10. 03. 2020, 03:59:54
(08. 03. 2020, 17:31:34)Ginger Napsal(a): Po nějaké době, jsem začala randit s kamarádem. Už od začátku, jsem mu řekla, že jsem asexuál a on tvrdil, že je to ok. Samozřejmě doufal, že se to nějak změní, což se nestalo. Pak mi řekl, že náš vztah bohužel nemůže brát jako opravdový vztah, když v tom není sex. Ale já už v tu chvíli měla jasno, že už nechci opakovat to co před tím. Že už nehodlám takhle mučit samu sebe a nutit se k něčemu co nechci, abych na oplátku dostala trochu té lásky. A tak jsme se dohodli, že romance mezi námi tedy nebude, ale jsme pořád dobří kamarádi.
Hmm, tenhle přístup znám, i když z ne ze vztahů - když před takovýmto typem lidí řeknete něco, co je z jejich pohledu dlouhodobě nepředstavitelné, tak klidně řeknou "OK, beru", ale uvnitř si říkají něco na způsob "Uvidíme, za jak dlouho tě to přestane bavit". Je možné, že jsou ze svého okolí zvyklí na podobný přístup, typu "Dneska opravdu půjdu jen na jedno!" (a vrátí se ve tři v noci, nalitý jak carský důstojník) nebo "Opravdu už budu držet tu dietu!" (a příští tyden spořádá během sledování romantického filmu rodinné balení čokoládové zmrzliny).
Když se pak někdo s takovým přístupem tváří v tvář setká s případem, kdy to z jejich pohledu "dlouhodobě nepředstavitelné" bude opravdu dlouhodobé, tak buď to dopadne tak, jako tady, tedy "Ne, není to OK, já ti jen nevěřil", což je svým způsobem ta lepší varianta, nebo se naopak bude pokoušet přesvědšit vás, že ono "dlouhodobě nepředstavitelné" je hloupost, máte se na to vykašlat a tak dále, protože z jejich pohledu je to opravdu nepředstavitelné a jen popíráním se dokáží uchránit před kognitivní disonancí a nutností přestavět si svůj názorový vesmír.
Osobně jsem se setkal s lidmi, kteří nevěřili, že můžu fungovat čistě na Linuxu (naštěstí je to v současné době už jen vyjímečně), a stále se (bohužel) setkávám s lidmi, kteří nevěří, že jsem abstinent, i když u někteých je otázka, jestli to opravdu myslí vážně, nebo mně, slovy jednoho z mladších kolegů, jenom "trolí".
