Takže zdravím všechny tedy a doufám, že bude příležitost se lépe poznat 

(08. 03. 2020, 17:31:34)Ginger Napsal(a): Ahoj všem,
Je mi 33 let a jsem asexuál. Jsem na téhle stránce registrovaná už dlouho, ale nikdy jsem nic nenapsala.
Co je asexualita, vím už pár let. Předtím, jsem měla pár vztahů, které vždycky skončili na sexu. Nejhorší byl ten poslední vztah. Snažila jsem se. Předstírala. Nutila se do toho. A připadala jsem si jako naprostý podivín, protože mě to nebavilo, cítila jsem úlevu, když bylo po všem nebo když k tomu nedošlo vůbec. Samozřejmě po čase, už jsem nemohla ani předstírat. V té době, jsem taky narazila na termín asexualita a najednou všechno začalo dávat smysl. Ten kluk samozřejmě věděl, že to dělat nechci, i předtím než jsem mu řekla, jak to se mnou je, ale nijak zvlášť mu to nevadilo, hlavně když si užil on. Ten vztah pak hodně rychle skončil.

Po nějaké době, jsem začala randit s kamarádem. Už od začátku, jsem mu řekla, že jsem asexuál a on tvrdil, že je to ok. Samozřejmě doufal, že se to nějak změní, což se nestalo. Pak mi řekl, že náš vztah bohužel nemůže brát jako opravdový vztah, když v tom není sex. Ale já už v tu chvíli měla jasno, že už nechci opakovat to co před tím. Že už nehodlám takhle mučit samu sebe a nutit se k něčemu co nechci, abych na oplátku dostala trochu té lásky. A tak jsme se dohodli, že romance mezi námi tedy  nebude, ale jsme pořád dobří kamarádi. 

Každopádně, s romantickými vztahy jsem na čas skončila. Možná už ani moc nevěřím, že to může s někým fungovat. Je to smutné, protože jinak jsem pořád beznadějný romantik, který hltá zamilované filmy a knihy a prožívá tu lásku s hlavními hrdiny. Jenom se obávám, že v reálném světě, mi tohle bude odepřeno... Ale kdo ví, možná jednou..

Každopádně jsem tu, abych poznala nové lidi a možná našla nové přátele. Moc lidí to o mě neví a i ti co to vědí, to moc nechápou. Takže by bylo fajn znát někoho, s kým člověk může sdílet útrapy běžného života.

Takže zdravím všechny tedy a doufám, že bude příležitost se lépe poznat 

Jarka

(08. 03. 2020, 17:31:34)Ginger Napsal(a): Po nějaké době, jsem začala randit s kamarádem. Už od začátku, jsem mu řekla, že jsem asexuál a on tvrdil, že je to ok. Samozřejmě doufal, že se to nějak změní, což se nestalo. Pak mi řekl, že náš vztah bohužel nemůže brát jako opravdový vztah, když v tom není sex. Ale já už v tu chvíli měla jasno, že už nechci opakovat to co před tím. Že už nehodlám takhle mučit samu sebe a nutit se k něčemu co nechci, abych na oplátku dostala trochu té lásky. A tak jsme se dohodli, že romance mezi námi tedy  nebude, ale jsme pořád dobří kamarádi. 

(10. 03. 2020, 04:49:33)vye Napsal(a): Vítej.
Ano, asexuál nikdy nemůže partnersky fungovat se sexuálem. To je již x-krát ověřeno, nejen mojí maličkostí. Pokud takové vztahy existují, je to jen přetvářka a je jen otázkou času kdy to krachne.
Otázka je, do jaké míry jsi asex, protože jsou tu typy zcela "chladní" tzn bez jakéhokoliv fyzického kontaktu nebo i citu  apod., ale pak typy kterým se hnusí pohlavní styk, nechtějího či nepotřebují, ale současně jsou kontaktní, v partnerském vztahu milují mazlení hlazení líbání apod, prostě klasický vztah, zamilování a vše co k tomu patří S VYJÍMKOU POHLAVNÍHO STYKU,  což je třeba můj případ, či kolegy o-k jestli se nemýlím. Jsou tu mezi náma asi další druhy, jen si jen teď nevybavím zcela přesně, abych nenapsal nějakou ptákovinu.

(12. 03. 2020, 03:40:28)vye Napsal(a): No já bych zase bral tu partnerku aktivní, abych z ní cítil, že se jí ty doteky a líbání líbí, že je ji hezky a třeba ji to také vzrušuje, a přitom nechce aby to zašlo dál, tak jako já nemám tu potřebu přidávat pohlavní styk, a tím (z mého pohledu) KAZIT tak krásné intimní něžné chvíle ve dvou.  Z čehož plyne co? Že i v takovém "polosexualním" vztahu, je nutná určitá míra fyzické přitažlivosti.

Magramal: Ano, tohle také znám. Sice mi ještě nikdo nevymlouval, že jsem abstinent, ale lidé občas popírají, že jsem vegetarián/že obecně nezabíjím zvířata. Jako by si neuměli představit, že je to vůbec možné, a pořád tak nějak věřili, že ve skutečnosti maso jíst musím. Občas tahle jejich fixní idea zajde až neskutečně daleko: třeba mi odmítají věřit, že to, co jím, je cuketa ve strouhánce, a ne řízek. Někteří lidé mi přísahají, že mě viděli jíst maso, a pak si uvědomí, že se jim to zdálo v noci! A už se mi taky stalo, že mě kolegyně přesvědčovala, že jsem zabila mouchu. Ukázalo se, že tu mouchu zabil někdo jiný a ona si jenom vsugerovala, že jsem to byla já. Tohle už mi přijde docela jako psycho.