29. 03. 2021, 22:30:48
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 29. 03. 2021, 22:35:04 uživatelem mar-diskusni-forum-teza.)
(29. 03. 2021, 20:51:58)Margret Napsal(a):(29. 03. 2021, 18:38:28)marteza Napsal(a): Hlavně žádného psychologa, prosím. To snad až ve chvíli, kdy se budeš hroutit a bude ti do breku. Ale proč by mělo?
Srovnané to máš hezky, tak si o tom povídej s přítelem, pokud on bude mít zájem. Tím mu samozřejmě mimo jiné dáváš najevo, jak moc mu věříš. Jeho to potěší (nebo by mělo). Podle mne by ideální přítel řekl: "Mně je to fuk. Proč se tím zabýváš?"
Nedělej žádné předčasné závěry, času na přemýšlení máš nekonečně mnoho. Lepší přemýšlet a tu myšlenku převalovat dlouhodobě v hlavě, než se někam bezhlavě zařadit. V pětadvaceti snad už necítíš zoufalou potřebu patřit do nějaké skupiny. Nech to plynout (nech se plynout), jen tak sama sebe pozoruj a občas (občas!) srovnávej s ostatními. Jen žádná gesta a zbytečná unáhlená rozhodnutí.
Psycholog není žádný strašák. Vyzná se v lidské psychice tuze dobře. Umí rozklíčovat zapeklité problémy a poskytne člověku náhled na jeho situaci a nabídne možná řešení. Člověk není loutka, psycholog mu pouze ukáže směr, nabídne zkratku k vysněnému cíli. Sám člověk na to přijde taky, jen uběhne mnohem víc času. V Americe má každý svého terapeuta a v Česku se ho bojíme jak čert kříže.))Pak je tu ještě jedna věc, muž se nechce svěřovat se svými problémy, potřebuje to vyřešit sám, to je jeho přirozeno, kdežto žena je pravý opak...
Psycholog žádné problémy nerozklíčovává, žádné zkratky nenabízí, to je hodně romantizující představa.
Psycholog tě v první řadě "rozmluví" (to je ten krásný dopis od zakladatelky vlákna), otázkami jako: To mi vysvětlete. Na co si ještě vzpomenete? Jak jste to tehdy vnímala? Dáš si dohromady celou svou situaci, včetně toho, jak jsi do tohoto bodu dospěla. A pak musíš sama přijít na to, co dál. On ti to neřekne. Tedy dobrý psycholog. Až si sestavíš svůj příběh, tak ti dá na závěr otázku: A co s tím chcete udělat? Samozřejmě když odpovíš nějakou hloupost, tak tě taktně upozorní, že tohle nebude to pravé ořechové. A poradí ti, ať ještě přemýšlíš. Ale ne že ti řekne co máš udělat. Tím jak si celou věc zanalyzuješ, jsi ten nejkompetentnější vymyslet řešení. Nikdo tě nezná tak dobře, jako ty sama sebe.
Takže: 1) Psycholog ti pomůže zmapovat situaci - to už evikula udělala, a řekl bych , že dobře,
2) Evikula se musí sama zamyslet, co dál a slyšet třeba i něčí názor - to právě dělá.
Jak jsem napsal, tak k psychologovi v případě takového zhroucení, že nebudeš schopná o sobě nějak soudně přemýšlet.