08. 04. 2021, 16:10:57
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 08. 04. 2021, 18:22:10 uživatelem mar-diskusni-forum-teza.)
(08. 04. 2021, 09:35:53)Monca Napsal(a): Marteza:
No popravde s tim bydlenim to mam zvlastni..na jednu stranu chci bydlet sama a na druhou ne..u nas doma mam rodice a sestru, vetsinou tu je i jeji pritel, kdyz je ona doma. A kdyz zjistim, ze ten den budu treba jen nekolik hodin sama, tak mam radost, vubec to nechapu, pritom jindy jsou vsichni zalezli a ja taky ve svym pokoji a mam svuj klid, ale porad citim, ze tu nejsem sama a neni to ten klid jako kdyz jsem sama. A nejlepsi je, kdyz vsichni jedou treba na tyden k rodine a ja zustavam sama doma kvuli psum, toe uplne nejlepsi pritom nedelam nic zvlastniho, to co normalne, kdyz tu nekdo je..ale na druhou stranu jsem rada, ze tu jsou, mam si s kym pokecat, zabijou mi pavouky, ze kterych mam hroznej strach a hlavne po vecerech nejsem sama...krom ty doby kdy jsou za rodinou, ale to je leto a dyl svetlo. Vím, ze bych se uz mela davno osamostatnit a odstehovat se, ale najmy jsou hrozne drahy a ja tolik proste nevydelavam a taky nevim jestli bych se o sebe dokazala postarat. Neco jinyho je, kdyz jsem doma sama tyden a neco jinyho kdybych byla uz porad.
A s tim seznamovanim to myslim celkove s lidma a hlavne mi kamaradstvi moc dlouho nevydrzi, vsichni se chtej bavit o chlapech a sexu a se mnou proste nemuzou, tak co se mnou..
To znám, tu ambivalenci. Je dobře, že tu někdo je, ale zas na druhou stranu snad aby tady radši nebyl, apod. A taky jsem měl rád, když odjeli rodiče pryč a já musel hlídat psa. Ale hlídal jsem ho vlastně rád i když to byla starost. Takže potom: Těším se, až budu hlídat psa, anebo až budu doma sám?
Já tedy jsem doma nikdy moc řečí nenadělal. Skoro jak autista. Jinak odstěhovat se to byl taky dost horor.V mém prvním pronajatém bytě jsem snad ani jednou nespal, do druhého jsem zas chodil jenom spát a jinak jsem žil normálně postaru.
Jinak seznamovat se to vlastně není žádná aktivita, pokud nechceš. Nemusíš nikoho vyhledávat. Máš určitě z minulosti spolužáky a to stačí. Já jsem si po skončení školy "vyráběl" kamarády jen z kolegů na pracovišti. Zvláštní je, že když jsem začal pracovat někde jinde, udělal jsem za tím tlustou čáru a s těmi lidmi už se vůbec nestýkám, i když bych třeba mohl. Svoje spolužáky z VŠ jsem po promoci už taky nikdy neviděl a nijak mi to nechybí. Ani příbuzné moc nemusím. Aktivně se neseznamuji. Jen jsou lidé třeba v sousedství, se kterými se zastavím na kus řeči, třeba jenom o tom, že je zima, jen pro udržení sociálního kontaktu.
Vždy (i v práci) počkám, s čím ten druhý přijde (málokdo vydrží mlčet) a pak navážu rozhovor na to téma.
Jinak pro mě je důležité nesdělovat v rozhovoru příliš důvěrného, intimního, nechat svoji osobu trochu zahalenou v tajemství. Čímž jsem, myslím, i trochu přitažlivější.
Nechápu tvé vyjádření, že ti kamarádství nevydrží. Takže nějaká "dočasná" kamarádství míváš? Jak vznikají? Podle mne vzniká přátelství na základě dlouhého společného zážitku - to znamená stejná škola, kamarádem může být někdo z místa, kam jsi jezdívala na prázdniny, nebo se kamarádem stane někdo z oddílu nebo kroužku, který jsi od dětství navštěvovala. ale vyrobit si kamaráda po dvacítce nebo třicítce to snad ani nejde. Pak už netrávíš s nikým dost času, aby nějaké kamarádské pouto mohlo vzniknout. Pak už může vzniknout jedině pouto partnerské.
Nevěřím, že se všichni chtějí bavit jen o chlapech a sexu. Možná někdy v patnácti. O klucích a prvních zkušenostech, a pak jsi nudná jistě. Ale ve třiceti? Řekl bych, že tvoje vrstevnice se baví o mateřských povinnostech, nebo o penězích, o zaměstnání, o nákupech. Pak ale máš něco, co tě baví, neříkej, že jen tak sedíš doma. Něco jsi vystudovala a víš něco z toho oboru, protože se o to i dál zajímáš. Koukáš na filmy a v každém okamžiku můžeš vychrlit databázi filmů nějakého režiséra, nebo hudba a skladatelé, co já vím. Nebo spravuješ motorky, hrabeš se na zahrádce, opravuješ hodiny, cestuješ. Tak tedy až zas bude zapotřebí s někým mluvit, tak ve stylu: Sex, to je nuda, to zná každej! Ale co takhle...
P.S. Co se týče, pavouků, tak prosím nezabíjet. Pokud má někdo u vás potřebu zabít pavouka, ať mi dá vědět, já si pro pavoučka přijedu a odstraním ho nenásilně. Vypustím do přírody.