ne (NE!!!), znám svůj vkus atd...ale v té jedné z nejdůležitějších věcí se nemůžu pořád rozhodnout a buť to uznat, nebo to měnit...
Jinak...zamilovanost je hezká, ale OHROMĚ omezující záležitost, proto si to asi "zakazuju". Nechci přijít o svoji svobodu v tomhle slova smyslu, kdy bych se na někoho musela ohlížet. (jo, asi jsem sobec
Ahoj werco,já to mám taky tak.Ale dceru mám a jsem za ni šťastná,protože ona je jediná,na kom mi opravdu záleží.Dcerku miluju.
Chlapa milovat neumím,nepotřebuji téměř sex,i když někdy je fajn,ale
musím chtít jen já.A svobodu,tu potřebuji nejvíce. Freedom! Držím pěstičky,aby jsi našla někoho,kdo ti ten život rozsvítí.
