08. 09. 2021, 16:36:48
Vítej mezi sobě podobnými, katule1786, 
co člověk, to názor... a zůstane na tobě, jak s našimi zcela amatérskými „radami“ naložíš. Na tobě je také, co očekáváš od tohoto fóra a taky to, co si odneseš (a jestli vůbec něco užitečného).
S „nošením masky“ (stavěním zdí a bariér) mám také dlouholeté zkušenosti a jsem na cestě ji (nebo její část) dočasně odkládat anebo se bez ní dokonce obejít. Časem jsem totiž zjistila, že za to „bezpečí“ jsem „platila“ velmi mnoho (po psychické stránce jsem „poškozovala“ samu sebe a následné potíže se hodně těžko a namáhavě odstraňují)...
Je ale také fakt, že jisté typy masky nosí v dnešní společnosti v podstatě každý, jen se jim říká např. společenské role, vystupování na veřejnosti, vychování...
Jsem (podobně jako Magramal) schizoidní osobnost![:-\](https://www.asexual.cz/forum/images/smilies/purple/mad.gif ":-\")
, která pocit existencionálního ohrožení vyřešila odříznutím se od svých pocitů, čímž jsem se hodně ochuzovala a přicházela o velkou část interakce s ostatními, protože přes bariéru/masku neprochází sice nic ven, ale ani dovnitř. Tedy není se co divit, že po prvním přečtení tvého příspěvku mne také jako první napadlo, že by se to mohlo týkat i tebe.
Potom ale mě zaujaly věty „ta přetvářka mě vždy strašně vyčerpávala“.... o první puse: „něco odpornějšího jsem v životě nezažila“... „vadily mi polibky, vadily mi doteky“... které naznačují, že by mohlo jít o HSP syndrom (Highly sensitive person, vysoce citlivý člověk, tedy s velmi citlivou nervovou soustavou). U takového je interakce fyzická i psychická s ostatními a okolím opravdu velmi vyčerpávající, protože musí překonávat nepohodu vyvolanou přehlcením vjemy, které ostatní vůbec nevnímají... Což samozřejmě omezuje v budování i udržování vztahů.
V tomto případě je pravidelná regenerace „ve své bublině“ v podstatě nezbytná pro udržení funkčnosti v běžném životě (jakékoliv „otužování“ pomáhá jen částečně). K této myšlence mě vede i to, že píšeš, že zázemí nacházíš ve své rodině. Podle některých psychologických teorií schizoid totiž „získal svůj problém“ v důsledku nějaké formy „odmítnutí“ blízkými osobami/osobou (z rodiny) dokonce ještě před narozením, takže se často necítí v bezpečí ani v rodině.
Pokud by ses přece jen rozhodla svou bublinu upravit (opravdu není nutno ji hned zničit, je možné trochu "ztenčit" nebo "zprůhlednit" její stěny - ušetříš spoustu energie ), asi bys měla zjistit (uvědomit si), proč tě vlastně už od dětství děsila společnost. (A to by mě taky docela zajímalo.)
A mimochodem, to, co píšeš, vůbec není zmatené, mně to nejen dává dobrý smysl, ale je to čtivé (pro většinu lidí je obtížné popisovat pocity)...
marteza:
také bych tipla, že Magramal píše o tom, co nejlépe zná, tedy o sobě...
Ostatně děláme to všichni... i když z různých důvodů: někteří vědomě a z důvodu, aby na konkrétním příkladu něco přiblížili (zde Magramal, Ilmatar i moje maličkost
); většina však nevědomě/podvědomě a někdo se dokonce záměrně a opakovaně prezentuje v co nejlepším světle a je mu jedno, že to třeba ani nesouvisí s tématem 
...
co člověk, to názor... a zůstane na tobě, jak s našimi zcela amatérskými „radami“ naložíš. Na tobě je také, co očekáváš od tohoto fóra a taky to, co si odneseš (a jestli vůbec něco užitečného).
S „nošením masky“ (stavěním zdí a bariér) mám také dlouholeté zkušenosti a jsem na cestě ji (nebo její část) dočasně odkládat anebo se bez ní dokonce obejít. Časem jsem totiž zjistila, že za to „bezpečí“ jsem „platila“ velmi mnoho (po psychické stránce jsem „poškozovala“ samu sebe a následné potíže se hodně těžko a namáhavě odstraňují)...
Je ale také fakt, že jisté typy masky nosí v dnešní společnosti v podstatě každý, jen se jim říká např. společenské role, vystupování na veřejnosti, vychování...
Jsem (podobně jako Magramal) schizoidní osobnost
, která pocit existencionálního ohrožení vyřešila odříznutím se od svých pocitů, čímž jsem se hodně ochuzovala a přicházela o velkou část interakce s ostatními, protože přes bariéru/masku neprochází sice nic ven, ale ani dovnitř. Tedy není se co divit, že po prvním přečtení tvého příspěvku mne také jako první napadlo, že by se to mohlo týkat i tebe.Potom ale mě zaujaly věty „ta přetvářka mě vždy strašně vyčerpávala“.... o první puse: „něco odpornějšího jsem v životě nezažila“... „vadily mi polibky, vadily mi doteky“... které naznačují, že by mohlo jít o HSP syndrom (Highly sensitive person, vysoce citlivý člověk, tedy s velmi citlivou nervovou soustavou). U takového je interakce fyzická i psychická s ostatními a okolím opravdu velmi vyčerpávající, protože musí překonávat nepohodu vyvolanou přehlcením vjemy, které ostatní vůbec nevnímají... Což samozřejmě omezuje v budování i udržování vztahů.
V tomto případě je pravidelná regenerace „ve své bublině“ v podstatě nezbytná pro udržení funkčnosti v běžném životě (jakékoliv „otužování“ pomáhá jen částečně). K této myšlence mě vede i to, že píšeš, že zázemí nacházíš ve své rodině. Podle některých psychologických teorií schizoid totiž „získal svůj problém“ v důsledku nějaké formy „odmítnutí“ blízkými osobami/osobou (z rodiny) dokonce ještě před narozením, takže se často necítí v bezpečí ani v rodině.
Pokud by ses přece jen rozhodla svou bublinu upravit (opravdu není nutno ji hned zničit, je možné trochu "ztenčit" nebo "zprůhlednit" její stěny - ušetříš spoustu energie ), asi bys měla zjistit (uvědomit si), proč tě vlastně už od dětství děsila společnost. (A to by mě taky docela zajímalo.)
A mimochodem, to, co píšeš, vůbec není zmatené, mně to nejen dává dobrý smysl, ale je to čtivé
(pro většinu lidí je obtížné popisovat pocity)...marteza:
také bych tipla, že Magramal píše o tom, co nejlépe zná, tedy o sobě...
Ostatně děláme to všichni... i když z různých důvodů: někteří vědomě a z důvodu, aby na konkrétním příkladu něco přiblížili (zde Magramal, Ilmatar i moje maličkost
); většina však nevědomě/podvědomě a někdo se dokonce záměrně a opakovaně prezentuje v co nejlepším světle a je mu jedno, že to třeba ani nesouvisí s tématem ...