26. 01. 2019, 17:49:31
Že není dobré pouštět se do vztahů, když člověk nesnese samotu, s tím zcela souhlasím. Mám blízkého člověka (ne-asexuála), který tohle stále nějak odmítá pochopit a zdá se mi, že je to s ním čím dál horší.
Jenže ono je něco jiného vztah začínat a něco jiného v něm setrvávat. Já vycházím z toho, že většina vztahů zpočátku funguje víceméně dobře - už jenom proto, že do toho oba jsou schopni a ochotni vkládat skoro vše. Ale lidé se neustále vyvíjejí a jejich vzájemné vztahy taky. A tak se po pár letech snadno může stát, že city vyšumí a ze vztahu nezbude nic. Myslím, že právě pro ty, kdo žijí v dlouhodobém vztahu (= kdo si na samotu už odvykli), může být problém si přiznat, že už jim to nemá co dát, že je na čase jít o dům dál. Zvlášť když vědí, že jejich šance navázat nový vztah je asi tak 100x menší než už většinových lidí (budu-li vycházet ze statistiky, která udává, že asexuálů je v populaci asi 1 %). Pak už se nabízí myšlenka, že to možná bude menší zlo ještě chvíli vydržet...
PS: Taky je potřeba počítat s procesem stárnutí. Ukončení vztahu určitě jinak vnímá člověk, kterému je pětadvacet a má celý život před sebou, a jinak někdo na prahu čtyřicítky (nebo ještě vyššího čísla). Ti druzí už totiž mívají pocit, že to byla jejich poslední šance.
Nakolik se jejich pocit v praxi potvrdí, to už je zase úplně jiná věc.
Jenže ono je něco jiného vztah začínat a něco jiného v něm setrvávat. Já vycházím z toho, že většina vztahů zpočátku funguje víceméně dobře - už jenom proto, že do toho oba jsou schopni a ochotni vkládat skoro vše. Ale lidé se neustále vyvíjejí a jejich vzájemné vztahy taky. A tak se po pár letech snadno může stát, že city vyšumí a ze vztahu nezbude nic. Myslím, že právě pro ty, kdo žijí v dlouhodobém vztahu (= kdo si na samotu už odvykli), může být problém si přiznat, že už jim to nemá co dát, že je na čase jít o dům dál. Zvlášť když vědí, že jejich šance navázat nový vztah je asi tak 100x menší než už většinových lidí (budu-li vycházet ze statistiky, která udává, že asexuálů je v populaci asi 1 %). Pak už se nabízí myšlenka, že to možná bude menší zlo ještě chvíli vydržet...
PS: Taky je potřeba počítat s procesem stárnutí. Ukončení vztahu určitě jinak vnímá člověk, kterému je pětadvacet a má celý život před sebou, a jinak někdo na prahu čtyřicítky (nebo ještě vyššího čísla). Ti druzí už totiž mívají pocit, že to byla jejich poslední šance.
Nakolik se jejich pocit v praxi potvrdí, to už je zase úplně jiná věc.
"Možná to byla chyba... ale stejně jsem ráda, že jsem to udělala!" (Ilmatar)