07. 09. 2021, 21:44:19
Hezk y napsáno.
Zaprvé, není to vůbec zmatené. Četl (a slyšel) jsem mnohem zmatenější pokusy o vyjádření myšlenek než toto. Navíc je tu stejný problém, jako když se pokoušíte popsat modrou barvu někomu, kdo je od narození slepý - prostě schází nesdělitelná zkušenost, bez které je plné pochopení nemožné. I když je možné, že můj pohled je poněkud ovlivněn tím, že pro mně je to vlastně velmi pochopitelné, protože já sám jsem na tom podobně. Rozdíl u mně je hlavně v tom, že jsem nejspíš lepší v udržováním masky a že mi nevadí mluvení s lidmy (v omezeném počtu), tedy za předpokladu, že jde o pro mně zajímavé téma.
Jinak řečeno, užívám si odborné debaty, ale jak se to stočí do společenského plkání, tak většinou mlčím a jen poslouchám. Průšvih je, jak se do toho začnou plést emotivní výlevy, protože bývám v podobných věcech až morbidně cynický a věci jako soustrast musím předstírat (moc mi to nejde, ale naštěstí si toho v podobných situacích málokdo všimne). Nejhorší jsou ale velké společenské akce tipu firemní večírek, kde je zaprvé moc lidí, za druhé hluk a za třetí opilci - protože jsem abstinent, zůstávám celou dobu střízlivý (což některé lidi nejspíš vytáčí, takže mi neustále vnucují alkohol), no a bavit se s opilcem prostě nejde (no, je možné bavit se tím, že se pokoušíte bavit s opilcem, ale tento typ humoru mně nijak nebere). Tudíž nutných společenských akcí se ze začátku zúčastním a pak honem domů.
Sice tu psal Gyrxiur o Aspergerově syndromu, ale já bych to spíš typoval na tzv. schizoidní poruchu osobnosti (F60.1), i když podle nejnovější DSM V se to už za poruchu ani neoznačuje. Hlavně z toho důvodu, že jí sám mám a můžu mluvit z vlastní zkušenosti. O rozdílu mezi schioidem a Aspergerovým syndromem jsem psal tady), ale obecně jsem o tom psal i jinde (a nemám náladu se vteď hledat
). Nicméně, právě to to dělání "bubliny", hradby mezi vnějším světem, a vnitřím (většinou velmi rozsáhlým) světem, patří vedle introverze a poněkud omezeného citového repertoáru k základních vlastností schioidů - od toho je ostatně odvozený i samotný název, pochází z řeckého základu schisma, tedy rozdělení (což bohužel působí, že si to někteří psychologií nepoznamenaní pletou ze schizofrenií, odovozenou od stejného základu). No a asexualita je u nás schizoidů poměrně obvyklá, protože jakýkoli intimní vztah je narušení naší "bubliny". Na druhou stranu, tipuju, že být asexuál-schioid je nejspíš jednodušší než být asexuál, který je ve všem ostatním "normální", protože schizoid si vystačí sám se sebou.
Nicméně, nejsem psycholog, takže je třeba brát mojí "diagnózu" s rezervou, ale i samotní psychologové mají se schizoidy potíže - zaprvé je často ani nediagnostikují (mů bývalý kolega, též schizoid, jich musel navštívit několik, než ho diagnostikovali - ti předchozí to většinou sváděli na depresi a nabízeli mu antidepresiva), zadruhé i když je diagnostikují, moc z toho s nimi dělat nemohou. Jinak řečeno, pokud je schioid spokojený sám se sebou (i se svym vnitřím vesmírem) a necítí se nijak "rozbitý", tak vůbec nemá cenu k psychologovi chodit, leda že chcete modrou knížku, jako jsem to kdysi udělal já .
No a ohledně toho, že ona bublina praskne, bych se zas tak nebál (budou se nejspíš chvíli divit, ale bude to příliš málo zajímavé na to, aby jim to dlouho vydrželo), stejně toho jako být divný. Sice mám výhodu, že jsem v práci oblkopen lidmy, kteří jsou tak či onak divní (v něčem ještě divnější), navíc v oboru, kde se divnost jaksi předpokládá, ale i mimo práci to má výhody - například mně už nikdo netahá na společenské akce nebo nezve do hospod "na jedno", rotože jsem pro ně "ten divnej, co nepije a nechodí do hospody" .
Zaprvé, není to vůbec zmatené. Četl (a slyšel) jsem mnohem zmatenější pokusy o vyjádření myšlenek než toto. Navíc je tu stejný problém, jako když se pokoušíte popsat modrou barvu někomu, kdo je od narození slepý - prostě schází nesdělitelná zkušenost, bez které je plné pochopení nemožné. I když je možné, že můj pohled je poněkud ovlivněn tím, že pro mně je to vlastně velmi pochopitelné, protože já sám jsem na tom podobně. Rozdíl u mně je hlavně v tom, že jsem nejspíš lepší v udržováním masky a že mi nevadí mluvení s lidmy (v omezeném počtu), tedy za předpokladu, že jde o pro mně zajímavé téma.
Jinak řečeno, užívám si odborné debaty, ale jak se to stočí do společenského plkání, tak většinou mlčím a jen poslouchám. Průšvih je, jak se do toho začnou plést emotivní výlevy, protože bývám v podobných věcech až morbidně cynický a věci jako soustrast musím předstírat (moc mi to nejde, ale naštěstí si toho v podobných situacích málokdo všimne). Nejhorší jsou ale velké společenské akce tipu firemní večírek, kde je zaprvé moc lidí, za druhé hluk a za třetí opilci - protože jsem abstinent, zůstávám celou dobu střízlivý (což některé lidi nejspíš vytáčí, takže mi neustále vnucují alkohol), no a bavit se s opilcem prostě nejde (no, je možné bavit se tím, že se pokoušíte bavit s opilcem, ale tento typ humoru mně nijak nebere). Tudíž nutných společenských akcí se ze začátku zúčastním a pak honem domů.
Sice tu psal Gyrxiur o Aspergerově syndromu, ale já bych to spíš typoval na tzv. schizoidní poruchu osobnosti (F60.1), i když podle nejnovější DSM V se to už za poruchu ani neoznačuje. Hlavně z toho důvodu, že jí sám mám a můžu mluvit z vlastní zkušenosti. O rozdílu mezi schioidem a Aspergerovým syndromem jsem psal tady), ale obecně jsem o tom psal i jinde (a nemám náladu se vteď hledat
). Nicméně, právě to to dělání "bubliny", hradby mezi vnějším světem, a vnitřím (většinou velmi rozsáhlým) světem, patří vedle introverze a poněkud omezeného citového repertoáru k základních vlastností schioidů - od toho je ostatně odvozený i samotný název, pochází z řeckého základu schisma, tedy rozdělení (což bohužel působí, že si to někteří psychologií nepoznamenaní pletou ze schizofrenií, odovozenou od stejného základu). No a asexualita je u nás schizoidů poměrně obvyklá, protože jakýkoli intimní vztah je narušení naší "bubliny". Na druhou stranu, tipuju, že být asexuál-schioid je nejspíš jednodušší než být asexuál, který je ve všem ostatním "normální", protože schizoid si vystačí sám se sebou.Nicméně, nejsem psycholog, takže je třeba brát mojí "diagnózu" s rezervou, ale i samotní psychologové mají se schizoidy potíže - zaprvé je často ani nediagnostikují (mů bývalý kolega, též schizoid, jich musel navštívit několik, než ho diagnostikovali - ti předchozí to většinou sváděli na depresi a nabízeli mu antidepresiva), zadruhé i když je diagnostikují, moc z toho s nimi dělat nemohou. Jinak řečeno, pokud je schioid spokojený sám se sebou (i se svym vnitřím vesmírem) a necítí se nijak "rozbitý", tak vůbec nemá cenu k psychologovi chodit, leda že chcete modrou knížku, jako jsem to kdysi udělal já
.No a ohledně toho, že ona bublina praskne, bych se zas tak nebál (budou se nejspíš chvíli divit, ale bude to příliš málo zajímavé na to, aby jim to dlouho vydrželo), stejně toho jako být divný. Sice mám výhodu, že jsem v práci oblkopen lidmy, kteří jsou tak či onak divní (v něčem ještě divnější), navíc v oboru, kde se divnost jaksi předpokládá, ale i mimo práci to má výhody - například mně už nikdo netahá na společenské akce nebo nezve do hospod "na jedno", rotože jsem pro ně "ten divnej, co nepije a nechodí do hospody"
.