29. 09. 2010, 22:06:26
Zdravím všechny. Je to opravdu zvláštní pocit, když se někdo tolik let trápí a najednou zjistí, že v tom není sám, že více lidí zažívá stejné pocity, myšlenky a pokládá si nejspíš i stejné otázky...
Je mi 24 a zřejmě jsem se konečně "našla" na těchto stránkách. Asi budu trochu vyjímka, jsem totiž vdaná... Ano, mám milujícího manžela, který je heterosexuál a vzal si mě i s mým problémem. Nikdy mu nemohu dostatečně poděkovat za vše, co pro mě udělal a za to, že se mnou vlastně ještě je. Uvědomuji si, že ho vlastně trápím, díky tomu, že odmítám sex. Zahrnuju ho sice veškerou láskou a blízkostí jak jen to jde, ale vím že je to málo. Jsme spolu sedmým rokem, z toho čtyři v manželství. Nebylo to vždy jednuduché soužití, na druhou stranu ale oba vnímáme že jsme tak trochu jiní, naprosto si vyhovujeme až na tu jednu věc... Jinak myslím že málokdy si lidé tak sednou jako my dva. Je to vlastně takový zázrak, že jsme se potkali. Naše láska nás drží spolu i přes můj problém.
Máme za sebou dlouhou cestu za hledáním odpovědi proč?! Bez úspěchu... Mrzí mě to, ale vím že se ve mě nic nezmění. Můžu se snažit jak chci, přemlouvat se, přemáhat se, ale jsem jaká jsem. Už dlouho to vím, vlastně už z předchozích vztahů, jen jsem vlastně nikdy nahlas navyslovila slovo asexualita... Ani jsem o ní vlastně dřív neslyšela, myslela jsem si, že jsem prostě jiná a nevěděla že takových lidí je víc. Nevím zda je to dědičné, způsobené špatným dětstvím, či prostě hříčka přírody a vlastně je mi skoro jedno proč, spíš mě zajímá co dál... Myslím tím děti a rodinu, vždy jsem děti chtěla. To sem asi moc nezapadnu :o) jak jsem se dočetla :o)
Je to tak zvláštní, když člověk tak strašně touží po lásce a citu a přitom odmítá sex... Jsem ráda za tyto stránky a za zjištění, že je nás víc s podobnými problémy, je to tak nějak osvobuzující pocit. Píšu sem náš příběh také proto, že jsou zde položené otázky, zda může fugovat vztah heterosexuála a asexuála. Ano, ale je to vztah s handicapem...
Je mi 24 a zřejmě jsem se konečně "našla" na těchto stránkách. Asi budu trochu vyjímka, jsem totiž vdaná... Ano, mám milujícího manžela, který je heterosexuál a vzal si mě i s mým problémem. Nikdy mu nemohu dostatečně poděkovat za vše, co pro mě udělal a za to, že se mnou vlastně ještě je. Uvědomuji si, že ho vlastně trápím, díky tomu, že odmítám sex. Zahrnuju ho sice veškerou láskou a blízkostí jak jen to jde, ale vím že je to málo. Jsme spolu sedmým rokem, z toho čtyři v manželství. Nebylo to vždy jednuduché soužití, na druhou stranu ale oba vnímáme že jsme tak trochu jiní, naprosto si vyhovujeme až na tu jednu věc... Jinak myslím že málokdy si lidé tak sednou jako my dva. Je to vlastně takový zázrak, že jsme se potkali. Naše láska nás drží spolu i přes můj problém.
Máme za sebou dlouhou cestu za hledáním odpovědi proč?! Bez úspěchu... Mrzí mě to, ale vím že se ve mě nic nezmění. Můžu se snažit jak chci, přemlouvat se, přemáhat se, ale jsem jaká jsem. Už dlouho to vím, vlastně už z předchozích vztahů, jen jsem vlastně nikdy nahlas navyslovila slovo asexualita... Ani jsem o ní vlastně dřív neslyšela, myslela jsem si, že jsem prostě jiná a nevěděla že takových lidí je víc. Nevím zda je to dědičné, způsobené špatným dětstvím, či prostě hříčka přírody a vlastně je mi skoro jedno proč, spíš mě zajímá co dál... Myslím tím děti a rodinu, vždy jsem děti chtěla. To sem asi moc nezapadnu :o) jak jsem se dočetla :o)
Je to tak zvláštní, když člověk tak strašně touží po lásce a citu a přitom odmítá sex... Jsem ráda za tyto stránky a za zjištění, že je nás víc s podobnými problémy, je to tak nějak osvobuzující pocit. Píšu sem náš příběh také proto, že jsou zde položené otázky, zda může fugovat vztah heterosexuála a asexuála. Ano, ale je to vztah s handicapem...