10. 04. 2021, 15:30:20
nevim co na to vsechno odpovedet..je chyba ve me, ale jaka to nevim a jsem takova detinska, tak to bude asi tim..a co rodice? nevim, ale mamka je rada, ze tu jsem..od svych 18 jsem porad chodila na stredni, mela jsem o 2 roky odklad, mela jsem tady ty kamaradky a kamarady, ae postupne se to vsechno rozpustilo..od ty doby prace, obcas ven nebo do hospody s lidma z prace, kdyz bylo teplo, tak obcas na vylety, jinak jsem zalezla doma nebo na zahrade..ze si muzu vybirat a najit si jiny kamarady? nevim kde a jak, mam navic socialni fobii a s tim se tezko zije, taky mam problem s pocitem menecennosti, takze kdyz treba nekam nastoupim nove, tak mam hned v hlave, proc by se zrovna se mnou meli bavit, vzdyt ja jsem nic..tohle mi nikdo nevycitejte, proste to mam v hlave porad, i kdyz vim, ze si mam rikat opak, v ty posledni praci jsem se sakra premahala, abych se s nima zacala bavit a asi po 3 mesicich jsem se s tema par lidma uz mohla bavit bez potizi, po letech uz jsem si tam pripadala jak doma a vzdycky jsem se do ty prace tesila..ano mam ruzny konicky, ale nebavi me to samotnou a ty nejblizsi na ne nemuzu vytahnout, dve z nich jsou starsi nez moje mama..i kdyz si drzim odstup od lidi, jsem na nich zavisla a malo kdy jsem samostatna, ae jinak si umim zaridit svy veci, nejsem zase takova mamincina holcicka, ktera si neumi nic zaridit, na nakupy obleceni, drogerie a tak si samozrejmne taky delam sama..u nas doma jsem z dalsich dvou sourozencu az na poslednim miste..mozna proto ten pocit menecennosti, vzdycky kdyz jsem se o neco s jednim dohadovala, tak se mamka sozrejmne postavila na jejich stranu, asi jediny proc se o me tak stara je, ze jsem od malicka fyzicky nemocna a ano odpovednosti se bojim