10. 10. 2019, 02:18:06
Pozor, nezapomínejme, že implikace není ekvivalence - pokud platí, že nepříjemný sexuální zážitek v dětství způsobí v dospělosti asexualitu, nic to neříká o tom, že každý asexuál musel zažít v dětsví nepříjemný sexuální zážitek.
Dokonce je možné, že nepříjemnost sexuálního zážitku mohla být způsobená tím, že asexuál už jako dítě vnímá sex odlišně - pamatuju studii, zmiňovanou v článku o dětské pornografii, kde vystavení dětí sexu v době, kdy z toho ještě neměly rozum, mělo v pozdějším věku výsledek zcela opačný asexualitě (např. zvýšenou promiskuitu, dětská těhotenství a podobně).
Je pak otázka, jestli platí více "nepříjemné sexuální zážitky v dětsví povedou k asexualitě" nebo spíš "u asexuálů jsou sexuální zážitky v dětsví velmi nepříjemné a můžou způsobit sexuální fóbie". Kdo ví, možná může platit obojí zároveň, například to může "neutrálního" asexuála (ve smyslu, jakt to výše popsala Morwen) přepnot na asexuála s fóbií ze sexu.
Ještě mně napadá, že možná tedy existují dvě formy asexuality, vrozená a získaná. V prvním případě ona část mozku, která má na starost sexuální přitažlivost, prostě nefunguje, zatímco v druhé sice funguje, ale je v znějšku zabráněno, aby se projevovala na vědomé úrovni, třeba nějakým tím traumatem v dětsví nebo hormonální nerovnováhou. Jako programátor bych řekl, že první je záležitost hardwaru/firmwaru, druhá softwaru/konfigurace.
Jako příklad, nijak nesouvisejicí se sexem, bych třeba použi špenát* - někdo nejí špenát prostě z toho důvodu, že mu nechutná, jiný ho nejí z toho důvodu, že ho ve školní jídelně nutili tu zelenou břečku jíst a on nemohl odejít od stolu, dokud všechen ten polotuhý-polotekutý blivajz nespořádal, a od té doby mu už jen vyslovení slova špenát (či spatření obrázku Pepka Námořníka) vyvolává pocity na zvracení. Možná, že mu ze začátku nechutnal, ale teď už mu nechutná naprosto určitě.
Nepříjemné je to, že "získaná asexualita" nejspíš vlastně není "pravá" asexualita, i když se projevuje stejně, protože pokud je blok odstraněn, může zcela zmizet. Možná právě v tom je zakopaná pes nevíry části lékařů v asexualitu (psychologů (post-)freudovského stylu** obzvlášť) - berou veškorou asexualitu jako sexualitu zablokovanou nějakou příčinou, buď hormonální nerovnováhou, nebo nepříjemným zážitek zatlačeným do podvědomí. Možná se sami (nebo alespoň jejich učitelé) ve vlastní praxi s takovými případy setkali (a dříve jich bylo nejspíš více než dnes) a vyléčili je, navíc je pravděpodobné, že v ordinaci měli jen asexuály se "získanou asexualitou", protože ti s "vrozenou" k nim nikdy nepřišli (nic je k tomu nenutilo).
*Osobně proži špenátu nic nemám a klidně si ho jako přílohu dám, ale způsob, kterým ho připripravovali v naší školní jídelně, byl opravdu, opravdu obludně hnusný.
**Freudovský přístup sám je s asexualitou nekompatibilní, protože jí už z principu vylučuje.
Dokonce je možné, že nepříjemnost sexuálního zážitku mohla být způsobená tím, že asexuál už jako dítě vnímá sex odlišně - pamatuju studii, zmiňovanou v článku o dětské pornografii, kde vystavení dětí sexu v době, kdy z toho ještě neměly rozum, mělo v pozdějším věku výsledek zcela opačný asexualitě (např. zvýšenou promiskuitu, dětská těhotenství a podobně).
Je pak otázka, jestli platí více "nepříjemné sexuální zážitky v dětsví povedou k asexualitě" nebo spíš "u asexuálů jsou sexuální zážitky v dětsví velmi nepříjemné a můžou způsobit sexuální fóbie". Kdo ví, možná může platit obojí zároveň, například to může "neutrálního" asexuála (ve smyslu, jakt to výše popsala Morwen) přepnot na asexuála s fóbií ze sexu.
Ještě mně napadá, že možná tedy existují dvě formy asexuality, vrozená a získaná. V prvním případě ona část mozku, která má na starost sexuální přitažlivost, prostě nefunguje, zatímco v druhé sice funguje, ale je v znějšku zabráněno, aby se projevovala na vědomé úrovni, třeba nějakým tím traumatem v dětsví nebo hormonální nerovnováhou. Jako programátor bych řekl, že první je záležitost hardwaru/firmwaru, druhá softwaru/konfigurace.
Jako příklad, nijak nesouvisejicí se sexem, bych třeba použi špenát* - někdo nejí špenát prostě z toho důvodu, že mu nechutná, jiný ho nejí z toho důvodu, že ho ve školní jídelně nutili tu zelenou břečku jíst a on nemohl odejít od stolu, dokud všechen ten polotuhý-polotekutý blivajz nespořádal, a od té doby mu už jen vyslovení slova špenát (či spatření obrázku Pepka Námořníka) vyvolává pocity na zvracení. Možná, že mu ze začátku nechutnal, ale teď už mu nechutná naprosto určitě.
Nepříjemné je to, že "získaná asexualita" nejspíš vlastně není "pravá" asexualita, i když se projevuje stejně, protože pokud je blok odstraněn, může zcela zmizet. Možná právě v tom je zakopaná pes nevíry části lékařů v asexualitu (psychologů (post-)freudovského stylu** obzvlášť) - berou veškorou asexualitu jako sexualitu zablokovanou nějakou příčinou, buď hormonální nerovnováhou, nebo nepříjemným zážitek zatlačeným do podvědomí. Možná se sami (nebo alespoň jejich učitelé) ve vlastní praxi s takovými případy setkali (a dříve jich bylo nejspíš více než dnes) a vyléčili je, navíc je pravděpodobné, že v ordinaci měli jen asexuály se "získanou asexualitou", protože ti s "vrozenou" k nim nikdy nepřišli (nic je k tomu nenutilo).
*Osobně proži špenátu nic nemám a klidně si ho jako přílohu dám, ale způsob, kterým ho připripravovali v naší školní jídelně, byl opravdu, opravdu obludně hnusný.
**Freudovský přístup sám je s asexualitou nekompatibilní, protože jí už z principu vylučuje.